Kristin Cast

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1986

Populární knihy

/ všech 19 knih
Odhalená
Odhalená
Vyvolená
Vyvolená
Nezkrotná
Nezkrotná
Pronásledovaná
Pronásledovaná

Nové komentáře u knih Kristin Cast

Vyvolená Vyvolená

„“Trénuju na dobu, až budu fakt stará - až mi bude 30 nebo tak - a budu muset svůj opravdický věk zapírat. Prostě roztomile pubertální, čtivé, akční. Upíří young adult příběh pokračuje se všemi svými zápletkami a problémy, které k tomuto věku patří (kluci, kamarádi, mrzutá kočka). Zoe projde spoustou změn v osobním i společenském životě. Od autorky je milé, že do textu zakomponovala shrnutí předchozích knih, takže jste stále v obraze.“... celý text
— MagdalénaHa

Zaklínačky potíží Zaklínačky potíží

„Dostala jsem varování, že budu litovat a hádejte… varování se vyplnilo. Škola noci je moje srdcovka a proto jsem se strašně těšila na novou knihu a sérii od matky s dcerou. Je pravda, že jsem i tady cítila takový ten vibe Školy noci (svíčky, rituály a kočky), ale to je tak jediné. Dvě sestry, z toho jedna lesbička co se radši nechce zamilovat a druhá je naivní pipina zamilovaná do totálního kreténa (fotbalista) a o tom je vlastně vcelku celý děj. Občas do toho vkročí nějaké to nadpřirozeno, ale jinak má knížka tolik děr, až se mi chce brečet. Kam zmizel jejich otec? Nebo to jsou jako amazonky? Vypadá to, že vlastně všichni vědí, že jsou čarodějky, ale zároveň o tom vlastně nikdo neví? A tohle je jen pár otázek, které mě štvou. Nevím proč, ale sexuální scéna mi sem vůbec nezapadla a vlastně jediný důvod, proč dávám 2 hvězdičky a ne jednu a míň je postava Xeny, trocha tý nostalgie, která mi připomněla sérii, kterou jsem na základní škole četla rychlostí blesku a fakt, že se kniha četla opravdu rychle (jinak bych jí snad radši i odložila).“... celý text
— kaja9825

Probuzená Probuzená

„Opravdu se mi přestává líbit to, jak autorky skáčou z jedné postavy na druhou. Tento styl vyprávění příběhu moc nemusím a kazí mi radost ze čtení. Ze začátku mě to, kvůli tomu moc nebavilo, ale konec se četl jedním dechem.“... celý text
— pejty

Vyvolená Vyvolená

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Zoey slaví své sedmnácté narozeniny. Je čtyřiadvacátého prosince, tudíž jsou i Vánoce. Mladá ,upírka' oslavuje se svými kamarády a následně i s babičkou. Do toho všeho se připlete i její matka, kterou svým způsobem poslal Zoeyn nevlastní otec, kterému říká ,tupčím'. Narozeniny se stávají noční můrou a s nimi i celý měsíc. Zoey se snaží pomoct své nejlepší kamarádce Stevie Rae, která je tak nějak nemrtvá a zároveň se snaží vyznat ve svých citech ke třem klukům. Všechno jí začíná padat na hlavu a ona zjišťuje, že bude velmi těžké, ne-li nemožné všechno urovnat. Pokažené narozeniny se v porovnání s tím, co ji čeká stávají maličkostí. Začnu tím, co mě na téhle knize nadchlo nejvíc a to je obálka. Je mi jasné, že ze samotnou kvalitou knihy to nemá nic společného, ale o obálce se prostě musím zmínit. Kombinace černé se zelenou se mi neuvěřitelně líbí a celkem mi ke knize i sedí, protože se tam v celkem velké míře baví o zemi. Tím myslím o živlu. Takže zelená je na místě. Tak a teď se opravdu už přesunu k samotné knize, respektive k příběhu. Je tam napětí, nějaká ta temnota a také překvapení. Ano pár věcí mě na téhle knize dost zaskočilo. Když to upřesním, tak jedna osoba (neřeknu jaká) mě svým chováním a pozdějším, když to tak řeknu odhalením své pozice v příběhu dost překvapila. A teď k hlavní hrdince. Myslím, že to bylo právě u recenze na Označenou, kde jsem psala, že Zoey je sympatická a je lehké si ji oblíbit, nebo prostě něco v tom smyslu. V tomhle díle bych jí ale sama nejradši uškrtila a roztrhala na kusy a to doslova. Svým chováním mi v tohle díle připomínala takový ten typ holky, která neví co přesně chce. Na začátku mi přišla ještě fajn, ale asi od půlky už mi začala tak nějak lézt na nervy právě svým chováním. Ani se Erikově chování na konci knihy nedivím, ale nic vám nebudu prozrazovat. Na druhou stranu právě Afrodita, která se v prvním díle chovala jako pěkná mrcha (když to tak musím říct), právě v tomhle díle mi přišla fajn a celkem jsem si jí i oblíbila. Nakonec bych ještě zmínila pár věcí. Místy mi to přišlo, jako by vždycky, když se Zoey dostane do průšvihu nějakým záhadným způsobem jedna část vyřešila díly modlitbě k Nyx. Tohle mi přijde už celkem ohrané a chtělo by to něco nového. Ale to je jen můj názor. Každý se na to dívá z jiného úhlu pohledu a vidí to jinak. Když to všechno shrnu dohromady, nebylo to zas až tak špatné. Série se mi líbí, to jsem říkala už u Označené. U tohoto dílu mi sice pár věcí tak úplně nesedělo jak by mělo, ale děj zase nebyl ta špatný. Šlo tu spíš víc o city než o nějakou velkou akci, ale nevadí mi to. Pořád se nemůže něco dít. Doufám ale, že se Zoey brzy vzpamatuje a nebude ničit to, i když jí toho už moc nezbylo. Měla by se nad sebou zamyslet a ujasnit si co dělá. Na jednu stranu jí chápu, chce všem pomoct a zbavit se zla, na druhou stranu někdy nemyslí na to, jaké to bude mít následky. Protentokrát to bude trošičku slabší hodnocení.“... celý text
— kniznistranky

Zrazená Zrazená

„(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013): Tento díl mě dost překvapil. Hlavně několik zásadních věcí, které tu nebudu rozepisovat. Pěkně si to hezky přečtěte. Na rozdíl od prvního dílu, kde mi Zoey přišla fajn, ve druhém dílu mě místy dost štvala. Teď budu možná trochu spojlerovat, ale copak jí nestačí jeden kluk? To jich musí mít hned několik? Někdy mi to přišlo, jako by zapomněla, že je s Erikem. Na druhou stranu jí svým způsobem chápu. Bylo toho na ní moc a za takových okolností asi není nejlehčí přemýšlet o jiných věcech (zdá se to jenom mně, nebo jsem to napsala dost chaoticky?). Dobře, teď se trochu odtrhnu od Zoey a zaměřím se na její mentorku a zároveň velekněžku Neferet. Tahle postava se mi už v prvním díle příliš nezdála a něco mi na jejím chování vadilo a právě ve dvojce jsem přišla na to co. Její chování je takové matoucí a přišlo mi, jako by si se svým okolím pohrávala. Tudíž i se Zoey. V tomhle díle mi do oka celkem padl Heath, Zoey bývalí kluk. Občas byl dost vlezlí, ale oproti prvnímu dílu jako by nabral trochu rozumu. Na druhou stranu byl v pár věcech dost neohleduplný k Zoey a její přeměně. No a pak je tu záhadný učitel na poloviční úvazek, dospělý upír a oficiální upíří básník Loren Blake. Tenhle chlapík je v knize sem tam, ale má tam svou roli. Je dost záhadný a vlastně ani pořádně nevím, co si o něm mám myslet. Nějak se mi nepodařilo vytvořit si u něj nějaký obrázek, co je vlastně zač. Nezbývá než doufat, že ve trojce o něm zjistím něco víc, než jen to, že básník a fešák. :D Nakonec bych chtěla pochválit popis prostředí ke konci knihy, kdy se Zoey pokoušela zachránit jednu osobu (neřeknu jakou). Dokázala jsem si celkem živě představit, že to asi nebyl dvakrát příjemný pobyt. Bližší informace si musíte přečíst v samotné knížce. Stejně jako první díl se mi i tento líbil. Byl možná o něco málo lepší, ale v každým případě rozhodně nelituji, že jsme si ho přečetla. Škola noci se čte vážně skvěle. Jak už jsem psala u prvního dílu je to napínavé, tajemné, čtivé. Možná mi tak trošičku vadilo Zoeyino chování, ale malá nesympatie k hlavní hrdince mi rozhodně nepokazí dojem z celé knihy. Opět u mě vedl Damien, co se týče postav. Myslím, že není třeba se opakovat, vše potřebné jsem napsala už do dojmů, takže se přesunu k hodnocení...“... celý text
— kniznistranky

Přejít na knížky autora