dalia1769
přečtené 1276
Učebnicový případ
2013,
Jeffery Deaver
Příjemná povídka v klasickém Deaverově stylu. Pro čtenáře, který sleduje celou sérii, už je trochu zbytečné, jak jsou všechny postavy v každém díle vždy znovu představovány, ale chápu, že kdo by nečetl popořadě, takto se alespoň může zorientovat.... celý text
Kdo seje vítr
2022,
Hans Rosenfeldt (p)
Výborný díl s několika velkými překvapeními v samém závěru, takže jsem opravdu zvědavá, jak se bude Sebastianův příběh vyvíjet dál. Dvojice mladých pachatelů byla tak sympatická a jejich oběti většinou naopak tak nesympatické, že jsem jim fandila, aby "seznam" dokončili, než je chytí. Rozhodně velmi čtivá série.... celý text
Dětské duše
2021,
Angela Marsons
Zajímavý, napínavý příběh. Prostředí rodičů, nemilosrdně využívajících svých nadaných dětí, je dost děsivé. Nedivím se, že by to na dětech zanechalo vážné psychické následky. Paralelní linie s Pennem je také napínavá a má překvapivé rozuzlení. Nová posila týmu by mohla zůstat natrvalo, příjemně knížku oživuje. Přijde mi až legrační, jak jsou postavy nešťastné z toho, že nemohou sloužit přesčasy a nevědí si rady s volným časem. Dovedu si představit, že práce detektiva je velmi specifická a jistě umí pohltit, ale stejně...... celý text
Aeneis
1970,
Publius Vergilius Maro
Homérovo podání se mi líbilo více, nicméně pokud si Vergilia přečtete po Homérovi, příběhy jednotlivých postav se vám doplní a podíváte se na trojskou válku opět z jiného pohledu. Je zajímavé sledovat autorovu snahu provázat trojské dějiny s původem Římanů.... celý text
Napoleon - díl I. - Generál Bonaparte (1769–1804)
2017,
Jiří Kovařík
Z napoleonských knih, které vyšly v češtině, představují Kovaříkova díla rozhodně špičku. Obsáhlý, přehledně zpracovaný, podrobný životopis, stejně jako ostatní Kovaříkovy knihy zaměřený ovšem spíše na vojenskou než politickou stránku napoleonské doby. Hodně ilustrací a plánků, kratší vložené kapitoly o jednotlivých armádách či osobnostech. Tato dvoudílná biografie je určitě vhodná i pro nové zájemce jako úvod do problematiky. Jakožto zájemce dlouholetý a už trochu vybíravý bych vytkla nedostatečný poznámkový aparát, věty typu "jak řekl jeden ze současníků..." by měly být určitě ozdrojované. Pro hlubší zájemce schopné číst ve francouzštině bych doporučila knihy Thierryho Lentze, zaměřené spíše historicko-politicky a představující asi vrchol současného napoleonského bádání.... celý text
Odysseia mne osobně zaujala trochu více než Ilias, má více děje, méně zdlouhavých výčtů jmen a hlavní hrdina působí většinou sympaticky. Klasický překlad Otmara Vaňorného mi vyhovuje a dobře se čte. Je to poutavý příběh.... celý text
Četla jsem překlad Otmara Vaňorného, který se mi velmi líbil. Je pravda, že určitě nejde o dílo, které by zaujalo každého a které by bylo možno přečíst rychle, a to ne kvůli hexametru, který naopak podle mne napomáhá určitému plynutí děje, ale hlavně pro obsáhlé výčty jmen, místních názvů apod. Je fascinující, že si doboví pěvci mohli takto dlouhé výčty zapamatovat. Poměrně matoucí pro dnešního čtenáře, pokud není hlubším zájemcem či odborníkem na dané období, jsou i různé formy označení téže osoby (jménem, jménem po otci, místem původu...) a přiznám se, že pro mne bylo trochu obtížné se zpočátku v postavách zorientovat, i když obecné povědomí o příběhu jsem měla. Trochu problém jsem měla s tím, že v podstatě málokterá postava působí sympaticky, a to ať už jde o bohy či o lidi, všichni jsou povětšinou vedeni malichernými spory, žárlivostmi, pýchou, ješitností apod. Kromě rozumného Nestora pro mne byl asi nejpřijatelnější postavou Hektor. Celkově mi připadá Odysea čtivější, nicméně už když uvážíme stáří díla a fakt, že se nám vůbec dochovalo, zaslouží si Iliada obdiv.... celý text
Lakomec / Misantrop / Tartuffe
1966,
Molière (p)
Moliere vždy pobaví, nadčasové hry, ke kterým se ráda vracím.
Životopisy dvanácti císařů
1974,
Gaius Suetonius Tranquillus
Velmi čtivá kniha, psaná svěžím stylem. U každé osobnosti autor uvádí pozitiva i negativa, také spoustu drbů a zábavných historek, což ale podle mne není na škodu, protože ani sám Suetonius nepředstírá, že se jedná o seriózní fakta a uvádí je spíše pro úplnost a pro dokreslení toho, jak byl dotyčný vnímán a co se o něm říkalo. Stejně tak i znamení a věštby, které dnes mohou někomu připadat v podobném díle nepatřičné, byly tehdy vnímány mnohem vážněji a mnohdy jim byla přikládána značná důležitost. Myslím, že tato kniha je pro svou čtivost vhodná i jako jakýsi úvod do studia antiky.... celý text
