charlizee
přečtené 407
Takhle, Dana Browna asi nikdo nečte kvůli kvalitnímu literárnímu zážitku. Já to s ním mám asi podobně jako s KFC. Občas si prostě dostanu chuť zaprasit. :) A zatímco mě Infermo málem otrávilo, v případě Počátku jsem dostala přesně to, co jsem si objednala. Když odhlédnu od toho, že profesora Langdona stále překvapuje a znepokojuje, když se stane součástí nějakého komplotu a dramatické akce, ačkoliv má na svém kontě více zážitků než Indiana Jones, je příběh uvěřitelný a velmi aktuální, protože se dotýká tématu umělé inteligence. Dokonce mi tentokrát nevadilo ani to, že jsem odhadla rozuzlení už v průběhu čtení. Jednak do příběhu zapadá a vyloženě mu sluší, a pak jsem si samozřejmě hezky polechtala ego. :) „Úspěch je schopnost pokračovat od neúspěchu k neúspěchu bez ztráty nadšení.... celý text
Kleopatra a Frankenstein
2023,
Coco Mellors
„Jenže ti lidi, co takovouhle lásku měli, jsou pak jako dospělí jiní než my. Sebejistější. Nemusí dělat takový dojem nebo dosáhnout takových úspěchů jako my, protože nám připadá, že musíme. Oni se nemusí v jednom kuse namáhat, aby si lásku nečím zasloužili. Protože ji mají odjakživa. (Nejenom) v těch větách jsem se našla, ale ke všem nadšeným ohlasům se ani přesto přidat nemůžu. Nějak jsme se s Kleopatrou a Frankensteinem nepotkali. Možná na pláži nebo v letadle by tvořili adekvátní společnost, teď jsem se sama sebe často ptala, proč to vlastně čtu a trávím s tím příběhem čas. Zároveň ale chápu, proč se ten román líbí. Je tam láska impulsivní i dospělá, je tam sex, je tam rozčarování, dojetí, zklamání, závislosti, deprese a sebedestruktivní sklony, je tam New York, Azurové pobřeží i Řím…, a já té knížce komerční úspěch vlastně i upřímně přeju. :)... celý text
Slavnost bezvýznamnosti
2020,
Milan Kundera
*Rozpoznat bezvýznamnost vyžaduje často odvahu.* Vždycky, když přečtu román od Milana Kundery a chci sem o něm něco napsat, tak se úplně zablokuju, protože mi veškerá má slova vedle těch jeho připadají nepatřičná. Když čtu Kunderu, ocitám se v jiném světě, odpojuju se od reality, ten text mě úplně obklopí, obtočí se kolem celé mé existence, pohltí mě a v morku kostí cítím radost z toho, co nám jazyk umožňuje. Až si říkám, že dokážu naplnit premisy meditativního čtení (což se mi stává velmi výjimečně). Ani ve své krátkosti není Slavnost bezvýznamnosti román pro začínajícího Kunderova čtenáře, na to pozor. Rozsah klame, navíc mu bez hlubší znalosti Kunderovy filozofie nelze porozumět. A to není povyšování… Cizí jazyk se taky musíme nejdříve naučit, než ho pochopíme. Smekám před poctivou prací Anny Kareninové a hluboce obdivuji její překladatelský um.... celý text
Drak na polní cestě
2024,
Jiří Hájíček
S oblibou říkám, že kdyby Jirka Hájíček napsal kuchařku, anebo manuál k údržbě rychlovarné konvice, i ty bych si přečetla s chutí. Baví mě jeho zpracování všedních témat. Těch, která kolem nás krouží, ale protože se nás dotýkají jen vzdáleně, anebo nepřímo, tak jim začneme věnovat pozornost teprve až v tom románovém prostředí. Přemýšlíme o nich, hloubáme nad nimi. On to prostě Hájíček dokáže napsat tak, že ve vás podnítí zájem i o hospodaření v zemědělském družstvu. Oceňuju navíc ten víceúrovňový boj, veškeré další linky, které do příběhu vnáší, které se proplétají okolo hlavní osy a umocňují odraz běžného života. Draka na polní cestě pod každý vánoční stromeček!... celý text
Gentleman v Moskvě
2018,
Amor Towles
„Kdo by si byl pomyslel, “ řekl, „že když tě před všemi těmi lety odsuzovali k životu v Metropolu, stal se z tebe nejšťastnější člověk v celém Rusku. Kdo by si byl pomyslel, že velký román, který kvalitně naváže na ruskou školu, napíše Američan. Kdyby bylo na obálce uvedeno jméno N. V. Gogol, o jeho autorství bych snad ani nepochybovala. Tedy až na to 20. století, ve kterém se příběh odehrává. Kdo by si byl pomyslel, že mě bude tak bavit knížka, v níž se většina děje odehrává na jednom místě (totiž v hotelu Metropol, kam je hlavní hrdina odsouzen do domácího vězení). Kdo by si byl pomyslel, že i beletrie může být motivační knihou. „V životě totiž nezáleží na tom, jestli nám někdo zatleská, důležité je, zda se odvážíme vykročit vpřed, i když jsou vyhlídky nejisté.... celý text
Kdo chytá v síti
2020,
Marika Pecháčková
Jeden můj kamarád se v recenzi k filmu V síti zeptal, zda je šokující. Pak si rovnou i odpověděl, že snad jen pro rodiče, kteří měli dvacet let hlavu v prd*li. Jako takhle, podle mě můžeš být zorientovaný jak chceš, můžeš znát veškeré nástrahy, které na internetu číhají, ale když je ti to pak naservírováno v takovém množství a tak otevřeně, tak tě to prostě dostane. Knížka Kdo chytá v síti je doprovodným materiálem ke zmíněnému filmovému dokumentu. Rozšiřuje ho o rozhovory nad pocity hereček a jejich následným vnímáním toho, co se jim (byť pouze v roli) dělo, o rozhovor s jedním z agresorů o jeho motivacích, najdete tady mj. přepisy některých internetových konverzací mezi obětmi a lovci a taky přepisy soudních rozsudků, které se přímo týkaly zneužívání dětí… Je toho hodně a na pár dní mě to k sobě úplně připoutalo, zároveň podnítilo několik našich rodinných diskuzí. Já knížku nechám kolovat po svém okolí a k pořízení ji moc doporučuju vám všem. A klidně si ji můžete přečíst, aniž byste viděli film. Já jsem nejdřív sáhla právě po knížce.... celý text
Osvícení
1993,
Stephen King
Máte nějaký film radši než knižní předlohu, podle které vznikl? Já Osvícení. Film jsem viděla několikrát, poprvé přibližně ve svých třinácti letech. Pravděpodobně právě tento film zapříčinil, že jsem se v budoucnu chtěla zabývat studiem filmu. Dodnes mě fascinuje, jak Kubrick dokázal v Osvícení budovat atmosféru, jak dlouho nechal diváka v nejistotě a ve vlastních domněnkách a úvahách. V knížce na mě oproti tomu všechno působilo mnohem přímočařeji. Od začátku víme, že má pětiletý Danny zvláštní schopnosti. Stejně tak jsme po příjezdu do hotelu neprodleně seznámeni s jeho pohnutou historií a varováni, že to, co se tady může zjevovat, není opravdové… A tak jen čekáme na vyústění. (Mimochodem, i to mi ve filmu přijde lépe propracované). Tu děsivou atmosféru, která na mě z filmu pokaždé tak silně působí, tu jsem v knížce zkrátka neobjevila. Psychologie postav je sice zpracována důkladně a veškeré souvislosti jsou dobře ukotvené, nakonec možná ale právě to způsobuje nedostatečnou gradaci a absenci hrůzy. Dost pravděpodobně bych to vnímala opačně, kdybych Osvícení četla před zhlédnutím filmu, ale v tomto případě jsem fakt ráda, že tomu tak nebylo.... celý text
Devátý hrob
2018,
Stefan Ahnhem
Znáte to, jak se říká, že méně je někdy více, že jo? Tak Stefan Ahnhem to zřejmě neví. Protože jinak si neumím tady ten 500 stránkový úlet vysvětlit. Když si rekapituluji počet vražd, jejich vynalézavé provedení, důsledné obelhání švédského i dánského vyšetřovacího sboru a infiltrování se do množství přísně střežených budov, nechce se mi ani věřit, že to autor všechno vměstnal do jednoho příběhu a pověřil tím jednoho jediného pachatele, resp. pachatelku. A nad to ještě neopomněl jednu z hlavních úloh svěřit policistce ve vysokém stupni těhotenství, která trpí preeklampsií (což je v knize zmíněno přibližně 150x). Jako já mám scifi ráda, na to tady ale bylo málo vesmíru. A i na žánr severského krimi bylo tohle trochu moc. Škoda. Předchozí knížka Ahnhemovi vyšla lépe.... celý text
Tahle kniha ti změní život
2024,
Aleš Palán
Byla jsem zvědavá, jaké téma si tentokrát Aleš Palán vybral, že si mohl dovolit tak sebevědomý název knihy. Rozuzlení je překvapivé. :) Vedl totiž rozhovory s lidmi, na které měla nějaká kniha v životě tak zásadní vliv, že je posunula dál, jinam, že jim otevřela oči, dodala odvahu…, zkrátka že jim změnila život. Název knížky proto vlastně oslovuje ty lidi v příbězích uvnitř. Nečekejte proto, že vám tahle kniha změní život, nicméně jako sociální sonda je opět výborná a dokazuje, jak obšírným tématem literatura je, dokáže otevřít spoustu dveří. Pocitově jsem se často vracela ke Znamení neznámého, které Host vydal před 3 lety. K přečtení doporučuju obě dvě.... celý text
Lovec draků
2024,
Khaled Hosseini
Afghánistán, to není jen politika, válečné spory a Tálibán. Jsou to lidé s pohnutými životními osudy. Lidé, kteří ztratili svou vlast, ať už z Afghánistánu utekli, nebo v něm zůstali. Kniha Khaleda Hosseiniho pomáhá mnohé z toho pochopit a zaručuji vám, že se po jejím přečtení už nikdy nebudete na Afghánce dívat stejně. Jednak se dozvíte mnohé z jejich historie, román totiž obsáhne několik desetiletí - od života v království, přes následný politický převrat a vznik republiky, invazi sovětských vojsk a deset let trvající válku, až po občanskou válku a vzestup moci Tálibánu. A pak se dozvíte mnohé i o sobě samých, lidská rovina příběhu vás vezme za srdce a dojme k slzám. Alespoň mně se to stalo. Opakovaně. V myšlenkách mi stále zní věta, že neexistují žádné vzpomínky, protože Kábul a Afghánistán už nejsou tím, čím dříve bývaly. Amír, hlavní hrdina příběhu, ji slýchal po svém dočasném návratu do vlasti poté, co žil mnoho let ve Státech. Význam toho sdělení ve mně rezonuje o to víc, že jsem často na cestách, a jsem opravdu hluboce vděčná, že se mám kam a za kým vracet. Je to stav, který často považujeme za standard, a ani o něm nepřemýšlíme, přitom bychom jej měli vnímat jako luxus a být za něj dennodenně velmi vděční. Papíroví draci v románu nejsou jen symbolem štěstí. Jsou také symbolem naděje. Naděje, že i důvěra a narušené vazby se dají znovu nalézt a obnovit.... celý text
Snídaně u Tiffanyho
2009,
Truman Capote
Snad každý viděl ikonický film, v němž Audrey Hepburn postává u výlohy luxusního klenotnictví, snídá a sní o své budoucnosti, v němž ve svém bytě pořádá opulentní večírky a cigarety kouří zásadně s elegantní špičkou, v němž na okně u požárního schodiště tklivě zpívá Moon river... Snídaně u Tiffanyho je jedním z příkladů, kdy audiovizuální ztvárnění zasáhlo popkulturu výrazně hlouběji než jeho knižní předloha. Sama jsem o Capoteho novele z roku 1958 dosud slyšela jen soudy na téma: Jedna z nejpřeceňovanějších knih všech dob. A víte co? Pokud mám rozšířit řady těch, kteří tedy její význam přeceňují, hlásím se do první řady. Našla jsem totiž hluboký příběh raněné dívky, která hledá sama sebe a své místo na zemi, v textu zpracovaném na oko povrchně, na který když se ale naladíte, tak právě za vším tím vynechaným patosem a absentujícím doslovným popisem, naleznete mezi řádky ukrytou nesmírnou intenzitu. „Beztak domov je tam, kde se člověk cítí doma. A já ho zatím ještě hledám." „Mám věliký strach, kamaráde. Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, dokud to nezahodím."... celý text
Přechodné období
2024,
Veronika Bálková
Přechodné období momentálně trochu rozděluje sítě. Proto hned úvodem: Mně se líbilo. Ne, jistě nemá ambice stát se knihou vašeho života. Nehraje si ani na žánrovou vyhraněnost. A když se mu (samozřejmě) nějakou tu škatulku snažíme vnutit, jsme zklamaní, když se vymyká. Já bych po detektivce, kde zápletka začíná nalezením mrtvého orla mořského, nesáhla. Zní mi to podobně atraktivně jako tipy na nedělní pečení. Ale víte co? Každý den jsem se těšila, až se za Kateřinou do Borkova vrátím. Až s ní zase budu prožívat vesnické etudy a zmar vlastního života a souznít s ní, když bude opovrhovat svou profesí, protože „nikdo nedokáže říct banalitu vzletněji než právník a jednoduchou informaci důmyslně rozprostřít do překombinovaného souvětí. Přechodné období vnímám jako svěží debut, který skrze svůj nekomplikovaný jazyk a civilní téma dobře plyne, a který bych směle doporučila jako nenáročné (nikoliv ale hloupé) letní čtení.... celý text