CharlieLN
přečtené 265

Pamatuji si vás všechny
2015,
Yrsa Sigurðardóttir
Téma skvělé, avšak styl zpracování nic moc. Do poloviny knihy jsem se nudila, od poloviny však byla kniha velice napínavá, a to i přes to nic moc zpracování. Trochu mě rušilo to, že se v knize střídají dva různé příběhy různých okruhů lidí a kapitoly o nich jsou v knize na střídačku, takže když jedna kapitola skončila napínavě, následovala kapitola o někom úplně jiném. Pak jsem trochu pozapomněla detaily, co se děly předtím u toho jiného okruhu lidí a trošku mi občas unikala souvislost o psaném textu. Ale chápu, že to tak autorka asi musela udělat, když chtěla prolnout dva příběhy do jednoho. Tyto dva okruhy se pak propojily až v poslední kapitole, která mi tak připadala hrozně uspěchaná a nedostatečně propracovaná, jakoby to autorka chtěla už rychle ukončit - v porovnání s tím, jak byla kniha jinak dost roztahaná, a to především v popisech prostředí, chování, rozhovorech apod., které se autorce moc nepovedly. Myslím si, že by kniha zasloužila propracovanější prolnutí dvou příběhů, propracovanější zakončení a detailnější vysvětlení skutečností a souvislostí, na některé otázky a souvislosti jsem tam nenalezla odpovědi. Když pominu styl psaní/zpracování, který mě neoslovil, musím uznat, že i přesto byl příběh opravdu velice velice napínavý, především od poloviny knihy. Škoda jen toho stylu zpracování a propracování.... celý text

Návrat k sobě
2013,
Pavel Hirax Baričák (p)
Knihu jsem začala číst s očekáváním, že jí po přečtení dám v hodnocení pět hvězdiček, velmi brzy však počet hvězdiček, který jsem byla ochotná knize dát, začal klesat, až nakonec nezbyla žádná. Do knihy jsem se vyloženě nutila, avšak přečíst jí celou bylo nad mé síly, zárověň jsem jejím čtením měla pocit zbytečné ztráty času. Z knihy jsem přečetla asi pětinu, pak jsem začala přeskakovat na různé kapitoly s nadějí, že alespoň nějaká mě zaujme, což se však nestalo. Dle mého názoru autor, jak se říká, "mele" páté přes deváté, kniha nemá ani hlavu, ani patu... Osobně vůbec nic proti autorovi nemám, věci v knize napsané myslí dobře a už jen tím tématem, kterým se zabývá, je mi sympatický, avšak zpracování jeho myšlenek je dle mého názoru velmi nepovedené. Ale samozřejmě, že určitě někomu jinému jeho styl psaní bude vyhovovat a určitě spousta jiných čtenářů bude z jeho knih(y) nadšená.... celý text

Životní krize (zažít a povstat) - praktická životní filozofie
2011,
Petr Man
Jak výstižné hodnocení od Elyen. Možná je můj názor na knihu stejný, protože už mám taky několik knih tohoto směru přečtených. Určitě by byl můj názor více kladný, kdyby toto byla má první kniha této tématiky. Tím, že už jsem četla mnohem více mnohem lepších knih, tak u této jsem se dost nudila.... celý text

Emoční rovnice
2014,
Aleš Kalina
Nelíbí se mi, že autor veškerou vinu za problémy lidí svaluje na rodiče. Z hlavního sdělení autora knihy pak vyplývá: " Za všechno můžou rodiče, rodiče vám zničili život!", a to všichni bez výjimky. Jenže každý má rodiče - i ti rodiče mají také své rodiče...atd. A přeci žádný rodič není stoprocentně dokonalý, to ani nejde, už i proto, že různé děti si můžou vyložit projev chování dospělého různým způsobem - např. jedno dítě si může vykládat pomoc rodiče jako svou neschopnost a nedostatečnost, jiné dítě by to bralo jako projev ochoty a lásky. Z knihy mám dojem, že bychom snad ani neměli mít děti, a lidi s nízkým sebevědomím už vůbec ne, protože se na nich stejně nějak podepíšeme a zničíme jim život, jako nám ho zničili naši rodiče a jim zase jejich rodiče a tak dál. Kniha se mi nelíbila, a to nejen proto, že plně nesouhlasím s tím, co v ní autor píše, ale také proto, že ve mně budí dojem slátaniny, jak je níže v jiném komentáři trefně napsáno, bez podepření relevantními zdroji, fakty a odbornou literaturou (viz další komentář níže). Autor na mě touto knihou nepůsobí jako odborník v této oblasti psychologie. Na druhou stranu je kniha psaná jednoduše a srozumitelně, takže se čte poměrně dobře a svižně. Proto dávám jednu hvězdičku.... celý text

Sebedůvěra, sebevědomí a jak je zvýšíte
2016,
Ivo Toman
Kniha mě celkem překvapila. Když jsem ji začala číst, čekala jsem, že se mi nebude líbit, ale protože je celkem krátká, pokračovala jsem. Postupně jsem se do ní začetla a celkem mě i chytla. Jsou v ní zajímavé poznatky a myšlenky, i když ne se vším souhlasím. Kladně hodnotím to, že není příliš natahovaná, takže vlastně krátká, a svižně se čtoucí.... celý text