dalia1769
přečtené 1276
Muž, který se směje
2000,
Victor Hugo
Dojemný, tragický příběh a děsivé praktiky těch, kdo takto mrzačili děti. Zdlouhavé popisné odbočky nejsou nezajímavé a leccos objasňují, ale přiznám se, že mne dost vytrhovaly z příběhu a působily na mne až rušivě. Hugo píše krásně, ale tento román je místy hodně mnohomluvný...... celý text
Karel XII. král švédský - díl I.
1925,
Voltaire (p)
Velmi čtivá historická kniha psaná v době, kdy ještě žili přímí svědkové událostí a Voltairovo vyprávění vychází mimo jiné i z jejich svědectví.
Karel XII. král švédský - díl I.
1925,
Voltaire (p)
Velmi čtivá historická kniha psaná v době, kdy ještě žili přímí svědkové událostí a Voltairovo vyprávění vychází mimo jiné i z jejich svědectví.
Nepříliš šťastná rodina
2022,
Shari Lapena
Oproti jiným autorčiným dílům méně thriller a více klasická detektivka. Čtivě psaný, napínavý příběh s ne úplně věrohodnými postavami, což je pro tuto autorku spíše typické (všechny postavy mají "máslo na hlavě"...).... celý text
Eseje
1966,
Michel de Montaigne
Úvahy na nejrůznější témata od vzdělaného, sečtělého a přemýšlivého muže žijícího v 16. století, přesto v mnohém uvažujícího podobně jako my a řešícího často otázky, které jsou nadčasové. Není to typická filosofická kniha, spíše upřímná zamyšlení o životě a světě. Na jednu stranu z našeho pohledu moderní přístup k řadě otázek, ale při úvahách o "nedávném" objevení Ameriky nebo o světě a jeho obyvatelích (úvahy, kolik podobných kontinentů ještě můžeme najít, víra v existenci různých fantastických druhů lidí a zvířat) je ta propast 450 let patrná. Opravdu fascinující a zároveň příjemné čtení.... celý text
Světa pán v županu
1876,
Emanuel Bozděch
Svěží, vtipná konverzační komedie. Jazyk už je pravda trochu zastaralý, ale dobře jsem se pobavila. Opravdu škoda, že už hru nedávají nebo že není nějaký záznam staršího představení.... celý text
Flush
1994,
Virginia Woolf
Celkem milá knížka, vyprávění z pohledu psa je zajímavý nápad, je vidět, že se autorka snažila ho udělat co nejvěrohodnější. Je tam sice pořád dost antropomorfismu, ale jsou tu i autentické nápady, třeba ten důraz na čichové vjemy apod. Smutný konec nebyl pro příběh nutný. Protože Flushova panička je skutečná postava, je to zároveň i osobitá biografie básnířky.... celý text
Zadig čili Osud
1910,
Voltaire (p)
Povídka ve stylu Tisíce a jedné noci, navíc s řadou vtipných narážek na dobové poměry ve Francii.
Jeden z nás
2020,
Shari Lapena
Když člověk čte první knihu od této autorky, je nadšený, jak je to napínavé, spletité, jak se příběh stále víc zaplétá a jak jedno nedorozumění vede k druhému... Pokud jich ale přečtete více, vidíte, že jsou všechny vlastně podle stejného modelu - předměstí amerického města obývané spíše bohatšími obyvateli a řetězec drobných lží, nevěr a nedorozumění, který vede k tragickým následkům. Autorka píše stylem, který dokáže udržet pozornost čtenáře, krátké lakonické věty, přítomný čas, takže máte chuť číst pořád dál. Ani pachatele jsem téměř až do konce neodhadla. Nicméně styl a princip celého příběhu je vlastně stále týž...... celý text
Noc nad Reykjavíkem
2016,
Arnaldur Indriðason
Takový průměr, příběh z Erlendurova mládí. Způsob, kterým se autor přenáší v čase, aniž by čtenáře upozornil, je matoucí. Prostředí Islandu je zajímavé a popisy i určitá nostalgie těchto knih mne baví. Na druhou stranu mne irituje často Erlendurovo chování, je fajn umět se zakousnout do případu, ale on často jedná opravdu bezohledně ke svědkům i pozůstalým apod., jen aby dosáhl svého. Zvláštní na tomto cyklu je i přímá řeč, která bývá taková strojená, šroubovaná, nevěrohodná. Nevím, zda je to způsobeno specifiky překladu z islandštiny, ale působí to jaksi podivně a neobratně.... celý text
Dumy samotářského chodce
1962,
Jean-Jacques Rousseau
Rousseauovy vzpomínky se krásně čtou, hlavně způsob, jakým se dokázal těšit z přírody a botaniky mne velmi zaujal. Je pravda, že jeho prožívání nepochopení a ústrků, kterých se mu v životě dostalo, zavání paranoiou, i když věřím, že to tak opravdu pociťoval. Muselo být stresující být obětí takové vztahovačnosti, která ho nutila v každé banalitě hledat osobní útoky... Líbí se mi ponořit se do myšlení člověka žijícího v Paříži 18. století, kdy chodil na procházky do přírody a vesniček, které jsou dnes rušnými pařížskými předměstími...... celý text
