Coco3 přečtené 107

Zapomenutá zahrada 2017, Kate Morton

Velká samota 2019, Kristin Hannah

Četla se mi dobře, děj zajímavě plynul. Ach ten popis Aljašky, přírody.... Zkoušela jsem si to představit a asi bych to nezvládla. Nevím, jak moc je člověk v dnešní digitální době schopen se odpojit, to asi schopen je, ale na jak dlouho a žít tak, že si skutečně zajišťuje potravu. Hodně moc mě štvala ta maminka, ten vztah byl pro mě rušivý element. Mně ten dej knihy svým pozvolným spádem hodně připomínal tu zimu tam. Líbila se mi, s Lenou jsem se na hodně věcech shodla, přesto není to pro mě topovka.... celý text

Píseň zítřka 2018, Alice Peterson

Hodněkrát jsem si poplakala. Děkuji za vhled do těžkého života ze dne na den skrze někoho tak výjimečného a sta.. :-), čtenáři pochopí, jako byla Alice. Netuším, jestli bych měla takovou sílu a odhodlání, jestli ji mám. Prostě Alice děkuji, k zamyšlení, inspirativní. Nikdy člověk vlastně na první pohled netuší, s čím vším se ten druhý musí potýkat.... celý text

Sestra s perlou 2019, Lucinda Riley

Píše moc dobře, opět se četla velmi dobře, jedním dechem. Líbí se mi, jak nás příběh každé sestry zavede do úplně jiné země, doby. I když bych řekla, že společným pojítkem všech žen jsou ženy svázané konvencí, kterou vlastně zvládnou většinou prolomit svou nekonvenčnostní... Čtou se skvěle, jsou to takové moc fajn oddechovky. Ale přiznám se, že by mi nepřišlo fér dát plný počet, protože i přes to všechno, ve mně kniha hlubší stopu nezanechala.... celý text

Sestra ve stínu 2019, Lucinda Riley

Přečetla jsem velmi rychle a jedním dechem. Mě prostě ty hrdinky ve stínu, co se hledají, jsou jiné, uzavřené a síla v nich je skrytá, baví nějak víc. Prostě jim podvědomě víc fandím. Jako vždy moc fajn oddechovka s poutavým příběhem. Už se těším na další sestru :-)... celý text

Sestra bouře 2017, Lucinda Riley

Pořád přemýšlím, co o ní napsat. Četla se mi moc dobře, jedním dechem, poutavý příběh, spousta emocí. Vlastně není, co vytknout... možná je to můj rozmar, přála bych si slyšet tu hudbu. Bylo to pro mě hodně abstraktní a nějakým způsobem to rušilo moji fantazii, cítila jsem limity. Přála bych si ji slyšet i s příslušnými jistě nádhernými tóny, byla by to jistě nádhera. Připadám si jako, když si dám oblíbené jídlo, těším se, vím, že je super, sním ho a nic, ten pocit tam, nevím proč, není. Kniha je skvělá, vřele doporučuji ke čtení, můj nedostavší se lahodný pocit je jen můj momentální subjektivní pocit :-)... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Když jsem přečetla Tisíce planoucích sluncí, říkala jsem si, že už žádné další knihy od tohoto autora číst nechci. Prostě ta syrovost a surovost mě odrazovala, přečetla jsem i další, jak jinak :-). Ale tato mě skutečně chytila za srdce. Ta zoufalost, když chceme být stateční a něco udělat, cítíme, že musíme a neuděláme nic. Děláme chyby, ubližujeme, plácáme se v tom, přišlo mi to tak lidské. Každý z nás by asi chtěl být hrdina, za hrdinu, ale ne vždy jim dokážeme být a soudíme se přísně. Fakt mi ta kniha sedla, i to jak se pak vrátí, a přece se musí a vlastně hluboko v duši chce se se svými stíny vyrovnat. Vztah otec syn, dítě rodič nenaplněná očekávání, ta touha po uznání, lásce... A Afghánistán... všechny ty zmařené nejen dětské životy. Cítím znovu pokoru, jak si mohu žít v podstatě relativně bezstarostně a v bezpečí. A chválím i ten závěr, realita, naděje? Vřele doporučuji, nebyla to lehká kniha, ale pro mě přínosná i z toho pohledu, že člověk se dozví i něco trochu jiného o lidech a zemi vzdálené, o které slyší jen spoustu špatného ve zprávách.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Ostrov tisíce pramenů 2014, Sarah Lark (p)

Začetla jsem se až po druhé. Bylo zajímavé dozvědět se něco o osidlování a životě v této exotické zemi, i když líčení života otroků, strašné. Začetla jsem se někdy za první třetinou, ale úplně pohlcená jsem prostě nebyla. Nevím, čím to bylo, zajímalo mě, jak to s Norou atd. dopadne, ale mám pocit, že třeba v Zemi bílého oblaku ve mně zanechal daleko větší pocit hřejivosti, víc si mě kniha a její hrdinové přitáhli. Každopádně děkuji za hezké chvíle u knihy, nakonec jako oddechovka, proč ne. Ale určitě si přečtu autorkou doporučovanou knihu Kořeny.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Obohatila mě, moc za to děkuji. Za prvé mám opravdu ráda ten kraj razovitý a bylo mi potěšením se dozvědět něco více o českých předválečných i poválečných dějinách v tomto kraji. Netušila jsem, i když jsem si kolikrát říkala, když jsem jela třeba přes Těšín, jaké to asi bylo pro ty lidi tam. A zároveň cítím opět vděčnost, i v této době, vnímám, že se mám dobře. Nemusím dřít na všech frontách, rodit jedno dítě za druhým. Mohu volit, vědomě volit, jak budu žít. Byl to pro mě neskutečně zajímavý exkurz do dějin českého života a zvláště ženského života, myšlení před cca sto lety a dál. Děkuji, s chutí si přečtu nějakou další autorčinu knihu.... celý text

Slavík 2016, Kristin Hannah

Wow, líbila se mi moc a dala postupně skladající se odpověď, jak náročné to muselo být pro ženy ve válce a ještě v okupovaných oblastech. "V lásce poznáváme, jací bychom chtěli být. Ve válce poznáváme, jací jsme." To beru jako fakt, protože člověk se neubrání nejspíš tomu položit si otázku, jak by se vlastně zachoval on sám v tak šílených situacích, podmínkách. Osobně si odpovídám, že nevím, a tak nesoudím. Podrobnosti násilí během okupace bylo pro mě tak akorát únosně. Toto mi utkvělo v hlavě a vystihuje to naprosto přesně: "Historky vyprávějí muži. Ženy žijí dál. Pro nás to byla stínová válka. Když skončila, nečekaly nás žádné slavnostní přehlídky, žádné medaile ani zmínky v učebnicích dějepisu. Během války jsme dělaly, co bylo třeba, a když skončila, posbíraly jsme zbytky svých životů a začaly zase od začátku." Naprosto teď rozumím, proč Francouzi často nemohou přijít Němcům na jméno. Určitě stojí za přečtení.... celý text

Sůl moře 2016, Ruta Sepetys

Nevím, co říct. Vše mi přijde jako klišé, když si jen uvědomím, co všechno museli lidé v této šílené válce zažít, přežít, s čím museli žít a týkalo se to všech. Cítím hrůzu z toho všeho, vděčnost, že jsem tady a teď a strach, co se všechno může stát, dít a někde určitě něco podobného i děje.... celý text

Tady byla Britt-Marie 2016, Fredrik Backman

Přiznám se, že na začátku jsem byla trochu nafrněná, že tohle asi nepřečtu, že ona je fakt divná :-). No stejně jako obyvatelé Borgu jsem si ji prostě musela oblíbit. Zasmála jsem se a vlastně to bylo zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení se nad sebou, očekáváním, která stále čekají. Miluji ty její telefonáty na úřad práce, prášek do pečiva a jedlou sodu, prostě Britt-Marie, stojí za to číst.... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Četla se mi lépe než Tisíce planoucích sluncí, taky nebyla tak drsná, i když příběh samotný nebyla žádná love story. Bylo zajímavé sledovat všechny ty životy a musím říct, že autor se s nimi nemazlí, je v tom pro mě taková životní syrovost, jestli je to to správné slovo. Možná asi tak, jak by to život sám mohl mnohokrát napsat, možná. Bavila mě, ten styl psaní nebo spíš vyprávění je pro mě prostě jiný. Jsem ráda, že jsem se odhodlala přečíst autorovu další knihu a těším se na další.... celý text

Sama sebou 2018, Jojo Moyes

Na zadek jsem si z ní úplně nesedla, začetla jsem se až na podruhé, ale četla se mi potom moc dobře. Prostě kniha, kterou jsem si chtěla v daném čase přečíst. Taková ta, kdy celou knihu věříte, doufáte, že i přes všechny peripetie hlavní hrdinky, bude svět v pořádku a všechno dobře dopadne. Bavilo mě představovat si všechny ty její modely, přiznám se, že někdy na ně moje fantazie ani nestačila :-) A fajn bylo i to hledání sebe sama, jako uvědomit si, že občas ztrácíme sebe sama, abychom se zalíbili někomu, na kom nám hodně záleží a někdy to trvá, než na to člověk dojde, kdo vlastně je a co chce. Fakt to bylo nakonec takové fajn čtení.... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Tak toto pro mě byla síla teda. Jestliže jsem někdy o nějaké knize řekla, že se mi četla těžce, beru zpět. Náročné čtení nikoli však nepoutavým stylem vyprávění, ale ta syrovost. Jakkoli se snažím být nezaujatá a je mi jasné, že násilně se chovají muži k ženám kdekoliv na světě. Achjo, někdy se mi to už ani nechtělo číst, co všechno žena snese, unese a musí snášet jen proto, že je žena. Pro mě smutná kniha od začátku až do konce, i když vlastně končí relativně optimisticky.... celý text

Doktorka z domu Trubačů 2006, Ilona Borská

Co říct, dočetla jsem silou vůle, tak nějak, že si to paní doktorka Vlasta za všechnu svou práci navíc zaslouží. Výjimečná žena, tak inteligentní, schopná, lidská. Kéž by se mi cizí řeči učily tak lehce jako jí. Boha uměla jich 12, neuvěřitelné! A taky mi jí bylo moc líto, taková rána. Sečteno, podtrženo její život, povaha, ambice, přístup k životu byl inspirující, obdivuhodný. Sama jet do Bagdádu, založit tam nemocnici, drsné, kde všude byla, pomohla. Ale nenadchl mě styl psaní knihy, v závěru jsem se už hůř orientovala v postavách a chyběl mi tam náboj. Ale jsem ráda, že jsem ji dočetla a že jsem se s takovou osobností, ženou, seznámila.... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Líbila se mi moc. Děj jsem znala z filmu, přesto jsem doufala.... Člověka to donutí přemýšlet, co vlastně život je, jak křehký je a jak neskutečně těžký může také být. Lou byla výborná, přála jsem si, aby kniha měla ilustrace a viděla jsem ty její modely :-). Druhá kniha od této autorky a opět to bylo velmi dobré čtení, díky za to!... celý text

Císařská vyhlídka 2017, Hana Marie Körnerová (p)

Celá série mě skutečně nadchla a četla jsem ji jedním dechem. Zajímalo mě, jak autorka zvládne i jiný námět, žánr než se bylo třeba Heřmankové údolí nebo Hlas kukačky a jsem spokojená. Bavila jsem se dobře a opět si musím blahopřát, jak se mám jako žena v dnešní společnosti dobře. Poslední díl byla taková třešnička na dortu. Sestry to neměly jednoduché, nelehká doba pro vzdělané a samostatné ženy. Vřele doporučuji, fajn čtení s přesahem, pokud ho budete chtít najít.... celý text

Dlouhá cesta 2016, Hana Marie Körnerová (p)

Děkuji za exkurzi do dějin Francie po pádu Bastily. Když si to člověk čte, je to vážně síla. V tomto díle jsem měla Hermínu ráda nejméně. Samozřejmě chápu její důvody a i to, že děti šlechty tenkrát prostě byly s chůvami. Přesto mě štvala, i tak je to moc dobře napsaná kniha a jestliže jsem ty předchozí díly doslova zhltla, tak tady jsem nestihla ani prostřít :-). Kornerova mě skutečně baví.... celý text