Ctenar1202
přečtené 462
Byly tady, a už nejsou
2017,
Haylen Beck (p)
Tuhle knížku určitě doporučuji. Do děje mě vtáhla ihned a jen jsem četla s otevřenou pusou co vše je možné. Konec byl maličko jak já říkám, americký.
Osudný slib
2020,
Angela Marsons
Naprosto průměrná kriminálka. Ničím mě nepřekvapila, nenadchla, za dva dny nebudu vědět o čem byla...
Bylo mi dvanáct, sedla jsem na kolo a jela do školy...
2005,
Sabine Dardenne
Knížka se mi líbila. I ta Sabinina zahořklost a odtažitost je pochopitelná. Přesto mi dalo docela problém se do příběhu zcela ponořit.
Kořist
2021,
Darcy Coates
Darcy vykreslila opravdu dechberoucí příběh party mladých lidí, kteří se vydali do lesů, aby pátrali na vlastní pěst po ztracené kamarádce, která se nevrátila domů a nikomu o sobě nedala vědět. Jenže v lese číhá cosi či kdosi a jde jim po krku... U čtení nebudete napětím ani dýchat. Budete si hryzat prsty napětím a otáčet nedočkavě stránku za stránkou. Asi od půlky jsem si říkala, že možná mám tip, kdo či co se v lese skrývá a nakonec jsem to i uhodla, ale zážitek ze čtení mi to ani maličko nesnížilo.... celý text
Musíme si promluvit o Kevinovi
2007,
Lionel Shriver
Eva Khatchadourianová vypráví formou dopisů svému manželovi o dětství syna Kevina a svých pocitech, vzpomínkách a celkově životě před čtvrtkem...A proč? Kevin totož jednoho dne, ve čtvrtek, zcela promyšleně a chladnokrevně zavraždil devět lidí. Jakým způsobem prozrazovat nebudu, protože jsem s takovým způsobem vůbec nepočítala a šokovalo mě to. Ta chladnokrevnost, bezcitnost, surovost. Kniha je od začátku velice čtivá. Pravda, prvních asi 50 stran jsem měla lehce problém, protože Eva se vypisuje hodně obsáhle ze svých pocitů a vzpomínek na minulost, která ještě nesouvisí s Kevinem. Ale pak mě příběh drapnul a nepustil a já zažívala smršť emocí od slz po znechucení, soucit, vztek a naprostý šok na konci po dočtení. 5⭐/5... celý text
Rybí krev
2012,
Jiří Hájíček
Když se stavěl Temelín, tak to nechávalo mě, severočecha, tak nějak v klidu. Navíc jsem byla dítě. Nikdy mi nedošlo, že výstavbě takového gigantu muselo ustoupit x vesnic....až díky této knize a brouzdání po internetu mi byly odkryty osudy lidí z jedné vesnice. Vesnice, kam se v roce 2008 po patnácti letech strávených v zahraničí, vrací Hanka. Kdysi dávno chtěla být učitelkou a ve vesnici učit. Osud tomu chtěl jinak. A tak se v poutavém líčení dozvídáme o tom, jak se museli šťastní a spokojení lidé postupně stěhovat, vyklízet své domy, kde žili generace lidí a se smutným pohledem se dívat na to, jak se do jejich obydlí zahryzávají bagry. Hanka ne, Hanka byla rozhodnutá udělat vše pro to, aby vesnice nezanikla. Psala společně s několika lidmi petice a bydlela v domě do poslední možné chvíle....stále věřila...... celý text
Příběh služebnice
2017,
Margaret Atwood
Příběh je o ženě Fredově, která je umístěna v domě mocipánů, nosí červené roucho a před očima chlopně, aby se nerozptylovala okolím...její úkol a všech takto oděných je jasný. Jsou určeny k převýchově a rození dětí. Populační křivka totiž drasticky klesá a tak mají tyto ženy a matky rodit děti, které ale pak již nevidí. V knize je vylíčeno spousty pocitů, frustrací, vzpomínek této ženy. Vzpomíná na svého muže, dceru s kterými tvořila šťastnou rodinu, než se svět dočista zbláznil.... Na konci knihy je věta Máte nějaké dotazy? Ano!! Mám. Mám jich spousty. Já totiž nevím, jestli jsem knihu zcela pochopila...poslední třetina pro mě byla tak zmatená, zrychlená, chaotická v dějové lince, že jsem se zcela ztratila a najednou konec....a já zůstala očima na poslední větě a řekla si, dělá si ze mě autorka srandu? Nedozvěděla jsem se, jestli se ještě někdy Fredova setkala s manželem, dcerou...jen, že to takový nějaký šťastný konec má a to takový, že posledních pár stran je zápis z konference v roce 2195, kde zasedají jak muži, tak ženy. Takže celá vize, která byla v knize, kdy ženy nesměly nic, se nenaplnila.... Upřímně, tahle kniha mi v paměti zůstane, navždy. Ale budu si ji pamatovat jako příběh, který mi nebyl dostatečne vysvětlen a kdy i po dočtení jsem měla v hlavě spousty otázek.... celý text
Jak přežít svého muže
2020,
Jana Bernášková
Knížka mě fakt dostala. Jo, byla skvělá. Sice jsem u ní chvílemi nadávala jak špaček, že ty ženský myslí jen rodidly a říkala si, že v herecké branži je asi normální, že kámen souloží s cihlou, ale jinak celkově je to skvěle vykreslený příběh mámy malé holčičky, která hledá v životě své štěstí. A do toho má několik praštěných kamarádek a své našeptávající já. Knížka je neuvěřitelně čtivá, vtáhne vás do děje a nepustí.... celý text
Slzy mrtvé jeptišky
2019,
Roxann Hill
Děj plyne sám. Opravdu. Příběh je totiž napsán tak jednoduše, že mi to chvílemi lezlo až na nervy. Měla jsem pocit, že je policistce náct (ne, není, je matkou) a hraje si na vyšetřovatelku a neohroženou Xenu, kterou někdo napadne, ale ona vždy neohroženě vstane jako by se nechumelilo. Co mi opravdu lezlo na nervy a říkala jsem si, že to snad začnu počítat, byl výraz devítimilimetrovka. Raději bych četla zbraň, pistole cokoli, ale ne neustále toto. Vím, že v thrillerech (počkat, ono to má označení thriller?) mám načteno hodně a jsem v tomto asi už naročnější, ale tohle ne. Tohle byl opravdu podprůměr. Spíš bych to označila za oddychovější detektivku.... celý text
Šikmý kostel 2
2021,
Karin Lednická
Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla prožít týden s Ženkou, Julkou, Barkou, Anuškou a jejich rodinami. Týden, ale v knize 24 let... Karin Lednická opět napsala neuvěřitelně čtivou knihu. Máte opravdu pocit, že s rodinami sedíte u stolu a debatujete, že prožíváte jejich radost, smutek, bolest, strach....vidíte je stárnout, umírat...prostě, příběh vás zasáhne. Znáte je některé vlastně od malička a prožíváte s nimi vše. A vše tak barvitě, tak opravdicky, jako kdyby vám před očima běžel film...... celý text
