Ctenar1202 komentáře u knih

Míša měla vždycky ráda k zábavě skleničku vína. Byla uvolněná a spokojená a prostě to k pubertálním pařbám patřilo. Jenže bohužel se postupem času dostala do stádia, že skleniček přibývalo stejně jako rodinných starostí, které se snažila utápět v alkoholu. Bydlení s manželovými rodiči, stereotyp na rodičovské dovolené a ze skleničky večer se staly dvě láhve denně. Možná i víc.

Autorka naprosto bez nějakých vytáček a omlouvání se líčí svoje alkoholové peklo. Při čtení jsem měla pocit, že na mě alkoholové výpary dýchají ze stránek. Tak moc byly popisy autentické. Míša o sebe přestala pečovat, byla neustále, jak se říká, v lihu. Manželství bylo v troskách, už tak napjaté vztahy s manželovými rodiči byly našponované k prasknutí. Jednoho dne se vše sesypalo jako domeček z karet a Míša se ocitla na úplném dnu. Totálním alkoholovým dnu a přesto sebrala poslední zbytky sil a pokusila se zabojovat. Poprat se s alkoholem jako lvice a stát se abstinujícím alkoholikem. Jak všichni víme, protože film asi nikoho neminul, tak to Míša dokázala. A dokázala mnohem víc. Nejen nepít, ale napsat knihu za kterou získala v roce 2019 cenu Magnesia Litera a poté si splnila sen. Vybudovala centrum pro lidi bojující s alkoholem. Centrum Alkos. Dokázala všem lidem, kteří jí nevěřili a ztráceli s ní trpělivost, že svůj boj neprohraje ač to muselo být neskutečně těžké.

2 29.01.2025

Robert Jobson je odborníkem na anglickou královskou rodinu a sepsal biografickou knihu právě o Catherine. Ženě, která vyrůstala jako obyčejná dívka s běžnými starostmi a jednou se stane manželkou královnou. Sen? Kdepak, realita. Catherine se z nejistého káčátka proměnila v překrásnou labuť, která kam přijde, tam budí pozornost a obdiv.

Kate Middletonová, jak zní její dívčí jméno, vyrostla v milující rodině a společně se svou sestrou Pippou měly krásné dětství a pečující rodiče. Kate milovala a miluje umění, takže se rozhodla, že tudy povedou její studentské kroky. Netušila však, že se její život jednoho dne stočí zcela jinou cestou.

Kniha je velice obsáhlá a sledujeme Catherine od dětství až po současnost. Autor velice citlivě a čtivě propojil její osobní život s tím pracovním, protože královská rodina a její aktivity jsou nazývané také jako Firma. Catherine si získala miliony obdivovatelů a jeden čas byla srovnávaná s princeznou Dianou, matkou jejího manžela Williama. Naštěstí je tato nálepka pryč, protože Catherine je zcela jiná. Je průbojná, je dravá a přesto citlivá a naprosto přesně ví, kde končí její role princezny a nastává role milující matky a manželky. Se svojí rodinou žijí v menší usedlosti Adelaide Cottage na Windsorském panství, aby měli klid a soukromí a ano, bez služebnictva. Pouze s paní na úklid a když byly děti malinké, tak měla chůvu. Jinak jsou s Williamem rodiče na plný úvazek a to vše skloubit s pracovními povinnostmi musí být náročné. Inu, jako v mnoha obyčejných rodinách.

O Catherine jsem se nedočetla nic nového, protože jak jsem psala v úvodu, královskou rodinu mám ráda od malička. Přesto mě čtení bavilo, protože jsem si u něj googlila fotografie z cest a setkání s mnoha významnými lidmi po celém světě. Je pravda, že by kniha mohla obsahovat mnohem víc fotografií, protože jich je zveřejněno jen pár a velice známých. Knížka ale bude mít navždy místo v mé knihovně mezi dalšími tituly o královské rodině.

25.01.2025

Daniela byla od malička veselé děvčátko, které ale vydávalo podivné zvuky, k nimž se přidaly obličejové grimasy a tiky. Rodiče, hlavně maminka, to začala okamžitě konzultovat s lékaři. Danielčina diagnóza zněla Touretteův syndrom s ADHD a OCD k tomu. Prostě neskutečná nálož pro malé dítě. Děti na ni byly zlé, posmívaly se a Danka měla strach chodit do školy. Jak rostla, tak si svoje onemocnění začala víc a víc uvědomovat a i když se snažila svoje projevy ovládat, tak to nešlo. V pubertálním období, kdy dochází k hormonálním výkyvům, to bylo asi nejhorší. Navíc se přidaly opravdu nepěkné výbuchy vzteku doprovázené sprostými slovy, která při vyslovení bolela a ubližovala nejbližším, ale Danka to nemohla, bohužel, ovlivnit. Maminka se jí snažila jakýmkoli způsobem pomoci. Věděla, že Danka bojuje s onemocněním za které nemůže, přesto byla postupem let psychicky naprosto vyčerpaná.

Příběh v knize je vyprávěný právě Danielou a její maminkou. Ve vyprávění se střídají a my tak máme možnost vidět boj s tímto syndromem z obou stran. A bylo to opravdu bolavé čtení. Před Danielčinou maminkou hluboce smekám. Nikdo si neumíme představit, jak náročná musí být péče o dítě, které je velice inteligentní, ale kvůli projevům Touretteova syndromu si mnoho lidí myslelo, že je duševně méněcenná a zralá na zavření do nějakého zařízení. Společně s maminkou, ale bojovaly. V současné době je Daniela dospělá a vy se v knize dozvíte, jaký je její dospělý život a s čím se musí denně vyrovnávat.

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst o této nemoci, která je všeobecně málo známá.

24.01.2025

Čtyři dívky zavřou oči. Probudí se jen jedna. Dvě věty, které nás lákají k přečtení knihy. Leah je náctiletá dívka a společně se svými třemi kamarádkami uspořádají přespávačku. Sice v domě, ale hezky ve spacácích, s pizzou a televizním programem Všechny se na celý večer i noc těší, ale netuší, že se ráno probudí pouze Leah. Zbylá děvčata jsou pryč, zůstaly po nich pouze spacáky.

Když se blíží pětadvacáté výročí zmizení a Leah je dávno dospělá a žije vlastní život, tak ji kontaktuje Owen. Bratr jedné z dívek, který se rozhodl, že natočí dokument a třeba se všichni dozví, co se v minulosti stalo. Leah má na jednu stranu obavy, na druhou stranu i jí celé roky vrtá hlavou, co se té noci stalo. Přesto si myslí, že natáčení dokumentu je velice citlivá záležitost a navíc jí jednoho dne přijde podivný e-mail s varováním, aby nedovolila dokument natočit. Rozbíhají se velice náročné a hektické dny, kdy ani Leah netuší, co je vlastně pravda. A opravdu dívky zmizely beze stopy? Nebo jsou stále naživu a z určitého důvodu se nemohou ozvat?

Knížku jsem četla deset dní. Autor měl velice skvělý námět, ale… Já mu celý příběh tak nějak nevěřila. Leah se občas chovala divně a nebylo to k dané situaci, ale celkově mi její postava moc nesedla. Ono se de facto v knize nic moc nedělo. Zmizelé dívky, e-mail, Leah, která řešila jestli s natáčením souhlasit či nesouhlasit, pak zbytečná vata v podobě doplňujícího příběhu jedné matky, které se Leah snaží pomoci. To podle mě v knize vůbec nemuselo být. Dočítala jsem pouze ze setrvačnosti s tím, že chci vědět, jestli se dozvíme pravdu. A ano, přiznávám, autor si konec hezky připravil a čtenáře čeká velice čtivé zakončení, ale přesto je pro mě Přespávačka průměrným thrillerem. Myslím si však, že začínající čtenáři thrillerů budou spokojenější. Co musím velice vyzdvihnout, je obálka.

2 20.01.2025

Kniha je nádherně graficky zpracovaná, takže už jen to, držet ji v ruce, je potěšením. Je to pořádná bichlička, protože má 645 stran a je i poměrně těžká. Uvnitř najdete poklad. Přenádherné fotografie obrazů v kombinaci s povídkami je opravdovou radostí pro čtenářské srdce.

Já jsem si čtení dávkovala, abych měla z každé povídky potěšení a sem bych vám ráda vypsala dvě, pro mě nejpovedenější.

Na prvním místě je to bezkonkurenčně povídka s názvem Mladý maso. Název velice zavádějící, ale autorka Lenka Rottová dokázala neuvěřitelnou věc. Je to vylíčení telefonního hovoru tety Heleny s Jitkou. Řeknete si, dobře a co má být? Ale vše je jen ze strany tety a je to jeden dlouhý monolog, kdy teta skáče z tématu na téma. Naprosto chaoticky, ale mě tahle povídka sebrala vítr z plachet. Měla jsem pocit, že mám tetu na telefonu já a že mi volá a já jen poslouchám, protože se téměř nedostanu ke slovu. Opravdu, bravurně zpracované.

Druhá pro mě top povídka se jmenuje Rozkrojený meloun od Kristíny Tomíčkové. V povídce se seznamujeme s mužem, který je ve finančních problémech, a aby měl z čeho vše zaplatit, rozhodne se, že namaluje obraz. Dokonalý obraz, který mu vydělá hodně peněz. Nakoupil ovoce a byl rozhodnutý vytvořit zátiší. Jenže postupně líčené komplikace, které vám nechci prozradit, způsobily to, že se mužův záměr úplně nepovedl. A jak jeho tvorba nakonec dopadla si určitě přečtěte.

Knihu vám doporučuji všemi deseti. Je to překrásná publikace. Navíc po dočtení každé povídky jsem v daných obrazech ty povídky viděla. Neskutečné a zábavné.

3 07.01.2025

Nečetla jsem předchozí knihy, protože toto by měl být díl, který lze číst samostatně. Od začátku do přibližně osmdesáté stránky jsem byla zmatená, protože nebylo dostatečně vysvětleno kdo je kdo a jaké mezi sebou mají vztahy. Navíc byly zmíněny určité informace z minulosti bývalé policistky Eleny, které ale nebyly pořádně vysvětlené a měla jsem ve všem akorát chaos. Postupně jsem si však zvykala, nejen na divná jména osob, na španělské výrazy a styl psaní. Autoři měli dobrý námět. Určitě zamýšleli čtenáře šokovat a vzbudit u něj pocity znechucení. Bohužel, nebylo tomu tak. Příběh byl překombinovaný a mně to přišlo jako vykrádačka x thrillerů, které už byly napsané. Traumatizované dítě, chov prasat, postižení lidé, kanibalismus a neohrožená vyšetřovatelka v akci. Prostě toho bylo moc. Navíc jedna z policistek byla vyobrazena jako žena a zároveň muž, takže takový boj s vlastní sexuální orientací. Ano, chápu, momentálně velice žhavé téma, ale do příběhu nesedlo a bylo zde naprosto zbytečně. Tahle kniha nebyla dobrá. Vůbec. Rozhodně ne pro čtenáře, kteří mají již v tomto žánru načteno. Začínající čtenář bude ASI spokojený. Já rozhodně spokojená nejsem a mrzí mě to, ale knihu vám doporučit nemohu.

02.01.2025

Začátek je typicky Carterovský. Brutální popis mučení a vraždy, kdy čtenáři běhá mráz po zádech a opravdu si říká, jestli má číst dál. Poté se přeneseme lehce v čase, kdy při jedné rutinní pitvě dojde k jistým nesrovnalostem a celý případ spadne na Huntera a Garciu. Naše známé detektivy z Útvaru ultranásilných trestných činů. Okamžitě jsme vtaženi do procesu vyšetřování, které je zpočátku velice zamotané a oba detektivové nevidí naději, aby se případ vyřešil. Pak se ale na scéně objeví další mrtvý a postupným mravenčím vyšetřováním se smyčka začíná stahovat a Hunter s Garciou jdou vrahovi po krku. A on jim. Je to velice nebezpečný a zákeřný člověk, který je natolik zvrácený, že se neštítí ničeho. A byl by velice nerad, kdyby mu detektivové překazili jeho plány.

Smekám a tleskám. Autor opět dokázal, že je špička v psaní detektivních thrillerů. To, jakým způsobem si hraje se čtenářem, je prostě bravurní. Tentokrát byl celý příběh o trošku méně násilný. Ano, byly tam scény, které nikdo z nás zažít nechce, ale přeci jen to Chris uměl v předchozích letech podat víc brutálně. V tomto díle se soustředil hodně na vyšetřování. Na postupy, na myšlení detektivů, proč, kdy, kde a jak a my jsme se tak mohli do pátrání zapojit víc. Přemýšlet a analyzovat s nimi. Bylo to zase něco trochu jiného a moc mě to bavilo. Pravda, konec byl lehce suverénní v podání Huntera, ale pak to autor zase zakončil takovým způsobem, že jsem mu to odpustila a po dočtení jsem si spokojeně řekla jo, zase to dokázal. Zase mě přesvědčil, že patří ke špičce.

Autorovy knihy vám budu asi už nadosmrti doporučovat, protože jsem nenašla nikoho, kdo by psal takhle poutavě v tomto žánru. Chris Carter je jen jeden a já se těším, jestli nás v budoucnu opět potěší další knihou s oblíbenými detektivy Hunterem a Garciou. I když, už se s nimi setkáváme od roku 2009, takže pomalu aby dali detektivní kariéře vale. Nééé, to ne, chyběli by mi.

1 30.12.2024

Sally je divná. Ano, téměř nemluvná dospělá žena, která má problémy ovládat emoce, nerozumí sarkasmu, ironii a straní se lidí. Řeknete si, podivínka, divná žena, ale kdyby lidé tušili, co stojí za tímto stavem, nedivili by se.

Příběh začíná hodně zostra. Sally zemře otec a ona ho dle instrukcí spálí mezi odpadky. Jo, přesně tak. Prostě splní to, co otec říkal. Bohužel to neunikne pozornosti okolí a začne se odvíjet příběh, který je mrazivý až do morku kostí a vy nakonec pochopíte, proč je Sally taková, jaká je.

Sally si nepamatuje své dětství. Respektive prvních šest let života a vždy si myslela, že to je normální. Ale není. A když je nucena si vzpomenout, zjistí, že její vlastní mozek vytěsnil vzpomínky z jednoho důvodu. Byly děsivé. Byly tak děsivé, že bylo lepší zapomenout. Sally totiž zažívala hrůzy, které nikdo z nás nechce. Zjišťuje, že její rodina není její rodinou v pravém slova smyslu a že jsou na světě lidé, kteří jí způsobili tolik bolesti a zla, že ji to poznamenalo navždycky.

V druhé časové lince sledujeme život Petera. Respektive život jeho matky, která byla v jedenácti letech unesena a uvězněna. Člověkem, který se na první pohled jevil jako lidumil a sympaťák, ale uvnitř byl monstrum. Děsivé a bezcitné. Peter byl otcem taktéž vězněn a netušil, že žena, která byla vedle v místnosti, je jeho matka. Musel jí na příkaz otce ubližovat. Navíc Peterovi otec namluvil že má nebezpečnou nemoc, která ho ohrožuje na životě a není na ní lék. Peter žil v neustálém strachu a stresu.

Takhle dokonalý psychothriller jsem už dlouho nečetla. Vykreslení postav, jejich psychologie, byla skvělá. Proč se tak chovali, co za tím bylo a vše do sebe zapadalo postupným čtením. Nakonec pochopíte Sally, proč je jaká je. Pochopíte i Petera, který byl otcovým chováním poznamenaný a nelze se resetovat a žít normální život. Já jsem knihu přečetla téměř jedním dechem a doporučuji ji všem, kteří chtějí cítit mrazení v zádech a přečíst si velice napínavý příběh. A jsem ráda, že skončil tak, jak skončil.

2 27.12.2024

Olgu Zbranek jsem vždy vnímala jako člověka z Humbooku, která píše pro puberťáky zamilované příběhy, které jsou plné klišoidních situací a to rozhodně číst nebudu. Jaksi se na to cítím býti už dlouho dospělá. Jenže Olga vydala knihu Den po dni, která představuje takový malý adventní kalendář, kdy si každý den rozlepíte jednu kapitolu. A mě ta myšlenka a celé provedení knihy nesmírně zaujalo. Takže když jsem dostala nabídku od Albatrosmedia, nemohla jsem knihu přejít bez povšimnutí.

Addie miluje Vánoce. Těší se na svátky klidu a pohody, které vždy tráví s rodinou a kamarádem Scottem. Jenže letos je vše jinak. Rodiče jsou na nějaké expedici a Scott se stěhuje pryč. Prostě vše je špatně. Vánoce stráví s babičkou, která je nadšenou spisovatelkou detektivek. Jenže Scott si pro Addie přichystal překvapení v podobě adventního kalendáře, který má Addie pomoci zvládnout prosinec a vánoční přípravy.

A tak Addie utře slzu smutku a rozbaluje první adventní okénko...současně se v příběhu objeví Jaxon. Kluk, který má našlápnuto na slušnou kariéru v NHL a do toho brigádničí v knihkupectví. Jednoho dne se Addie zeptá, jestli by s ním chodila. Ale jen naoko, aby se vysvětlily určité řeči, které kolovaly školou. A Addie souhlasila...

Ano, asi hned od začátku budete tušit, jak příběh skončí. Přeci jen, láska, Vánoce atd. Ale! Celý příběh je napsaný s inteligentním humorem, postavy se chovají přiměřeně svému věku, žádné hloupé dialogy, žádné trapnosti. Já se přistihla, že se i směju nad některými hláškami! A těm dvěma fandím. Je to příběh o dvou náctiletých, ale rozhodně pobaví i mnohem starší ročníky. V příběhu je mnoho narážek na různé filmy a seriály či písně.

Grafické zpracování knihy je okouzlující. Každá kapitola začíná několika fotografiemi, tipy na vánoční písničky a úkoly pro Addie.

Já jsem byla maximálně spokojená. Je to milé, je to čtivé a nápadité. Určitě doporučuji přečíst nejen tento rok. A už si nemyslím, že Olga píše jen pro puberťáky.

23.12.2024

Těšila jsem se na příběh, který mě vtáhne a budu sledovat postupné líčení nedokonalostí v rodinách. Bohužel jsem měla s příběhem velké problémy. Všechny postavy mi přišly ploché, bez emocí a pletly se mi. Příběh je psaný, alespoň pro mě, velice nezáživně s detaily, které by asi autorka mohla vypustit. Třeba popisy keřů a stromů v okolí. Čekala jsem větší hloubku problematiky dávání na odiv bohatství a úspěch. Jenže vše se tak líně táhlo až mě to utahalo. A de facto čtivých bylo posledních tak třicet stran. Bohužel, ani konec mě neuchvátil, ba naopak byl pro mě nicneříkající. Mrzí mě, že jsem se s knihou deset dní trápila. Kdo však máte rádi rozvláčné a táhlé příběhy, tak budete spokojení.

17.12.2024

Madison Harperová se tentokrát vydává ve stopách sériového vraha, který brutálně vraždí ženy, které u sebe mají malé dítě. Útoky jsou nečekané, ale promyšlené k dokonalosti a Madison se svým týmem nejdřív netuší jakým směrem vést pátrání. O pár dnů později zjišťují, že podobné vraždy se v minulosti odehrály, ale vrah nikdy nebyl dopaden. Navíc je vyšetřoval Madisonin otec, bývalý detektiv, který se nedávno objevil v jejím životě po mnoha letech, kdy spolu nebyli v kontaktu. Kruh podezřelých se zužuje a v hledáčku je muž, který se pracovně pohybuje v blízkosti Madison. Ta se rozhodne, že bude úspěšnější než její otec a vraha dopadne ať to stojí co to stojí.

Současně sledujeme linku jejího přítele a soukromého vyšetřovatele Natea, který se vyrovnává se svou minulostí. K Madison a jejímu synu Owenovi už prostě patří. Zjišťuje, že mu je v jejich blízkosti příjemně. Jenže se mu ozve člověk, který pro něj má nečekané zprávy, které celým dějem hodně zamíchají.

Tleskám a jásám! Tohle byla autorčina nejlepší detektivka. Příběh si se čtenářem hraje jako kočka s myší. Dá vám prostor přemýšlet současně s Madison a utvářet si vlastní tipy na pachatele. A jako správná spisovatelka se vám na konci vysměje do obličeje, protože to co si pro čtenáře připravila, je dokonalost. Tenhle díl bych autorčiným podrobným a zamotaným vyšetřováním přirovnala ke knihám Chrise Cartera, ale bez jeho brutalit. Ano, i zde jsou vraždy násilné a brutální, ale autorka se nepouští tolik do podrobných popisů. Přesto vám to bohatě stačí, abyste si místo činu dokonale představili.

5 12.12.2024

Děj se odehrává ve 12. století v Evropě, kdy s Erecem, potulným rytířem, navštívíme nejen královské dvory, ale i chudé vesnice a hlavně rytířské souboje, které sloužily nejen k pobavení panského dvoru, ale i k výcviku. Turnaje byly velice drsné a rytíři z nich velice často odcházeli lehce či těžce zranění. Turnaje však byly velice lákavou podívanou a i zdrojem obživy. Autorka je popisuje velice detailně, takže máte pocit, že jste se ocitli v centru dění.

Nebyl by to ten správný historický román, kdyby se v něm neobjevila i láska. Erec se bláznivě zamiluje do jedné ze šlechtičen. Má to však háček, protože daná žena je vdaná. Ač v dávných dobách byla nevěra běžná a na královských dvorech byla veřejným tajemstvím, tak rozhodně nebylo akceptovatelné, když byla nevěrná žena. A tak je Erec a jeho milá vystaven nebezpečí z prozrazení.

V příběhu se dočteme o životě na královských dvorech, kdy postavy obklopuje přepych a bohatství, stejně jako je nám ukázaná druhá strana, a to naprostá chudoba a každodenní boj o přežití lidí, kteří neměli tolik štěstí, aby mohli žít v blahobytu. Stejně jako je popsán rytířský život, který nebyl vůbec snadný.

V knize je spousty a spousty postav. Tolik, že na konci knihy jsou čtyři strany věnované každé postavě. A to byl pro mě kámen úrazu. Já se v postavách ztrácela a často listovala na zadní strany, abych věděla, kdo daná osoba je a v jakém je vztahu k dalším postavám. Příběh nebyl špatný, to ne. Čtivý byl, ale některé popisy byly pro mě až moc zdlouhavé a nezáživné. Postupem čtení jsem si postavy lépe pamatovala, ale přesto jsem knihu dočetla s donucením. Mrzí mě, že mi tento příběh nesedl, protože historické romány mám ráda, ale určitě ji doporučím všem, kteří mají rádi příběhy inspirované skutečnými událostmi.

07.12.2024

Kristýna Řeháková je hraničářka. Říkáte si, co to je za divný výraz? Hraničářka znamená, že má diagnostikovanou Hraniční poruchu osobnosti, zkráceně HPO. Kristýna se nám díky vyprávění v knize snaží přiblížit život s touto nemocí. A že je to pořádně turbulentní…

Kristýna je mámou dvou dětí, která žila třicet let bez jakékoli diagnózy. Sama ale věděla, že není něco v pořádku. Je výbušná, ale i klidná. Je hodná, ale i zlá. Emoce má denně jako na houpačce. Dokáže ji rozhodit naprostá maličkost a ve svém nitru denně bojuje sama se sebou. Ví, že lidem kolem sebe dokáže verbálně velice ublížit, bohužel ústa občas předběhnou mozek. Autorka ví, jak sama se sebou pracovat, ale cesta ke správné diagnóze byla trnitá. Po sebevražedném pokusu skončila v psychiatrické léčebně, kde zjistila, že se dokáže zrelaxovat, věnovat se terapiím a poznávat své nitro. Jenže venku, venku to bylo mnohem náročnější. Má přítele a dva syny. Pravda, toho mladšího má v péči otec, ale přesto chtěla být skvělou matkou. Jenže to moc dobře nejde v ruku v ruce s HPO. Navíc její přítel jí není tou oporou, kterou by potřebovala.

Kristýna popisuje svůj život s HPO velice upřímně. Uvědomuje si, že partnerský, ale i rodičovský život s její diagnózou není vůbec snadný. Hraničáři totiž trpí emočními výkyvy, navazují komplikované vztahy, utápějí se ve vlastním žalu a pocitů méněcennosti.

Když jsem měla přečtenou asi třetinu, říkala jsem si, že nevědět, že má Kristýna HPO, řeknu, že to je příšerná hysterka strhávající pozornost na sebe. Proto, nesuďme lidi dřív, než je poznáme.

Kniha je takovým autorčiným deníčkem. Je napsané velice poutavě a čtivě. Rozhodně budete mít chuť si při čtení ještě googlit další informace. Chyběl mi v ní ale bližší popis vztahu se syny. Hodně se věnovala popisům aktivit v psychiatrické léčebně. Na moje gusto až moc podrobně a víc bych uvítala rodinné záležitosti. Ve výsledku jsem ale s příběhem velice spokojená a díky autorce vím o HPO zase o něco víc a za to jí moc děkuji.

2 24.11.2024

Autorka si mě získala knihou Dýchej za mě a já s nedočkavostí vyhlížela její nejnovější knihu Seznam Evelíny B. Román, který vychází ze skutečných událostí. Lída Baarová, její sestra Zorka a jejich sestřenice Evelína, byly totiž autorčinými příbuznými. Evelína byla Evina prababička. Vaří se vám mozkové závity? Mně se vařily taky a nadšeně jsem se pustila do čtení.

První pohled do příběhu je v roce 1929, kdy jsou Lída, Zorka a Evelína ještě malé holky. No, malé, Lída a Evelína náctileté, ale žijí si klidné holčičí životy a taky chtějí zabít kohouta. Společně si totiž zadávají různé úkoly, které mají posílit jejich odvahu. Píšou si seznam, který je plný výzev. Sní o budoucnosti, která je čeká.

V příběhu se posouváme o šestnáct let, kdy jsou z dívek ženy a řeší úplně jiné starosti. Poválečné roky jsou těžké pro všechny. Lída sice zažívala největší slávu, ale její rodinu to zničilo. Maminka zemřela, otec přišel o nohu, sestra spáchala sebevraždu. Kruté osudy postihly rodinu Babkových. A v tom všem se odehrává příběh Evelíny. Mladé ženy, která má své sny, ale i jí režim háže klacky pod nohy. Muži kolem ní krouží, ale Evelína netuší, že se dostává na tenký led. A tak sledujeme osud ženy, kterou čeká život plný zkoušek.

Epilog se odehrává v roce 1991, takže s postavami prožijeme přes šedesát let.

Tleskám a jsem nadšená. Autorka dokázala s naprostým citem skloubit Lídu, Zorku a Evelínu do příběhu, který nestojí primárně na slavné herečce. Veliký prostor zde dostala Zorka, která bojovala se svými démony a já věřím, že kdyby žila v dnešní době, tak by se jí dostalo mnohem větší a odbornější péče. Celkově se v příběhu dozvíme spousty věcí o životě v dané době, o lidských snech, ideálech a cílech, za kterými si lidé unavení válkou, šli.

Autorka se líčením prababiččina života zhostila s naprostým citem a umem, který umí snad jen ona. Její předci by na ni mohli být pyšní.

Knihu doplňují poutavé básně Jana Zahradníčka z básnické skladby Znamení moci.

1 17.11.2024

Verča v knize tvrdí, že rozvod pro ni byl jedna z nejlepších věcí, která ji v životě potkala. Říkala jsem si, proboha, však rozvod spíš každého semele, jak to může být něco super? A tak jsem se s chutí začetla. V knize se dočítáme o manželství, které prostě jednoho dne manžel úplně zařízl s tím, že se chce rozvést. Pro Verču to byl šok. Totální. V jejím nitru se objevil nový pocit. Pocit viny a výčitek, že nedokázali s manželem žít ve šťastném a prosperujícím manželství. Bolelo to, semlelo ji to, ale víte co? Verča se oklepala, povstala jako Fénix z popela a ano, dokázala si na tom všem ošklivém najít to hezké. Byla hrdá, že se jí povedlo osamostatnit, že zjistila, že není odkázaná na mužskou pomoc, třeba při stavění nábytku a že cítí nečekanou svobodu. Ač bylo rozvodové období těžké psychicky, ona si z něho odnesla obrovskou sílu, uvědomění si sebe sama. Po čase poznala nového partnera a i zde se nám svěřuje se svými pocity a problémy, které vztah dvou dospělých lidí s vlastními dětmi přináší.

A jak se kniha líbila mně? Bohužel, musím zcela upřímně přiznat, že některé pasáže mi absolutně nesedly. Pro mě byla kniha chaotická, kdy se skákalo z tématu na téma. Mám problém, ale to je jen čistě moje věc, když se do příběhů začnou tahat témata o splynutí s Vesmírem a jakmile přišlo téma ženských kruhů, tak jsem věděla, že tady se s autorkou zcela rozcházíme. Moc mě to mrzí. Tím ale rozhodně neříkám, že je kniha nějak špatná, to určitě není. Spousty žen, které si zrovna prochází rozvodem v ní může najít cenné rady. Já mám manželství již 18 let spokojené. Proto jsem asi nedokázala autorku zcela pochopit. S některými myšlenkami však naprosto souhlasím. Třeba s tou, že žena by neměla být otrokem rodiny a chtít být naprosto dokonalá v péči o domácnost, děti, manžela a ještě v zaměstnání. I žena, matka a manželka potřebuje mít čas pro sebe.

10.11.2024

Dum spiro spero. Dokud dýchám, doufám. Věta, kterou si ústřední postava Julie v těch nejtěžších chvílích opakovala jako mantru. Je sice nadanou houslistkou, která by mohla bořit hudební scénu, ale žije v komunistickém státě a musí hrát nenáviděné sovětské skladby. Tak ráda by chtěla žít svobodně. Mluvit o čem by chtěla, žít podle svých představ. Místo toho musí nacvičovat skladby pod taktovkou despotického otce, který komunismem žije. Její matka je nešťastná žena, která to ale nedává na veřejnosti najevo, protože se to nehodí. Doma vládne přísný režim a řád. Jenže Julie je ve věku, kdy se začíná stavět na zadní a nechce žít tak, jak žije. Proto se pouští s přítelem Romanem do nebezpečných akcí. Začne nosit džíny, poslouchat rock a místo hraní sovětských skladeb dává přednost undergroundové kapele kde zpívá. Pohybuje se tak na tenkém ledu. Rodiče z ní šílí.

Současně sledujeme linku z přítomnosti, kdy je Julie dospělá a snaží se vyrovnat se svým dospíváním v komunistické době, která ji, jak sama říká, hodně poznamenala. Nejvíc však zrada v rodině od člověka, který jí měl být oporou a ne zrádcem. Rozhodne se, že se konečně dozví pravdu.

V Julii jsem se viděla. Naprosto. U knihy jsme se vztekala, jak mohli být lidé jak stádo ovcí a tupě dělat to, co se soudruhům hodilo. Mlčet a konat. Vím, že kdybych v té době byla starší, třeba ve věku Julie, chovala bych se stejně. Julie mi sedla a obdivovala jsem ji pro její statečnost. Fandila jsem jí a doufala jsem, že se nenechá zlomit.

Kniha je psaná velice čtivě od prvních stránek a pak přijde fenomenální závěr, kdy nebudete napětím ani dýchat. Doporučuji ji všem, kteří se chtějí o tomto temném období naší země dozvědět víc. Autorka totiž příběh prokládala informačními kapitolami, kde shrnuje důležitá fakta daných let 1975-1978. Příběh by si měli přečíst ti, kteří tvrdí, že za komunismu bylo lépe.

1 03.11.2024

Čarodějky vypráví příběh o několika ženách. Hermína, Elena, Debora, Táňa a Mína. Všechny jsou v příbuzenském vztahu a jsou rozdílné jako den a noc. Debora a Táňa jsou dvouvaječná dvojčata. Jedna miluje společnost, moderní technologie a hlavně koncerty, protože je zpěvačka. Její sestra Debora je naprostý opak. Miluje samotu, les, bylinky, chaloupku ve které žije a před ní žily generace léčitelek a čarodějek.

Není to však příběh o magii a léčitelství, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to příběh několika žen, které se postupně vyrovnávají se svými osudy. S životními událostmi a tragédiemi, které je potkaly a ovlivnily jejich životy. Debora a Táňa prožívaly dětství bez otce. Muže, který jim byl tak vzdálený a přesto se jednou za čas objevil. A převrátil poklidné žití vzhůru nohama. Jezdil po světě jako kouzelník a rozhodně nebyl rodinným typem. Obě dívky se s tím vyrovnávaly po svém.

Až v dospělosti a s nálezem deníků, přišly na to, že je v jejich rodině tajemství, které postupně vyplývá na povrch a rozhodně to není nic, co by Deboru i Táňu příjemně překvapilo. Ba naopak. A ke všemu by Mína ráda poznala své kořeny a navíc ji to táhne do míst, která byla v její rodině po x generací spojena s léčitelstvím.

Autorce moc děkuji za příběh, který se v knize odehrál. Byl plný rodinných dramat, tajemství a smutku. Příběh, který je naprosto dokonalý pro podzimní sychravé dny. Přesto obsahoval i naději, lásku a uvědomění si, že rodina by měla stát při sobě.

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst velice dramatický příběh, kdy vám v určité části padne brada a budete si říkat, no ty jo, to už je na jednu rodinu opravdu moc. A upřímně píšu, že Čarodějky svým příběhem překonaly Tsunami.

4 27.10.2024

Autorčiny knihy miluji. Píše s obrovským citem příběhy, které jsou bolavé, ale i plné naděje. Bravurně vykreslené povahy postav a historická fakta tvoří dohromady dílo, které vaše čtenářské srdce chytí a nepustí. A byla jsem zvědavá, jak autorka napíše tuto knihu.

V příběhu, který je rozdělen opět do dvou dějových linek, poznáváme v té současné Kamilu. Ženu, která je rozvedená, smiřuje se se svou situací a ve volných chvílích usedá k deníkům, které zdědila po babičce. Zjišťuje, že její starosti jsou naprosto malicherné oproti hrůzám, které zažili její předci. V jejím životě se i po rozvodu začíná blýskat na lepší časy. A není v tom nikdo jiný než muž. Nový, neokoukaný, ale přesto si Kamila dává veliký pozor. A dobře dělá…
Julie, mladá žena, která by si přála jediné. Aby její rodina byla zdravá a scházela se pravidelně při židovských svátcích. Ano, židovských. A protože se vracíme v této lince do období 2. světové války, nemusím vás dlouho napínat co se Juliině rodině děje. Všichni se modlí, aby válku přežili. Aby nemuseli opustit svoje domovy a sebe navzájem. Bohužel, jak víme, vše dopadlo jinak. Julie tak prožívá obrovská trápení.

Autorka bravurně propojila dvě zdánlivě nesouvisející linky. Ta ze současnosti pro mě byla až na pár drobností odpočinková. Kamilu jsem si oblíbila a fandila jsem jí. Vnitřně jsem nadávala, když se jí nedařilo nebo se hnala do problémů. Jenže tato linka střídala tu válečnou. Juliinu, která mě rozsekávala od prvních stránek. Víte, autorka nepopisuje nějaké brutality, nezakládá své vyprávění na příšerných krvavých scénách. Ona se věnuje hodně pocitům daných postav. Co musela prožívat Juliina maminka, když stála před pro mě nepředstavitelným rozhodnutím. Tato scéna ve mně navždy zůstane. Pak dočtete, řeknete si, jak s vámi celý příběh zamával, otočíte stránku a tam….osudy postav z knihy a to mě dorazilo úplně.

Upřímně říkám, že se mi historická linka líbila víc. Ač to zní divně, když byla z válečných let, ale autorka ji zpracovala neuvěřitelně citlivě. Já nezapomenu na Davídka. Nikdy. Strašně mě to sebralo.

Miluju autorčinu tvorbu a pokud jste nečetli Jménem mojí sestry, Srdcem mojí babičky a Písmem mojí přítelkyně, napravte to. Tyhle knihy, respektive příběhy v nich vás nenechají v klidu. Budete plakat, budete se usmívat, budete přát i nenávidět. Zažijete obrovské spektrum emocí a na tyhle tři knihy rozhodně nezapomenete.

Ještě nikdy se mi nestalo, abych při psaní recenze brečela. Nikdy. Lidé o mě často říkají, že jsem tvrdá jako kámen (pletou se), ale tenhle příběh mě úplně rozšvihal.

6 23.10.2024

Druhá strana řeky je paperback s poutavou obálkou ve kterém se ukrývá lehce mysteriózní román s detektivní zápletkou. Najdeme v něm dvě časové linky. V té historické poznáváme Lotu a Jakuba. Dva mladé lidi, kteří by rádi žili šťastný a spokojený život. Jakub pracuje jako vorař, což bylo velice nebezpečné a náročné povolání. Lota vyráběla mýdla o která byl veliký zájem. Jenže chtěla víc. Chtěla být jako ty bohaté paničky, které oblékaly nádherné šaty a žily si, dle Loty, bezstarostné životy. Jednoho dne potkala osobu, která ji vábila na zářnou budoucnost, ale vše má svá pro a proti. Bude Lota riskovat nejen svůj život? Je daná osoba tím, kdo chce Lotě pomoct a nebo ji využít?

V současné lince poznáváme Adama a Juditu. I ti by rádi žili své sny, ale jednoho dne zmizí Adamův tatínek. Do toho naleznou kousek od řeky Černé něco, co jim zkomplikuje jejich dosud poklidné životy. Nastává pro ně období, na které by nejraději zapomněli. Nejen, že má Adam obavy o tatínka, protože vedl úspěšnou firmu, ale dostane se mezi lidi z okraje společnosti a rád by všemu přišel na kloub.

Tahle kniha, tenhle příběh se četl naprosto skvěle. Autorka má perfektní styl vyjadřování, popisování a opravdu si vás získá od prvního písmenka. Přiznávám, že historická linka se mi líbila mnohem víc. V té současné jsem nepochopila, proč se Adam a Judita vrhají sami do vyšetřování, a nenechají vše na policii a riskují své životy. Zakončení mi přišlo takové moc zrychlené? Prostě mi úplně nesedlo. Ale historická linka, ta byla naprosto dokonalá. Možná bych dokonce brala, kdyby autorka tu současnou úplně vynechala. A zaměřila se jen na Lotu a Jakuba.

Ve výsledku jsem však s příběhem spokojená a vím, že když si budu chtít přečíst něco lehce plynoucího, tak sáhnu znova po Druhé straně řeky.

4 19.10.2024

Autorka Camilla Bruce od mala slýchávala o ženě jménem Belle Gunesová. Její život ji naprosto fascinoval a současně děsil, takže se rozhodla, že o ní napíše knihu.

Belle byla milující matkou, ale současně velice nebezpečnou pro muže. Jako dospívající dívce se Belle stalo něco, co ji poznamenalo na celý život. Začala nenávidět muže. Jenže bez mužů nemohla mít děti, které tolik milovala. Nakonec, postupem času, vymyslela děsivý plán. Tak děsivý, že kdyby někdo z okolí věděl, koho mají za sousedku, rovnou by se odstěhovali. Belle milovala děti. Svoje i nevlastní. Dýchala by pro ně a přála si, aby měly lepší život než ona. Ač si žila nad poměry. Ale ach ti muži. Ta falešná stvoření, která jí způsobila tolik starostí. Na farmě ale potřebuje mužskou ruku. Bella však nemá štěstí při jejich výběru...a najednou začnou ti muži v průběhu několika let, mizet…

Já před autorkou smekám! O Belle Gunesové toho je známo velice málo. Přesto dokázala vystavět příběh, který vás chytí a vy nebudete chtít přestat číst. Ta Bellina krutost a zvrácenost vás bude šokovat. A konec? Noční můra.

Tohle byl dokonalý thriller. Či psychothriller? Možná dokonce horor, inspirovaný skutečností a já vám knihu rozhodně doporučuji. Na konci knihy autorka vysvětluje, co si musela do příběhu domyslet, co pozměnit, protože Bellin život je dosud opředen tajemstvím.

3 15.10.2024