Eseje přehled
Michel de Montaigne
Nad Rabelaise a Montaigne francouzská renesance nevydala osobností výsostnějších a důsažnějších trvalostí a světovou rozsáhlostí vlivu. Rabelais představuje její radostný a důvěřivý počátek, bujné štěstí evropského člověka, setřásajícího pouta dogmat a autorit; Montaigne je výrazem její zralosti, zamyšlené vrcholné chvíle, kdy pozbyla svých optimistických iluzí, a svobody myšlení, svého největšího výboje, používá k studiu člověka samého, lidské přirozenosti a jejích individuálních i sociálních možností a mezí. Je představitelem jejího zvnitřnění. Aby vyjádřil svoje poselství tolerance a laskavého skepticismu, svou mravní moudrost (spíš než svou filosofii), vytváří si Montaigne svérázný útvar literárního eseje: nazývá tak nehledanou, prostou, přirozenou rozprávku, předem nekonstruovanou, nedbající pravidel řečnické rétoriky ani filosofického diskursu, řízenou výhradně svobodným pohybem nelíčené osobní myšlenky a usilující spíš o jadrnou konkrétnost autentického mravního stanoviska než o souvislost a úplnost filosofického systému. Esejů složil a vydal Montaigne tři knihy, vnutily se rázem domácí i zahraniční čtenářské pozornosti, a počínajíc osmnáctým stoletím, „věkem tolerance“, náležející mezi nejproslulejší a nejvlivnější díla světového písemnictví. Český čtenář poznal z nich pouze nepatrnou ukázku v starším útlém výboru Ottovy Světové knihovny. Máme za to, že se mu zavděčíme a zároveň vyplníme trapnou mezeru naší překladové literatury přítomnou knihou, která z Montaignova nesmrtelného díla pojala a vybrala všechno podstatné. (obálka 1966) Úvod kreslí portrét renesančního myslitele, filosofa buržoazní epochy, který teoreticky zobecnil nový život. Upozorňuje na jeho toleranci, ironii, laskavý skepticismus, epikurejství, humanismus a mravní moudrost, na jeho úsilí o jednotu osobnosti ohrožovanou odcizením, způsobeném vznikajícími kapitalistickými vztahy. Jeho eseje ztvárňují jadrnou konkrétnost myšlenky; o souvislost a úplnost filosofického systému se ani nepokoušejí. Hovoří o výchově, zvycích, zálibách, přátelství, nemoci, správě majetku, sebevraždě, samotě, lhaní apod.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1966 , OdeonOriginální název:
Les essais, 1580
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eseje. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Více než rok jsem strávil s touto knihou a velmi jsem si ji oblíbil. Ironie, jejíž hrot je často zaměřen vůči samotnému autorovi, je kouzelná. Myšlenky jsou inspirativní. Velmi podnětné je zamyšlení nad tím, jak žít, dále pojednání o vědění a vzdělávání. Jako křesťana mě zaujala charakteristika víry, která uráží Boha. A taky je pozoruhodné zamyšlení nad tím, jak nebezpečná je proměna politického uspořádání v zemi. Všechno je to současné a dodnes inspirující. O těžkostech s četbou nemá smysl mluvit, přičítám je na vrub sobě.
Starší a novější eseje mezi nimiž jsou názorové rozpory, jako je rozporuplný život. Pěkná je esej "Apologie.."
Souboj stoicismu a hedonismu
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Eseje v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 61x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 37x |
v Chystám se číst | 72x |
v Chci si koupit | 21x |
v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
eseje křesťanství 16. století francouzská literatura filozofie výchovy filozofická antropologie filozofie a náboženství
Pokrokový to muž! Lidské problémy jsou stále stejné, stále nás trápí věci podobné, dokonce i ten přístup k nim je podivně stejný... Akorát, že dnes je takových, kteří rozebírají lidské problémy, osobnost, bolístky a naděje, plno a více než plno... Tady tenhle pán byl jedním z mála, a ještě ve své době, a to ho pro mě dělá tak moc zajímavým... Unešena moudry z knihy, o pár se tu podělím, ať už jsou pána M., nebo antických mudrců...
Život, to je chtít i nechtít stále totéž.
Největší věc na světě je umět náležet sám sobě.
Lidi zkažené musíš bud napodobit nebo je nenávidět – obojí je nebezpečné.
Kdekoli duše uvázne, uvázne celá – trampoty rodiny jsou stejně dotěrné jako trampoty správy státu.
Schopnost těšit se z životních rozkoší je třeba hájit zuby nehty.
Světu se můžeš šlechetně propůjčit, abys splnil svou lidskou povinnost, darovat se mu však k použití a zneužití, nikdy !
Štěstí člověka záleží v tom, aby svůj život organizoval a vedl podle své přirozenosti, to ale vyžaduje, aby se poznal a přijmul, aby vyslovil souhlas se svou povahou, světly i stíny – nechť se sám sobě zalíbí, jedině to ho může zachránit, aby nepřijal pošetilou ideu uskutečnit v sobě dokonalost šitou na cizí míru.
Klobouček!