charlizee
přečtené 402
Sestro, sestro
2006,
Oksana Zabužko
Mohla bych napsat, jak je povídková kniha ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužko hutná, plná metafor, různorodých ženských charakterů a literárních postupů, jak je chytrá, plná sáhodlouhých vět, a jak moc mi dala, místo toho ale napíšu, že už bych se fakt měla naučit odkládat knížky, kterým nerozumím, které mi nedávají smysl, a u kterých se trápím. Za sebe můžu vyloženě doporučit jen povídku Pohádka o kalinové píšťalce, která je postmoderním zpracováním tradiční pohádky, a kterou jedinou jsem četla bez pocitu povinnosti. Prosím vás, ale hlavně si to přečtěte někdo vnímavější a vzdělanější, než jsem já, ať tohle nezůstane příliš zásadním zářezem českého vydání Sestro, sestro.... celý text
Imaginární přítel
2020,
Stephen Chbosky
Stephen Chbosky už mě jednou dostal a byla jsem přesvědčená, že to dokáže i podruhé. Imaginární přítel mě ale hned po vydání šokoval svým rozsahem a tak mi doma ležel dlouho, dlouho. Nicméně teď v prosinci podlehl. Představte si mix Stranger Things a Stephena Kinga. Jeden výjimečný jedinec, zpočátku outsider, později vyvolený, bůh, ďábel, země na pokraji zkázy Asi tak. Bavilo mě to podstatně víc jako audiokniha (v podání Igora Bareše) než jako klasická kniha. Když jsem to četla, výrazně jsem si uvědomovala, že je to zbytečně prodlužované, že se neustále opakuje totéž. Atmosféra výborná - výborně budovaná, ale když čtete pořád dokola to stejné, nějak to vyčpí. A ten závěr? Wtf?... celý text
Northangerské opatství
2022,
Jane Austen
Jane Austen mě vždycky hodně bavila, proto se mi skoro ani nechce věřit, že jsem ji naposledy četla před 16 lety. Teď si mě získalo její Northangerské opatství, byť za to zdaleka nemůže příběh obdivovatelky strašidelných příběhů, která se z touhy po vlastním dobrodružném zážitku nechává unést svými fantaziemi a zapomíná racionálně uvažovat. Oceňuji především styl Jane Austen a její neustálou přítomnost, prostřednictvím které příběh komentuje, a otevřeně promlouvá ke čtenáři. „Pokud jde tedy o tohoto, musím pouze dodat (vědoma si toho, že pravidla kompozice zapovídají uvedení postavy, která nemá spojitost s příběhem), že šlo přesně o toho pána, jehož Tyto prvky jejímu psaní dodávají lehkost, rádoby nanicovatý příběh pozvedají, rytmizují a mě v pozici čtenáře uvádí v úžas a nekritický obdiv. Ten si zaslouží i překladatelka Kateřina Hilská, protože jazyk autorky vystihla tak přesně, že snadno zapomenete, že nečtete text v jeho originálním znění.... celý text
Lidi od kolotoče
2023,
Kamila Hladká
„Všímám si lidí, které jiní obvykle nevidí nebo nechtějí vidět nebo je hodnotí zkratkovitě a předsudečně. A chci je nechat mluvit. Když člověk poslouchá - naslouchá, často se dozví hodně i o sobě, ačkoliv to vždycky nemusí být lichotivé. Těžko bych hledala slova, která budou o tvorbě Kamily Hladké vypovídat lépe, než tato její vlastní z doslovu knihy Lidi od kolotoče. Kamila je pro mě nejen vynikající literární dokumentaristkou, je pro mě rovněž talentovanou psycholožkou. Lidi, o nichž vypráví, totiž dokáže otevřít a jejich prožitky přenést na čtenáře, který je reflektuje. Lidi od kolotoče jsou emotivní, zpracovávají hluboké příběhy provázané láskou a vírou, dělají to ale nepateticky a s tak inspirativním nábojem, že vás to přiměje hodit starosti všedních dní za hlavu a probrat svou vlastní dřímající sílu. Pro mě byla ta knížka v posledních dnech opravdu velkou vzpruhou. Nechte se vtáhnout do vyprávění také a já vám minimálně slibuju, že se budete o příští pouti na „toho člověka“ za pokladnou kolotoče dívat jinak.... celý text
Helimadoe
1966,
Jaroslav Havlíček
Pokud si ze školních lavic vybavíte, o čem pojednává poslední Havlíčkův román Helimadoe, budete zákonitě očekávat velké (nebo alespoň nějaké) emoce. V příběhu sledujeme Emila, prominentního hocha z malého města, který naváže intenzivní přátelský vztah s pěti dcerami (HElenou, LIdmilou, MArií, DOrou a Emou) svého podivínského lékaře Hanzelína, a ač zpočátku okouzlen nejmladší Emou, po setkání se starší Dorou propadne té . Slepě, bezhlavě, a důvtipný čtenář samozřejmě velmi záhy vycítí nevyhnutelnost zrady. Jakkoliv bolavá však má pro Emila tato zkušenost být, v mém případě k přenosu jakýchkoliv emocí vůbec nedošlo. Možná se celý příběh ztratil v poetických konstrukcích vět a významů, možná sám autor neměl zcela jasno v záměru, který chtěl ve vyprávění následovat. Helimadoe jsem původně začala poslouchat jako audioknihu a myslela si, že mi tak zásadně nevyhovuje interpretace Václava Knopa, až jsem ukořistila klasickou knižní podobu, nicméně můj dojem z četby to příliš nezměnilo - bylo to pro mě zkrátka úporné a namáhavé.... celý text
Soumrak
2023,
Jessie Cave
Soumrak jsem četla na doporučení a po několika stranách si říkala, že tohle fakt nedám. Ale víte, jak to dopadlo… Já, chronický dočítač! Ne vždy se to vyplatí, většinou je to spíš extrémní opruz a jsem sama na sebe za tu posedlost naštvaná, ale v případě Soumraku si to nakonec všechno celkem sedlo. Snad jsem v sobě dokonce i objevila nějakou něžnou duši a vyloženě se těšila, až se večer v posteli zase na chvíli začtu. Zpočátku jsem se hledala v autorčině stylu, cítila jsem v něm jakousi jednoduchost, až možná povrchnost. Od chvíle narativního zlomu se nicméně otevřela hloubka jednoho v zásadě samozřejmého vztahu, vykreslila se celá škála bolesti a zachytily se jednotlivé banality každodennosti v proměnách duševního rozpoložení. Neříkám, že vás to emocionálně úplně rozloží, neříkám, že je to extra hodnotná literatura, ani neříkám, že bez přečtení Soumraku nemůžete vůbec dál existovat. Ale mě to teď tak přesně sedlo do nálady a časových možností, že jsem ráda, že jsem nevolila jinak.... celý text
A já pořád kdo to tluče
2022,
Radka Denemarková
Radka Denemarková má výborný pozorovací talent. Dokáže všechny vrtochy současného světa vklínit do textu a dialogů tak přirozeně, že musíte číst vlastně dost pozorně, nebo spíš vnímavě, aby se vám odkrylo to, co je sdělováno. Mě její sdělení, resp. stav dnešní společnosti děsí. To, jak zapomínáme, jak bagatelizujeme svou minulost, jak se k sobě chováme, jak se chováme ke svým dětem… Přesto mi čtení románu A já pořád kdo to tluče zároveň přinášelo neskonalou radost a naplnění, dost mě bavila ta metarovina, v níž je postavám, které jsou pro divadelního režiséra nepodstatnými figurkami, věnováno minimum pozornosti, ačkoliv je z drobných poznámek zřejmé, že za sebou mají silný příběh. Už jsem to možná někdy říkala, ale znáte to s tím opakováním a matkou moudrosti… Až budu velká, chci umět psát jako Radka Denemarková.... celý text
Napořád Emily
2023,
Maria Navarro Skaranger
Napořád Emily, třetí román mladé norské spisovatelky Marii Navarro Skaranger, je výrazně jiný než většina současné skandinávské literatury, i proto rozumím jeho rozpačitému přijetí. Hlavní protagonistka, devatenáctiletá Emily, je ztvárněna tak odosobněně, pasivně a neemotivně, že čtenáři neumožňuje jakoukoliv identifikaci a budování vztahu, a vlastně tím dost přesně odráží přezíravost společnosti, s jakou se na lidi z nižší (až okrajové) sociální vrstvy nahlíží. Příběh Emily je napsán přesně v souladu se zažitými předsudky. Je přístupný, zároveň ale drásavý, stylisticky zabordelený, a tím nesmírně autentický. Mě oslovil velmi.... celý text
Kalmann
2023,
Joachim B. Schmidt
Kalmann, to je vám taková jiná detektivka s hodně osobitým hlavním hrdinou. Ačkoliv není samotný příběh nijak zvlášť napínavý, je vybudován tak dobře, že vás neustále zajímá, co bude dál, a je to dáno především charakterem Kalmanna, lovce žraloků a samozvaného šerifa, který se prostě tak povedl, že ho ve svém soukromém žebříčku oblíbených knižních hrdinů řadím hodně, hodně vysoko. Bavilo mě to moc a věřím, že vás bude také.... celý text
Počkej na moře
2022,
Veronika Opatřilová
"Kam vlastně plyne vztah, který je bezchybný?" Nádherná, hluboká knížka o vztahu dvou mužů na sklonku 60. let v podmanivém prostředí ostrova Wight, to je Počkej na moře. A já nemůžu jinak, než se připojit k nadšeným ohlasům ve své sociální bublině. Všechno mi do sebe zapadalo - poetické popisy krajin, nesourodá dvojice hlavních protagonistů (rozdílný společenský status, národnost i generace) včetně (ne)výskytu jejich jmen, proměny jejich chování v důsledku vývoje vztahu a působení okolí, přesný popis niterných pocitů a boje s pochybami, předsudky a očekáváním. Velmi jsem ocenila určitou formu repetice, kdy byla položena pro děj zásadní otázka, od které se pak začalo odvíjet vše, co jí předcházelo, až nakonec zazněla v dialogu přesně na tom místě, kde byla jeho součástí. "Nepřitahujeme svými obavami právě to, čeho se navíc bojíme?"... celý text
Náhradník
2023,
Henry Charles Albert David
Velká vlna zájmu, zároveň však také posměchu, nevole a znechucení. Tak lze v krátkosti charakterizovat přijetí vzpomínkové knihy prince Harryho. Pořád jsem byla na hraně zajímá/nezajímá a párkrát knihu prolistovala s překvapivým zjištěním, jak dobrým stylem je napsaná. Rozhodující okamžik přišel až ve chvíli, kdy ji totálně sepsul jeden můj britský známý - samozřejmě aniž by ji četl. To jsem si obratem jeden výtisk opatřila, protože co fakt nesnáším, jsou tady ty povrchní, nepodložené odsudky. Teď už nějakou dobu (po dočtení) přemýšlím, co s vámi chci vlastně sdílet Napsané je to totiž opravdu dobře, ten první dojem nebyl klamný. Horší už je to s tím obsahem V žádném případě se nechci pasovat do role nějakého arbitra, zpochybňovat Harryho pocity a deklamovat, že royal life je něco, po čem každý touží. Protože není (a je dobře, že si to část veřejnosti už uvědomuje). Když se do toho narodíte, a tedy nemáte možnost svobodné volby, je to prostě(?) na nic. Přijít pak o maminku v citlivém věku (jak jinak než před zraky celého světa), to zkrátka bez lásky a podpory ustát nejde. Proto se Harrymu vůbec nedivím, že se mnohdy nechával strhnout partou kamarádů a některé věci dělal jen proto, aby nevybočoval. Když už konečně v něčem smysl našel, vstoupil do armády a zapojil se do reálných misí, jeho královský původ ho zase omezil, protože po vyzrazení jeho přítomnosti automaticky ohrožoval celou posádku. Co jsem ale zkrátka (přes veškeré pochopení a snahu o ni) nedávala, to byla třetí část s Meghan. Asi jsem příliš cynická a racionální, a tak se hranice v mé toleranci tím pádem objevily současně s cukrováním, glorifikací a souzněním duší, které vygradovalo až do jakéhosi (Dianina) okultismu. Za vrchol symboliky budiž považováno nalezení zásadního významu v obrazu s bohyní lovu (taky Diana, chápete). Za zesnulou maminku se postupně začalo schovávat všechno, je přítomná, dohlíží na Harryho a jeho rodinu, podporuje je, souzní s nimi, a já to vnímám jako strašnou manipulaci z jejich strany a taky slabost jednat sám za sebe. Každopádně si to přečtěte sami, ať si uděláte obrázek vlastní. Prince Harryho bych jen ráda požádala, aby už nefilozofoval. Ten když začne při sledování noční oblohy přemítat o pohledech na minulost, dopadá to podobně, jako když se já snažím vyřešit logaritmické funkce. :))... celý text
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
2022,
Martin Moravec
Lepší čtení na koupák či hausbót plný dětí (vlastně kamkoliv, kde je plno dětí), si dokážu jen těžko představit. Po knižním rozhovoru se známým českým kriminalistou, scénáristou oblíbených seriálů, jsem sice pokukovala dlouho, ale priority byly jinde. Čekalo to nejspíš až na to letní období, kdy byl všude kolem mě permanentní humbuk - k tomu takový typ čtení perfektně sedl. Když totiž čtete ve struktuře uzavřených odstavců (otázka - odpověď), dá se samozřejmě odbíhat, aniž by se vytrácela atmosféra či vyvlékala nit. Nečekejte nic na způsob Opravdových zločinů, jednotlivých případů se rozhovor dotýká spíš okrajově. Namísto toho se zaměřuje na popis práce vyšetřovatele a jeho denní rutiny, na vysvětlení kriminalistických postupů a praktik na místech činu, na psychologii pachatelů atd. Informace jsou zasazeny do kontextu a příkladů, jsou obsáhlé a náplň práce kriminalisty přibližují velmi důkladně.... celý text
