efka.saf přečtené 736
Tajný život stromů
2016,
Peter Wohlleben
Myšlenkově a obsahově skutečně skvělá a jedinečná kniha. Formálně by šla možná ještě trošku vyšperkovat, ale jedná se skutečně spíše o drobné detaily. Největší problém s touhle knihou jsem měla v tom, že jsem ji četla až jako pátou v pořadí. Ony přelomové informace, se kterými kniha přichází, jsem se totiž už dílčím způsobem dozvěděla v ostatních čtyřech autorových knihách, takže ono velké WOW se nekonalo. Na druhou stranu právě ony dílčí informace se v této knize sestavily do souvislého textu nabušeného informacemi, které (právě díky silnému antropomorfismu, o němž se zmínila již Marcela23) ve mě občas vyvolávaly zástavu dechu. V kapitole, ve které autor popisuje život stromů ve městech a v městských parcích, jsem měla pocit, že čtu o slepičkách v klecových velkochovech nebo o běžném chovu prasat ve vlastních výkalech a měla jsem (jako fakt!) i slzu v očích. Vlastně jsem nebyla dojmu, že nejlepší by bylo všechny stromy ve městech, parcích a v alejích vykácet, protože tam nebetyčně trpí. Ale fakt vím jistě, že za těchto okolností bych se v těch vydlážděných rezervacích asi zcvokla. Kniha tedy bezesporu úžasně čtivá, která člověka nakopne dívat se na stromy a lesy kolem sebe jinak, přesto jsem sem tam měla smíšené pocity. Myslím si, že knize by i v mnohém prospěly obrázky. Ano, vím, nám dospělým jsou obrázky z principu zapovězeny, ale do této knihy by se opravdu hodily. Co mě ovšem neskutečně rozčilovalo, byla formulace (něco něco - třeba buky) & spol. V knize se to objevilo hodněkrát a vždycky mě to nadzvedlo ze židle. Že by záležitost překladu?... celý text
Počuješ rozprávať stromy?
2017,
Peter Wohlleben
Co na knihu říct? Dětská knižní verze zaměřená na lesní ekosystém je z mého pohledu opět skvělá; nadupaná informacemi, které si děti jinde nepřečtou, doplněná spoustou barevných fotek či ilustrací a nemalým množstvím tipů, na co se v lese zaměřit a co si vyzkoušet. Asi to není kniha pro nejmenší, ale s rodiči je určitě možné předčítat ji i menším dětem. Osobně bych ji nejraději koupila všem malým dětem v naší rodině, abychom do nich mohli tyto nesmírně cenné informace pumpovat hned od mala, protože na budování vztahu k přírodě není nikdy moc brzo. Vlastně bych řekla, že včera bylo pozdě :-). Za mě tedy moc pěkná a poučná kniha, kterou vřele doporučuji všem!... celý text
Tahle kniha je bezesporu skvělá, přesto se mi objevila nějaká "ale", která ubrala jednu hvězdičku. Poměrně dlouhou dobu jsem na knihu narážela při nejrůznějších toulkách databází a většinou jsem se setkávala pouze se samými superlativy. Takže vzhledem k tomu, že jsem od autorky četla pouze Panenku a o čtení celé série u mě zatím nemůže být řeč, sáhla jsem nakonec s velkým očekáváním po tomto koncovém článku a pustila se do čtení. Začátek mě opravdu neskutečně chytl a říkala jsem si, že tohle bude pecka. Svižný rozjezd, kdy rodina Anchor-Ferrersových padá do tenat připravených dvojicí únosců, u mě vyvolávala silně tíživé pocity. Byla jsem velmi zvědavá, kam hodlá děj dospět a jak se Jackovi nakonec podaří vše rozmotat. Jak ale děj běžel dál, přišlo mi, že knize lehce dochází dech. Cca ve dvou třetinách knihy mi už děj přišel tak vláčný, že mě už nic moc nenutilo knihu vzít a rychle dočíst, jak to v podobných případech mívám. Dech kniha nebrala zase ke konci, kde vše spěje k závěrečnému a šokujícímu finále. Celou dobu jsem měla svoji pracovní verzi, kdo by za věcí mohl stát a neskutečně mě překvapilo, když jsem ke konci zjistila, že jsem měla pravdu! Opravdu málokdy se mi stane, že bych se s rozuzlením trefila do černého (většinou se o to ani moc nesnažím a nechám se autorem dovést až do finále), ale zde mě to nějak napadlo a pořád se mi ten nápad vracel, ať se autorka snažila sebevíc svést mě na scestí. Přesto tedy, že by mě to mělo těšit, cítila jsem spíše lehounké zklamání. Co se týče příběhu Jackova bratra, tak jeho pozadí z předešlých dílů neznám, proto jeho rozuzlení nemohu ani nijak hodnotit. Ačkoliv tedy mám nějaké menší subjektivní připomínky, kvůli kterým jsem odebrala hvězdičku, kniha je jednoznačně skvělá a příběh našlapaný. Rozuzlení je také bezesporu šokující a každému z nás se asi v závěru nejednou zatají dech. Mo Hayder je určitě autorka, která umí.... celý text
Dívka, která chtěla zachránit knížky
2018,
Klaus Hagerup
Překrásné! Příběh této knihy je opravdu překrásný, hluboký, s ponaučením a posláním pro malé i velké čtenáře. Každá věková kategorie si z knihy odnese něco jiného, ale každý si určitě odnese něco; trošku jako v Malém princi. Navíc je tento kouzelný příběh doplněný nejkrásnějšími ilustracemi, co jsem v poslední době viděla. Dohromady je tedy kniha doslova malým uměleckým dílem, které čtenář bude hltat (skoro) všemi smysly. Na druhou stranu ale souhlasím i s bibi.r. Jazyk je... tvrdý, suchý, formulace jsou stručné, výstižné, bez špetky obraznosti, vymazlenosti a květnatosti, což bych u takové knihy předpokládala. I přesto ale musím dát 5*, protože hloubka příběhu s tak okouzlujícími ilustracemi si to i tak zaslouží.... celý text
Citový život zvířat
2017,
Peter Wohlleben
Za mě opět výborná kniha. Sice ne vše pro mě bylo nové a objevné, ale i tak jsem se opět dozvěděla řadu nových věcí. Musím říct, že autor si mě svými názory doslova získal a i díky jeho knihám se začínám dívat na přírodu kolem sebe úplně jinou optikou, ať se jedná o les, zahradu nebo náš "zvířecí domácí ekosystém". Oceňuji, že autor nemrská jeden cizí pojem za druhým, ale píše tak, aby si z toho pokud možno každý něco odnesl. Píše především srdcem a to jde z jeho knih cítit. Možná byla knížka trochu slabší než Tajná síť přírody, ale to mi nebrání nandat plný počet *, protože pohled na svět tohoto pána a jeho názory mě hluboce zasahují a oslovují.... celý text
Tajná síť přírody
2018,
Peter Wohlleben
Sice mi ještě pár stránek do konce knihy chybí, ale již teď vím, že kniha je naprosto unikátní! Je to fascinující souhrn informací ze světa přírody, o kterých našinec nemá povětšinou ani zdání. Je až neuvěřitelné, jak spolu souvisí věci, které bychom do spojitosti normálně nikdy nedali (jeřábi sabotují výrobu šunky ve Španělsku? Ale ano :)), i když každý, kdo se nad tím aspoň trochu zamyslí, musí dospět k názoru, že všechno v přírodě je dokonale provázané. Jak jsou ale tyto spojnice úzké a různorodé, to nám právě "lehce" nastínil P. Wohlleben (píši lehce, protože skutečnou provázanost určitě nikdy nedostaneme šanci poznat). V podstatě vše je součástí nějakého ekosystému a autor se nám snaží ukázat, že jakékoliv narušení tohoto ekosystému může pro nás mít fatální následky. Krásně vysvětluje, proč jsou některé druhy zvířat a rostlin ohrožené nebo proč má u nás kůrovec takové zně. Když se rozhlédneme kolem sebe, např. na teplotní šílenosti, které nám aktuálně dávají pocítit svoji sílu, by nám už konečně mělo plošně dojít, že i když se člověk neustále snaží tvářit, že to umí vymyslet líp a ekonomičtěji, než ta "tupá" příroda, opak je pravdou a otázka zní, jestli pro nás existuje ještě nějaká cesta zpět. Za všechny ty miliony a miliony rozmanitých druhů rostlin, živočichů, hub či těch nejmenších z nejmenších, co s námi žijí na této krásné modré planetě, doufám, že ano.... celý text
Králíček Sameťáček
2007,
Margery Williams
Po přečtení Sameťáčkových principů bylo logickým krokem přečtení této krásné "předlohy". A upřímně, byl to neskutečný zážitek! V tak krátké knize s pár stránkami a doslova pár větičkami se ukrývá tolik životního moudra, že je pro mě záhadou, jak to tam autorka vlastně všechno natlačila. Už když poprvé vyšla, se údajně stala (řečeno dnešními slovy) bestsellerem, což o mnohém svědčí, ale v dnešní době, která je uspěchaná, hektická, zaměřená pouze na vlastnictví toho nejnovějšího modelu (telefon či žena) a snaží se každého napchat do šedého průměru a vychovat z něj hlavně spolehlivého plátce daní, si nese ještě hlubší poselství. Po přečtení poslední věty jsem měla v oku stejnou slzu jako Králíček Sameťáček, když byl uložen v pytli. Bohužel po tom, co skanula na zem, se mi žádná víla nezjevila. Škoda, asi ještě nejsem skutečná :).... celý text
Principy králíčka Sameťáčka
2016,
Toni Raiten-D´Antonio
Po pravdě řečeno, knížky tohoto typu nečtu. Principy králíčka Sameťáčka byla moje prvotina. Kde a u koho jsem ji objevila, si už nepamatuji, každopádně jsem si ji ale půjčila a následně mi dlouho ležela téměř zapomenuta na stolku v hromadě knih se štítkem "přečti a vrať do knihovny". Pak ale přišel den, slunečný a teplý, kdy na ni nazrál čas. Začetla jsem se a uvědomila si, že je to moc povedený a prospěšný knižní kousek. Překvapilo mě, kolik věcí na mě sedělo a trochu mi to otevřelo oči a ukázalo cestu. Autorku obdivuji pro její osobnost, názory, pohled na svět, odvahu ke změnám, a především pro zkušenosti, které je ochotná předat nám všem ostatním. Oceňuji příklady z praxe, kterými přibližovala to, o čem psala v teoretických částech. Za mě moc povedená a užitečná kniha. Nemohu ji porovnat s žádnou podobnou literaturou, ale osobně se mi moc líbila a uvažuji, že si ji pořídím domů.... celý text
Levandule - Recepty, návody a tipy pro pěstování, výrobu
2017,
Mirka Koníčková
Moc hezká voňavá knížka protkaná spoustou krásných barevných obrázků (jak já miluji obrázky! :D) a především spoustou jednoduchých receptů. Můžeme si připravit různé pochutiny, dárky pro druhé i kosmetiku. Já osobně určitě některé recepty zkusím - hned, jak se mi ujme levandulová plantáž :). Určitě vřele doporučuji.... celý text
Pověsti a pohádky z náměšťských lesů
2014,
Jiří Fiala
Ano, jsem sice novopečený patriot Náměště, ale pan Fiala odpustí, tohle se naprosto nedá číst! Zatímco Pověsti a pohádky Terezského údolí byly poměrně krátké, ale přesto relativně čtivé příběhy (ano, určitě by šly jazykově vybrousit), tohle se prostě číst nedá. Dala jsem několik pohádek a knihu odkládám, protože ani nevím, co jsem to vlastně četla! Češtinářsky je zde nezvládnuté úplně vše! Dlouhá souvětí často nedávají vůbec smysl, čárky ve větách buď chybí nebo jsou tam, kde být nemají, uvozovky uvozují tak blbě, že ani nevím, co mají uvozovat (pokud vůbec uvozují!), odstavce opět chybí, což u pohádky na čtyřech a půl stránkách psané drobným písmem je doslova tortura, když k tomu přičtete výše zmíněné. A krom toho bych mohla zmiňovat i další chyby a hrubky, kterými dílko nešetří. Nevěřím tomu, že kniha někdy prošla korekturou, protože tohle přeci nemůže žádný korektor pustit do světa! Vážím si té myšlenky sepsat místní pověsti a doplnit je pohádkami, lidé z okolí to jistě ocení, ale proboha, proč dobrý nápad degradovat na naprosté knižní dno takovou diletantskou češtinou? Je mi to velmi líto, ale dávám pouze jednu nostalgickou hvězdičku za nápad, víc si tato kniha s ohledem na všechny ostatní knižní počiny všech ostatních autorů nezaslouží.... celý text
O'Bluda
2013,
Daniela Krolupperová
Jéé, tahle knížka byla super! :) Začetla jsem už na první stránce, kdy se příběh krásně rozběhl. Seznámili jsme se s Čendou, vtipným vypravěčem, a jeho kamarády. Děti byly sympatické, bystré a pohotové a já v nich spatřila Správnou pětku od Enid Blytonové, kterou považuji za nekorunovaný vrchol daného dobrodružného žánru pro mládež. Seznámili jsme se s učiteli, především s O´Bludou a už zbývalo jen zjistit, cože to mají na škole za nového "psychouše" :). Byla jsem velmi napnutá, co z toho bude. Nakonec ale, i když vzhledem k okolnostem to bylo možná jediné rozumné řešení, mě rozuzlení trochu zklamalo. Ovšem asi to bude jenom můj osobní problém právě proto, že jsem stále hledala paralelu se Správnou pětkou. Pro děti to je ale určitě skvělá a napínavá knížka, kterou vřele doporučuji jak jim, tak klidně i jejich rodičům :). Daniela Krolupperová opravdu umí.... celý text
Pes
2018,
Kerstin Ekman
Po přečtení můžu říct, že tuto knihu nenávidím. Zároveň jsem si ji totálně zamilovala. Chtěla bych dát na jednu stranu odpad, na druhou stranu je 5 hvězdiček málo. Jsem prostě rozpolcená. Když jsem knihu objevila, zaradovala jsem se a ihned ji objednala v knihovně. Když jsem ji donesla domů, podívala jsem na fotku štěnda běžícího krajinou nikoho a ničeho a už se mi do čtění tak moc nechtělo. Pak jsem ale po knize sáhla a začetla se. Knížka se dá přečíst za dvě hodiny. Já ji četla dva dny. Hned na začátku jsem ležela v posteli zabalená do mého psa a smrkala mu do kožichu. Pak mě pes raději opustil. Nedivím se mu. Vždy jsem přečetla pár stránek, pak nádech - výdech, opět několik stránek, nádech - výdech a následná kontrola psa, že má dost vody a jídla, že netrpí, nemá bolesti a žádná zranění. A takto jsem doputovala až do konce. Pro lidi jako jsem já - patologické zvířomily - bude tento příběh neuvěřitelně silný. Je poutavě a poeticky napsaný, plný krásných obrazů divoké severeské přírody. Šedivého jsem si zamilovala a jeho osud mě zasáhl. Musím dát 5*, protože tak bujaré emoce ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala (naposled to byl Krtek ve městě, když jsem byla v předškolním věku). Nedokázala jsem ji číst v kuse. Když jsem ji dočetla, douho ve mě doznívala. Je prostě skvělá. Na druhou stranu, nikdy víc ji číst nebudu. Stačilo. PS: Tato kniha že je pro děti a mládež? Pro mládež možná, pro děti v žádném případě.... celý text
Generálova dcera
1994,
Nelson DeMille
Jaj, tak tato detektivka mi dala opravdu docela zabrat! Absolutně jsem se ze začátku nemohla začíst a příšerně mě tato kniha nudila. Vyšetřování bylo velmi volně plynoucí a akce nulová. Chvílemi jsem uvažovala, že knihu asi snad opravdu odložím. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala, protože z nezáživného začátku se nakonec vyloupl docela zajímavý a smutný příběh. Na vojenské střelnici je nalezena zavražděná dcera místního generála. Je nahá, ruce a nohy má roztažené a je přivázaná ke kolíkům v zemi. Vraždy se ujímá Paul Brenner a začíná pomalu rozplétat klubko událostí, které pramení v hluboké minulosti a vyústí v tuto tragédii v současnosti. Ačkoliv se příběh rozjíždí velmi pomalu, musela jsem na konci ocenit jeho promyšlenost a rafinovanost. Paul Brenner je další z typických detektivů - buldoků, kteří se do případu zakousnou a nepustí. Musím uznat, že jeho postava je téměř dokonalá. Tolik krásného sebeironického a ironického humoru jsem nezaznamenala snad u žádného jiného literárního hrdiny. Jeho postava mě opravdu velmi bavila a nakonec rozhodla o tom, že knihu opravdu dočtu. Velmi zajímavé bylo i vykreslení armádního prostředí. Osobně se v armádě orientuji pouze minimálně, ale jako hloupý civil jsem se ráda o tomto prostředí, které je opravdovým samostatným ekosystémem, něco dozvěděla. Malou výtku mám ale ještě ke kapitolám samotným. Zatímco v dnešní době jsou kapitoly často zakončovány tak, že neexistuje, abyste knihu odložili a šli spát, protože prostě musíte vědět, co se teď vlastně stalo, kapitoly v této knize byly naopak vždy naprosto uzavřené, nejčastěji to byly rozhovory se svědky či podezřelými. Tím, že kapitola vždy rozhovorem skončila, neměla jsem takovou nutkavou potřebu se ihned začíst do další. Škoda. Ale jinak příběh určitě doporučuji. Jedná se o nevšední detektivku, ve výsledku velmi dobře promyšlenou, se zajímavými postavami i osudy. Není akční, je odlišná od thrillerů a kriminálek vznikajících v současné době, ale za přečtení určitě stojí.... celý text
Pověsti a pohádky Terezského údolí
2013,
Jiří Fiala
Jakožto novopečený patriot Náměště velmi oceňuji, že kniha vznikla. Celý kraj jsem si zamilovala, a tak jsem se ráda začetla do pohádek a pověstí spjatých s krásným Terezským údolím, do kterého chodíme velmi často. Ale na druhou stranu, stylisticky by šly jednotlivé příběhy určitě ještě vyšperkovat. Jazyk mi přijde hodně jednoduchý, místy trochu tvrdý a příběhy zcela postrádají odstavce, které by pomohly oddělovat jednotlivé myšlenky. Osobně bych ubrala i vykřičníky na koncích vět, v některých příbězích jich bylo víc než teček, čímž toto znaménko ztratilo svůj význam. Osobně tedy knihu doporučuji, ale v podstatě asi jenom lidem, kteří jsou nějak spjatí se zmiňovaným krajem. Nemyslím si, že ostatní by knihu úplně docenili.... celý text
Talent na vraždu
2018,
Andrew Wilson
Tak tahle kniha prostě nefungovala. Těšila jsem se na čtivo, kde bude vystupovat moje oblíbená Agatha Christie, ale jak už psala Kikies (každé její slovo tesat do kamene!), výsledkem byla snůška těžko uvěřitelných blábolů se spoustou logických mezer a postrádající jakékoliv napětí. Agatha mi přišla jako domácí puťka bez špetky vlastního názoru, neschopná a blbkoidní. Co se padoucha týče, ten byl ve své podobě reálný stejně, jako byste vložili do knihy Dartha Vadera. Neustále jsem čekala na nějaký zlom v ději, zvrat, prostě cokoliv, co by děj trochu osvěžilo a udělalo ho aspoň trošku záživným, ale nestalo se. I celá záležitost s Florou mi přišla uvěřitelná asi jako herecké výkony ve Strážcích vesmíru. A to, že se v každé kapitole musela aspoň jedna postava rozbrečet, to už ani nekomentuji. Suma sumárum, po dočtení jsem si říkala, jak je skvělé, že Agatha Christie neprojevovala ve své tvorbě stejný talent na vraždu jako Andrew Wilson na psaní.... celý text
Má ji rád, nemá ji rád
2017,
Sharon J. Bolton
Moje poslední knížka z tvorby Sharon Boltonové, kterou mi chybělo přečíst. A ano, přiznávám, pro tuto ženu mám velkou slabost, která nade mnou opět zvítězila. Kniha byla opravdu dlouhá jako Lovosice a furt jsem měla pocit, že se toho v ní zase až tak moc neděje. Zavražděné jsme znali, vraha vlastně taky a většinu času se pořád konaly nějaké tanečky mezi Maggie a Hamishem a my čekali, kdy už ho začne konečně zastupovat. Téma jako takové mě také zvlášť neoslovilo, fenomén fanklubů usvědčených vrahů mi přijde dost padlý na hlavu (i když v knize byl docela hezký vhled do problematiky a i určitá vysvětlení, proč se ženy do vrahů zamilovávají, což oceňuji). Skoro až do samého konce jsem byla přesvědčená, že víc jak 3 hvězdičky dát nemůžu, protože ostatní Sharoniny knihy jsou mnohem čtivější a akčnější, ale jakmile jsem se dočetla k závěru, nějak mě to opět dostalo a já si řekla, že ačkoliv je kniha možná nejslabší, nakonec potvrdila vysoké spisovatelské kvality S. J. Boltonové a 3* by byly prostě málo v porovnání s knihami ostatních autorů. Co také velmi oceňuji, jsou netradičně vložené články, části spisů, dopisy či e-maily, které zajímavým způsobem ozvláštňovaly jinak velmi volně plynoucí děj. Nakonec bych tedy řekla, že Sharon Boltonová opět potvrdila své spisovatelské kvality a napsala další velmi čtivou knihu, i když je v mnohém netradiční a řadu lidí neosloví. Přesto ji za sebe doporučuji dál, ostatně jako všechny ostatní autorčiny knihy.... celý text
Zločin na Starém Městě pražském
2014,
Daniela Krolupperová
Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. Schikanederův obraz Vražda v domě mě vždy oslovoval svojí ponurostí a syrovostí a byla jsem zvědavá na detektivku (samozřejmě fiktivní), která osvětluje jeho pozadí. Čekala jsem ledacos, ale ne tak pěkný a doslova poetický detektivní příběh plný historických osobností dané doby. Stará Praha se mi téměř zhmotňovala před očima a cítila jsem štiplavý kouř vycházející z komínů. Oceňuji, že každá postava byla tak pěkně představena ve své vlastní kapitole a i prolínání minulosti a současnosti bylo doslova rafinované. Rovněž se mi líbil velmi krásný jazyk, se kterým si autorka očividně pohrála. Nevím ovšem, jestli tohle vše dokáží dnešní děti ocenit. Pokud už čtou, očekávají spoustu akce a krve, což zde rozhodně nenajdou. Proto se domnívám, že ačkoliv nám dospělým jsou obrázky v knize ze zásady odepřeny, kniha tedy musí nést označení pro děti, poetičnost této detektivky oceníme spíš my dospělí než většina dětí (které znám). Já tedy autorce za knihu děkuji.... celý text
Němý křik
2016,
Angela Marsons
Můj první případ Kim Stoneové a rozhodně si nemůžu stěžovat. Na Angelu Marsons jsem měla spadeno již delší dobu a konečně se knihovna smilovala a poskytla mi první díl. Ačkoliv se autorka s ničím moc nepáře a začíná nám vše servírovat na zlatém podnose pěkně od prvních stran (což je chválihodné, nesnáším zdlouhavé rozjezdy), první seznámení se s Kim mě trochu vyděsilo. Přeci jen nám dnešní doba servíruje detektivy buď lehce vyšinuté nebo alkoholem posedlé, což může být na začátku prima změna oproti Herculu Poirotovi, ale pak už to člověka začne nudit. Kim se mi z počátku zdála jako typický studený psí čumák, se kterým by nevydržel ani vlastní stín, ale jak jsem se začítala dál a dál do příběhu, který začínal odmotávat i střípky z jejího života, začínala jsem pro ni mít pochopení, dokonce i slabost. Upřímně řečeno, není to člověk, se kterým bych chtěla spolupracovat v týmu, ale kdyby v mém životě došlo k vraždě, vím, že bych toužila právě po Kim a její buldočí zarputilosti, aby odkryla kdo, co a proč. Velké sympatie jsem pociťovala i k parťákovi Bryantovi. Nakonec tedy moc milá nesourodá dvojka :). Co se týče příběhu, v podstatě nemám výhrad. Po smíchání všech chutných přísad nám ze všeho vyšlo hlavní meny tak akorát zamotané, aby vše působilo ještě jakš takš uvěřitelně. Jediný problém, se kterým jsem bojovala, bylo samotné začtení se. Prostě mi to nešlo. Dlouho. Nevím proč zrovna u této knihy, ale pořád se mi stávalo, že jsem musela číst odstavec znovu, protože jsem ho úplně nevnímala. Začíst se mi podařilo až v poslední třetině. Nevím, jestli za to můžu já a mé rozpoložení nebo knížka samotná, ale doufám, že v dalších dílech už pofrčím, i kdybych stála na minovém poli.... celý text
Zůstaň!
2012,
Allie Larkin
Aaach neee... Tak tohle byla opravdu typická šablonovitá sladkobolná limonáda, které fakt nesnáším :-/. Na knihu jsem narazila (předpokládám) na svých toulkách Databází a zaujalo mě štěně a způsob, jakým bude pořízeno a také hláška "Neodolateně zábavná prvotina". Bylo mi jasné, že se nevyhnu romantice, ale říkala jsem si, že když se trochu zasměju a zavzpomínám na infarktové stavy v době, kdy byl náš pes štěňátko, trochu zaláskovaného sentimentu zvládnu. Místo toho jsem ale dostala kýbl předvídatelné romantiky, humor vůbec žádný a pejsek? No, byl tam. Na knize mě asi nebavilo skoro nic. Užívala jsem si pouze krátkou kapitolu, kdy se Van picla a koupila přes net psa za cenu, za kterou by šikovnější našinec zrekonstruoval menší byt. Pak se děj odvíjel přesně tak, jak jsem předpokládala a čím víc se moje předpoklady ukazovaly jako pravdivé, tím jsem byla naštvanější. Doufala jsem, že aspoň pejsek Joe bude dělat psí kusy, jaké štěňátka v tomto věku většinou dělají. Ale Joe byl opravdovým ztělesněním Rin Tin Tina, který Van zachránil tím, že ji umožnil jít na veterinu a každého, s kým se setkal, láskyplně olízal. Ve věku 5 měsíců, kdy pejsek mění zuby, by ale pravděpodobně rozebral nábytek na prvočinitele, z bot by udělal strouhanku, z podlahy odstranil veškerou krytinu (krom kachliček) a páníčka by pravděpodobně starostlivější kolega přemlouval, ať si zajde k psychiatrovi, protože sebepoškozování hraničí s psychickou poruchou. A konec? Ano, romantické srdce zaplesá, protože všechno dopadlo "úplně nejlíp na světě", ale mé realistické srdce šmrnclé pesimismem zakroutilo unaveně chlopní a je rádo, že další na pořadu dne je pořádná kriminálka.... celý text
Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě
2009,
Miloš Kratochvíl
U této knihy nejvíc oceňuji to, že vůbec vznikla. Pohádky jsou sice jednoduché, ale podle mě si své poselství nesou velmi okatě. Doporučovala bych ji především pro děti předškolního věku, protože starší děti už by si nejspíš dělaly z knihy srandu (např. kvíz). Kniha také vyžaduje poměrně velké zapojení ze strany rodičů, což u mnohých z nich může být docela problém. V knize nejde o to jenom přečíst pohádky, ale především si o tom s dětmi popovídat, rozklíčovat poslání a vše si zábavnou formou zopakovat. A to bez nadšení rodičů pro věc úplně nepůjde.... celý text