efka.saf přečtené 736

Mizící hmyzíci 2013, Daniela Krolupperová

Pohádkový příběh, který si určitě zaslouží naši pozornost. Ačkoliv jsem si uvědomila, že přemíra víl a skřítků mě osobně úplně nebere (děti to ale mohou mít jinak), tato pohádka mě opravdu zaujala tím, jak byl příběh velmi dobře promyšlený. Nejen, že hlavní hrdina musí překonávat svůj vlastní strach a lenost, ale zároveň se rafinovaně seznamuje s příslušníky hmyzí říše, aby našel zachránce růžového království. Děti se tedy seznamují nejen s hmyzíky, ale také s jednotlivými fázemi jejich vývoje jako kukla, housenka nebo nymfa a vše je velmi promyšleně zakomponováno do příběhu. Za mě velmi povedená dětská kniha doprovázená opět skvělými ilustracemi Evy Chupíkové.... celý text

Zhoubné houby 2012, Radomír Socha

Tato kniha mi nepřišla tak kompaktní jako Vílí býlí. Příběh byl hodně jednoduchý a řekla bych, že i trochu šroubovaný tak, aby se tam napasovaly všechny potřebné informace. Tím pádem se tak nějak na sílu prolínaly linie, kdy byly děti s dědečkem v lese s vypravováním o vílách a skřítcích nebo o jiných lidech, což pro mě bylo chvílemi kapku nepřehledné. Řekněme tedy, že příběhy jako takové jsem četla už i lepší. Co je na knížce ale hodno obdivu, jsou právě ony informace o houbách! Je vidět, že autor je v tomto směru oborník a seznamuje děti nikoliv jenom s notoricky známými kousky jako je babka nebo muchomůrka červená, ale i s řadou mně ne moc známých hub. Po informační stránce je tedy kniha skvělá a určitě bych ji dětem koupila pro zažehnutí houbařského zápalu.... celý text

Jde sem lesem - Bylinková pohádka 2016, Daniela Krolupperová

Knížka Jde sem lesem se mi líbila mnohem víc, než Rybí sliby a Zákeřné keře. Možná to bude tím, že hlavním hrdinou je normální kluk, který se díky svému špatnému chování v lese dostane do zapeklité situace. V každé kapitole se seznamuje s jednou léčivou bylinkou a jejími léčebnými účinky. Odpovědi na kontrolní otázky jsou také v textu či na obrázcích dobře dohledatelné. Příběh je chvílemi docela napínavý a jistě malé děti zaujme, zároveň si kniha drží svou informační hodnotu. Kniha Vílí býlí od R. Sochy obsahuje sice ještě více zajímavých perliček o bylinkách, ale jinak mi knihy přijdou kvalitativně už velmi vyrovnané. Osobně bych dětem pořídila obě :). Opět bych chtěla vyzdvihnout i překrásné, povedené a originální ilustrace.... celý text

Obětina 2014, Sharon J. Bolton

Další skvělá kniha z pera S. J. Boltonové, která mě opravdu hodně bavila a kterou jsem si užívala. Ačkoliv svým rozsahem patří již mezi ty delší, nestihla jsem se nudit ani na chvíli. Trvalo mi sice o něco déle, než jsem se začetla (cca 120 stran), ale pak už jsem jen četla a četla, a když jsem zrovna nečetla, snila jsem o tom, že čtu. Příběh odehrávající se na Shetlandech moc oceňuji. Nejednou jsem si ostrovy googlila a tajil se mi dech nad jejich krásou a nevšedností. Oceňuji i informace o místních legendách bravurně zakomponované do celého příběhu. Rovnež musím uznat, že Toru jsem si zamilovala hned na začátku a vůbec jsem nepostrádala Lacey Flintovou. Tora byla sympatická doktorka umanutá jako pitbul, ale co si budeme namlouvat, svou nesmrtelností a odvahou mi trošku připomínala Roberta Langdona v sukni. Budiž to ale autorce odpuštěno, protože postava mě bavila. Nesmírně mě potěšilo, že v příběhu vystupuje opět Dana a Helen a obě postupně dostaly v příběhu poměrně hodně prostoru. Ke konci začala atmosféra houstnout, příběh se zamotával a stával se stále méně realistickým, postavy se pořád měnily z padouchů na dobráky a z dobráků na padouchy, až jsem si nejednou říkala, ať se už autorka rozhodne. Nakonec se ale rozhodla a já se nestačila divit, co se z jedné mrtvé v rašelině vyklubalo. Celkově je tedy příběh mírně překombinovaný, za což ubírám jednu hvězdičku, ale vše bylo v zájmu čtivosti, kterou knížka nepostrádá ani náhodou, a proto ji opět všem vřele doporučuji.... celý text

Zvířata a rostliny v lese 2017, Peter Wohlleben

Ačkoliv se jedná pouze o "příručku", je to moc povedená kniha. Těžko napsat do komentáře něco, co už nebylo řečeno přede mnou, ale budu aspoň souhlasit. Medailonky jsou krátké, stručné, výstižné a především zajímavé. Nejednou jsem se dozvěděla úplně novou informaci o rostlině/zvířeti, o kterých jsem si myslela, že už snad vím vše podstatné. Autorova láska k přírodě opravdu z knihy sálá, nejvíc jsem si toho všimla ale v závěrečném povídání. Netušila jsem (ačkoliv zpětně je to logické), že naše společnost už považuje za les něco, co lesem není v žádném případě. Že těmto "lesům" neprospívá těžba dřeva doprovázená těžkou technikou, člověk tak nějak tuší, ale že stroje způsobují tak obrovsou zkázu, pro mě bylo šokem. Upřímně řečeno, vzhledem k tomu, že se člověk sebevědomě považuje za nejchytřejšího tvora na Zemi, je mi naprostou záhodou, proč si tento nechytřejší tvor jako jediný neustále a systematicky podřezává větev, na které sedí.... celý text

Vílí býlí 2017, Radomír Socha

Moc hezká dětská kniha, jejíž kvalita tkví především ve zprostředkování velmi zajímavých informací o léčivých bylinkách. V oblasti léčivek se už rozhodně nepovažuji za začátečníka, ale i pro mě zde bylo několik zcela nových informacích, což oceňuji. Na druhou stranu, pohádkový příběh je docela jednoduchý, žádnou spletitost a hlubší zápletku nečekejte, ale aspoň bude pro děti snazší se v knížce zorientovat. Místy se v knize objevují i pojmy nebo formulace, kterým (podle mě) většina dětí rozumět nebude a bude na rodičích, aby dětem tyto pojmy vysvětlili. To ale není žádná tragédie. Skvěle zvolené jsou i doplňující otázky, na které není problém pro děti najít v knize odpovědi. Oceňuji i návod, jak si založit herbář. Celkově se mi kniha líbila podstatně víc, než knihy Daniely Krolupperové (četla jsem od ní prozatím jen Rybí sliby a Zákeřné keře), v jejíž knihách jsem měla často pocit, že na otázky, které jsou na konci každé kapitolky, v textu nejsou jednoznačně řečeny odpovědi. Rovnež bylo v knížkách velmi málo informací k jednotlivým rybám či keřům a důraz byl kladen především na pohádkový příběh. Malé děti ale můj názor na knihy sdílet nemusí :). Knížky obou autorů jsou ale moc hezké po výtvarné stránce, oceňuji především velmi povedené barevné ilustrace Evy Chupíkové.... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová

Marušku Doležalovou mám moc ráda. A nejenom z Comebacku ;-). Že píše blog, za který dostala cenu Magnesia Litera, jsem vzdáleně věděla, viděla jsem i zfilmovanou verzi na Streamu, ale knížka se mi dostala do ruky až nyní díky čtenářské výzvě. A bylo to vážně moc příjemné čtení! Maruška má velmi milý styl psaní. Je to čtivo veselé, vtipné, šťavnaté a plné sympatické sebeironie. Osobně oceňuji i formát knihy, který je netradiční a kniha je tím ještě originálnější. Čemu ovšem opravdu tleskám, jsou skvělé a úžasně trefné ilustrace. Proč tedy ubírám hvězdičku? No, kniha má podle mě jedinou chybku. Je moc dlouhá. Tím nemyslím, že by pro mě těch 260 stran byla nepřekonatelná délka, ale po zdolání dvou třetin už toho na mě bylo ve stejném duchu nějak moc. Věřím, že jako blog, kde se odměřují texty po malých dávkách, vše funguje mnohem lépe než kniha. Knihu bude nejlepší číst delší dobu a pouze v momentu, kdy dostanete chuť na další dávku hereckého humoru. To ale není bohužel můj styl čtení a ani knihovna by pro to jistě neměla pochopení, proto jsem ji slupla za dva dny. Ale i tak je kniha opravdu dobrá a já ji doporučuji všem, kteří se chtějí pobavit na účet hereckého světa a Marušky.... celý text

Četnické humoresky 1 2006, Jan Cézar

Nemůžu si pomoct, ale tato kniha mě nijak zvlášť neoslovila. A to musím přiznat, že seriál Četnické humoresky obývá nejvrchnější příčky mého TOP žebříčku zaměřeného na seriály. Nebo možná právě proto mě kniha nezaujala? Celkově mě neoslovil způsob, jakým autor příběhy psal. Rádoby archaický punc psané mluvy mi v tomto případě dvakrát nesedl (i když několik vtipných formulací se tam díky tomu najít dalo). Rovněž mi příběhy přišly krátké a osekané na samou podstatu, humor a spousta „zajímavých nedůležitostí“ ze seriálu tam nebyla. A je to logické, jinak by kniha měla 800 stran. Vím to, ale stejně mi to vadilo. Kniha tím pádem také nenabízela dostatek prostoru pro vykreslení jednotlivých postav četníků. Možná autor spoléhá na to, že je stejně všichni známe. Přesto je asi fajn, že knižní adaptace vznikla, své fanoušky si našla, i když já zůstanu v tomto případě věrná filmové podobě. Dávám 3*, ale tu třetí spíš z nostalgie, protože si neumím představit, že něco s názvem Četnické humoresky by ode mě dostalo tak slabé hodnocení.... celý text

Deníček klasického pejskaře 2017, Barbora Pangrácová

Bročka jsem měla tu čest poznat již díky blogu, na který jsem narazila na fb a který doteď ráda čtu. Uznávám, asi to není dílko na cenu Magnesia Litera a Ruda Desenský by si možná po přečtení hledal nejvhodnější větev na mašličku, já toto dílko ale oceňuji. Máme štendo o 3 měsíce mladší než Brok a ačkoliv jde o jiné plemeno, jeho ničitelská kreativita nás mnohdy naprosto odrovnávala (a to nemusel ani vytahovat hmoždinky ze zdi). Kniha je vtipně napsaná a určená pro všechny potrhlé pejskaře. Myslím, že každý se tam někde najde a co si budeme nalhávat, všichni jsme rádi, že když stojíme v poli nebo parku a řveme jako debilové na svého čtyřnohého miláčka, kterého to v daný moment vůbec netankuje, že v tom nejsme sami, i když to tak v daný moment vypadá a my bychom se nejraději propadli až k protinožcům.... celý text

Mořský detektiv 2017, Mark Douglas-Home

Osobně mi tato kniha přijde docela rozporuplná. A ačkoliv začnu výčtem toho negativního, vlastně mě ve výsledku potěšila a já ji dala s čistým svědomím 4*. Opět jsem na knihu narazila díky mé (v poslední době) oblíbené volnočasové aktivitě, kterou je proklikávání nejrůznějších knih na Databázi. Zaujala mě anotací i tím, že má být poměrně netradiční. A to byla. Paradoxně mi ale přišel děj hodně roztříštěný, dělo se tam toho nějak moc, ale zároveň vlastně skoro nic. Kriminální zápletku jsem nemohla najít ještě ani v polovině knihy, takže jsem pořád uvažovala, jestli kniha není detektivkou nazývána spíš díky názvu, než obsahu. Ale samozřejmě se tam nakonec něco vylouplo (ono bylo jasné o co půjde od prvních stran, ale vedla k tomu dlouhá cesta) a ke konci se příběh rozjel na plné obrátky. Ovšem jak se rozjel, tak i dojel. Trošku moc rychle, trochu moc pozitivně. Vzhledem k tématu to na mě působilo mírně nepravděpodobně. Tak proč tedy 4*, když vlastně skoro vše krtizuji? Inu, i přes popsané nedostatky se mi kniha četla s úžasnou lehkostí. Hlavního hrdinu, ekologického aktivistu, jsem si zamilovala pro jeho práci, introvertnost i dobré srdce. Nebyl typická "slečna Marplová", která do všeho strká nos, ale pouze řešil věci, které si ho samy našly. Byl velmi netradičním hrdinou, přesto sympatickým a to si určitě zaslouží potlesk. Rovněž bych chtěla ocenit postavu policistky Helen, která mi přijde tak na hony vzdálená všem ostatním policistkám, o kterých jsem kdy četla, že jsem jí prostě musela ze srdce fandit. Její skvělé a trefné repliky, které zůstaly nevyřčeny (psáno kurzívou), jsem si zamilovala hned v prvních kapitolách. Rovněž mě velmi zaujal i příběh Calova dědečka a s velkou vervou jsem jej spolu s ním odkrývala. Vlastně jsem si říkala, že kdyby tam nebyla linie Basantí a Prití, možná by kniha působila kompaktněji a přirozeněji. Tím ale netvrdím, že mě jejich osud nezajímal. Nakonec hodnotím knihu tedy poměrně kladně a určitě po Calovi zase časem sáhnu a přečtu si jak druhý, tak také třetí díl, který je na pultech nyní novinkou.... celý text

Lesní pohádky 2014, Zuzana Pospíšilová

Moc milá a příjemná dětská pohádková knížka, která je hezká nejen textově, ale především vizuálně. Už dlouho se mi nedostala do ruky kniha, která by byla opravdu tak krásně výtvarně zpracovaná. Jednotlivé stránky na čtenáře působí, jako by byly opravdu na ručně vyráběném papíře a za zmínku stojí i moc pěkné, jakoby sfumatem provedené ilustrace, kterých je v knize tak akorát. Jednotlivé pohádky jsou krátké, vhodné jak pro rodiče, které je budou číst malým dětem, tak pro začínající malé čtenáře. Oceňuji i zakuklená ponaučení v závěru některých pohádek.... celý text

Příběh kriminálního rady 1971, Ladislav Fuks

Po tom, co jsem knihu dočetla, dostala ode mě 4*, protože jsem si říkala, že na Spalovače mrtvol to přecijen nemělo. Navečer jsem ale hodnocení musela změnit na 5*, protože teprve po dočtení a následném přemýšelní o příběhu jsem byla schopná docenit dokonalost a brilantnost celé zápletky! V porovnání s kriminálkami a thrillery dnešní doby, kdy z každé stránky stříká akce a krev, lze toto dílko označit (určitě v některých pasážích) za nudné. Příběh se rozjíždí velmi pomalu, o kriminální zápletce se dozvídáme až posléze, zatímco už od začátku se čtenář seznamuje s mladým Vikim a jeho otcem kriminálním radou, mezi nimiž panuje extrémně napjatý vztah. Na mě tedy kniha působila ze začátku opravdu vyloženě jako psychologický román. Posléze se o aktuálním kriminálním případu dozvídáme více a i pátrání se postupně rozjíždí, ale stále nelze očekávat "přestřelky" jako na Divokém západě. Jak se ale čtenář blíží ke konci, tuší, že se něco stane. Něco velkého, něco překvapujícího, něco šokujícího. A stalo. Ano, lekla jsem se. Ano, nevěřila jsem vlastním očím... Ale souhlasím i s názorem, že celý příběh se opravdu nedá vysvětlit jen tak přímočaře, jako se píše např. na Wikipedii (četla jsem dodatečně ze zvědavosti). Autor nám během četby naznačil i další cestičky, kterými se čtenář může vydat a je jen na něm, kterou cestou se dá. A v tom tkví právě dokonalost pointy. Vysvětlení jsme jako čtenáři dostali, ale přesto je na nás, jak vše pojmeme. Dokonalé! Jediné, co mi v knize při četbě vadilo, bylo opakování výrazů a frází. Když jsem poixté četla o cestě do Istanbulu a do Smyrny, jak padal snížek a Viki se zachumlal do svého kožíšku, říkala jsem si, jestli to je nutné. Ale řekněme, že to patří k Fuksově vypravěčskému stylu, tak jsem nad tím zpětně mávla rukou. Ani Viki mi zrovna dvakrát sympatický nebyl, zatímco mé sympatie směřovaly spíše ke krimininálnímu radovi, ale říkám si, nebyl to účel? Každopádně i přesto (nebo možná právě proto?) hodnotím knihu plným počtem a jsem zvědavá, jak si s příběhem poradili filmaři.... celý text

Tak to je, tak to bude 2016, Sharon J. Bolton

Třetí díl ze série s Lacey Flintovou se mi prozatím líbil nejvíc. U Volavky jsem měla problém s řadou nezodpovězených otázek, ale zde se mi (zatím) žádné otázky ve vzduchu nevznáší. Sharon má skvělý vypravěčský talent, její knihy jsou nesmírně čtivé od samého začátku (i když u třetího dílu jsem se nezačetla hned - rozuměj, ne na straně 10, ale cca na straně 35) a postavy jsou skvěle vykreslené, sympatické a plastické. V tomto díle vyšetřuje inspektorka Tulochová se svým týmem vraha, který vraždí mladé chlapce ve věku od 9 do 11 let. Lacey je tentokrát pouze nestranná pozorovatelka, která se pere se svými vlastními démony a je mimo službu (ale samozřejmě se v závěru zapojí velmi aktivně). Krom Lacey a linie zaměřující se na samotné vyšetřování se zde setkáváme ještě s klukem jménem Barney, jehož vyprávění mě bavilo z celé knihy nejvíc. Barney je vraždami fascinován a se skupinou svých kamarádů se snaží pátrat na vlastní pěst. Rovněž dospěje ke své vlastní vyšetřovací verzi a s tou se v jedné chvilce emočního vypětí svěří Lacey. Celý příběh je ale mnohem složitější, vše se krásně zamotává a podezřelých ke konci knihy přibývá. Otázkou zůstává, jak moc je příběh v tomto znění realistický, ale upřímně je mi to asi jedno. I u Poirota jsem si často říkala, jak je možné, že vrahovi všechno vyšlo (stačila by minuta navíc a nic by se nepovedlo), přesto je Poirot moje srdcovka, na kterou nedám dopustit. Osobně se mi tento Sharonin příběh velmi líbil, po celou dobu četby byla přítomna nesmírně ponurá atmosféra plná deště a zimní lezavé mlhy se zvuky nemilosrdného proudu Temže v pozadí. Osobně mi ani nevadí, že Mark s Lacey stále nejsou spolu. Důvody, proč tomu tak není, jsou pro mě stále přijatelné a celý případ tak získává štiplavější šťávu. V knize se rovněž autorka několikrát vrací jak k předešlému případu z Cambridge, tak i k prvnímu dílu s Rozparovačem, a i když neprozradí ani z jednoho dílu nic podstatného, určitě doporučuji číst vše popořádku. Tyto střípky tak budou dávat čtenáři větší smysl. Za mě tedy jednoznačně ANO! Tato autorka si zaslouží naši pozornost mnohem víc, než se jí nyní dostává. Nenese nálepku světový bestseller, ale co do kvality tyto rádobybestsellery v mnohém výrazně převyšuje. Čtěme knížky Sharon J. Boltonové a pomozme jí se u nás lépe zakořenit. Já se už nemůžu dočkat čtvrtého dílu!... celý text

Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, Denis Thériault

Kdysi, je to hodně let zpátky, mě jeden známý obvinil, že jsem romantická jak tučňák na severním pólu. Snad nebude tak zle, říkala jsem si tehdy, ale vidím, že je. Já prostě opravdu nejsem romantická duše, ačkoliv jsem se snažila být aspoň při četbě pošťáka. Zkoušela jsem se do Biloda vcítit a prožívat s ním tuto neuvěřitelnou lásku, ale nešlo mi to. Hlavní hrdina mi sympatický nebyl, modlila jsem se, aby takový nebyl náš pošťák (i když haiku si s nikým neposílám) a říkala jsem si, že takový Bilodo je snem každého psychiatra. Na druhou stranu je kniha psaná krásným květnatým jazykem, který samozřejmě plně odpovídá obsahu, oceňuji informace o haiku, které bych jinak nezískala a docela mě potěšil netradiční a především nečekaný konec (přiznávám, mé antiromantické srdce tímto závěrem bylo docela potěšeno). Ještě si neodpustím blažený povzdech nad dokonalostí obálky (no tak jsem si knihu půjčila kvůli ní, a co!), o níž mě sprostě a surově připravila knihovna, což jsem málem obrečela. Takže závěrem, kniha je to překrásná, příběh i hrdina jsou netradiční, ale není to čtivo pro každého. Jste-li ale romantik non plus ultra, bude se vám líbit. My ostatní si aspoň povzdechneme nad obálkou.... celý text

Už mě vidíš? 2013, Sharon J. Bolton

Po přečtení knihy jako je tato se někdy samovolně uvrhnu do hlubokomyslných vnitřních debat, co (kdo) rozhoduje o tom, že knížka dostane nálepku "světový bestseller". Po pár kusech s touto nálepkou jsem již sáhla a upřímně, že by to byla nějaká extra sláva, to ani náhodou. Nebýt databáze, asi bych na S. J. Bolton vůbec nenarazila, protože přebaly jejích knih neznám z žádných žebříčků, TOP titulů ani z knižních pultů. A přesto Sharon je zrovna autorka, která by si tuto nálepku rozhodně zasloužila (nevím, co se týče prodaných kusů knih, ale co se týče kvality tedy jednoznačně!). Jako první jsem četla Volavku, teprve potom jsem se dostala k prvnímu dílu. Osobně bych řekla, že ačkoliv se mi Volavka četla velmi dobře, tento titul je ještě o třídu lepší! Autorka umí skvěle budovat atmosféru a to už od samého začátku. Na nic nečeká, nic zbytečně neoplkává a prostě jede. Vytvořila sympatické plastické postavy, které nejsou vyloženě černé ani bílé, ale odvíjí se v různých odstínech šedi. Zápletka mi přišla velmi originální, inspirace Jackem Rozparovačem byla skvělý nápad a já jsem ráda za spoustu informací, které jsem se o této vraždící legendě dozvěděla. I způsoby vražd mi přišly takové akorát. Samozřejmě po seznámení se s králem vražedného hnusu Chrisem Carterem už mi najednou "klasické" vraždy nepřijdou nijak hrozné, ale tato kniha naservírovala vraždy v optimálním množství i provedení tak, aby to bylo čtenářsky lákavé, ale přesto se u čtenáře nedostavila torze žaludku. A závěr? Excelentní! Právě závěr mi u Volavky nepřišel úplně dotažený, zůstalo mi přespříliš nezodpovězených otázek. V této knize jsem ale dostala odpovědi prakticky na vše podstatné. A ano, odpovědi předčily všechna má očekávání. Sharon je očividně další skvělou autorkou, která by měla být na pultech viděna daleko víc, než tomu je doposud.... celý text

Králíčkovy sebevraždy 2008, Andy Riley

Tohle je tak roztomile sadistické :-D. S velkou nostalgií vzpomínám na poslední dny před státnicemi, kdy jsem každý den zveřejňovala jeden králíčkův pokus. Jooo, to byly časy. Kniha se mi dostala do ruky až později, o to víc jsem si ji ale užila. Smekám před králíčkovou fantazií a samozřejmě i precizností a detailismem, s nimiž pokusy realizuje.... celý text

Rybí sliby 2011, Daniela Krolupperová

Zákeřné keře: Pohádka 2010, Daniela Krolupperová

Divné hlášky z knihkupectví 2017, Jen Campbell

Ne-e! :-D To jsou opravdu reálné hlášky vypouštěné našimi spoluobčany? Nikdy mě nepřestane udivovat nehynoucí odvaha, drzost a samozřejmě i tupost některých lidí. Na druhou stranu, pokud toto reálně vypouští dospělí, nelze se pak divit, že některé děti se projevují rovněž jako perlorodky. Některé hlášky byly opravdu hodně vtipné, nad jinými jsem jenom nevěřícně kroutila hlavou. Skoro mě až mrzí, že nemám dostatek odvahy (a drzosti) chodit si do knihkupectví číst román na pokračování a stránku, kde skončím, si označit založeným rožkem. Hvězdičku strhávám za totálně diletantské provedení. Těžko říct, jestli knihu vůbec viděl nějaký korektor (nebo snad odpovědný redaktor?), ale jestli ano, pak nechápu, jak mohou být slité dvě hlášky do sebe (tohle bylo v knize nikoliv jednou nebo dvakrát, ale opravdu několikrát!), v jednom případě byla hláška dokonce nedokončená na jedné straně, když jsem ale otočila, zbytek nikde nebyl k nalezení a začínala tam hláška úplně nová. Tohle opravdu ne.... celý text

Volavka 2015, Sharon J. Bolton

Jedno této knize upřít nemohu - její nakažlivou čtivost. Od první kapitoly mě kniha velice zaujala, vtáhla mě do svých útrob a já strašně chtěla přijít na to, o co tady vlastně půjde. Lacey mi byla od počátku docela sympatická. Mladá rebelka plná energie a života s touhou přijít na to, co se v Cambridgi děje. Co má nebo nemá za sebou, to nevím, protože jsem musela číst nejprve druhý díl a až nyní se vrhnu do prvního. Hned od začátku se v knize pořád něco dělo. Hlavní dějová linie vyprávěná Lacey v ich formě byla doplněna jinými liniemi, které se týkaly Evi, Marka nebo tajemných osob z hluboké minulosti. Za mě super. Pokud Lacey zrovna v klidu vydechovala, byla v hnoji např. Evi, takže jsem od počátku chtěla prostě jenom číst. Hodně mi vrtalo hlavou, o co v knize půjde. Proč tolik tajemných sebevražd? Kdo za tím stojí? Jak jsou do toho zapletené hlavní postavy, o nichž je řeč? Jak jsem postupovala blíž a blíž ke konci, napětí houstlo, leccos se začalo vyjasňovat a já si uvědomovala, že tento případ je opravdu odporný hnus. Ale bylo to právě skvělé vypravěčské tempo, které čtenáři nedovolilo vydechnout, které možná způsobilo to, že konec mi přišel trošku "odfláknutý". Ano, to hlavní se nám osvětlilo, víme kdo, víme proč, s trochou vlastní fantazie víme jak (aspoň v několika málo případech), přesto ale zůstalo hodně mých otázek nezodpovězených. Naprosto souhlasím s uživatelkou kaca.ka, že mi chybělo dovysvětlit, proč to Lacey nakonec vzdala. Kdy došlo ke zlomu? Co bylo spouštěčem? Také bych uvítala více závěrečného dovyprávění. Právě ty "technické" drobnosti, jak se co událo, kdo co koupil a obstaral, mě hodně zajímají, ale tady autorka nechala čtenáře už v nevědomosti, ať si domyslíme, co potřebujeme. Možná jsou to pro jiné nepodstatné detaily, ale každý jsme jiný a každý čekáme to svoje :). Takže rozhodně knihu doporučuji dál. Je opravdu čtivá, zápletka "hnusná" a vypravěčské tempo svěží. Tuto talentovanou autorku řadím nově mezi své oblíbené a jdu vytáhnout na noční stolek další díl.... celý text