Domča
přečtené 205
Splynutí
2011,
Maggie Stiefvater
To Markett: Cole a Isabel nekončí, autorka napsala knížku Sinner, která je jen o těchle dvou. V ČR zatím není, ale oficiální stránky jsou tady: http://sharpt33th.com/ ;)... celý text
Čtyři poslední věci
2011,
Paul Hoffman
Nebudu lhát, tu knihu jsem ani nedočetla navzdory prvotnímu rozhodnutí přečíst tuto sérii celou (když už jsem s tím jednou začala, že jo..). Asi jsem doufala, že to bude lepší než první díl. Jenže první díl jsem aspoň měla sílu dočíst... Knihu jsem si (naštěstí) půjčila v knihovně. Jela jsem k moři, u vody se člověk nudí a tak čte. Ale tohle... tohle jsem nepřekousala a to se mi stává opravdu, opravdu málokdy! Nebudu to dál hanit, přestala jsem číst kdesy za polovinou příběhu ale výjimečně mě ani netrápí, jak to skončí, protože podle mě to ani od samého začátku nikam výrazně nesměřovalo... Hodnotila bych odpad, ale jednak na to nemám právo a jedna strašně nerada takto oštítkuji jakoukoliv knihu, protože přeci jenom, autor u toho strávil čas a dal do toho naději (ať už jakkoliv zbytečnou). Proto jedna hvězna a zklamané kroutění hlavou...... celý text
Dveře chaosu #1
2008,
Ryoko Mitsuki
Tak trochu chaos, řekla bych. Kresby krásné, bohužel pro mangu a pro mě ne moc přehledné. Příběh se mi občas ztrácel, ale určitě bezva viktoriánské provedení :)
Blackout
2011,
Robyn Thurman
Nika a Kala bych chtěla mít za starší bráchy, to bez debaty. Ale s ohromným přemáháním musím připustit, že každý další děj trochu ztrácí na... dějovosti, nebo jak bych to jen řekla. Kalovy hlášky jsou mi svatý, jeho cynismus nedotknutelný, ale občas jsem měla pocit, že kromě jejich naprosto oslišných osobností už Thurman neví, kudy kam. Ale vychází jí to, teda alespoň u mě, protože ať děj bude ještě míň dobrej, já si tu další knížku koupím a nadšeně přečtu, protože mám ty kluky prostě ráda. Když už jsem zhltla 6 knížek, když už jsem se s nima probrodila tolika... bahnem, tak to prostě nezvdám a nevzdá to s nima ani moje nadšení. :)... celý text
Hal
2011,
Aoi Makino
Čtyři povídky (Hal, Duha sedm let poté, Anděl loučení, Modrá křídla) jsou šódžo (šódžo manga je označení žánru mangy, určené mladším dívkám). Všechny čtyři povídky pojí jedno téma - šikana. Příběhy jsou dle mého velmi vkusně psané, pro cílovou skupinu naprosto uspokojivě líčí tuto problematiku. (spoiler) Hal - povídka o andělu smrti a krásné, všestraně úspěšné studentce Šizuce, která chce být navždy ta první. Duha sedm let poté - šikana trochu naruby. Setkání dívky se svou obětí. A jak že se po těch sedmi letech poznají? Boty. Boty, co mu kradla. Anděl loučení - tato povídka líčí, jak pomluvy a vybočení ze skupiny izolují jednotlivce. Jak je těžké být sám sebou ve světě, kde bují kastovní řád. Modrá křídla - to, že jste slavní, vám nezaručuje, že vás okolí a hlavně spolužáci budou mít rádi - spíš naopak. A jak to vypadá, když se pro svého idola stanete tím jeho vzorem? Hezká manga, dobře nakreslená. Hal se čte klasicky japonsky - tedy pro nás odzadu a z prava doleva od shora dolů. Nicméně, starší čtenáře Hal nejspíš přespříliš nenadchne, průměrného "mangystu" nejspíš potěší, ale mladší (dle mého nejen) dívky si přijdou na své.... celý text
Mršina
2011,
Robyn Thurman
Mršina... asi zatím nejslabší díl ze série... Po Lincolnovce jsme jeli dobrých 80% knížky, bylo vedro, napadali nás bakterie a temnělo nám před očima (hlavně teda Kalovi). Další hřebíček do rakve - nutno dodat, že ne do Suyolakovy - byl Chňapal. Nevím, z jaký části za to může překlad, ale každá kapitola začínající: "Jmenuju se Chňapal a je mi fajn," způsobovala, že mě už tak fajn nebylo. Až na pár řádků z Chňapových kapitol to bylo zbytečný a docela to rozčilovalo. Rob zřejmě chtěla zkusit, jestli je víc úhlů pohledu, jako to bylo v Přání smrti, lepší. Není. Není, není, není. Niko mi nevadil, Prostě Vlk mi vadil. Kromě trochu drhnoucího děje to ale byla v celku normální jízda v autě s bratry ve zbrani, monogamním pukem, depresivním lidodlakem a Chňapem/jemifajn. Nebylo to příšerný, nebylo to děsný, bylo to kousek nad "nic moc", ale bylo dost dole pod čárkou s nápisem Leandros Nářez. Myslím, že modrou barvičku hodnocení by si měla "šestka" vyměnit s "pětkou". Ztráta paměti sice taky není standardní Kal, ale pořád lepší než afektovaně veselej adept na psychopata Kal. Mimo to - Thurman neskončila u šesti dílů. Na jejím webu se objevila připravovaná sedmička (http://robthurman.net/books/cal-leandros/doubletake-secret-excerpt/) a já osobně jsem zvědavá, kolik dílů to mít ještě bude. Hlavní "problém" totiž dle mého skončil v Přání smrti, a to (spoiler dozadu) likvidací Tumulu. Jenže v dalších knížkách jako by se naznačovalo, že ještě něco někde možná.... (/spoiler). Takže uvidíme uvidíme! A pro ty, koho tenhle díl nenadchnul tolik jako mě - nezoufejte, další je na tom zase líp ;)... celý text
Milenec z temnot
2005,
Teresa Medeiros
Tuhle knihu jsem četla vytištěnou na papírech půjčenou od kamarádky a krátila jsem si s ní čas v čekárně u doktora... :) Líbila se mi, viktoriánská anglie je podnětné téma a ještě v kombinaci s nádechem tajemna až fantasy vyvrcholení je na co se těšit. Ale na druhou stranu to nic "extra" nebylo. Přečetla jsem si to jednou, zabavilo mě to, účel to splnilo, napsané to bylo taky hezky, ale další knihy od autorky rozhodně neplánuji. Přeci jen, její příběhy můj šálek kávy tak úplně nejsou.... celý text
Levá ruka boží
2010,
Paul Hoffman
Dlouho jsem kolem ní chodila v knihkupectvých a prohlížala si ten líbivý papírek s nápisem: světový bestseller. Po čase jsem na ní narazila v podobě e-knihy a dala jsem se do čtení. Začátek působil šedivě a depresivně, tak docela jsem nechápala, jakou úlohu mají "krutí a fanatičtí vykupitelé" a proč vězní mladé chlapce. Ale četla jsem dál... ...a nebylo to až tak úplně to, co jsem od nálepky: bestseller, čekala. Chvílemi jsem četla zaujatě, chvílemi jsem doufala, že na konci z toho vyleze něco kloudnýho, ale prostě jsem nepochopila, čeho chtěl auto docílit. Coby název, mělo by to nést hlavní myšlenku knihy. Velmi oblíbené je potom tento název "vysvětlit" až na samém konci, ne-li až v úplně poslední větě, jako to bylo myslím tady. Ale bylo to hrozný zklamání. Nadprůměrně drsný Kal (na němž se mi líbilo opravdu jenom to jméno) prostě neměl co nabídnout, co se týče rozvoje čtenářovi představivosti. Pro mě úplně přes čáru bylo náboženství (dá-li se tomu tak říkat) v knize. Netuším, jestli si v textu autor realizoval nějaké zvrácené představy nebo prostě chtěl stůj co stůj říct, že jeho knižní svět je pěkně drsnej... Ve finále si z knížky kromě několika nechutností nic neodnáším, snad jen slabé zklamání, které ale dokonale zastíno zklamání z druhého dílu. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila. Pokud máte potřebu přijít si na názor o knize přezevšechno sami, raději si jen půjčte. Opravdu...... celý text
Tetovaný
2010,
Peter V. Brett
Zajímavý nápad... První kapitola mi dala trochu zabrat - nevěděla jsem, o čem kniha je a nebyla jsem si po prvních pár stránkách tak úplně jistá, jestli si na styl zvyknu. Navíc mě rozčiloval Ragen :-) Když jsem se ale prokousala, jak já tomu říkám "nut(d)ným začátkem", objevila jsem hladce plynoucí vyprávění. Arlen. Hlavní hrdina, i když anotace říká, že hlavní jsou 3, název i děj mluví trochu jinak. Dětský Arlen byl sympaťák, Milnský Arlen byl trochu záhada, ale Tetovaný... ani se nechtělo věřit, je to ten samý člověk, jako na začátku. Lesha. Její dětství pro mě bylo srovnatelně zajímavý jako Arlenovo, možná i o něco víc. Roger. Roger si mě moc nezískal... Co opravdu obdivuju ale je způsob, jakým autor nechal hrdiny vyrůst. Časové skoky v řádu let zvládl bravurně. Nedrhlo to, plynule to navazovalo. Žádné "časové zuby ani díry". Příběh je, možná víc než dějově výjimečný, hlavně krásně napsaný :-)... celý text
Označená
2010,
Kristin Cast
Byla jsem zvědavá a tuhle knížku jsem měla zrovna všude před očima. Byla v e-booku a tak jsem začala číst. Neodsuzuju upírskou tématiku. Nesrovnávám ani nepřirovnávám s Twilight. Upíři byly před Meyerovou, psali se v době, kdy si Meyerová léčila šestinedělí a budou i po ní. Tahle knížka by ale měla mít na obale: Pro děti do 14 let. Kdybych byla malá, určitě bych byla nadšená, ale já už jsem prostě velká a jsem velká i na tuhle naivitu. Svět, kde je všechno dokonalý, hlavní hrdinka je dokonalá, její život je jako deníček holčičky a všichni kolem jsou krásní... Beru. Všechny příběhy nemusí být o drsňácích, cákající krvi a pomstách jako náplní života. Každému věku náleží patřičné téma. A pro malé holky je "dokonalý spravedlivý svět" asi vhodnější než mumie, násilý a beznaděj. JENŽE... Autorky jsou naprosté amatérky. Dialogy na úrovni prvního stupně zš. Roztomilé uzemňování mezi postavami a myšlenkové pochody hrdinky. Přijde mi, jako by autorky nechaly vydat to, co plácly na papír jako první a už to po sobě nečetly. Hold, když někdo neumí přenést svoji představivost na papír, nedá se nic dělat a ani obálka to nezachrání. ALE! Co tomu musim uznat, je čitelnost. Čte se to rychle a snadno, i když jsem měla někdy pocit, že mě slaboduchost postav zničí. Děj lehce podprůměr, překvapující okamžiky se sem-tam ukážou, jak to všechno krásně dopadne je od začátku jasný... Suma sumárum: pro cílovou skupinu -náct dobrý až chvalitebný, jinak nic-moc. Pro mě.... celý text
