Čukvala
přečtené 197
Můj život po životě
2013,
Michal Viewegh
Je velice smutné, že spousta lidí hodnotí knihu jen podle autora, ač proto, že ho nemají v oblibě, nebo ze závisti, že v životě nedokázali to co on, nebo že si nežijí tzv. na "vysoké noze". Nikdo už ale nehledí na to, že se pan Viewegh v knize nezaobírá jen sám sebou, ale i tím, že se mu jeho manželka stala naprostou služebnicí, která ho musí všude vozit nebo i tím, jak se asi musí cítit jeho děti, když mají tátu mrzáka, který je ještě k tomu všemu po zákroku mrzutý a moc si s nimi nehraje. Je sice pravdou, že převažuje popis jeho pocitů nad pocity ostatních, ale je to deník, tak co by jste chtěli? Jistě, že se dá napsat i objektivněji, ale většina z vás, by to v takovém stavu nedokázala napsat sebelíp. Není nám dáno právo soudit autora jen podle knihy či naopak. Ale abych jen nechválila, v knize se objevují místa, u kterých lze polemizovat o tom, zda-li tam jěště měly být či nikoliv. Mě osobně rozčilovaly "nenápadné reklamy" aneb emaily od známých lidí, kteří se s panem Vieweghem znají a také některé intimní chvíle. Čekala bych bohatší jazyk. Na druhou stranu mu patří velká poklona za to, že dokázal psát i v tomto stavu. Sama jsem si prodělala "nekonečnou" nemoc a s ní spojenou depresi. Knihu jsem si tedy vybrala právě proto, že jsem toužila poznat, jak se se situací vyrovnal někdo jiný a jestli měl stejné nebo alespoň podobné pocity. Kniha mě uklidnila, že nejsem jediná a dala mi naději. Velký obdiv Vieweghovi patří také za to, že i v tak smutné situaci, která ohrozila jejich spokojený rodinný život, dokázal psát s humorem.... celý text
Proměna
2007,
Franz Kafka
Pesimistický příběh? Pro většinu lidí ano. Ale ti, kdož mají rádi absurdity a kteří jsou tak trochu stejné krve jako Kafka, ti si zajisté povšimnou, že příběh sice pesimistický svým způsobem je, ale pro ně vyzní spíše groteskně. Těm ostatním doporučuji, aby si Kafkovou proměnu poslechli, bez toho, aniž by text kontrolovali očima. Jen poslouchejte. Najednou vše vypadá jako animovaný film. Pak k textu nesedí ani Scafatiho ilustrace. Stačí se jen podívat jiným úhlem "pohledu". Kafka psal o sobě pro sebe a už vůbec nechtěl, aby jeho díla někdo četl. Byly vydány přes jeho zákaz. Kafka byl génius a napsal povídku, kde je jasně vidět, jak se cití člen rodiny, když je všem jen na obtíž a když ho už ani za člena rodiny nepovažují. Rodina se k proměněnému Samsovi chová hrozně a o to hůř se k němu zachovají na konci. Lítost vás nemine a vztek na jeho rodinu také ne. Rozdíl pohledu na tuto knihu je ale velký a rozhodně neplatí, že by se Kafka špatně četl.... celý text
Alkoholy
2006,
Guillaume Apollinaire
Možná je to jen tím, že je mi Apollinaire velmi blízký svou povahou, ale tahle sbírka má pro mě nepředstavitelné kouzlo. Při čtení ód na francouzskou krajinu se mi ihned vybavoval přesný obraz. Ve Francii jsem byla dvakrát a dobře chápu, proč do ní byl autor tolik zamilován. Nádherné verše o lásce, melancholii, vzpomínkách, zapomnění, smutku apod. Sbírku vřele doporučuji hlavně snílkům a romantikům, protože právě takový byl Apollinaire. Spousta veršů mi utkvěla v hlavě už navždy. A jedna z mých nejpblíbenějších a taky nejkratší báseň z knihy: Nádherný průvod mořských polnic... celý text
Zeď
1992,
Jean-Paul Sartre
Kéž by bylo více takovýchto knih a autorů jako je Jean Paul Sartre! Co se týče funkce literatury, splnila u mě tato kniha úplně všechny. Nepamatuji si, kdy by mne nějaká kniha tak nadchla, jako právě sbírka Zeď. Každá povídka má zajímavý děj, do kterého vás okamžitě vtáhne a nepustí. Od čtení se jen málokdy odtrhnete. Však kdo by nechtěl vědět, jak se cití člověk, když chce někoho zabít? Co pro něj znamená provrtat někoho kulkou skrz naskrz? Nebo jak se cití člověk, který žije s bláznem? Všechny tyto odpovědi a ještě mnohem víc v knize jistě najdete. Sartre nutí čtenáře se zamyslet nad chováním lidí. Každý příběh má navíc šokující závěr. U některých povídek šokující konec sice čekáte, ale když na něj příjde, překvapí vás stejně. Nejméně "šílenou" povídkou je dle mého názoru Intimita. Je oproti ostatním povídkám docela normální a proto může trochu nudit. Nejméně si budeme pamatovat Místnost a nejvíce nám utkví v paměti Zeď, kdy autor popisuje čekaní na smrt v pouhých sedmnácti stranách. Knihu směle doporučuji všem, kteří mají rádi psychologii, filozofii a jsou rádi šokováni.... celý text
