DarthZira přečtené 114

Muž se psem 1999, Zdeněk Jirotka

Není vhodné srovnávat se Saturninem, je to něco jiného, ale stejně vtipného. Poprvé jsem četla jako malá holka a nezřízeně se bavila, podruhé jsem přečetla jako dospělá a bavila se neméně.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Četla jsem několikrát, viděla jako film, seriál i jako divadlení představení - každé má svůj specifický půvab, ale kniha je přece jenom nejlepší. Nedoporučuji číst ve vlaku či jinde na veřejnosti - lidé kolem vás by si mohli myslet, že jste zbláznili, až budete padat smíchy ze sedadla.... celý text

Jinosvěty aneb (ne)skutečné příběhy 2011, * antologie

Pěna dějin aneb Příběhy, které se nestaly (?) 2009, Hanina Veselá

Technokouzla aneb Příběhy z jiných světů 2008, Hanina Veselá

Černé sny aneb Příběhy na nedobrou noc 2007, * antologie

Non serviam 2015, Scarlett Rauschgoldová

Kříže 2000, Jiří Kulhánek

Kdo se dočtete až na konec tohoto (čtvrtého) dílu, možná pochopíte, proč zrovna tuto ságu miluji ze všech kulhánkovin nejvíc. Ten závěr je nejen překvapivý, ale pro mnohé na Kulhánka překvapivě filosofický (my, co jsme četli "Tak tedy Heil Hitler, ty svině", ovšem víme své). Všechno naprosto dokonale zapadne na své místo, každé mučení i smrt v předchozím ději měly svůj hlubší smysl. Také mají své velmi významné úkoly nemrtví pronásledující Patejla (v něčem tento aspekt připomíná severskou mytologii), alchymisté, upíři, navrátivší se Veronika i znovuzrození Hnusák s Elvírou. Zářící Spasitel dostal přesně to, co si zasloužil (nebuďte měkoty, zasloužil si to), ovšem ta scéna se Satanem ukřižovaným na konci času je vážně mega epická. Pravda, někomu možná může jít hlava kolem ze všech těch alternativních budoucností, se kterými jsme seznamováni, já jsem si je však nesmírně užívala. A samotné makabrózní finále? Kdo z nás by nechtěl vidět počátek (či snad konec?) času, kdy "oceány krve narážejí na útesy z kostí"!? Kromě černočerného humoru v posledním díle nechybí ani zatraceně politicky nekorektní hlášky - zaujala mě zejména ta o mentálně postižených dětech: "Na první pohled nebylo vidět rozdílu mezi nimi a jejich gumovými zvířátky. Na druhý pohled jste zjistili, že gumová zvířátka mají inteligentnější výraz v obličeji a neslintají."... celý text

Temný prorok 2000, Jiří Kulhánek

Budu se zase opakovat, že jde o mého nejoblíbenějšího Kulhánka. Černočerný humor ruku v ruce (či jiné končetině) s akcí tak rychlou, že ji člověk skoro nestíhá sledovat, a kupícími se hromadami (ne)mrtvol pokračuje neztenčenou silou. Madam Barbar(a) je naprosto perfektní postava a jestli je mi něco opravdu moc líto, tak že celá Kelly Family v naší realitě tragicky neutonula. Mimochodem, vyvraždit loď jejich fanoušků mi přijde jako ušlechtilý skutek.... celý text

Hardcore 1999, Jiří Kulhánek

Jak už jsem psala u hodnocení minulého dílu, tato sága je můj neoblibenější Kulhánek. Pasáž ve středověku vynikající, stejně tak i návrat zpět do našeho času. Ti magoři z Církve Zářícího spasitele jsou samozřejmě naprosto top - a ještě lepší jsou cynické Patejlovy hlášky a ještě cyničtější činy.... celý text

Čas mrtvých 1999, Jiří Kulhánek

Sága "Divocí a zlí" je můj absolutně nejoblíbenější Kulhánek. Humor černočerný tak, že by mohl od hodiny sklízet bavlnu, a postavy, které nelze nemilovat (a dokonce se zdá, že ani jedna z nich není lezba). Pasáže v Praze jsou super, ale přesun do minulosti je na můj vkus ještě lepší.... celý text

Stroncium 2006, Jiří Kulhánek

Kulhánek, který mě opět bavil. Jen by se měl autor zbavit té své úchylky na lesby, které pro změnu vůbec nebaví mě.

Vládci strachu 1995, Jiří Kulhánek

Klasický Kulhánek, který pobaví. Jenom to trapné melodrama s ubohou (achich ach) děvkou chípající na AIDS si autor mohl nechat od cesty - respektive tu šlapku měl nechat v klidu chcípnout a upírku udělat z nějaké jiné ženské. V tomto daleko více cením Kotletu, jeho potřeštěná gothička je jako upírka mnohem zábavnější.... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Druhý díl Nočního klubu bavil stejně jako ten první, když jsem poprvé před léty četla, probděla jsem celou noc, abych jej dočetla - a do práce jsem pak šla jako zombie. Ovšem ty lesbokurvy mě vážně děsně točily.... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

První Kulhánek, kterého jsem kdy četla. Tehdy jsem byla nesmírně nadšená. Ovšem všudypřítomné lesbokurvy mi po čase začaly strašlivě lézt na nervy.

Děti Duny 2007, Frank Herbert

Všichny ty náboženské kidy by si mohl Herbert vetknout za svůj ctěný klobouk a dát mi aspoň jednu pořádnou záporačku, která není magor. Alia vypadala tak slibně - a autor s ní zatočí takovým způsobem, že je mi z toho nanic. Když už Paula a ty jeho spratky nezabila Irulán (což na můj vkus měla), proč je - sakra - nechala naživu Alia? Přece měla zatraceně dost důvodů svého bratříčka i jeho potomstvo nenávidět k smrti, když přece tou prvorozenou měla být původně ona. Do dalších dílů se mi už vůbec nechce.... celý text

Oneskorené reportáže 1990, Ladislav Mňačko

Kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se jako historik chce zabývat 50. lety minulého století u nás, i ten, komu rodiče a prarodiče vykládají, jak ten minulý režim byl vlastně fajn. Pokud někdo pořád neví, proč nebyl, tady najde odpověď. Ale pozor, není to příjemné čtení.... celý text

Nočný rozhovor 1966, Ladislav Mňačko

Máme jen málo autorů, kteří by dokázali psát o druhé světové válce lépe než pan Mňačko. Na tuto poměrně útlou knihu jsem před pár lety narazila úplnou náhodou - a protože jsem byla nadšená z románu "Smrt si říká Engelchen", přečetla jsem ji taky. A rozhodně nelituji.... celý text

Ako chutí moc 1968, Ladislav Mňačko

Geniálně jednoduché - a jednoduše geniální. Je zbytečné dodávat více.

Smrt si říká Engelchen 1965, Ladislav Mňačko

Jeden z nejlepších válečných románů, který byl kdy v ČR napsán. A stejnojmenný film je neméně skvělý.