Eseje zajímavosti

Eseje
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83726/eseje-83726.jpg 4 45 45

Nad Rabelaise a Montaigne francouzská renesance nevydala osobností výsostnějších a důsažnějších trvalostí a světovou rozsáhlostí vlivu. Rabelais představuje její radostný a důvěřivý počátek, bujné štěstí evropského člověka, setřásajícího pouta dogmat a autorit; Montaigne je výrazem její zralosti, zamyšlené vrcholné chvíle, kdy pozbyla svých optimistických iluzí, a svobody myšlení, svého největšího výboje, používá k studiu člověka samého, lidské přirozenosti a jejích individuálních i sociálních možností a mezí. Je představitelem jejího zvnitřnění. Aby vyjádřil svoje poselství tolerance a laskavého skepticismu, svou mravní moudrost (spíš než svou filosofii), vytváří si Montaigne svérázný útvar literárního eseje: nazývá tak nehledanou, prostou, přirozenou rozprávku, předem nekonstruovanou, nedbající pravidel řečnické rétoriky ani filosofického diskursu, řízenou výhradně svobodným pohybem nelíčené osobní myšlenky a usilující spíš o jadrnou konkrétnost autentického mravního stanoviska než o souvislost a úplnost filosofického systému. Esejů složil a vydal Montaigne tři knihy, vnutily se rázem domácí i zahraniční čtenářské pozornosti, a počínajíc osmnáctým stoletím, „věkem tolerance“, náležející mezi nejproslulejší a nejvlivnější díla světového písemnictví. Český čtenář poznal z nich pouze nepatrnou ukázku v starším útlém výboru Ottovy Světové knihovny. Máme za to, že se mu zavděčíme a zároveň vyplníme trapnou mezeru naší překladové literatury přítomnou knihou, která z Montaignova nesmrtelného díla pojala a vybrala všechno podstatné. (obálka 1966) Úvod kreslí portrét renesančního myslitele, filosofa buržoazní epochy, který teoreticky zobecnil nový život. Upozorňuje na jeho toleranci, ironii, laskavý skepticismus, epikurejství, humanismus a mravní moudrost, na jeho úsilí o jednotu osobnosti ohrožovanou odcizením, způsobeném vznikajícími kapitalistickými vztahy. Jeho eseje ztvárňují jadrnou konkrétnost myšlenky; o souvislost a úplnost filosofického systému se ani nepokoušejí. Hovoří o výchově, zvycích, zálibách, přátelství, nemoci, správě majetku, sebevraždě, samotě, lhaní apod.... celý text

Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Les essais, 1580


více info...

Zajímavosti (2)

S Montaignem se vyrovnával Pascal. Pojednává o něm velmi kriticky, vytýká mu smyslná slova, že je lehkověrný, nevědomec, vadí mu M. myšlenky o sebevraždě a smrti. „Vnuká nedbalost o spásu,“ tvrdí Pascal. Potom však napíše: „Ne v Montaignovi, ale v sobě nalézám vše, co v něm vidím.“ A ještě jedno Pascalovo hodnocení: „Co Montaigne má dobrého, může jenom nesnadno být získáno. Co má špatného, myslím mimo mravy, bylo by mohlo být opraveno v jediném okamžiku, kdyby ho byl kdo upozornil, že psal o příliš mnoha věcech a že příliš mluvil o sobě.“ Vzápětí však říká: „Poznávejme sebe samy: kdybychom touto cestou nalezli pravdy, naučí nás to aspoň řídíti svůj život, a nad to není nic správnějšího.“ (sika444)


Václav Černý k eseji O přátelství: La Boéthie:

„Mohou být city tohoto druhu nazývány ještě přátelství? Jestliže ano, pak řekněme přímo, že na světě rozuměl přátelství Montaigne ze všech lidí nejdokonaleji a nejúplněji a že vypracoval jeho formu do zářivé, čiročiré a hluboké podoby, v níž dosahuje stavu citového absolutna.“ (JulianaH.)