charlizee
přečtené 402
Stroje jako já
2021,
Ian McEwan
To si tak klidně čtete, když najednou narazíte na stránku, která vám tak strašně mluví z duše, až si říkáte: Kdy se to stalo? Kdy mi vlezl do hlavy?! a skoro se vám chce brečet, jak moc to přesně takhle cítíte a jak moc je to pravda. (Strana 86) McEwan se mnou přesně tohle umí a není knížka, která by do mě nezasekla svůj drápek. Každá další do mě uloží nějakou zásadní myšlenku nebo námět k úvahám. A přesně to v literatuře hledám. (Vrcholem všeho pak je, když umí autor pracovat s textem a vkládat do něj tak promyšlené detaily, jako McEwan.) • “Řešení matematických problémů je pouhý nepatrný zlomek toho, co lidská inteligence provádí. NAUČILI JSME SE CHÁPAT Z NOVÉHO ÚHLU, JAK ÚŽASNÝM ZAŘÍZENÍM MOZEK JE.”... celý text
Žena v kleci
2012,
Jussi Adler-Olsen
Tak jsem hledala něco oddechového k nucenému odpočinku... Nemohlo to dopadnout jinak, než volbou skandinávské kriminálky. Žena v kleci dokonale naplnila mé očekávání. Ústřední dvojice vyšetřovatelů je originální, svěží a vtipná. Pachatel vynalézavý a zvrácený typicky severským způsobem. :) O rozuzlení případu včetně všech souvislostí jsem měla jasno v první čtvrtině knížky, což mě normálně vždycky vytočí, ale tady to dál funguje - do stavby příběhu to všechno tak zapadá, že to bylo vlastně velké plus.... celý text
Dívka, žena, jiné
2020,
Bernardine Evaristo
Dívka, žena, jiné je tou knihou, která jako první v historii sdílí Booker Prize (2019) s další knihou. Literárními kruhy rezonovaly obavy, že kvůli dělení ceny bude román Bernardine Evaristo ochuzen o část pozornosti. Podle mě se ale dalo čekat, že pakliže bude někdo ocenění sdílet s Margaret Atwood, spíše na sebe pozornost upoutá... A stalo se (zaslouženě!). Předseda poroty k tomu řekl: “Zkoušeli jsme hlasovat, ale k ničemu to nevedlo. Hle, metafora naší doby.“ Nemohli bychom si z takové demokracie vzít všeobecný příklad a mít třeba dva prezidenty, dva premiéry...a tak? :)) • Román je mozaikou příběhů dvanácti žen, vzájemně (více či méně) propletených. Každá žena, každý charakter, je dokonale vykreslen, autorka dokázala zachytit psychiku hrdinek rozdílných věkových skupin či sexuální orientace. Četla jsem to dva týdny a mám pocit, že jsem to přečetla moc rychle. Už teď se mi to chce číst znovu. Ne kvůli obsahu, ale kvůli formě, kvůli tomu textu samotnému. Bože, jak já obdivuju lidi, kteří umí TAKHLE psát. • A větu “Se mnou jsi doma, protože domov je člověk, a ne místo.” si ukládám. Protože přesně to je důvod, proč moje “doma” není ohraničeno jen jedním místem.... celý text
Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela
2016,
Michael Stavarič
Ceci n'est pas un livre. Asi tak hodinu přemýšlím, co o té knížce napsat, ale žádná slova nedokážou vystihnout, jak moc se mi to líbilo. Často mi připadalo, že čtu o ničem a ještě častěji, že čtu o všem. Opět jsem ztratila tvůrčí ambice. A strašně se zamilovala. Mám psát, ať si to přečtete, nebo je to dostatečně zřejmé? :))... celý text
Kouř
2017,
Dan Vyleta
KOUŘ pro mě byl takovým zdoláním Everestu. A protože kyslík jsem nechala v základním táboře, tak mi cestou pořád docházel dech. Musela jsem se vyloženě nutit, abych přečetla alespoň pár stránek denně, knížku jsem s sebou (asi tak) 4 měsíce neustále převážela. Dočítání knih za každou cenu někdy fakt bolí. Přitom to měla být sázka na jistotu: Pozdní viktoriánská Anglie, svět odlišný v jedné zásadní skutečnosti: Jakoukoliv špatnou myšlenku, úmysl nebo nepravdu okamžitě prozradí kouř dotyčné osoby. Nepotřebujete umět číst myšlenky, abyste rozpoznali záměr protistrany... Ten autorův nápad je skvělý, originální, filozofické přesahy obohacující (aneb “Hegel je debil”, vyřkl můj muž), ale příběh nemá spád, je příliš rozmělněný, celek působí těžkopádně... • Závěrem slova autora, se kterými naprosto souzním: “Nejlepší vztah, jaký může ke svému románu zaujmout jeho autor či autorka, je podle mého názoru vztah čtenáře; poněvadž co se příběhů týče, právě čtenáři náleží ten největší tvůrčí akt, přetváření slov a vět v nejistý, věčně proměnlivý smysl.”... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Další z knih, která by měla patřit do osnov všeobecného vzdělání... Nina Špitálníková umí vést konzistentní rozhovory a taky se umí zeptat přesně na to, na co se chce zeptat čtenář. ... a protože jsem egocentrická žena, která považuje auta a svou schopnost řídit je za středobod vesmíru, tak mě nejvíc namíchlo tvrzení, že žena nemá na řízení auta geny. No tak pochopitelně... Pár iniciačně-literárních poznámek: • “Severokorejská propaganda tvrdí, že za tři roky napsal Kim Čong-il 1500 knih a za pouhé dva roky složil šest oper, které jsou ---lepší než kterákoli jiná díla v historii hudby.---” • “Kim Il-song prohlásil, že ---lidé nečtou proto, aby si ukrátili čas nebo si odpočinuli. Lidé čtou pro lepší porozumění životu, aby nasáli vznešeného ducha obyčejných lidí, kteří oddaně slouží vlasti, lidu, aby získali důvěru ve šťastnou budoucnost, kterou vytvářejí.--- Literatura měla být degradována na pouhý ideologický prostředek Korejské strany práce.”... celý text
Hra pro čtyři ruce
2009,
Jan Němec
Kdo kdy řekl, že ho nebaví povídky, tak nečetl tyhle... Absolutní naplnění a pocit nekonečného blaha (TOP 3): • Ruský člověk • Do Paříže • Hra pro čtyři ruce První zmíněnou hluboce miluju, do druhé jsem bezhlavě zamilovaná, a k té třetí ještě nemám přirovnání, protože jsem ji dočetla právě teď a pořád rezonuje... Po přečtení čehokoliv od Jana Němce mě vždycky opustí veškeré spisovatelské ambice... To je asi jako s Pink Floyd. To nejlepší už prostě bylo napsáno. • “V životě jsou taky situace, které se dotýkají spíš zevnitř než zvenčí...” • “Myslel jsem, jak vás oslním,” povzdechl si. “Dnes je to s vámi ženami těžké. Jak to, že to víte? Chtěl jsem vás oslnit...a jenom jsem si naběhl.”... celý text
Má temná Vanessa
2020,
Kate Elizabeth Russell
Musím napsat, že jsem v poslední době měla nešťastnou ruku ve výběru knížek ke čtení. Tou jednou je právě Má temná Vanessa. (Se druhou ještě zápasím). Já vím, jak ji všichni vychvalují a to, že se mi nelíbila, vůbec není dáno mou odvěkou snahou jít proti proudu... :)) Jako ta myšlenka navázat na Lolitu a popsat obdobný vztah ze druhé strany..., dobrá... Ale copak je Lolita jen o tom vztahu, o tom příběhu? Mně tady tak strašně chyběl jakýkoliv přesah...myšlenkový, jazykový... Vývoj postavy...ok, byla ovlivněna traumatem..., ale copak se člověku (ať už jakkoliv traumatizovanému) neposunou vyjadřovací schopnosti? Bude pořád přemýšlet a mluvit v kontextu jazykových vazeb, ve kterých přemýšlel už v patnácti? Opravdu? Člověk, který to dotáhl na bakaláře z americké literatury? Česká verze románu nejspíš taky ubrala, pár překladových kiksů bije do očí... No a v neposlední řadě mě točí to téma... Vadí mi to zobrazování žen, submisivních chudinek... Pojďme vychovávat silné ženy tím, že silné budeme, ne tím, že budeme neustále poukazovat na chybné počínání mužského pokolení... Tak jsem jednou zase řekla pravdu a teď do mě... :)) • “Bereš ten román až moc doslova. Nejsem románová postava a ani ty ne.”... celý text
Sobota
2006,
Ian McEwan
Tak jsem dočetla svého třetího McEwana. Dal mi zabrat (opět), ale právě proto ho tak miluju... • Sobota je román odehrávající se v jednom dni, přesto je v něm spousta minulosti i budoucnosti. Jak kdysi pravila Virginia Woolf: “Vtrhl do uplývající vteřiny a zvětšil ji do desetinásobku jejího přirozeného rozměru, zbarvil tisícem barev a naplnil vším možným, co lze ve vesmíru nalézt.” Její Paní Dallowayovou jsem kdysi (na gymplu) louskala půl roku. A Sobota je vlastně hodně podobná, dají se v ní najít různé paralely a obměněné motivy. (A taky třeba squashový zápas popsaný do detailu na deseti stranách. :)) ) Obecně mám na literatuře strašně ráda, když odkazuje na něco jiného a ukrývá tak “něco víc”... V tomto kontextu je Sobota poklad.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Ta knížka snoubí všechno, co mám ráda. Sáhodlouhé popisy, během nichž se zdánlivě nic neděje. Vyšetřování vraždy. Téma společenské předpojatosti. A šokující odhalení až v úplném závěru, které nechává na čtenáři, aby si to všechno okolo domyslel. (No dobře, až tak šokující není, dá se odhadnout a pozornému čtenáři to prostě dojde... Nic to ale nemění na tom, že potvrzení té domněnky vyvolá takový ten spokojený úsměv na rtech. A víc říct nemůžu, abych nespoilerovala...) • Pokud se vám líbily knihy Jako zabít ptáčka nebo Vzdělaná, bude se vám líbit i tohle. Zaručeně.... celý text
Sex a lži
2019,
Leïla Slimani
Před pár měsíci jsem četla autorčinu prvotinu s názvem V lidožroutově zahradě. Když byla Leïla ve své rodné zemi na autorském turné se zmíněnou knihou, začaly se na ni obracet marocké ženy se svými (všedními) problémy. Díky tomu vznikla publikace SEX A LŽI. • Velmi oceňuji přístupnou formu, kterou autorka zvolila. Myslím si, že je velmi důležité, aby se touto problematikou zabývali také mladí lidé - aby věděli, že každé náboženství má nějaký výklad, resp. více výkladů, které se mohou názorově zcela lišit. V této době, kdy neustále slyšíme o islamizaci Evropy, je důležitější, než kdy dříve, mít informace, podněcovat zájem... A to podle mě Leïla opravdu umí. • Zvolená komiksová forma nahrává tomu, aby si to zvládl přečíst opravdu každý. S deváťáky/kvartány (a staršími) by to mohl být podklad pro diskuzi v občanské výchově/ZSV. Knížka neřeší problémy do hloubky, spíš je nastíní a zažehne jiskru zájmu. A mám za to, že o to šlo autorce především.... celý text
Mezipřistání
2020,
Matěj Hořava (p)
Literární ploužák. Tak bych vám jednoduše přiblížila novinku Matěje Hořavy. Obrovská životní tíha tady tančí s lidskou otevřeností a ryzostí bytí. Tbiliská paneláková šeď střídá mlčenlivou přírodu a delfíny v Batumi. V jednu chvíli se procházíte českou krajinou, abyste se náhle ocitli kdesi uprostřed gruzínských hor a tohle střídání prostředí je tak souznící, že ty tisíce kilometrů přeskakujete s elegantní lehkostí. Všichni o Matějově stylu říkají, že to je poetická próza. Je. A není pro každého. Zdánlivě chybí děj, zdánlivě... Stane se toho strašně moc, celé je to prosycené myšlenkami... No co vám budu... Četli jste někdy Bibli? Tak asi tak.... celý text
Zimní lidé
2017,
Jennifer McMahon
Zimní lidé jsou strašidelným příběhem, který se odehrává částečně na počátku 20. století a částečně v současnosti. Tušíte správně, že se prolínají dvě časové roviny. Co tam máme dál...? Jedno zapadlé městečko v americkém Vermontu, nespokojenou dospívající dívku, jedno prokletí, tajný deník s postupem, jak oživit mrtvé a taky portál na onen svět... To asi tak pro představu. :))) Nejvíc jsem se těšila na to, jak se strašně budu bát..., když v tom najednou zazvonil zvonec a knížka dospěla ve svůj konec... :)))... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Jestli o nějaké knížce dokážu říct, že “se četla sama,” tak právě o Zuzanině dechu. Její slova se do mě vpíjela s obdivuhodnou lehkostí. A když mně stačí na knížku 3 dny, tak to je fakt co říct... Nebudu psát žádné chvalozpěvy. Jednak je jich tady už tolik, že by to bylo plýtvání slovy, a pak také proto, že já jsem úplně o dech nepřišla. Protože: V poslední třetině mi Zuzanin dech výrazně připomněl Sophiinu volbu, především motivem, který nazývám “jednou zažité zlo si Tě i v budoucnu najde, ať už v jakékoliv formě.” Jakmile se mi tam tohle srovnání vkradlo, nemohla jsem se zbavit dojmu jakési plytkosti... (To je fakt zvláštní, když Styron popsal dvojnásobek stránek, že? :D ) Nicméně sečteno, podtrženo: Stojí za vaši pozornost. Ta stavba příběhu je unikátní.... celý text