Daydreamer
přečtené 609
Velké poděkování autorovi za skutečně čtivě podaný příběh z tragického období našich dějin. Nejedná se o mnou oblíbenou literaturu faktu, ale Jiří Šulc, a to je podstatné, vychází ze skutečných událostí oné doby - v doslovu pak ještě vysvětluje potřebné zjednodušení reálií. Převážná část knihy je pak věnována přelomovému roku 1938. Události oněch měsíců, a to je poutavé, jsou zde líčeny skrze několik rovin pohledů. Čtenář se tak mimo jiné dozví i o neuvěřitelně složité pozici jednotek Finanční stráže a právě tak i Stráže obrany státu, které měly doslova svázané ruce absurdními pokyny a rozkazy a kdy se bezohledně hazardovalo s jejich životy. Odhodlání národa bránit se, bylo tehdy až neuvěřitelné a nezbývá, než v tiché úctě smeknout před našimi předky a jejich statečností...Podle mého názoru, nás tehdejší kapitulace jednoznačně negativně poznamenala a určité trauma přetrvává dodnes. Naše armáda ale neprohrála. Jednalo se o prohry na poli diplomatickém, na poli propagandy, kdy jsme nedokázali čelit záplavě německých lží a nejvíce jsme ovšem utrpěli bezprecedentní zradou spojeců - Francie především, ale nepřímo i Británie. Naši "spojenci" zradili ovšem nejen nás, ale vlastně i celou Evropu. Tehdy ještě byla alespoň určitá šance společným postupem Hitlera zastavit. To by se ovšem v dějinách nesměli vyskytovat lidé typu Chamberlaina, Runcimana, Daladiera a jim podobní. Do čeho se Evropa žene, viděl jasnozřivě například Churchill, bohužel v té době bez dostatečného vlivu... Případným zájemcům o toto období si dovolím doporučit pár zajímavých titulů, popisujících zejména německou agresi v příhraničních oblastech(J. Marek:Smrt v celním pásmu; J.Marek, J.Beneš: Šluknovská zrada; E. Hruška:Boj o pohraničí)... celý text
Mobilizace 1938. Chtěli jsme se bránit!
2015,
František Emmert
Na tuhle publikaci jsem se již delší dobu těšil. Jen mne trochu zaskočil záporný pohled od jednoho čtenáře z kruhu příznivců opevnění. Poté, co jsem si sám knihu přečetl, se už příliš nedivím. Tak ona je to knížka pěkná, kvalitní papír, je psána čtivě, spousta zajímavých fotografií...Pro nezasvěceného čtenáře může být samozřejmě zajímavá. Kdo už ale na dané téma něco četl, nemusí být nadšen. Kniha vlastně, vzhledem k počtu stránek a velkému množství fotografií, není příliš rozsáhlá. Vůbec bych ale neřekl, že přináší něco objevného. Existuje již řada výborných prací na dané téma z pera pánů Šrámka, Straky, Kvačka, Vaška, Kurala a jiných. K textu samotnému: na str. 33 se například dozvídáme že opevnění byla vybudována pouze z jedné pětiny, což je zcela zavádějící tvrzení. Pokud zohledníme opevnění jako celek, bylo dobudováno v mnohem větším rozsahu. Pokud budeme hovořit pouze o těžkém opevnění(to zde ovšem autor nedělá) pak se teprve údaj blíží skutečnosti. Na str. 40 se čtenář dozví že "při sebemenším náznaku aktivity německé armády byla okamžitě přijímána rozhodná opatření v oblasti nár. bezpečnosti, občas dokonce PŘEHNANÁ(?!?), aby autor o pár stránek dále uvedl že: "přijatá bezpečnostní opatření se záhy ukázala jako mimořádně efektivní". Jen hlupák by si mohl dovolit nereagovat na zprávy od minimálně dvou agentů, ale například i od britské zpravodajské služby, potvrzující hromadění vojsk u našich hranic, a nepřijmout mimořádná opatření - bylo prostě třeba reagovat na zprávy o možné eskalaci násilí v Sudetech v době obecních voleb. Na těchto opatřeních nebylo, podle mého soudu, NIC přehnaného. Rovněž tak gen. Syrový těžko mohl vědět, že bude MUSET vyhlásit mobilizaci. O té prezident rozhodl až poté, kdy Hitler na jednání s Chamberlainem v Godesbergu opět vystupňoval požadavky.Na základě této skutečnosti, kdy naši "spojenci" již "nedoporučovali nemobilizovat", byla následně mobilizace vyhlášena. S tím, že Beneš nakrátko uvěřil v možnost podpory ze strany spojenců. Netřeba dodávat, že tito "spojenci" ho velmi rychle přesvědčili o pravém opaku. A už jen jedna připomínka:str. 109 a odstavec " Vydrželi byste mezi obránci?". Tento text bych opravdu radil nebrat příliš vážně. Vůbec nechci zlehčovat složitou pozici hraničářů, bránících naše území z těchto opevnění. Zejména ve stísněných prostorách lehkého opevnění. V textu však chybí podstatné informace. Například o tom, že sruby měly dobrý systém odsávání spalin a dalších nežádoucích látek, umocněný ještě vnitřním přetlakem, který zamezoval pronikání nežádoucích látek dovnitř srubu.Vůči přímým zásahům dělostřeleckých granátů byly pevnosti velkou většinou chráněny jednak vhodným umístěním do terénu, jednak kamennou rovnaninou, která chránila čelní stěny a rovněž maskováním. Vůči úlomkům betonu ze stěn při předpokládaném zásahu chránilo osádku vnitřní oplechování. Před střílnami by Němci mohli leccos podniknout - pokud by se k nim ovšem dostali živí! A to by tedy rozhodně neměli vůbec jednoduché... Československá armáda jistě měla své slabiny - jsou známé. Právě tak je ale měla, na podzim 1938, i armáda německá.Naše opevnění, jakkoliv nedobudované, už tehdy vzbuzovalo u Němců respekt. Rozhodně by nás snadno nedostali. Tato publikace, jakkoliv se vyhýbá jednoznačnému závěru, zda jsme se mohli bránit a ponechává to na čtenářově úsudku, nicméně, dle mého, nepodává pro tento úsudek dostatečně objektivní informace.... celý text
Mánesova Josefina
1947,
Jaroslav Václav Šmejkal
Můj komentář lze nalézt u prvního svazku uvažované trilogie, s názvem Kavárna u nádraží.
Kavárna u nádraží
1941,
Jaroslav Václav Šmejkal
Pro mne byla tato kniha opravdu milé překvapení - přece jen se jedná o beletrii a já dávám přednost spíše populárně naučným knihám. Ale nakonec to byl příjemný čtenářský zážitek a to nejen díky líčení života převážně zámožnějších obyvatel tehdejší Prahy a významných událostí, ale i díky "přítomnosti" známých osobností tehdejšího kulturního i politického života. A druhý díl původně plánované trilogie(třetí díl s uvažovaným názvem "Dcera národa" autor zřejmě nestačil napsat díky svému tragickému osudu) je snad ještě zajímavější. Dotýká se rovněž roku 1848 a nemálo prostoru je zde věnováno osudu Karla Havlíčka Borovského.... celý text
