Čtec
přečtené 747
Cesta do Istanbulu
2003,
Mika Waltari
Asi nejvíc mne z knížky zaujal začátek, kdy autor líčí velice složitou situaci ve Francii, kde přitom válka skončila již tři roky předtím (včetně toho, jak bylo komplikované se vůbec z Belgie do Francie dostat).... celý text
Král rytíř Přemysl Otakar II.
2013,
Vlastimil Vondruška
Začínám postupně oceňovat úvodní poznámky kronikáře (čili autora samého) k jednotlivým oddílům knihy. Zvláště mne zaujala předmluva ke "Knize šesté" - o vlivu žen na jednání svých mužů. Zajímavý je také odlišný, daleko kritičtější, pohled - v porovnání se staršími romanopisci - zvláště na Kunhutu, ale i na Přemysla II. samotného.... celý text
Čekal jsem někoho většího
2002,
Tom Holt
Daleko lepší, než jsem čekal. Ohromně milá knížka. Hned po dočtení jsem začal zuřivě studovat germánskou mytologii, neboť jsem se zamiloval do Brunhildy :-)
Bludný Holanďan
2003,
Tom Holt
Příjemná, milá knížka, stejně jako její dvojče - co do žánru - Čekal jsem někoho většího. Je škoda, že další knihy, než ty tři (s Písní pro Nerona), v češtině nevyšly. Že by měly tak malou prodejnost? Já bych si další určitě koupil.... celý text
Tanec na hrobech
2007,
Mika Waltari
Docela mne překvapilo, jak moc je to "červená knihovna". Ale ne že by mi to vadilo, alespoň Waltari jen neřadí historická fakta za sebe jako mnozí jiní.
Dračí doupě Plus: Hraničář a Kněz
2005,
Jiří Buchta
Nastudoval jsem obojí, jako Pán jeskyně odehrál dvě dobrodružství s hraničářem a v pohodě. Jako hráč jsem si vytvořil postavu kněžky. Nakonec jsem ji nehrál, bohužel. Ale po pravdě řečeno, nedokážu si moc představit, jak bych ji podle těchto pravidel hrál. Ovšem byla by to výzva, to zase jo.... celý text
Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
2000,
Pavel Tigrid
Kdyby se mne čirou náhodou nějaká inteligentní dívka zeptala, jakou knihu by si měla přečíst, aby se nenásilnou formou seznámila s dějinami Československa, poradil bych jí právě tuto. Formou rozhovorů s jinou - fiktivní (?) :-) - dívkou Lucií by jí Pavel Tigrid přiblížil vše podstatné. Kniha je čtivá a domnívám se, že v maximální míře pravdivá. Sám ji mám moc rád, a to nejsem ani dívka, ani žena, a už vůbec ne inteligentní :-)... celý text
Zaklínač: Věčný oheň
1993,
Andrzej Sapkowski
Hodnotím celé geraltovské období v kontextu plynoucího času. Byl jsem o dvacet let mladší, fantasy byla o dvacet let mladší. Když pomineme Tolkiena, tak byla vlastně ne sice přímo v plenkách, ale rozhodně velmi mladým, a tudíž rychle se vyvíjejícím žánrem. Což tedy - i to je myslím důležité - se týká i tehdejších obálek. Ty české byly sotva v pubertě, případně se přímo přejímaly "západní" ilustrace, které měly často s dějem málo společného (byť zrovna zde je použit Luis Royo, který ovšem také zrál až k dnešní slávě). Ale i to je třeba nazírat prismatem doby - fantasy měla tenkrát hodně málo čtenářů ve srovnání s dneškem a ty knížky musely být prostě levné a tudíž udělané za malé náklady, aby si na sebe vůbec dokázaly vydělat. S Geraltem - a Sapkowskim vůbec - jsem nezačal úplně od začátku, dokonce ani sám od sebe, nýbrž byla mi "podstrčena" povídka Hranice možností. Název bych už dávno zapomněl, ale podařilo se mi k němu dohledat děj. A dodnes musím říct, že Tři kavky a jeho zerikánky, celkové prostředí, jazyk, živost a čtivost dialogů - to vše bylo prostě jiné, než u tehdejší prudce heroické fantasy západní provenience. Geralt byl chlápek z masa a kostí (a ty jeho oči na tom nic nemění), o Marigoldovi nemluvě. Mluvili normálně (Sapkowski je mistr dialogů), řešili normální problémy, bylo to takové civilní, lidské, prostě fajn. Geralta jsem potkal někde na půli cesty mezi Bilbem Pytlíkem a Tyrionem Lannisterem. A tam podle mne jako vývojový stupeň taky patří. A bylo to prima - neotřelé, svěží, dospělácké, "naše", a rád na to vzpomínám. A myslím, ne - jsem přesvědčen, že bez Sapkowského Geralta by nebyli ani Lukjaněnko, ani Pilipiuk, ani Ďuro Červenák - kterého mám extra rád - takoví, jací dnes jsou. A kdyby nebylo paperbackových Geraltů (ale i Tyrionů) s "ošklivými" obálkami, nevycházely by dnes u nás a na Slovensku ani Hry o trůny v hezkém vydání. P.S.: Skvělý komentář ke Geraltovi napsal na profilu Andrzeje Sapkowského uživatel Aksel. S jedinou věcí bych nesouhlasil - považuji za výbornou i Husitskou trilogii.... celý text
Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318
1968,
Radovan Šimáček
Moje srdeční záležitost. Jako kluk jsem do Zlenic jezdil na prázdniny za dědou a babičkou. Měli tam na chatě knížku Zločin na Zlenicích hradě l.p. 1318 (tu červenou s těmi proužky na hřbetu). Vždy navečer jsme si nahlas četli na verandě, a tam za řekou, skrytá v lese, byla ta Hláska, věž bývalého Zlenického hradu, kde se stal ten mord... Vidím to jak dnes a naskakuje mi husí kůže, jak to bylo krásný... Četli jsme tu knížku každé prázdniny znovu. A názvy dalších hradů a tvrzí z knihy - Mrač, Týnec, Český Šternberk... - to je prostě krásné Posázaví a moje dětství...... celý text
Architekt si spomína
1993,
Vladimír Karfík
Pokud vím, Vladimír Karfík byl jediným českým, či československým, architektem, který absolvoval stáže v obou nejslavnějších ateliérech 20. století: nejen ve Francii u Le Corbusiera, ale vydal se i za velkou louži za Frankem Lloydem Wrightem. Není vůbec divu, že nadaného projektanta s takovýmto rozhledem a zkušenostmi si vytipoval Tomáš Baťa a svěřil mu svůj Zlín. A ospalé město se pod architektonickou taktovkou Vladimíra Karfíka proměnilo v moderní metropoli, konkurující progresivností svých novostaveb Praze. Přesně v kontextu Baťova formátu. A tak to byl právě Zlín, kde vyrostla dle Karfíkova projektu první opravdu výšková stavba v Československu (tenkrát podle americké šablony označovaná za mrakodrap), totiž administrativní budova firmy Baťa - se slavnou kanceláří nejvyššího šéfa, umístěnou ve výtahu. Tomáš Baťa tak osobně vykonával bleskové inspekce všech pater své administrativy, aniž by opustil své křeslo za svým stolem... Taková kancelář je dodnes světovým unikátem. Šéf se svým architektem nezapomínali ani na důstojný život firemních pracovníků. Ti se postupně stěhovali do nové vilkové kolonie v zeleném svahu nad městem (z pro Baťův Zlín charakteristických červených režných cihel). Typologickou novinkou byl tehdy i obchodní dům (samozřejmě s Baťovým sortimentem zboží). Zajímavé je i Karfíkovo líčení jeho pozdějšího působení na Maltě a zvláště na Slovensku. Spoluzakládal bratislavskou fakultu architektury - a celkem příznačně kniha jeho vzpomínek vyšla poprvé ve slovenštině (iniciativou Spolku architektov Slovenska). Vladimír Karfík ji sepsal v pokročilém věku, ale velice poutavě, a zanechal tak po sobě další skvělý autorský počin... Vřele doporučuji!... celý text
Autorizace ve výstavbě
1993,
kolektiv autorů
Autorizaci jsem udělal, s legislativou žádný problém, a tahle knížka mi v tom fakt pomohla. Je útlá, stručná, vše podstatné koncentrováno na malém rozsahu - vlastně takový tahák. Ovšem už je to dávno. Dnes samozřejmě je překonaná, respektive legislativa se tak posunula, že už ji mám doma spíše jen z nostalgie.... celý text
Mé roky s Ferrari
1983,
Niki Lauda
Nemám ve zvyku číst knihy vícekrát (hlavně proto, že čtu hrozně pomalu a tak si raději přečtu něco dalšího..), ale v případě Nikiho Laudy jsem tuhle "skorozásadu" porušil. Jednak miluju formulky a zvlášť ty ze 70. let, a dále mi Laudův suchý, věcný, ale přitom neuvěřitelně sdělný (a pro mne i poutavý) styl sedí. A pro ty, jimž se líbil Howardův film Rivalové (Rush), bych Mé roky s Ferrari viděl jako "povinnou" doplňkovou četbu.... celý text