charlizee přečtené 402

Slavnost bezvýznamnosti 2020, Milan Kundera

Drak na polní cestě 2024, Jiří Hájíček

S oblibou říkám, že kdyby Jirka Hájíček napsal kuchařku, anebo manuál k údržbě rychlovarné konvice, i ty bych si přečetla s chutí. Baví mě jeho zpracování všedních témat. Těch, která kolem nás krouží, ale protože se nás dotýkají jen vzdáleně, anebo nepřímo, tak jim začneme věnovat pozornost teprve až v tom románovém prostředí. Přemýšlíme o nich, hloubáme nad nimi. On to prostě Hájíček dokáže napsat tak, že ve vás podnítí zájem i o hospodaření v zemědělském družstvu. Oceňuju navíc ten víceúrovňový boj, veškeré další linky, které do příběhu vnáší, které se proplétají okolo hlavní osy a umocňují odraz běžného života. Draka na polní cestě pod každý vánoční stromeček!... celý text

Gentleman v Moskvě 2018, Amor Towles

„Kdo by si byl pomyslel, “ řekl, „že když tě před všemi těmi lety odsuzovali k životu v Metropolu, stal se z tebe nejšťastnější člověk v celém Rusku. Kdo by si byl pomyslel, že velký román, který kvalitně naváže na ruskou školu, napíše Američan. Kdyby bylo na obálce uvedeno jméno N. V. Gogol, o jeho autorství bych snad ani nepochybovala. Tedy až na to 20. století, ve kterém se příběh odehrává. Kdo by si byl pomyslel, že mě bude tak bavit knížka, v níž se většina děje odehrává na jednom místě (totiž v hotelu Metropol, kam je hlavní hrdina odsouzen do domácího vězení). Kdo by si byl pomyslel, že i beletrie může být motivační knihou. „V životě totiž nezáleží na tom, jestli nám někdo zatleská, důležité je, zda se odvážíme vykročit vpřed, i když jsou vyhlídky nejisté.... celý text

Kdo chytá v síti 2020, Marika Pecháčková

Jeden můj kamarád se v recenzi k filmu V síti zeptal, zda je šokující. Pak si rovnou i odpověděl, že snad jen pro rodiče, kteří měli dvacet let hlavu v prd*li. Jako takhle, podle mě můžeš být zorientovaný jak chceš, můžeš znát veškeré nástrahy, které na internetu číhají, ale když je ti to pak naservírováno v takovém množství a tak otevřeně, tak tě to prostě dostane. Knížka Kdo chytá v síti je doprovodným materiálem ke zmíněnému filmovému dokumentu. Rozšiřuje ho o rozhovory nad pocity hereček a jejich následným vnímáním toho, co se jim (byť pouze v roli) dělo, o rozhovor s jedním z agresorů o jeho motivacích, najdete tady mj. přepisy některých internetových konverzací mezi obětmi a lovci a taky přepisy soudních rozsudků, které se přímo týkaly zneužívání dětí… Je toho hodně a na pár dní mě to k sobě úplně připoutalo, zároveň podnítilo několik našich rodinných diskuzí. Já knížku nechám kolovat po svém okolí a k pořízení ji moc doporučuju vám všem. A klidně si ji můžete přečíst, aniž byste viděli film. Já jsem nejdřív sáhla právě po knížce.... celý text

Gorila a já 2015, Frida Nilsson

Osvícení 1993, Stephen King

Máte nějaký film radši než knižní předlohu, podle které vznikl? Já Osvícení. Film jsem viděla několikrát, poprvé přibližně ve svých třinácti letech. Pravděpodobně právě tento film zapříčinil, že jsem se v budoucnu chtěla zabývat studiem filmu. Dodnes mě fascinuje, jak Kubrick dokázal v Osvícení budovat atmosféru, jak dlouho nechal diváka v nejistotě a ve vlastních domněnkách a úvahách. V knížce na mě oproti tomu všechno působilo mnohem přímočařeji. Od začátku víme, že má pětiletý Danny zvláštní schopnosti. Stejně tak jsme po příjezdu do hotelu neprodleně seznámeni s jeho pohnutou historií a varováni, že to, co se tady může zjevovat, není opravdové… A tak jen čekáme na vyústění. (Mimochodem, i to mi ve filmu přijde lépe propracované). Tu děsivou atmosféru, která na mě z filmu pokaždé tak silně působí, tu jsem v knížce zkrátka neobjevila. Psychologie postav je sice zpracována důkladně a veškeré souvislosti jsou dobře ukotvené, nakonec možná ale právě to způsobuje nedostatečnou gradaci a absenci hrůzy. Dost pravděpodobně bych to vnímala opačně, kdybych Osvícení četla před zhlédnutím filmu, ale v tomto případě jsem fakt ráda, že tomu tak nebylo.... celý text

Co by se stalo, kdyby... 2022, Daisy Mrázková

Devátý hrob 2018, Stefan Ahnhem

Znáte to, jak se říká, že méně je někdy více, že jo? Tak Stefan Ahnhem to zřejmě neví. Protože jinak si neumím tady ten 500 stránkový úlet vysvětlit. Když si rekapituluji počet vražd, jejich vynalézavé provedení, důsledné obelhání švédského i dánského vyšetřovacího sboru a infiltrování se do množství přísně střežených budov, nechce se mi ani věřit, že to autor všechno vměstnal do jednoho příběhu a pověřil tím jednoho jediného pachatele, resp. pachatelku. A nad to ještě neopomněl jednu z hlavních úloh svěřit policistce ve vysokém stupni těhotenství, která trpí preeklampsií (což je v knize zmíněno přibližně 150x). Jako já mám scifi ráda, na to tady ale bylo málo vesmíru. A i na žánr severského krimi bylo tohle trochu moc. Škoda. Předchozí knížka Ahnhemovi vyšla lépe.... celý text

Tahle kniha ti změní život 2024, Aleš Palán

Byla jsem zvědavá, jaké téma si tentokrát Aleš Palán vybral, že si mohl dovolit tak sebevědomý název knihy. Rozuzlení je překvapivé. :) Vedl totiž rozhovory s lidmi, na které měla nějaká kniha v životě tak zásadní vliv, že je posunula dál, jinam, že jim otevřela oči, dodala odvahu…, zkrátka že jim změnila život. Název knížky proto vlastně oslovuje ty lidi v příbězích uvnitř. Nečekejte proto, že vám tahle kniha změní život, nicméně jako sociální sonda je opět výborná a dokazuje, jak obšírným tématem literatura je, dokáže otevřít spoustu dveří. Pocitově jsem se často vracela ke Znamení neznámého, které Host vydal před 3 lety. K přečtení doporučuju obě dvě.... celý text

Red a Blue 1 2020, Hidenori Kusaka

Lovec draků 2024, Khaled Hosseini

Afghánistán, to není jen politika, válečné spory a Tálibán. Jsou to lidé s pohnutými životními osudy. Lidé, kteří ztratili svou vlast, ať už z Afghánistánu utekli, nebo v něm zůstali. Kniha Khaleda Hosseiniho pomáhá mnohé z toho pochopit a zaručuji vám, že se po jejím přečtení už nikdy nebudete na Afghánce dívat stejně. Jednak se dozvíte mnohé z jejich historie, román totiž obsáhne několik desetiletí - od života v království, přes následný politický převrat a vznik republiky, invazi sovětských vojsk a deset let trvající válku, až po občanskou válku a vzestup moci Tálibánu. A pak se dozvíte mnohé i o sobě samých, lidská rovina příběhu vás vezme za srdce a dojme k slzám. Alespoň mně se to stalo. Opakovaně. V myšlenkách mi stále zní věta, že neexistují žádné vzpomínky, protože Kábul a Afghánistán už nejsou tím, čím dříve bývaly. Amír, hlavní hrdina příběhu, ji slýchal po svém dočasném návratu do vlasti poté, co žil mnoho let ve Státech. Význam toho sdělení ve mně rezonuje o to víc, že jsem často na cestách, a jsem opravdu hluboce vděčná, že se mám kam a za kým vracet. Je to stav, který často považujeme za standard, a ani o něm nepřemýšlíme, přitom bychom jej měli vnímat jako luxus a být za něj dennodenně velmi vděční. Papíroví draci v románu nejsou jen symbolem štěstí. Jsou také symbolem naděje. Naděje, že i důvěra a narušené vazby se dají znovu nalézt a obnovit.... celý text

Manazuru 2024, Hiromi Kawakami

Snídaně u Tiffanyho 2009, Truman Capote

Snad každý viděl ikonický film, v němž Audrey Hepburn postává u výlohy luxusního klenotnictví, snídá a sní o své budoucnosti, v němž ve svém bytě pořádá opulentní večírky a cigarety kouří zásadně s elegantní špičkou, v němž na okně u požárního schodiště tklivě zpívá Moon river... Snídaně u Tiffanyho je jedním z příkladů, kdy audiovizuální ztvárnění zasáhlo popkulturu výrazně hlouběji než jeho knižní předloha. Sama jsem o Capoteho novele z roku 1958 dosud slyšela jen soudy na téma: Jedna z nejpřeceňovanějších knih všech dob. A víte co? Pokud mám rozšířit řady těch, kteří tedy její význam přeceňují, hlásím se do první řady. Našla jsem totiž hluboký příběh raněné dívky, která hledá sama sebe a své místo na zemi, v textu zpracovaném na oko povrchně, na který když se ale naladíte, tak právě za vším tím vynechaným patosem a absentujícím doslovným popisem, naleznete mezi řádky ukrytou nesmírnou intenzitu. „Beztak domov je tam, kde se člověk cítí doma. A já ho zatím ještě hledám." „Mám věliký strach, kamaráde. Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, dokud to nezahodím."... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Přechodné období 2024, Veronika Bálková

Přechodné období momentálně trochu rozděluje sítě. Proto hned úvodem: Mně se líbilo. Ne, jistě nemá ambice stát se knihou vašeho života. Nehraje si ani na žánrovou vyhraněnost. A když se mu (samozřejmě) nějakou tu škatulku snažíme vnutit, jsme zklamaní, když se vymyká. Já bych po detektivce, kde zápletka začíná nalezením mrtvého orla mořského, nesáhla. Zní mi to podobně atraktivně jako tipy na nedělní pečení. Ale víte co? Každý den jsem se těšila, až se za Kateřinou do Borkova vrátím. Až s ní zase budu prožívat vesnické etudy a zmar vlastního života a souznít s ní, když bude opovrhovat svou profesí, protože „nikdo nedokáže říct banalitu vzletněji než právník a jednoduchou informaci důmyslně rozprostřít do překombinovaného souvětí. Přechodné období vnímám jako svěží debut, který skrze svůj nekomplikovaný jazyk a civilní téma dobře plyne, a který bych směle doporučila jako nenáročné (nikoliv ale hloupé) letní čtení.... celý text

Shuggie Bain 2022, Douglas Stuart

Bolavý, syrový, palčivý, dojemný a skvěle napsaný. Takový je Shuggie Bain. Sídliště skotského Glasgow, 80. léta, vysoká nezaměstnanost v důsledku zavřených dolů. Matka, která sociální dávky utratí radši za chlast než za jídlo pro své děti. Chlapec, který je už odmala zjevně odlišný od ostatních. Právě s takovou kombinací faktorů se Shuggie Bain vypořádává každý den. Pravděpodobně jste už zaznamenali, že autor Douglas Stuart vložil do hlavní postavy románu své alter ego. Považuji tuto informaci za nesmírně důležitou a inspirativní, vezmeme-li v úvahu, že se z popsaného prostředí autor dokázal vymanit, odrazit a navíc uspět ve světě, a to bez jakékoliv okázalosti a obviňování, ať už rodiny nebo systému, (což bývá charakteristickým rysem literatury podobného typu). Navzdory všemu je z celého příběhu patrná neutuchající a hluboká láska k matce, která je, ačkoliv syna donutila předčasně dospět a řešit věci, které by žádné dítě řešit nemělo, vylíčena s úctou a respektem, a všechny vnější vlivy jsou ponechány k posouzení čtenáři. Shuggie Bain je mimořádná kniha, která by neměla ujít vaší pozornosti.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Ta přede mnou je klasický typ neodložitelné knížky. Hned na začátku vás autor namotá na dvě traumatizované hlavní hrdinky, jejichž příběhy střídá kapitolu po kapitole, a vyprávění tak důmyslně dynamizuje. Záhy přidá tajemný, moderními technologiemi nabitý dům a navrch směs okoření podezřelými úmrtími a záhadným architektem, který výměnou za směšně nízké nájemné smlouvu novým obyvatelům zpestřuje o dobrých 200 pravidel, jak dům užívat, a občasné dotazníky k vlastním pocitům a úrovni žití. Vás bude příběh nutit otáčet stránku za stránkou, nutit vás číst dál a dál, i když si budete pořád opakovat, že už fakt jen jednu kapitolu… Pokud vás bavily třeba Sedmilhářky, zaručeně vás chytne i tohle.... celý text

Trieste Centrale 2022, Jaroslav Rudiš

„Z toho krásného počasí jde na mě trochu melancholie, všechno to slunce a ty dlouhé teplé dny, všechno to léto, smutné, smutné, nemůžu za to, krásné počasí ve mně odjakživa probouzelo melancholii a všechno to slunce také, měl jsem mnohem raději špatné počasí… Jak lépe by mohla začínat kniha k trávení odpoledne v tomto čase? A víte, co jsem si při jejím čtení uvědomila? Že je vedle Marka Wattneyho pan Winterberg mojí nejoblíbenější literární postavou. A taky, že by měl každý spisovatel napsat knihu podobného rozsahu, protože by se dala v rámci autorského čtení zvládnout celá.... celý text

Děti jsou taky lidi 2022, Zdeňka Šíp Staňková

Četla jsem tu knížku dlouho. Předlouho. Konkrétně 5 měsíců. Dávkovala jsem si ji. Často jsem cítila úzkost. Nevěřila, nebo spíš nechtěla věřit, že se něco takového děje. Občas jsem poznávala sama sebe. Nacházela odpovědi. A utvrzovala se v tom, že mi mí synové nemusí nikdy nic dokazovat. Nemusí v ničem vynikat, mít na sebe přehnané nároky a být za každou cenu nejlepší. Mně bohatě stačí, že jsou a budou moji, a že já můžu být jejich máma. Nikdy nedopustím, aby čekali na pochvalu, která nepřijde, a aby objetí znali jen z filmů. Zlomit generační trauma(ta) je obrovská dřina, ale je to dřina, která má obrovský smysl. I když při (jakkoliv dobře míněné) konfrontaci váš rodič, prarodič, starší sourozenec, jiný příbuzný, učitel…, vaši traumatickou vzpomínku popře, zlehčí, zesměšní…, nepodlehněte. A jestli může mít knížka terapeutický účinek, tak tahle ji má 100%.... celý text

Druhý dech 2024, Daniel Krásný

Chtěla bych strašně moc napsat, jak mě to bavilo, ale sama sobě bych pak připadala jako ten zatrolenej buvol, který chce za každou cenu někoho (neupřímně) obejmout. Prostředí marketingu a reklamy, do kterého je děj příběhu zasazen, je mi až příliš dobře známé, vždyť jsem z něj po jedné odžité dekádě utekla teprve nedávno. Mnohočetné odkazy mě zase vracely na vysokou, kde pokud jsi v dostatečné míře nehláškoval(a) jako v Bezstarostné jízdě, pohyboval(a) ses někde v nežádoucím průměru a vůbec sis nemohl(a) pomýšlet na místo špatně placeného redaktora Cinepuru nebo Filmu a doby. A i když se ten konec Danovi povedl mistrovsky a já mu fakt fandila, aby měl přesně na něco podobného odvahu, tak bych si na cestách přála společnost téhle knížky nahradit asi tak, jako bych přála Ardenám nahradit čtyřiačtyřicátý a pětačtyřicátý rok. Ale úplně, úplně nejvíc si přeju, abych nikdy nemusela číst větu: „Jazykem dokázal vládnout nejen při prezentacích v angličtině. A přísahám, že jestli mi někdy bude umožněno použít Myslánku, tu větu si z hlavy vytáhnu a nikdy ji znovu nevylovím.... celý text