Ctenar1202 komentáře u knih

Těšila jsem se na příběh, který mě vtáhne a budu sledovat postupné líčení nedokonalostí v rodinách. Bohužel jsem měla s příběhem velké problémy. Všechny postavy mi přišly ploché, bez emocí a pletly se mi. Příběh je psaný, alespoň pro mě, velice nezáživně s detaily, které by asi autorka mohla vypustit. Třeba popisy keřů a stromů v okolí. Čekala jsem větší hloubku problematiky dávání na odiv bohatství a úspěch. Jenže vše se tak líně táhlo až mě to utahalo. A de facto čtivých bylo posledních tak třicet stran. Bohužel, ani konec mě neuchvátil, ba naopak byl pro mě nicneříkající. Mrzí mě, že jsem se s knihou deset dní trápila. Kdo však máte rádi rozvláčné a táhlé příběhy, tak budete spokojení.

17.12.2024

Madison Harperová se tentokrát vydává ve stopách sériového vraha, který brutálně vraždí ženy, které u sebe mají malé dítě. Útoky jsou nečekané, ale promyšlené k dokonalosti a Madison se svým týmem nejdřív netuší jakým směrem vést pátrání. O pár dnů později zjišťují, že podobné vraždy se v minulosti odehrály, ale vrah nikdy nebyl dopaden. Navíc je vyšetřoval Madisonin otec, bývalý detektiv, který se nedávno objevil v jejím životě po mnoha letech, kdy spolu nebyli v kontaktu. Kruh podezřelých se zužuje a v hledáčku je muž, který se pracovně pohybuje v blízkosti Madison. Ta se rozhodne, že bude úspěšnější než její otec a vraha dopadne ať to stojí co to stojí.

Současně sledujeme linku jejího přítele a soukromého vyšetřovatele Natea, který se vyrovnává se svou minulostí. K Madison a jejímu synu Owenovi už prostě patří. Zjišťuje, že mu je v jejich blízkosti příjemně. Jenže se mu ozve člověk, který pro něj má nečekané zprávy, které celým dějem hodně zamíchají.

Tleskám a jásám! Tohle byla autorčina nejlepší detektivka. Příběh si se čtenářem hraje jako kočka s myší. Dá vám prostor přemýšlet současně s Madison a utvářet si vlastní tipy na pachatele. A jako správná spisovatelka se vám na konci vysměje do obličeje, protože to co si pro čtenáře připravila, je dokonalost. Tenhle díl bych autorčiným podrobným a zamotaným vyšetřováním přirovnala ke knihám Chrise Cartera, ale bez jeho brutalit. Ano, i zde jsou vraždy násilné a brutální, ale autorka se nepouští tolik do podrobných popisů. Přesto vám to bohatě stačí, abyste si místo činu dokonale představili.

12.12.2024

Děj se odehrává ve 12. století v Evropě, kdy s Erecem, potulným rytířem, navštívíme nejen královské dvory, ale i chudé vesnice a hlavně rytířské souboje, které sloužily nejen k pobavení panského dvoru, ale i k výcviku. Turnaje byly velice drsné a rytíři z nich velice často odcházeli lehce či těžce zranění. Turnaje však byly velice lákavou podívanou a i zdrojem obživy. Autorka je popisuje velice detailně, takže máte pocit, že jste se ocitli v centru dění.

Nebyl by to ten správný historický román, kdyby se v něm neobjevila i láska. Erec se bláznivě zamiluje do jedné ze šlechtičen. Má to však háček, protože daná žena je vdaná. Ač v dávných dobách byla nevěra běžná a na královských dvorech byla veřejným tajemstvím, tak rozhodně nebylo akceptovatelné, když byla nevěrná žena. A tak je Erec a jeho milá vystaven nebezpečí z prozrazení.

V příběhu se dočteme o životě na královských dvorech, kdy postavy obklopuje přepych a bohatství, stejně jako je nám ukázaná druhá strana, a to naprostá chudoba a každodenní boj o přežití lidí, kteří neměli tolik štěstí, aby mohli žít v blahobytu. Stejně jako je popsán rytířský život, který nebyl vůbec snadný.

V knize je spousty a spousty postav. Tolik, že na konci knihy jsou čtyři strany věnované každé postavě. A to byl pro mě kámen úrazu. Já se v postavách ztrácela a často listovala na zadní strany, abych věděla, kdo daná osoba je a v jakém je vztahu k dalším postavám. Příběh nebyl špatný, to ne. Čtivý byl, ale některé popisy byly pro mě až moc zdlouhavé a nezáživné. Postupem čtení jsem si postavy lépe pamatovala, ale přesto jsem knihu dočetla s donucením. Mrzí mě, že mi tento příběh nesedl, protože historické romány mám ráda, ale určitě ji doporučím všem, kteří mají rádi příběhy inspirované skutečnými událostmi.

07.12.2024

Kristýna Řeháková je hraničářka. Říkáte si, co to je za divný výraz? Hraničářka znamená, že má diagnostikovanou Hraniční poruchu osobnosti, zkráceně HPO. Kristýna se nám díky vyprávění v knize snaží přiblížit život s touto nemocí. A že je to pořádně turbulentní…

Kristýna je mámou dvou dětí, která žila třicet let bez jakékoli diagnózy. Sama ale věděla, že není něco v pořádku. Je výbušná, ale i klidná. Je hodná, ale i zlá. Emoce má denně jako na houpačce. Dokáže ji rozhodit naprostá maličkost a ve svém nitru denně bojuje sama se sebou. Ví, že lidem kolem sebe dokáže verbálně velice ublížit, bohužel ústa občas předběhnou mozek. Autorka ví, jak sama se sebou pracovat, ale cesta ke správné diagnóze byla trnitá. Po sebevražedném pokusu skončila v psychiatrické léčebně, kde zjistila, že se dokáže zrelaxovat, věnovat se terapiím a poznávat své nitro. Jenže venku, venku to bylo mnohem náročnější. Má přítele a dva syny. Pravda, toho mladšího má v péči otec, ale přesto chtěla být skvělou matkou. Jenže to moc dobře nejde v ruku v ruce s HPO. Navíc její přítel jí není tou oporou, kterou by potřebovala.

Kristýna popisuje svůj život s HPO velice upřímně. Uvědomuje si, že partnerský, ale i rodičovský život s její diagnózou není vůbec snadný. Hraničáři totiž trpí emočními výkyvy, navazují komplikované vztahy, utápějí se ve vlastním žalu a pocitů méněcennosti.

Když jsem měla přečtenou asi třetinu, říkala jsem si, že nevědět, že má Kristýna HPO, řeknu, že to je příšerná hysterka strhávající pozornost na sebe. Proto, nesuďme lidi dřív, než je poznáme.

Kniha je takovým autorčiným deníčkem. Je napsané velice poutavě a čtivě. Rozhodně budete mít chuť si při čtení ještě googlit další informace. Chyběl mi v ní ale bližší popis vztahu se syny. Hodně se věnovala popisům aktivit v psychiatrické léčebně. Na moje gusto až moc podrobně a víc bych uvítala rodinné záležitosti. Ve výsledku jsem ale s příběhem velice spokojená a díky autorce vím o HPO zase o něco víc a za to jí moc děkuji.

2 24.11.2024

Autorka si mě získala knihou Dýchej za mě a já s nedočkavostí vyhlížela její nejnovější knihu Seznam Evelíny B. Román, který vychází ze skutečných událostí. Lída Baarová, její sestra Zorka a jejich sestřenice Evelína, byly totiž autorčinými příbuznými. Evelína byla Evina prababička. Vaří se vám mozkové závity? Mně se vařily taky a nadšeně jsem se pustila do čtení.

První pohled do příběhu je v roce 1929, kdy jsou Lída, Zorka a Evelína ještě malé holky. No, malé, Lída a Evelína náctileté, ale žijí si klidné holčičí životy a taky chtějí zabít kohouta. Společně si totiž zadávají různé úkoly, které mají posílit jejich odvahu. Píšou si seznam, který je plný výzev. Sní o budoucnosti, která je čeká.

V příběhu se posouváme o šestnáct let, kdy jsou z dívek ženy a řeší úplně jiné starosti. Poválečné roky jsou těžké pro všechny. Lída sice zažívala největší slávu, ale její rodinu to zničilo. Maminka zemřela, otec přišel o nohu, sestra spáchala sebevraždu. Kruté osudy postihly rodinu Babkových. A v tom všem se odehrává příběh Evelíny. Mladé ženy, která má své sny, ale i jí režim háže klacky pod nohy. Muži kolem ní krouží, ale Evelína netuší, že se dostává na tenký led. A tak sledujeme osud ženy, kterou čeká život plný zkoušek.

Epilog se odehrává v roce 1991, takže s postavami prožijeme přes šedesát let.

Tleskám a jsem nadšená. Autorka dokázala s naprostým citem skloubit Lídu, Zorku a Evelínu do příběhu, který nestojí primárně na slavné herečce. Veliký prostor zde dostala Zorka, která bojovala se svými démony a já věřím, že kdyby žila v dnešní době, tak by se jí dostalo mnohem větší a odbornější péče. Celkově se v příběhu dozvíme spousty věcí o životě v dané době, o lidských snech, ideálech a cílech, za kterými si lidé unavení válkou, šli.

Autorka se líčením prababiččina života zhostila s naprostým citem a umem, který umí snad jen ona. Její předci by na ni mohli být pyšní.

Knihu doplňují poutavé básně Jana Zahradníčka z básnické skladby Znamení moci.

1 17.11.2024

Verča v knize tvrdí, že rozvod pro ni byl jedna z nejlepších věcí, která ji v životě potkala. Říkala jsem si, proboha, však rozvod spíš každého semele, jak to může být něco super? A tak jsem se s chutí začetla. V knize se dočítáme o manželství, které prostě jednoho dne manžel úplně zařízl s tím, že se chce rozvést. Pro Verču to byl šok. Totální. V jejím nitru se objevil nový pocit. Pocit viny a výčitek, že nedokázali s manželem žít ve šťastném a prosperujícím manželství. Bolelo to, semlelo ji to, ale víte co? Verča se oklepala, povstala jako Fénix z popela a ano, dokázala si na tom všem ošklivém najít to hezké. Byla hrdá, že se jí povedlo osamostatnit, že zjistila, že není odkázaná na mužskou pomoc, třeba při stavění nábytku a že cítí nečekanou svobodu. Ač bylo rozvodové období těžké psychicky, ona si z něho odnesla obrovskou sílu, uvědomění si sebe sama. Po čase poznala nového partnera a i zde se nám svěřuje se svými pocity a problémy, které vztah dvou dospělých lidí s vlastními dětmi přináší.

A jak se kniha líbila mně? Bohužel, musím zcela upřímně přiznat, že některé pasáže mi absolutně nesedly. Pro mě byla kniha chaotická, kdy se skákalo z tématu na téma. Mám problém, ale to je jen čistě moje věc, když se do příběhů začnou tahat témata o splynutí s Vesmírem a jakmile přišlo téma ženských kruhů, tak jsem věděla, že tady se s autorkou zcela rozcházíme. Moc mě to mrzí. Tím ale rozhodně neříkám, že je kniha nějak špatná, to určitě není. Spousty žen, které si zrovna prochází rozvodem v ní může najít cenné rady. Já mám manželství již 18 let spokojené. Proto jsem asi nedokázala autorku zcela pochopit. S některými myšlenkami však naprosto souhlasím. Třeba s tou, že žena by neměla být otrokem rodiny a chtít být naprosto dokonalá v péči o domácnost, děti, manžela a ještě v zaměstnání. I žena, matka a manželka potřebuje mít čas pro sebe.

10.11.2024

Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. Věta, kterou si ústřední postava Julie v těch nejtěžších chvílích opakovala jako mantru. Je sice nadanou houslistkou, která by mohla bořit hudební scénu, ale žije v komunistickém státě a musí hrát nenáviděné sovětské skladby. Tak ráda by chtěla žít svobodně. Mluvit o čem by chtěla, žít podle svých představ. Místo toho musí nacvičovat skladby pod taktovkou despotického otce, který komunismem žije. Její matka je nešťastná žena, která to ale nedává na veřejnosti najevo, protože se to nehodí. Doma vládne přísný režim a řád. Jenže Julie je ve věku, kdy se začíná stavět na zadní a nechce žít tak, jak žije. Proto se pouští s přítelem Romanem do nebezpečných akcí. Začne nosit džíny, poslouchat rock a místo hraní sovětských skladeb dává přednost undergroundové kapele kde zpívá. Pohybuje se tak na tenkém ledu. Rodiče z ní šílí.

Současně sledujeme linku z přítomnosti, kdy je Julie dospělá a snaží se vyrovnat se svým dospíváním v komunistické době, která ji, jak sama říká, hodně poznamenala. Nejvíc však zrada v rodině od člověka, který jí měl být oporou a ne zrádcem. Rozhodne se, že se konečně dozví pravdu.

V Julii jsem se viděla. Naprosto. U knihy jsme se vztekala, jak mohli být lidé jak stádo ovcí a tupě dělat to, co se soudruhům hodilo. Mlčet a konat. Vím, že kdybych v té době byla starší, třeba ve věku Julie, chovala bych se stejně. Julie mi sedla a obdivovala jsem ji pro její statečnost. Fandila jsem jí a doufala jsem, že se nenechá zlomit.

Kniha je psaná velice čtivě od prvních stránek a pak přijde fenomenální závěr, kdy nebudete napětím ani dýchat. Doporučuji ji všem, kteří se chtějí o tomto temném období naší země dozvědět víc. Autorka totiž příběh prokládala informačními kapitolami, kde shrnuje důležitá fakta daných let 1975-1978. Příběh by si měli přečíst ti, kteří tvrdí, že za komunismu bylo lépe.

1 03.11.2024

Čarodějky vypráví příběh o několika ženách. Hermína, Elena, Debora, Táňa a Mína. Všechny jsou v příbuzenském vztahu a jsou rozdílné jako den a noc. Debora a Táňa jsou dvouvaječná dvojčata. Jedna miluje společnost, moderní technologie a hlavně koncerty, protože je zpěvačka. Její sestra Debora je naprostý opak. Miluje samotu, les, bylinky, chaloupku ve které žije a před ní žily generace léčitelek a čarodějek.

Není to však příběh o magii a léčitelství, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to příběh několika žen, které se postupně vyrovnávají se svými osudy. S životními událostmi a tragédiemi, které je potkaly a ovlivnily jejich životy. Debora a Táňa prožívaly dětství bez otce. Muže, který jim byl tak vzdálený a přesto se jednou za čas objevil. A převrátil poklidné žití vzhůru nohama. Jezdil po světě jako kouzelník a rozhodně nebyl rodinným typem. Obě dívky se s tím vyrovnávaly po svém.

Až v dospělosti a s nálezem deníků, přišly na to, že je v jejich rodině tajemství, které postupně vyplývá na povrch a rozhodně to není nic, co by Deboru i Táňu příjemně překvapilo. Ba naopak. A ke všemu by Mína ráda poznala své kořeny a navíc ji to táhne do míst, která byla v její rodině po x generací spojena s léčitelstvím.

Autorce moc děkuji za příběh, který se v knize odehrál. Byl plný rodinných dramat, tajemství a smutku. Příběh, který je naprosto dokonalý pro podzimní sychravé dny. Přesto obsahoval i naději, lásku a uvědomění si, že rodina by měla stát při sobě.

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst velice dramatický příběh, kdy vám v určité části padne brada a budete si říkat, no ty jo, to už je na jednu rodinu opravdu moc. A upřímně píšu, že Čarodějky svým příběhem překonaly Tsunami.

3 27.10.2024

Autorčiny knihy miluji. Píše s obrovským citem příběhy, které jsou bolavé, ale i plné naděje. Bravurně vykreslené povahy postav a historická fakta tvoří dohromady dílo, které vaše čtenářské srdce chytí a nepustí. A byla jsem zvědavá, jak autorka napíše tuto knihu.

V příběhu, který je rozdělen opět do dvou dějových linek, poznáváme v té současné Kamilu. Ženu, která je rozvedená, smiřuje se se svou situací a ve volných chvílích usedá k deníkům, které zdědila po babičce. Zjišťuje, že její starosti jsou naprosto malicherné oproti hrůzám, které zažili její předci. V jejím životě se i po rozvodu začíná blýskat na lepší časy. A není v tom nikdo jiný než muž. Nový, neokoukaný, ale přesto si Kamila dává veliký pozor. A dobře dělá…
Julie, mladá žena, která by si přála jediné. Aby její rodina byla zdravá a scházela se pravidelně při židovských svátcích. Ano, židovských. A protože se vracíme v této lince do období 2. světové války, nemusím vás dlouho napínat co se Juliině rodině děje. Všichni se modlí, aby válku přežili. Aby nemuseli opustit svoje domovy a sebe navzájem. Bohužel, jak víme, vše dopadlo jinak. Julie tak prožívá obrovská trápení.

Autorka bravurně propojila dvě zdánlivě nesouvisející linky. Ta ze současnosti pro mě byla až na pár drobností odpočinková. Kamilu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. Vnitřně jsem nadávala, když se jí nedařilo nebo se hnala do problémů. Jenže tato linka střídala tu válečnou. Juliinu, která mě rozsekávala od prvních stránek. Víte, autorka nepopisuje nějaké brutality, nezakládá své vyprávění na příšerných krvavých scénách. Ona se věnuje hodně pocitům daných postav. Co musela prožívat Juliina maminka, když stála před pro mě nepředstavitelným rozhodnutím. Tato scéna ve mně navždy zůstane. Pak dočtete, řeknete si, jak s vámi celý příběh zamával, otočíte stránku a tam….osudy postav z knihy a to mě dorazilo úplně.

Upřímně říkám, že se mi historická linka líbila víc. Ač to zní divně, když byla z válečných let, ale autorka ji zpracovala neuvěřitelně citlivě. Já nezapomenu na Davídka. Nikdy. Strašně mě to sebralo.

Miluju autorčinu tvorbu a pokud jste nečetli Jménem mojí sestry, Srdcem mojí babičky a Písmem mojí přítelkyně, napravte to. Tyhle knihy, respektive příběhy v nich vás nenechají v klidu. Budete plakat, budete se usmívat, budete přát i nenávidět. Zažijete obrovské spektrum emocí a na tyhle tři knihy rozhodně nezapomenete.

Ještě nikdy se mi nestalo, abych při psaní recenze brečela. Nikdy. Lidé o mě často říkají, že jsem tvrdá jako kámen (pletou se), ale tenhle příběh mě úplně rozšvihal.

4 23.10.2024

Druhá strana řeky je paperback s poutavou obálkou ve kterém se ukrývá lehce mysteriózní román s detektivní zápletkou. Najdeme v něm dvě časové linky. V té historické poznáváme Lotu a Jakuba. Dva mladé lidi, kteří by rádi žili šťastný a spokojený život. Jakub pracuje jako vorař, což bylo velice nebezpečné a náročné povolání. Lota vyráběla mýdla o která byl veliký zájem. Jenže chtěla víc. Chtěla být jako ty bohaté paničky, které oblékaly nádherné šaty a žily si, dle Loty, bezstarostné životy. Jednoho dne potkala osobu, která ji vábila na zářnou budoucnost, ale vše má svá pro a proti. Bude Lota riskovat nejen svůj život? Je daná osoba tím, kdo chce Lotě pomoct a nebo ji využít?

V současné lince poznáváme Adama a Juditu. I ti by rádi žili své sny, ale jednoho dne zmizí Adamův tatínek. Do toho naleznou kousek od řeky Černé něco, co jim zkomplikuje jejich dosud poklidné životy. Nastává pro ně období, na které by nejraději zapomněli. Nejen, že má Adam obavy o tatínka, protože vedl úspěšnou firmu, ale dostane se mezi lidi z okraje společnosti a rád by všemu přišel na kloub.

Tahle kniha, tenhle příběh se četl naprosto skvěle. Autorka má perfektní styl vyjadřování, popisování a opravdu si vás získá od prvního písmenka. Přiznávám, že historická linka se mi líbila mnohem víc. V té současné jsem nepochopila, proč se Adam a Judita vrhají sami do vyšetřování, a nenechají vše na policii a riskují své životy. Zakončení mi přišlo takové moc zrychlené? Prostě mi úplně nesedlo. Ale historická linka, ta byla naprosto dokonalá. Možná bych dokonce brala, kdyby autorka tu současnou úplně vynechala. A zaměřila se jen na Lotu a Jakuba.

Ve výsledku jsem však s příběhem spokojená a vím, že když si budu chtít přečíst něco lehce plynoucího, tak sáhnu znova po Druhé straně řeky.

4 19.10.2024

Autorka Camilla Bruce od mala slýchávala o ženě jménem Belle Gunesová. Její život ji naprosto fascinoval a současně děsil, takže se rozhodla, že o ní napíše knihu.

Belle byla milující matkou, ale současně velice nebezpečnou pro muže. Jako dospívající dívce se Belle stalo něco, co ji poznamenalo na celý život. Začala nenávidět muže. Jenže bez mužů nemohla mít děti, které tolik milovala. Nakonec, postupem času, vymyslela děsivý plán. Tak děsivý, že kdyby někdo z okolí věděl, koho mají za sousedku, rovnou by se odstěhovali. Belle milovala děti. Svoje i nevlastní. Dýchala by pro ně a přála si, aby měly lepší život než ona. Ač si žila nad poměry. Ale ach ti muži. Ta falešná stvoření, která jí způsobila tolik starostí. Na farmě ale potřebuje mužskou ruku. Bella však nemá štěstí při jejich výběru...a najednou začnou ti muži v průběhu několika let, mizet…

Já před autorkou smekám! O Belle Gunesové toho je známo velice málo. Přesto dokázala vystavět příběh, který vás chytí a vy nebudete chtít přestat číst. Ta Bellina krutost a zvrácenost vás bude šokovat. A konec? Noční můra.

Tohle byl dokonalý thriller. Či psychothriller? Možná dokonce horor, inspirovaný skutečností a já vám knihu rozhodně doporučuji. Na konci knihy autorka vysvětluje, co si musela do příběhu domyslet, co pozměnit, protože Bellin život je dosud opředen tajemstvím.

3 15.10.2024

Omlouvám se hluboce autorce za to, že jsem si myslela, že to je další nějaká severská detektivka. Tohle bylo totiž naprosto dokonalý! Od začátku čtete o tom, jak je všude mlha a celková atmosféra je ponurá. Nález mrtvoly, děsivá tajemství a dostanete naprosto úchvatnou detektivku, která vás chytí a nebudete chtít přestat číst. Příběh byl velice zamotaný a vystupovalo v něm víc postav, ale autorčin styl vyprávění vám nedovolil se v příběhu ztratit. Absolutně jsem netušila kdo může být pachatelem, takže to pro mě bylo velice překvapivé a měla jsem po dočtení knížky husí kůži. Na to, že příběh plynul velice poklidně a vyšetřování nebylo plné dramat a zvratů, jsem napětím ani nedýchala. Krve tam taky bylo pomálu, ale celkově podané to bylo tak, že jsem nechtěla knihu vůbec odložit.

11 11.10.2024

Kniha je opět graficky naprosto dokonalá a obálka knihy se na světle neskutečně nádherně blyští. Je to pořádná bichle, protože má přes 700 stránek a já si říkala, jestli se autorce opět podaří mě přesvědčit o tom, že příběh o lidech a dracích je skvělá fantasy kombinace.

Opět se shledáváme s Xadenem a Violet, kteří se vzájemně přitahují, ale nějak není jejich vztahu přáno. Violet totiž nastoupila do dalšího ročníku na Basghiatské válečné akademii a tento rok pro ni bude ještě těžší. Basghiat ukrývá tajemství, které se rozhodne rozluštit, ale netuší, jak nebezpečnou hru rozehraje. Půjde o život nejen jí, ale i jejím přátelům a rodině. Prožije si obrovské peklo fyzické a emocionální.

Příběh začíná pozvolna, kdy prvních sto stran je celkem čtivých, ale pak přišel zlom a mě příběh vůbec nebavil. Říkala jsem si, že autorka udělala chybu, když neskončila prvním dílem. Jenže, najednou jako kdyby chytila dech a začal se odehrávat velice čtivý příběh, který si mě získal. Pravda, chvílemi jsem se musela v textu vracet, protože jsem se ztrácela v dovednostech lidí, v popisech kdo je kdo a celkově mi příběh přišel chvílemi překombinovaný. Posledních asi sto stran jsem dočítala setrvačností s názorem takovým, že si další díl nebudu chtít přečíst, protože je tento de facto podobný prvnímu. Ale to možná autorka tušila a připravila si pro čtenáře takovou bombu, že po dočtení knihy jsem jen zírala a říkala jsem si cože? Opravdu?! Dělá si autorka srandu? A ano, třetí díl si prostě musím přečíst.

Železný plamen je velice obsáhlý a možná, kdyby ho autorka zkrátila na polovinu, bylo by to lepší. Našla jsem i jednu nesmyslnost, ale je možné, že vznikla chybou překladu. Každopádně je to velice populární série, která si vás získá ať chcete nebo ne.

8 08.10.2024

Katka nám v knize přibližuje, jaké to je být vychovatelkou lidí, kteří jsou odsouzeni za méně vážné i velice vážné zločiny. Předpisy a nařízení, které se nesmí porušit. Líčí nám běžný denní režim vězňů i to, jak zkouší kdejaké kličky k různým úlevám či výhodám. Vězni jsou opravdu vynalézaví. Vše je popsáno autorčiným smyslem pro humor, takže některé zážitky vás opravdu pobaví a rozesmějí. Některé spíš naštvou, když zjistíte, že vězni vlastně nemusí nic a mají de facto celý den pohodu. Do práce je totiž nikdo nenutí...když nechtějí, tak nechtějí. Kafíčka, cigárka, telka večer a osm hodin spánku. Nedivím se, že máme věznice narvané, když zde vládne tak volný režim…

Kniha se mi moc líbila. Je psané lehce a svižně. Není vyloženě odborná, ale najdeme v ní spíš výrazy, které jsou ve věznici odsouzenými používané a Katka na konec knihy dala i takový menší slovníček výrazů, s kterými se zde můžete setkat. A taky návod na to, co vše si vzít s sebou do věznice a co očekávat v prvních dnech výkonu trestu. Protože, co kdyby…

Kdo byste si rád přečetl něco o vězeňském prostředí, tak vám Katčinu knihu doporučuji.

3 06.10.2024

Příběh s názvem Sběrači borůvek je vyprávěn z pohledu dvou lidí. Joea a Normy. Dva lidé, kteří mají víc jak polovinu života za sebou, se ve svých vzpomínkách vrací do dětství a do okamžiků, které negativně ovlivnily jejich životy. Joe pracoval už od dětství společně se svou rodinou na polích, kde se pěstovali borůvky. Nebyli bohatí, ba naopak, ale měli se všichni v rodině moc rádi a stáli vždy při sobě. Život se s ním ovšem nemazlil a připravil mu spousty překážek, které musel překonat. Norma žila jako jedináček a rodiče by pro ni udělali první poslední. Maminka se o ni však vždy až nezdravě bála a Normu to od dětství rozčilovalo. Snažila se s tím nějak vyrovnat a pochopit, proč je maminka až tak úzkostná. Navíc měla vždy pocit, že je v jejím životě něco špatně. Něco, na co chtěla přijít, ale netušila kde začít.

Tohle byl velice příjemný román. Vyprávění z pohledu dvou osob bylo přehledné a velice poutavé. Joe i Norma prožili těžké životy, které je rozhodně velice ovlivnily, ale autorka dokázala vše napsat s obrovským citem a hloubkou. Při čtení budete mít pocit, že jste se ocitli přímo v dění.

Ač jsem tušila jak se bude příběh vyvíjet, absolutně mi to nevadilo. Příběh doporučuji těm čtenářům, kteří si chtějí přečíst poutavý příběh o lidech, kteří hledají své kořeny a snaží se napravit chyby, které udělali.

5 28.09.2024

Očekávala jsem humorný příběh, který mě pobaví, odreaguje a zasměju se u něj. Bohužel, ne vše se splnilo. Co se týká humoru, tak na mě byl prostě na sílu, místy primitivní až pubertální a s první třetinou knihy jsem opravdu bojovala. Pak humoru, toho trapného, docela ubylo a Lenka spíš zažívala nepříjemně trapné situace z kterých se snažila vybruslit s grácií. Od začátku jsem tušila, jak celý příběh skončí a čekala jsem, jestli mě autorka třeba nepřekvapí nějakým zvratem. Ve výsledku mi to ale nevadilo, že jsem tušila kam se osudy postav posunou. Je to vlastně kniha určená k odpočinku a relaxaci. A to vlastně příběh splnil. Kdyby autorka ubrala na trapných rádoby vtipných scénách, byla bych určitě spokojenější.

Dnes, den po dočtení jsem si uvědomila, koho mi jen Lenka připomínala….Bridget Jonesovou. Ano, tu trhlou blondýnu z filmů, které spousty žen na světě miluje. Jen já ne.

Pokud hledáte knihu, která vás příjemně zklidní, odpočinete si u ní, protože plyne velice poklidně, tak vám ji doporučuji všemi deseti. Pokud ale nemusíte humor psaný na sílu, tak s ním v této knize počítejte. Alespoň zpočátku.

18.09.2024

V knize poznáváme tři hlavní ženské postavy s kterými prožijeme pět století a dozvíme se o jednom tajemství. Altha, Violet a Kate. Zdánlivě vzdálené ženy, které žily v různých století, ale ve skutečnosti jsou si velice blízké. Všechny jsou spjaty s přírodou a všechny mají trápení s muži. Altha je obviněna z čarodějnictví, Violet prožila obrovskou bolest a zklamání a víc než lidé, respektive muži, jsou jí bližší brouci, pavouci a hmyz. A Kate pochopí, že život vedle jejího současného partnera by nebyl šťastný a tak se rozhodne odejít, bohužel za velice dramatických událostí.

Autorka nám nádherně vykreslila, že to co bylo dřív považováno za čarodějnictví, je dneska zcela běžnou metodou uzdravování a léčitelství (bylinky, klid na lůžku, čerstvý vzduch a celkově souznění s přírodou). A to co dnes bereme jako běžné, bylo před sto lety zastaralé a podivné, určitě nefungující. Současně nám ukazuje vztah mezi muži a ženami. Ženy prostě byly dlouho v podřízené pozici, kdy neměly stejná práva jako muži. V otázce soužití je to skvěle vykresleno v příbězích Violet a Kate. Dvě silné ženy, které odmítaly žít s násilnickými a narcistickými muži. Každá se svým osudem bojuje dle možností dané doby ve které žije.

Příběh se mi moc líbil. První třetina knihy je opravdu překrásná. Ač s těžkými tématy, tak napsaná bravurně. Pak příběh poklidně plynul a ke konci jsem lehce bojovala s rodinnými vztahy, kdy jsem se do děje maličko zamotala. Ale jinak vám knihu mohu doporučit. Určitě těm, kteří mají rádi víc dějových linek.

2 08.09.2024

Evelína...nejen krásné jméno, ale i jeho nositelka je krásná žena. Je v tom nejlepším věku, kdy má dospělou dceru, žádné závazky a užívá si života. Aby ne. Její smysl pro humor, koketování a celkové vystupování přitahuje hlavně muže. A Evelína si to moc dobře uvědomuje. Prožijeme s ní v knize několik let, kdy nám autorka formou povídek vypráví o životě Evelíny. Poznáme její kolegyně a kamarádky, s kterými zažívá velice dramatické, divoké a hlavně humorné situace. A poznáme i několik mužů. Mužů, kteří jí více či méně utkvěli v paměti a hlavně ji nějak ovlivnili.

Evelína je prostě svá. Tuhle ženu budete buď milovat nebo zatracovat. Já ji miluju. Ano, je živel, je všude a je jí všude plno. Ale její smysl pro humor, nejen inteligentní, ale i černý a sarkastický, mě dostal. Miluju ho i já, takže jsem se při čtení několikrát zasmála.

Na příběhu se mi moc líbila ta Evelínina svoboda, absolutní volnost. Mohla si prostě dělat co chce, kdy chce a s kým chce. Nechtěla se vázat, přesto si užívala všeho naplno. Jako kdyby prožívala poslední dny svého života.

Autorka dokázala svou neskutečně nadupanou slovní zásobou popsat veškeré situace a scény natolik dokonale, že jste měli pocit, jako kdybyste se ocitli přímo v příběhu. Dialogy postav byly bravurní a naprosto přesvědčivé.

Ač mi někdy Evelína svým chováním lezla na nervy. Ono všeho se člověk přejí, i toho humoru, tak mi v příběhu opravdu sedla. Ano, poslední třetina už se chvílemi v některých věcech opakovala, třeba v tom humoru, kdy se Evelína s protějškem smála, ale mně už to přišlo lehce na sílu. Jenže pak přišel fascinující závěr a autorka mě přesvědčila o tom, že tohle bude pro mě jedna z top knih roku 2024, které jsem přečetla.

Každopádně kdo si chcete přečíst knihu o ženě, která prožívá své nejlepší roky života, tak tuhle vám doporučuji všemi deseti. Já autorce moc děkuji za skvělý čtenářský zážitek.

2 01.09.2024

Dej mi pokoj je kniha o několika lidech, kteří žijí docela dramatické životy. Například Táňa má dvě malé děti a despotického partnera Luise, který je všechno, jen ne milující otec a pracující muž. Prostě typická ukázka nemakačenka, který pro ránu nejde daleko. A Táně došla trpělivost. Mimochodem, Táňa taky není svatá a problémy s alkoholem si velice dobře uvědomuje. Poznáváme i Adélu, která bydlí u rodičů a měla by si najít práci. Jenže to se jí moc nechce, protože svobodný život se jí líbí. Rodičům však dochází trpělivost. Josef, to je takový tichý muže, který se straní společnosti a má k tomu své velice závažné důvody. Bojí se, že jakmile by vyšly na povrch, okamžitě by byl lidmi odsouzen. Další postavou je Dušan. Muž, který měl nehodu a skončil na vozíku. Snaží se se svým osudem poprat co nejlépe a zkusit být samostatným. Jenže mu v tom brání maminka, která má o něj obrovský strach. A Dušanovi začíná její péče lézt na nervy.

Všechny tyto postavy se protloukají životem jak nejlépe umí. Někdo se snaží, někdo na vše kašle, ale vzájemně se jejich cesty protnou a my tak sledujeme osudy několika rodin.

Já jsem byla z příběhu v knize nadšená. Je opravdu vidět, že má autorka jako psycholožka bohaté zkušenosti, protože vystihla dokonale povahy jednotlivých postav. Dokázala ve mně vyvolat emoce a rozhořčení nad chováním některých osob, např. Luise. Takového člověka bych vedle sebe nesnesla. Pohádkář s lahví v ruce. Líbil se mi celkově styl psaní, a ač jsou kapitoly velice krátké a každá se věnuje jedné postavě, tak se nemusíte bát, že byste se v příběhu ztratili. A při čtení si uvědomíte, že vlastně pořádně neznáte sousedy v paneláku či v ulici a jakýkoli příběh může být právě o nich.

8 27.08.2024

Chmýří pampelišky se odehrává na jihu Moravy. Konkrétně okolí Novomlýnských nádrží a zaniklé obce Mušov. Prostě překrásná Pálava, kam ročně zavítají tisíce turistů. Autorka v příběhu velice čtivě popisuje tento kraj, takže máte pocit, že jste se v dané oblasti ocitli. A po přečtení knihy se tam rozhodně budete chtít podívat.

V knize poznáváme čtyři hlavní postavy. Helenu a Roberta v jedné dějové lince a Terezu s Tomášem v druhé. Oba páry prožívají svá životní dramata, která se mohou odehrávat komukoli dalšímu. Je to takový obyčejný život čtyř lidí. Lidí, kteří se milují a míjejí, žijí spolu a zároveň nežijí. Jejich linky se protínají nejen na konci a začátku kapitol, což jsem si uvědomila později a líbilo se mi to. Ale protínají se i v dalším okamžiku, kdy mi ale trvalo, než mi vše, jak se říká, docvaklo.

Bohužel ale musím přiznat, že na to, jak jsem se na příběh těšila, tak mě zklamal. Nedokázala jsem si ani k jedné postavě vytvořit vztah. Byly pro mě ploché a špatně uchopitelné. Celý příběh pro mě byl chaotický, kdy se skákalo v časech a já se neodkázala téměř celou dobu zorientovat kdo kde s kým proč a jak. Knihu jsem četla dvakrát! Ano, dvakrát, protože poprvé jsem ji dočetla a nastalo pouze aha, a o čem že to bylo? Jsem opravdu smutná, že mi kniha nesedla. Až na popisy Pálavy. Ty byly krásné,

1 25.08.2024