Eidalon přečtené 251

Pád 2013, Simon Mawer

Kniha pana Simona Mawera – Pád je mou první z jeho spisovatelského zázemí. I když se Mawer v Česku zviditelnil jinou knihou, která se naší kultury přímo dotýká (Skleněný pokoj), je jeho Pád již pátou knihou vydanou na českém trhu (2014), byť patří k těm, které napsal již před jedenácti lety (2003). Zatím mé první setkání dopadlo nadmíru dobře a přestože jeho další knihy neznám, je Pád impulzem k jejich přečtení a autora jako takového mohu doporučit. Tak mne jeho román silně oslovil a samotný autor překvapil svým zajímavým jazykem a vypravěčským umem, stejně jako svými hrátkami s jednotlivými postavami a jejich psychologií. Pád ve Vás při prvním „setkání“ může evokovat myšlenku, že ústředním motivem jsou hory a horolezectví, ale mne přišlo, že si autor s motivem pádu pohrává v celé knize, neboť hrdinové tohoto románu si během svého života projdou mnoha osobními pády. Ať je to „volný pád“ problematickými milostnými vztahy jednotlivých postav, pád vlastních morálních zásad, pád iluzí a idealizovaných představ či pád fyzický při zdolávání horských stěn. Propletenec vztahů jednotlivých hrdinů knihy jejichž, byť předvídatelný konec, se dozvíte až v závěru knihy. Knize dává na zajímavosti prolínání se dvou časových rovin a dvou generací, které si prožívají klasický milostný trojúhelník vyšperkovaný ještě o vzájemné propletení napříč oběma generacemi a časem. Je to mozaika vztahů a postupného odhalování, kterou se v celém obraze čtenář dozví až v úplném závěru knihy. Společně s hrdiny si „projdete“ válečným Londýnem, léty poválečnými, bouřlivým léty šedesátými a to vše až po současnost. I když propletenec vztahů v tomto komentáři zdaleka ani nenaznačuji, trochu dále je v hrubých rysech další děj knihy, pokud chcete číst příběh jako "nepopsaný list", pak toto povídání dále nečtěte!!! Příběh prvního milostného trojúhelníku Vás zavede do Velké Británie a začíná obdobím těsně před druhou světovou válkou. Dobré kamarádky Diana a Meg se seznamují se slavným horolezcem Guyem Matthewsonem, který je okouzlí a získá. Diana horolezectví ihned propadne a s Guyem se velmi sblíží. Začínající válka však jejich vztah přetrhne a oddělí je od sebe, aby se k sobě vrátili jako jiní lidé s jinými závazky až na konci války. Osud však „předloží“ Guyemu Meg a jejich vztah se stane protipólem čisté lásky, kterou prožíval s Dianou, neboť Meg je určitě nejkontroverznější postavou celé knihy. Druhý milostný trojúhelník se odehrává o generaci dále. Diana a Meg již mají dospělé potomky a Robert (Diana) a Jamie (Meg) jsou velcí kamarádi – jakoby bratři, které v mládí spojuje láska k horám, aniž by zprvu chápali rivalitu svých matek a znali osudy jejich „společného“ muže – Guye. Žijí si své životy a prožívají své pády, vše vrcholí, když se vydají napříč Evropou do Alp se společnou přítelkyní Ruth, která své city "spravedlivě rozděluje" mezi oba dva mladé muže. A tak soci v lásce a partneři na jednom laně prožívají traumatický výstup na Eiger, který se stane v jejich vztahu osudným. Robert je stržen lavinou a přežívá jen zázrakem a bdělosti Ruth, Jamie ho opouští ve chvíli nejtěžší, aby sehnal pomoc. Tento pád zásadně nasměruje Roberta do vod klidnějšího života bez lezení, zatímco Jamie jde za svými cíli, kterými jsou hory a čím větší, tím lepší. Ruth zůstává s Jamiem, ale její mysl je zaměřena jiným směrem. Léta běží a nakonec smrt jednoho z hlavních hrdinů (kterou kniha začíná) vede jeho kamaráda k návratu ke kořenům, ke svému mládí, aby odhalil staré pravdy, které mu zatím zůstaly utajeny. Mozaika vztahů se seskládala, děj se uzavírá, vše je objasněno a skvělá psychologie postav je dotažena do smysluplného závěru. Knihu dočtete a vůbec nelitujete, že jste investovali svůj čas do jejich téměř pěti set stránek. A nakonec Vás dílko nutí k přemýšlení na vlastními pády, na svým osudem a hrátkami života. Dávám čtyři hvězdy a to jen proto, že neznám další Mawerovy knihy, ale i za hodnocení – pět hvězd bych si klidně stál. Kniha Vás přinutí k zamyšlení nad životem, tu a tam si uděláte poznámku moudra, vedle skvělé zábavy se dočkáte i poučení a nudit se při tom určitě nebudete. . .... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Tato kniha Johna Greena asi nemůže minout pozornost žádného čtenáře, který sleduje novinky a vše podstatné, co se na současném českém knižním trhu děje. John Green (1977) – 37 letý americký autor má za sebou již řadu úspěchů, již jako 28 letý získal Printzovu cenu za svou prvotinu Hledání Aljašky, současně patří k nejznámější vloggerům a to společně se svým bratrem. Hvězdy nám nepřály je jeho další knihou, která se hned po svém vydání (2012) zařadila mezi americké bestsellery a která má již své filmové zpracování, které je přijímáno taktéž velmi pozitivně. Kniha předkládá smutný příběh dvou mladých lidí, kterým osud nepřál dožít se vyššího věku. Hlavní hrdinové Gus a Hazel bojují se svojí nemocí a ve svém boji se náhodně potkávají, aby prožili navzdory svému osudu pár krásných měsíců spolu. Dá se říci, že kniha velmi útočí na city čtenářů tématem nijak novým a přesto stále dojímajícím – mladý člověk, nemoc, láska a bezvýchodná situace. Kniha však není o smrti ale o lásce, o tom, že se za pár měsíců dá prožít malá věčnost a že se dá prožít i s optimistickým pohledem a specifickým humorem. O tom, že každý z nás má svůj vesmír a jeho velikost je dána jen a jen námi. Hvězdy nám nepřály je smutný, ale krásný příběh, ve kterém se opakují mnohé pravdy prověřené samotným životem a se kterými se každý z nás dříve či později potká. A i když kniha končí tak, jak končí každý velký milostný příběh, přesto je knihou, která by měla dát sílu všem těm, kteří si myslí, že je jejich osud zlý a nemilosrdný. Pouze pod tíhou faktů si můžete uvědomit, jak jsou mnohé naše problémy a neřešitelné situace mnohdy banální, pokud proti nim postavíte touhu žít a užít si život, touhu, která nemůže být řadě lidí na této planetě naplněna. Ale i to je život ve své drsné, neuctivé a nemilosrdné podobě. Omnis cellula e cellula. Vždy si po přečtení podobného příběhu vybavím slova jedné písně mých oblíbených interpretů . . . „ . . . s večerem když člověk cítí osamělost, nemusí hned s láhví hrát si na dospělost, spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál . . . „... celý text

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler

Tak nějak zpětně se propracovávám ke všem knihám manželů Ahndorilových (Lars Kepler), nyní tedy jejich druhý počin Paganiniho smlouva. Určitě, čeho jsem si všiml hned, je jejich vývoj v psaní detektivních příběhů. Svědkyně ohně či Písečný muž jsou dějově mnohem propracovanější (zamotanější) a i téma jde více do krimi románu, řekl bych, že tyto další knihy jsou určitě lepším počinem. I když hlavní a ústřední postavou je opět Joona Linna, který se poprvé pracovně setkává se Sagou Bauerovou a jeho „noční můra“ je v závěru příběhu jen lehce nahozena a pro neznalce nic neznamená, děj se odvíjí spíše na pozadí politicko_krimi zápletky. Prvotní záhady v příběhu jsou záhy odhaleny, známý je brzy i motiv a pachatelé činů, v knize jde dále v ději jen o to, zdali se podaří zamezit zlu a dostihnout pachatele včas. Téma je taktéž již mnohokrát propírané a to obchodování se zbraněmi a porušováním všeho jen s cílem zisku a osobního prospěchu. Získáním nebývalých požitků se pár vyvolených rozhodne hrát hru bez ohledu na následky, které její závěry přinášejí. Autoři příběhu vše jen trochu okoření postavou hlavního hybatele stojící na druhém břehu a jeho nebývalé zvyklosti uzavírat se svými obchodními partnery nezvyklou Pagininiho smlouvu, která má netradiční průběh a zcela fatální dopad pro všechny zúčastněné. Spousta peněz = nebývalé možnosti a moc proti kterým má spravedlnost jen malou šanci. A i když se podaří odseknout draku jednu hlavu, hned se objeví dvě další, které si žádají svou „libru masa“. Nerovný a nikdy nekončící boj, který nelze vyhrát, pokud my lidé budeme ochotni vyměnit své osobní požitky a touhy za strádání a umírání těch druhých. Možná se někdy dočkáme spravedlivějšího světa, ale dnešní podmínky tomu ještě nenasvědčují . . . to je závěrečné motto knihy, ze kterého čiší tak trochu beznaděj, ale zároveň i určitá víra. Kniha, které s ohledem na další dílka autorské dvojice mohu dát jen 3 hvězdy a to jen tak tak . . .... celý text

Svatyně 2007, Raymond Khoury

Knihy Raymonda Khouryho (zatím jich napsal celkem šest, nepočítaje jeho díla scenáristická) mne vždy zaujaly. Drží celkem vysokou laťku, ale i mezi nimi lze rozlišovat ty lepší a ty horší. V knize Svatyně autor otvírá odvěké tajemství iksíru a Úrobora – hada požírajícího svůj vlastní ocas. Tento symbol se v novodobé historii objevuje mnohokrát u nejrůznějších kultur a je mu přisuzována řada významů. Proto není problém mu přisoudit další, kolem něhož se celý děj knihy odvíjí. V knize autor používá mnoha obrazů a několik časových rovin, které mají čtenáře získat a napnout. Jejich cíleným „přepínáním“ v okamžiku největšího napětí Vás nutí číst knihu dál a dále, i když samotný děj až tak dynamický není, ale postupně se posouvá vpřed, aby se jednotlivé nitky děje setkaly ve finále příběhu a objasnily všechny naznačené roviny. Hned na úvod jste v taženi do akce a jedné časové roviny, vzápětí je navozena druhá a třetí situace, vždy v jiném čase – všechny Vám mají představit hlavní aktéry knihy a ono Tajemství, které se vine celou knihou. O co se jedná sice zkušený čtenář velmi rychle odhalí a tak jen čeká, jak si autor poradí s logickým vyústěním celého příběhu, které je nakonec celkem velmi prosté a přirozené. Převážná část knihy je ale spíše cílenou akcí, kdy se několik stran snaží získat jedno a totéž a boj o tuto relikvii se stává ústředním dějem knihy. Jen jakoby okrajově je naznačena důležitost a smysl tohoto konání a jeho význam a trochu rozvedena myšlenka následků, kdyby opravdu nastalo to, co se naznačuje. A tak se na mnoha stránkách prodíráte uličkami Bejrútu, Bagdádu, hraničními oblastmi Turecka a Iránu, kdy jedni utíkají před druhými, vše je okořeněno střelbou, honičkami v autech i mnoha mrtvými a postupně odhalujete tajemství i osobní motivy jednotlivých postav a jejich vzájemné propojení v čase přítomném i minulém. Najdete zde kladné i záporné hrdiny, krásnou ženu a historický odkaz, v jehož sílu věří všichni zúčastnění. Obracíte stránku za stránkou a postupně se dostáváte k rozuzlení příběhu, které je ale nakonec přirozené, jak život sám. Tím se autor šikovně vyvléká ze zodpovědnosti rozumně obhájit možnost a reálnost celého příběhu. A při závěrečném finále ti, kteří mají od Khouryho načteno, poznávají, že podobný závěr není vlastní jen této knize, což trochu zamrzí. Svatyně má sice trochu tajemný název, ale více než o tajemno jde o odvěkou touhu lidstva po jednom a tomtéž. Je to především akční kniha, která se dobře čte, a určitě přinese potěšení všem, kteří se v podobných dobrodružných příbězích vyžívají. Téma a zápletka je dostatečně tajemná, i když svojí náplní se jedná o tematiku, která již trochu čpí vykrádáním sebe sama či jiných podobně píšících autorů. Průměrné dílko vhodné na dovolenkové lenošení, u mne tři hvězdičky.... celý text

Tajemství 2014, Ken McClure (p)

Knihy skotského lékaře, vědce a mikrobiologa pana Kena McClureho mám rád, to jsem zde uváděl již při jiných recenzích na jeho knihy. Autor jich napsal již celou řadu a podstatná část byla vydána i v češtině. Vedle samostatných románů je zde i série deseti knih s hlavním hrdinou Stevenem Dunbarem, působícím ve státní organizaci Sci-Med jako hlavní vyšetřovatel. Právě tento vyšetřovatel VLI se objevuje v knihách, které vyšly v horizontu 2 – 3 let zpětně a patří k novinkám. Nejinak je tomu i u poslední autorovy knihy (2014) – Tajemství. McClure ve svých knihách nepředkládá až tak komplikované zápletky, vždy se však děj odehrává a řeší závažné celospolečenské problémy nezřídka související s bezpečností států, se zdravotními programy a nejrůznějšími biologickými hrozbami. Témata jeho románů jsou ale dost podobná, proto Vám mohou mnohdy splývat. Tu se jedná o zmutovaný vir, tu o nákazu z masa či geneticky upravované potraviny a podobně. Za vším vždy stojí touha po moci, zisku či jen získání výhody z hrozby silou, za kterými stojí nejvyšší představitelé jednotlivých vlád ať legálně či nelegálně. Autor se ve svých knihách snaží upozorňovat na tyto problémy a odhalovat mnohdy složité pozadí jednotlivých kauz. Hlavní hrdinové se pohybují v lékařském prostředí, výzkumných laboratořích či přímo v terénu. Jejich snažení a odhalování je v řadě případů z důvodu státního zájmu „zametáno pod koberec“. Svými knihami se tedy pan McClure snaží alespoň na řadu problémů upozornit širokou veřejnost a v jeho knihách se objevují problémy zcela v souladu se současností. V poslední době se taky do jeho knih vkrádají reálie skutečné, které společně s fiktivní linkou příběhů vytvářejí velmi reálné prostředí a knihy jsou tak vskutku uvěřitelné. Spojení věcí, o kterých si čtete na zpravodajských serverech s myšlenkou a fiktivním příběhem ve Vás vyvolávají velmi silný pocit, že tak se to mohlo stát či se dokonce tak děje. Tím jsou knihy přitažlivé a strašidelné zároveň. Také děj knihy Tajemství má nemalé téma a to „moloch“ tzv. vymýcených nemocí (obrna, mor, černý kašel, tuberkulóza a další), kdy preventivní program dlouhodobého přeočkování celých populací vedl k tomu, že tyto nemoci zcela vymizely, alespoň v části civilizovaného světa. Proti nim staví nová témata jako jsou např. únavový syndrom, roztroušená skleróza a další, o jejichž původu se stále moc neví. Děj knihy Tajemství není tentokrát až tak propracován, Steven Dunbar se dostává k materiálu výbušné povahy zcela náhodou. Při snaze vyšetřit záhadné úmrtí své bývalé kolegyně a kamarádky naráží na tajemství, které je přístupné jen nejvyšším představitelům nejmocnějších zemí. Postupně se rozkrývá silné téma biologických zbraní, které nenechává v klidu nikoho. Snad nejhrůznější představa je biologická válka, kdy samotná příroda patřičně přeměněná se stává silou větší všech jiných, proto se neustále hledají cesty, jak nepřítele oslabit biologickou cestou, ale přitom minimalizovat riziko vlastní nákazy. Ve své knize jednu takovou cestu pan McClure odhaluje a při jejím čtení Vám po těle moc příjemně nebude, obzvláště, patříte-li ke generaci, které se povinné přeočkování v dětském věku nevyhnulo. Možná si to nikdo z nás neuvědomuje, ale v našich tělesných schránkách přežívají mnohé viry desítky let a čekají na svou příležitost. A zatímco proti bakteriím již máme obranu, viry zůstávají zcela v „rukou“ našeho imunitního systému. Jak využít této skutečnosti Vám autor zcela reálně předvede, brrr, nedobrá představa i když je údajně jen fikcí. Ale jestliže to napadlo autora, určitě to napadlo i mnohé jiné . . . jen je otázka, zdali je to technicky proveditelné. A o co se jedná, čtěte. Určitě zajímavě strávený čas. Kniha je čtivá a pokud jste od pana McClureho zatím mnoho nepřečetli, určitě Vás zaujme i svým tématem. Je to autorův standard – hodnotím na 55 %, a přidávám 10 % za společenskou naléhavost na tyto problémy upozorňovat. Tedy 3,5 hvězdy, nakonec dávám 3, i když kniha a její příběh je lepší průměr a určitě se nudit nebudete, jde jen o to, zdali Vás podobná tematika knih zajímá . . .... celý text

Konec vosí sezóny 2013, Denise Mina

Denise Mina a Konec vosí sezony – můj první kontakt s autorkou, první kniha. Nemohly mne minou recenze a doporučení, skutečnost, že se kniha překládá, prodává a má již i svoji audio podobu mne dost naplňovalo velkým očekáváním. A to byla první chyba. Přílišná očekávání staví román do pozice předem složité, vaše optika je pokroucena ještě dříve, než knihu otevřete. Kniha je zajímavou detektivkou, psychologickým románem a číst ji bez všech těch předchozích marketingových upoutávek, bral bych ji jako slušný počin z trochu jiného regionu a pohledem pro změnu autorky - ženy. Takto mohu napsat, že kniha úplně nenaplnila mé očekávání. Nedá se říci, že by zklamala, ale prostě pokud čtete největší pecky současné psycho - kriminální tvorby dnes především severských autorů, zůstává dle mého názoru román trochu za těmito dílky, možná právě pro svoji všední realitu dne. Jedná se o krimi příběh z anglicko – skotského prostředí, který zdaleka nemá žádné složité a vyfabulované zápletky a tajnosnubné pozadí, příběh ale tím více odpovídá skutečnosti. Reálné průmyslové prostředí zpustošené hospodářskou recesí, vícevrstvá společnost a především sonda do lidského chování a vůbec současné společnosti a myšlení mladých lidí příběh plně odhaluje a je to odhalení dost nepovzbudivé. Hned zkraje znáte oběť i její vrahy, zde nikdo nemůže říci, že vraha tušil v první třetině knihy, toho totiž čtenář „dostává hned v první kapitole na stříbrném podnose“, motiv se vám doodhalí mnohem později, ale o samotný akt vraždy tu až tak nejde. Ta je jen vyústěním příběhu o lidské sobeckosti a společenskému systému a vývoji, který jen odráží realitu dneška se všemi těmi rozvírajícími se nůžkami mezi chtěním, možnostmi, bohatstvím a mocí, mezi tím co chcete a co můžete, co Vám vaše ekonomická situace a společenské postavení dovolí. Zástupce policie zde nepředstavuje žádný vlk samotář, drsný detektiv, ale žena, k tomu navíc žena v pokročilém stupni těhotenství – Alex Morrowová – detektiv seržant, která žije svůj vlastní traumatický život a musí se vyrovnávat se ztrátou dítěte, partnerskými rozchody či nelichotivou kriminální historií svého bratra a jeho syna. Autorka doodhaluje nelichotivé policejní praktiky především směrem k chudším dělnickým komunitám, mocenský boj v samotném policejním sboru a pak zvrácené nastavení hodnot a priorit u tzv. vyšší třídy. To vše z knihy čiší a působí na čtenáře mnohem více, než samotný kriminální akt vraždy, jehož vyšetřování se vine jako nosná nit kolem celého dalšího příběhu a rozkrývá až děsivé myšlení mnohých aktérů, které je pokřivené dnešním vývojem a děním světa a se zcela zvrácenými stupnicemi hodnot lidského žití. Samotný motiv vraždy, způsob jejího provedení a okolnosti, které k vraždě vedly – to jsou témata k hlubšímu zamyšlení na tím, kam současná lidská komunita západního světa spěje a jak se za pár desítek let spousta věcí změnila . . . Konec vosí sezony u mne zůstal trochu za očekáváním, ale jeho přečtení přesto stojí za to, slušné tři hvězdy a kniha se bude určitě líbit všem těm, kteří nejsou jen vyznavači akce nadruhou, drsného násilí, desítek vražd a nekonečných přestřelek. Sonda do současnosti odrážející současný způsob života a nové nahlížení na hodnoty žití, které dříve byly nedotknutelné . . .... celý text

Terapie 2004, Jonathan Kellerman

Musím říci, že dle mého názoru představuje Jonathan Kellerman absolutní špičku mezi autory psychologických trillerů. Tak, jak si vybudovala svou pověst severská dílka detektivního žánru, je Kellerman jedničkou právě v oblasti detektivní literatury se specializací na psychologii pachatele a jeho chování. V jeho knížkách vystupují hned dva hlavní hrdinové – detektiv Milo Sturgis a jeho velmi blízký přítel psycholog Alex Deleware. Knihy na mne působí více reálně a ze života, lépe, než mnohdy již až příliš překombinované příběhy pana Nesba, Olsena a dalších. Každopádně je to trochu jiné čtení, ale opět s visačkou vysoké kvality. Oba dva hlavní hrdinové se v knihách, které již překročily polovinu druhé desítky, časově vyvíjejí, prožívají své životní výhry i prohry, ale v každém z románů řeší zapeklité příběhy, které mají kořeny ukryté hluboko v lidským myslích a jednotlivých lidských osudech. Terapie je dalším příběhem, kde se hned zkraje oba dva aktéři dostávají do akce. Vražda dvou mladých lidí se ze začátku jeví jako dílo psychopata, který se mstí za svůj handicap, později se však ukazuje, že vše má úplně jiný podtext. S postupně probíhajícím vyšetřováním se rozkrývá minulost a objevují pravdy, které se na povrchu jeví ve zcela jiném světě. A jak již to bývá, za pozadím vraždy se sexuálním podtextem se nakonec skrývají velké peníze, vliv a moc a zneužívání státních grantů v soukromý prospěch. Autor zde apeluje na téma, které není neznámé ani čtenářům u nás, vždyť zneužívání nejrůznějších dotací u nás konkrétně z EU, to je téma stále živé. Terapie Vás ze začátku rychle vtáhne do děje a rozběhne všechny nitky vyšetřování, v půlce knihy se ale děj trochu zasekne a chvílemi Vás nutí určité pasáže přeskakovat, závěr je již jen logickým vyústěním všech faktů, ale nic překvapivého a dechberoucího se již neuděje. Kniha patří ke slušným počinům, má blížeji k reálnému životu, tím pádem se v dnešním světě překombinovaných detektivních témat stává maličko méně atraktivní, neb v tomto srovnání patří jen k průměrným. Odmyslíme-li si ale ony detektivní pecky, je to stále slušné čtení za lepší tři hvězdičky. A pokud máte rádi psychologické podtexty detektivních příběhů, je to kniha, která Vás určitě osloví . . .... celý text

Country Home . . . svět písní a dávných příběhů 2003, Martin Žák

Martin Žák je dnes osobou, která je mezi „svými“ velmi známá. Jeho Country Home bylo kdysi v krušnohorských lesích, cesty osudu je později zavedly do Prahy a pak zase zpět k venkovu . . . V prvopočátcích byl jeho životní styl jistě velmi netradiční, dneska předává své hudební i textové zkušenosti dalším, ale především svůj život zasvětil hudbě starého amerického venkova – své country music. Kniha vznikla v roce 2003 a její náplň plně vystihuje uvedená anotace . . . zachycuje historii nejrůznějších starých písní, přikládá české texty i notový zápis, akordové značky a ještě pár dalších zajímavostí ke každé uvedené písni. Narazíte zde na písně neznámé i ty více známé, mnohé z nich znáte pod jiným texty, ale všechny ty písně sdružuje jejich původ a styl včetně historie kolem jejich vzniku i prostřední a okolností, za kterých byly napsány . . . Kniha je určena především vyznavačům tohoto žánru, kteří se při její četbě mohou seznámit s historií spousty písní, které známe a zpíváme snad od nepaměti, jsou předmětem nejednoho zpěvníčku, většinu z nich však pan Žák opatřil vlastními texty, aby je trochu ozvláštnil. Jeden příklad za všechny Píseň „Chodím po Brodwayi hladov sem a tam“ zná u nás asi každý (ze střední a starší generace určitě), vždyť se zpívala u každého táboráku, v každém výletním autobuse, na každém táboře – pravda, dneska se v autobuse spíše píší emaily či poslouchá jiná muzika, ale dříve tomu tak bylo a troufám si říci, že alespoň jednou za život se s touto písní setkal každý Čech hlavně jako dítě . . . a přesto jen mizivý počet z nás ví, že tato oblíbená píseň horalů She´ll Be Comin´Round the Mountain vznikla ze starého černošského spirituálu When the Chariot Comes, která se zpívala především na americkém Středozápadu hodně let zpět. Tuto píseň v knize najdete nejen s notovým záznamem, akordovými značkami ale i s vlastním textem Martina Žáka, to pro ty, kterým známější text z nejrůznějších důvodů nevoní. A tak bychom mohli pokračovat s dalšími a dalšími příklady desítek v knize publikovaných písní. Kniha zaujme jen fanoušky žánru a to ještě ty, kteří jsou trochu hudebně vzděláni a touží se o písních a jejich historií dozvědět něco více, což je dneska spíše vyjímka, než pravidlo. Country Home je svérázný svět, jak si jej Martin Žák sám pojmenoval, svět který pochopí jen stejný fanda či nadšenec. . . Country není jen hudba - to je životní styl . . .... celý text

Finanční plánování a likvidita 2007, Martin Landa

Odborná publikace Martina Landy je počinem vydavatelství Computer Press a spadá do kategorie ekonomických knih. Je napsána přehledně a srozumitelně pro odbornou veřejnost a ikdyž se četba široké veřejnosti nezakazuje, je určena především pro všechny, kteří ve své práci používají termínů jako je pracovní kapitál, cash flow, finanční strategie, finanční či operativní plánování a především vše ve vazbě k pojmu likvidita. Každý podnik či výdělečná organizace je „stroj na peníze“ a peníze v knize představují ústřední téma. Čtenář se dozvídá hned v úvodu, jak určit, zda podnik má či nemá dostatek peněz – neboli zda je či není likvidní. S touto souvislostí autor dále v navazujících kapitolách důsledně odkrývá všechny hlavní souvislosti podnikových peněžních toků. Likvidita podniku a to současná i budoucí totiž není věcí náhody, ale výsledkem důsledného finančního plánování. Myslím si, že je to v celku dobře napsaná kniha, která se vyhýbá přílišnému teoretizování a klade spíše důraz na praxi, praktické příklady zde najdete a vinou se celou publikací. Dílko jistě není určeno všem, ale ti, kteří mají potřebu se v dané oblasti sebe vzdělat popř. doplnit si své odborné poznatky a znalosti jejím přečtením určitě času s knihou stráveným nebudou litovat.... celý text

Folkaři 2008, Vladimír Vlasák

Vladimír Vlasák (1958 – 2013), autor knihy Folkaři, byl především významný hudební publicista, kritik, novinář, který dlouhých 25 let psal profesionálně o muzice, muzikantech a problematice kolem hudby a to nejen folkové ale o hudbě, která vytváří dnešní hudební kulturu, která se poslouchá. Napsal stovky článků, recenzí a mimo jiné i knih, Folkaři – to je jen jedna z mnoha. I když kniha vznikla v roce 2008, předmětem jejího zájmu jsou léta především předrevoluční – tedy do roku 1990, což je jistě škoda, neb je tomu přeci již 24 let, za které vyrostla a dozrála celá nová generace písničkářů – folkařů v době, kdy se kormidla otočila jiným směrem. Přesto je kniha zajímavá především pro mladší generaci, která z uvedených jmen většinu nezná, stejně tak jako mnoho reálií té doby. A to je taky její hlavní cíl, seřadit, pospat a doložit vše pro generace příští. Ve dvanácti kapitolách autor mapuje období let 1960 – 1989 a odborně Vás provede údobím vzniku folkové scény, písničkářů, představí a přiblíží počátky celé řady autorů a hudebníků, z nichž převážná většina hraje, skládá a koncertuje dodnes, byť již v důchodcovském věku. Seznámí čtenáře s Portou, Klubem na Petynce, významnými hudebními festivaly, setkáte se se jmény Hutka, Kryl, Třešňák, Merta, Voňková, Nos, Dobeš, Nohavica, Daněk, Křesťan, Lohonka, Holušová, Janoušek, Tichota, Plíhal, Redl, Streichl a dalšími . . . Kniha obsahuje řadu faktů, dat a věcí, které mapuje a zanechává tak svědectví pro další generace, které nemohou říci . . . to si pamatuji, tam jsem byl, toho znám. Především je to ale popis jednoho hudebního fenoménu, který skrze hudbu a text bojoval se státní mocí, STB, systémem a vším tím, co jsme my starší prožívali na vlastní kůži. Je jen škoda, že pan Vlasák již nemohl napsat pokračování a přenést se až do dnešních dnů. Texty se změnily, nálada ve společnosti je jiná, ale témata pro folkové interprety zůstala stále otevřená a stejně aktuální (jen vzpomeňte na Klusovo Pane Bože za co atd.). Lze jen dodat trochu s nostalgií, že z fenoménu let 60., 70. a 80. se stal dnes maložánr, kterému se v mediích dává prostoru jen sporadicky. Čeští Folkaři jsou stále pevnou součástí hudební kultury především v letech totality, své umí ale říci i dnes, jen těch uší ochotných naslouchat je již podstatně méně . . .... celý text

Zkorumpovaná farmacie: Jak farmaceutické společnosti klamou lékaře a škodí pacientům 2013, Ben Goldacre

Tato knížka pan Goldacreho patří v těchto dnech (05/2014) k těm nejvyhledávanějším a nejžádanějším, jako by čtenáři za titulem hledali skandální odhalení nějakého tajného spiknutí. V podstatě ale kniha jen doodhaluje a dokumentuje staré známé pravdy, které lze shrnout do několika postulátů – farmaceutický průmysl je obrovský byznys, ať již na poli jakékoli skupiny léků předepisovaných na recept a nebo „léků“ nabízených volně k prodeji. Hledají se a zkoumají nejrůznější kombinace léčivých látek na cokoli, do výzkumu, který je neskutečně dlouhý a tím pádem drahý více a více investují průmyslové soukromé společnosti a ti si přejí jen pozitivní výsledky – a zisk z těchto projektů za každou cenu. A jak toho dosáhnout? Předně nepublikovat data, která jsou ve výzkumu negativní a publikovat jen to, „co vyšlo“. Nelžou, ale zároveň statisticky výsledky naprosto pokřivují a ohýbají ve svůj prospěch. Tím, že informace pravdivě nepředkládají uvádějí v omyl své lékaře a ti pak své pacienty. To vám autor odhalí hned v úvodní kapitole. Každý vyvinutý a schválený lék do prodeje je třeba „vytěžit“ i kdyby se na potíže, které lék řeší, našel jiný lék a třeba výrazně levnější a účinnější (ten je naopak třeba utlumit a odložit, dokud se nevytěží jeho předchůdce). Je zde obrovský konkurenční boj o trh, do kterého jsou vtahováni lékaři, lékařský personál, managementy nemocnic, neboť ti všichni rozhodují, jaký lék bude používán, nakupován, předepisován a tím pádem na trhu zvítězí a přinese svému tvůrci nebývalý zisk. A pak generika – druhá vlna neméně důležitá. Tlak na peníze je tak obrovský, že se potlačují všechna negativa léků a především vedlejších účinků a za područí je zde brán pacient, který se vlastně nemůže bránit. Máme léky na všechno, ale 60% z nich nepotřebujeme, stačilo by jen trochu změnit životní styl, otevřít se přírodě a odstranit všechny příčiny stavu, který lze označit jako zdravotní problém. To vše pan Goldacreho ve své knize popisuje se znalostí věci a již název jednotlivých kapitol Vás orientuje, o čem kniha je – Chybějící data; Kde se berou nové léky?; Regulace léčiv; Podivné výzkumy; Marketing. Je otázkou, zdali knihu "číst či nečíst". Ozřejmění problematiky téměř všem čtenářům jistě „otevře oči“, na druhou stranu je lepší jisté věci nevědět, neb Vás jinak bude hrůza jímat z každého dalšího lékařského předpisu, zastonání a, Bůh chraň, hospitalizaci v nemocnici. Autor na řadě příkladů ukazuje pravdivost svých slov a nebo minimálně zpochybnění opaku. Kniha je četbou výživnou, ale i náročnou - nějaký bulvární styl a přístup nečekejte. Spousta faktů, příkladů, náznaků a úvah, prostě spíše odborný a seriózní popis stavu, proto si na četbu vymezte spíše dopolední hodiny, nejedná se o žádný jednoduchý textík, ale publikaci, která na 320 stranách odhaluje mnohé . . . Jak jsem psal v úvodu, farmaceutický průmysl je obrovský byznys, ale ruku na srdce, téměř 45% volně prodejných léků ze všech vyrobených, který tento byznys představuje může fungovat jen díky nám, klientům – pacientům, kteří utrácíme více a více za věci, které zpravidla nepotřebujeme. Stačí jen dbát na správný životní styl, trochu zapátrat v minulosti a odkazech našich předků a najednou zjistíte, že příroda vynalezla léky na vše mnohem dříve, než průmyslová lobby, která ji jen kopíruje tu lépe, tu hůřeji. A rada na závěr? Své zdraví si dneska musí uhlídat každý sám, dobrým přístupem, dostatečnou informovaností, jistě je dobré znát genealogii svého rodu a to z pohledu zdravotních problémů, vrozených dispozic a něco s tím dělat. Prevence je totiž lepší lékař, než stohy zázračných pilulek. A pak omezit ty tuny nejrůznějších preparátů na všechno bolavé od těla či duše . . .... celý text

Andaluský přítel 2013, Alexander Söderberg

Prvotina pana Söderberga zaujala v roce 2011 odbornou veřejnost včetně filmových společností, u nás vyšla v roce 2012 s nálepkou další skvělé severské krimi s tím, že Andaluský přítel je prvním dílem trilogie, která bude jistě čtenáři dávkována přesně v těch správných rozestupech. Na úvod je třeba říct, že kniha ale není pokračovatelem klasického detektivního thrilleru, ale spadá obecně pod žánr mystery. Nenajdete v ní sériového psychopatického vraha ani „detektiva samotáře“ typu Harryho Boshe, Harryho Holea či Carla Mörcka, tak jak je známe z posledních hitů detektivního žánru. Samotná policie a její představitelé v knize sehrávají spíše negativní roli těch, kterým je dovoleno pod rouškou zákona a moci vše . . . Nečekejte ani nijak obzvlášť vyfabulované zápletky se spoustou náznaků a falešných stop vedoucí čtenáře k úvahám, kdo je kdo a kam se to všechno bude ubírat. Přestože kniha dává hned na úvod jasné mantinely, čtenář není okraden o akci a řadu dramatických situací, jednou z nich kniha vlastně začíná . . . Hlavní hrdinka, Sophie Brinkgmannová, krásná a inteligentní žena mezi 30 – 40 lety, vdova a matka patnáctiletého syna, se zcela náhodně dostává z titulu svého povolání (sestra v nemocnici) do soukolí několika mlýnských kamenů, které zde symbolizuje organizovaný zločin a jeho představitelé v podobě dvou znesvářených rodin bojujících o moc ve stejném evropském teritoriu. „Předmět podnikání“ obou rodin je stejný – distribuce drog, praní špinavých peněz, nelegální obchody s akciemi a informacemi obecně (kdy vydíráním klíčových postav předních firem či celebrit vědí více a dříve, než ostatní investoři), prodej zbraní. Je zřejmé, že při této formě podnikání je na pořadu dne mnoho akce, násilí, mučení a zabíjení s cílem dosáhnout požadovaného a to zcela bez zábran a výčitek. Autor Vás detailně provede historií obou rodin, jejich představitelů a zakladatelů i toho, jak se dostaly do sváru, který od začátku knihy představuje hlavní dějovou linku. Vše „opepří“ další postavou malého obchodníčka se zbraněmi, který se při svém kšeftu dostane taktéž do soukolí děje, shodou okolností se jedná o člověka s užší vazbou k samotné hrdince. A policii – tu zde reprezentuje zcela nezávislá skupina – která má naprosto volnou ruku ve svém sledování a konání s heslem – na hrubý pytel hrubá záplata. Používá stejných metod jako její rivalové ze světa organizovaného zločinu s cílem – výsledky budou – na právo kašleme. Když se pak jeden z členů sledovacího komanda „utrhne z řetězu“ dají se události ještě více do pohybu a vy nevíte, komu vlastně máte „fandit“. Sophie a její syn se tak stávají ústředními postavami, nástrojem vydírání, obětmi - prostě těmi, přes které lze dosáhnout svých cílů a přinutit druhou stranu k dohodě či ke kroku, který chce protistrana vyvolat. A strany zde nejsou dvě, ale hned čtyři. Obě znesvářené rodiny, policie a Jens – onen obchodníček se zbraněmi. Má Sophie vůbec šanci z této války uniknout? Dostala se do ní nezaviněně, když si ji oblíbil jeden z vůdců znesvářených rodů – Andaluský přítel – a tak se stala slabým článkem, přes který je možno dobrat se k výsledků – alespoň tak si to vyhodnocují protistrany. Rozbíhá se děj, kde víte kdo je kdo, kdo tahá za nitky, kdo chodí do akce, jaký cíl je sledován a vy jste součástí toho všeho s tím, že kromě Sophie nevíte komu vlastně držet palce. Kniha má 510 stran a to je jen první díl trilogie, proto Vám mohou jisté pasáže připadat zdlouhavé a příliš popisné až nudné, ale je to asi třeba pro díly další. Výsledkem je to, že se děj dopředu moc neposouvá ani na 300 straně románu a zápletky lze charakterizovat – všichni proti všem, jednou se spojím s tím a podruhé s tamtím. Interní dohody mezi „gorilami – zabijáky“ všech stran jsou na denním pořádku, tu bojují společně, v zápětí proti sobě. Spousty postav a postraních zájmů ale cíl stále stejný – ovládnout trh a protistranu zlikvidovat a nebo přinutit ke spolupráci v područí. Od prvotiny nikdy nevíte co čekat, předchozí zkušenost s autorem a jeho dílem chybí. Reklama mne nasměrovala trochu jinam, než kam se kniha ubírá, v tomto ohledu mne kniha trochu sklamala. Ale pokud se oprostíte od očekávání, jedná se o dobré, nadprůměrné čtení, u mne na 3,5 hvězdy. Jelikož lze očekávat pokračování, zůstanu při zemi a dávám hodnocení 60% (tři hvězdičky) ale plně zasloužené. Andaluský přítel je novodobý pohled do světa organizovaného zločinu s jeho inovacemi a technologiemi, kde zůstávají stejná jen „pravidla boje o moc“ . . . ta se totiž léty téměř nemění.... celý text

Rebel - osobní zpověď Tomáše Řepky 2011, Karel Felt

Kniha je osobní zpoveďí profesionálního fotbalisty Tomáše Řepky, který se v minulosti stal mnohokrát terčem medií pro svojí kontroverzní a výbušnou povahu, jenž ventiloval jak na hřišti, tak mimo něj. Vyprávění zpracoval a literárně zaznamenal pan Karel Felt. Na hřišti to byl především tvrdý a nekompromisní obránce, velebovaný fanoušky a stranou, za kterou hrál a naopak tvrdě kritizovaný ostatními protihráči či fanoušky jiných klubů. Svou tvrdost si nenechal vzít a do protihráčů „zajížděl“ vždy na hranici pravidel. Patřil k hráčům s největším počtem žlutých a červených karet u nás, své chování nezměnil ani ve svém zahraničním angažmá. Mnohdy zcela zbytečně oslabil svůj klub a sebral tak naději na lepší výsledek v daném zápase. Tomáš Řepka patřil ke sportovcům, kteří byli vždy dostatečně vidět a slyšet. Jak sám Tomáš připouští, hlavním důvodem je jeho povahový rys – říkat věci na plno – bez diplomatických úhybných manévrů, říkat je otevřeně padni komu padni a pak jeho sklon se nechat mnohdy zbytečně vyprovokovat. O celé řadě jeho počinů, průserů a momentů v kariéře se v knize dočtete z úhlu pohledu samotného aktéra, dozvíte se řadu zákulisních doplňujících informací, nahlédnete pod pokličku profesionálního života vrcholového fotbalisty a to jak v českých tak zahraničních klubech. Dočtete se o praktikách, o který se na veřejnosti moc neví, srovnání života v českém či zahraničním angažmá. Kniha má spousty zajímavých fotografií, je rozdělena do kapitol a logických celků a po jejím přečtení získáte ucelenější obrázek o postavě a životě Tomáše Řepky. Dílko je doplněno o statistiky, kapitoly s událostmi v jednotlivých klubech, popisování vztahu Tomáše k řadě spoluhráčů, funkcionářům či rozhodčím. Speciálními kapitolami je česká reprezentace a Tomášovo působení v ní či Tomášovi záliby v ženách a krásných autech včetně změny partnerky po dlouhé řadě let manželského života. Jazyk knihy je lidový a autentický, kniha má spoustu fotek a faktografických údajů. Je zpověďí fotbalisty, který to u médií a především bulváru neměl jednoduché a touto knihou chce vše uvést tak trochu na pravou míru . . . Kniha není nijak vyjímečná, ale určitě svým obsahem přispívá k dojasnění o chování a charakteru jedné z českých ikon fotbalového světa devadesátých let a období první dekády nového tisíciletí. V těchto dnech (03/2014) vychází její pokračování – Rebel - Neuhnu, které má hlouběji jít do Tomášova soukromí i do informací, které je lépe nevědět a znát . . . Do jaké míry je kniha autentická si musí každý posoudit již sám, vše má vždy dva úhly pohledu, dle mne je Tomáš samorost, který si za většinu věcí může sám, ale byl uznávaný a vydělal peníze o kterých se většině z nás ani nezdá, takže . . .... celý text

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

Pokud od druhého dílu knihy Poslední aristokratka, který se honosí názvem Aristokratka ve varu, očekáváte nějaké dramatické dějové změny, časový vývoj či výraznější nový nápad, tak se nedočkáte . . . ale pobavíte se minimálně stejně, jak u dílu prvního - pakliže se Vám líbí styl, jazyk a ironie, se kterou autor pracuje s lehkostí, nadhledem a vtipem. Druhé pokračování vlastně zcela kontinuálně navazuje v popisování situací knihy první a to i v přesně pokračující časové linii, kdy jsou jednotlivé události uváděny datem dne, kdy je hrdinové prožili. V podstatě je zcela jasné, že text vznikl jako jedna ucelená kniha, kterou vydavatel marketingově rozdělil na několik dílů a tím došlo k pomyslnému „škubání“ čtenáře samotného, to pokud si knihu zakoupil. Proč vydávat jeden román o 380 stranách, když lze vydat knížečku formátu A5 o 118 stránkách ve třech (čtyřech atd.) dílech. Výhodou je, že ji přečtete jako ranní noviny, a tak Vás časově nijak moc její četba nezatíží a výdělek z prodeje tří knih – ten je jistě zajímavější prodeje jen jedné knihy. Ale to je již jiná stránka věci. Druhý díl začíná 26.03. a končí 18.06. nového roku, takže nás ve třetím díle čeká nejspíše parné léto s melancholií podzimního a zimního bilancování prvního roku života na Kostce v novém složení. Opět prožíváte s rodinou a osazenstvem zámku řadu situací od opravy sekačky, realizaci zámecké svatby, která se zvrhne přesně kopírující inteligenční křivku svatebních hostů, přes setkání české šlechty v Karlových Varech až po návštěvu zámku zbohatlým Čechem, kterému ke štěstí chybí jen šlechtický titul a tradiční rodová linie, to jediné, co si za své peníze nemůže koupit. Kniha končí nájezdem školních výletů, které deklarují jen to, jak je učitelské povolání jedním z těch nejobtížnějších, neb novodobí potomci českého národa vracejí přesně to, co do nich jejich zaneprázdnění rodiče a zkorumpovaná společnost vložila - to jest minimum. A opět to zcela reálně odráží situaci, která dneska školním lavicím a nejen jim vládne. Olin a Laďa se stahují do pozadí, paní Tichá konzumuje ořechovku po galonech a roztápí tuny sádla a tápe u výrazů tofu a kumys, pan Spok si opět nasadil síťku a topí ve skleníku, Bendova dcera Deniska je stále stejně blbá, matka Vivien tápající, jen otec Hrabě František Kostka se plně ujal vlády nad nejrůznějšími způsoby utržených peněz - od vstupného počínaje, přes prodej reklamních kravin, až po zkasírování majetného představitele novodobé české oligarchie, kterému ke štěstí chybí jen hraběcí titul - a které schraňuje s pečlivostí Harpagona, k němuž se blíží i povahově. I jeho jízda na koni se nijak nevylepšila, ale naopak mu přináší stále stejné modřiny po celém těle a jakékoliv finanční vydání v něm probouzí pocity šílenství, třes a horečku, kterou zmírní jen neočekávaný příjem . . . Milada se neustále snaží ve vymýšlení a realizaci početných "lákadel", jak Kostku zviditelnit. A zde nezůstává ani bulvár stranou – ber kde ber, jen když platí. A taky výrazy všech aktérů v jejich mluvě trochu zhrubly, snaha tuto skutečnost alespoň trochu eliminovat, vzala za své hned zkraje . . . Vtipný zde zůstává již jen kastelán Josef, jehož trefné poznámky vždy tnou do živého a pak vypravěčka příběhu Marie III, která stále ještě tápe ve výrazech jako – nepokoušejte se nás ochcat, stahovat krupon, spadl na dikobraze, lobotomie, vzala kramle, chromá lemra, prďoch, rozdojit kozla, či výraz superochcávka – ale jinak se již stala málem celebritou zásluhou reklamních triček či bulvární sebevraždou, kterou maskuje rodina její neúčast na setkání české šlechty. Aristokratka ve varu je určitě slabším druhým dílem, především z toho důvodu, že v tom prvním se tak s celou povedou rodinou Kostků i reáliemi místa seznamujeme a děj má trochu spád, v pokračování vše běží v nastaveném stylu, který vedle opakujících se replik moc nového nenabízí. Opět vcelku milé a nenáročné čtení, které ale může již náročnějšího čtenáře přece jen trochu nudit, přesto jistě pobaví a chvílemi se Vám může dostat i poučení, když autor tak trochu nastavuje zrcadlo všem těm situacím, které jistě nejsou pouhou fantazií, ale odrazem skutečného dění na takovém běžném českém zámku, od zpocených cyklistů až po školní výletové šílenství v květnu a počátkem června . . . Kniha ale není rozsáhlá, takže než si uvědomíte kdesi cosi je konec druhého dílu, tak snad ten třetí bude malinko vyvedenější.... celý text

Nejlepší americké detektivní povídky 4 2011, Lee Child

Tato kniha je již několikanásobným ročním pokračováním, které spojuje několik faktorů. Jedná se vždy o žánr povídky, autorem musí být Američan, povídka nesměla být před tím nikde publikována a její autor ji k posouzení musel zaslat daný rok, aby se mohla zúčastnit výběru a případnému zařazení do Výběru o nejlepší americké povídky příslušného roku. V celku jednoduché a proto se každým rokem schází „na stole“ hodnotitelské komise záplava dílek, které jsou přečteny a popř. postoupeny do dalšího kola, které ve svém závěru představuje okolo 50 závěrečných povídek, které zaujaly nejvíce. Otto Penzler pak každým rokem osloví nějakého proslulého spisovatele, který v roli hostujícího editora provede konečný výběr zhruba dvaceti těch nejlepších a ty jsou vydány do ročního přehledu, v roce 2009 se tak stalo již po čtrnácté. Pro tento výběr – pocházející z roku 2009 – se tímto editorem stal Lee Child – spisovatel z prvního místa žebříčků bestsellerů a zařadil se tak k řadě předchozích, neméně známých externích editorů jako např. Robert B. Parker, Sue Graftonová, Ed McBain, Donald E. Westlake, Lawrence Blok, James Ellroy, Michael Conelly, Nelson DeMile, Jeffery Deaver a řada dalších. Přeloženy do češtiny nebyly zdaleka všechny ročníky, tento český počin s označením čtyři jasně dokladuje, že se jedná jen o menší část výběrů, část věnovanou roku 2009. V knize narazíte nejen na dvacet těch nejlepších povídek daného roku, z nichž každá je tak trochu jiná, záslužným se jeví i uvedení závěrečných medailonů autorů uveřejněných povídek, které Vám tak dávají tipy na přední současné americké literáty žánru. A to žánru „mystery“. A na závěr si pro milovníky detektivek „neodpustím“ malou informační exkurzi. Žánr „mystery“ je velmi široký a spadá do něj jakýkoli příběh, v němž je zločin (obvykle vražda) nebo hrozba zločinu (vytvářející napětí) hlavním motivem zápletky nebo tématu. Detektivní povídky jsou pak jedním z podžánrů, řadí se vedle krimi (často vyprávěné z pohledu zločince), literatury napětí (kde hrozí katastrofa způsobená člověkem) a špionáže (zločiny proti státu, které mají potencionálně více obětí než jediná vražda). Dále existují takové podžánry, jako popisy policejní práce, historické detektivky, humorné detektivky, záhady, příběhy o soukromých detektivech, povídky „noir“ atd. Dnes již téměř nikdo nepíše vybroušené příběhy o logickém úsudku, nalézání skrytých vodítek a dedukcí, k nimž geniální detektivové dospějí, to vše je z valné části již „ztracené umění“. Většina současných detektivních povídek se spoléhá na náhodu, štěstí, přiznání nebo záblesky jasnozřivosti detektiva, který si na detektivní práci zpravidla vyhradí volný čas mimo své hlavní aktivity. Žánr mystery se dnes věnuje otázkám typu „proč to udělal“, a již ne tolik „jak to udělal“ nebo „kdo to udělal“. Proto je většina povídek založena na psychologickém pozorování, ať již ze strany detektiva, čtenáře nebo hrdiny. Taktéž se dnes zcela smazává hranice mezi žánrem mystery a literární beletrií. A takto „vyzbrojeni“ se můžete vrhnout do čtení tohoto výběru, který je věnován povídkám žánru mystery (detektivkám či krimi). Myslím, že autoři výběru v celku uspěli. Kniha Vás určitě pobaví a zaujme, stačí jen patřit mezi ty, kteří dílka spadající do mystery čtou rádi a útvar povídky jim nevadí, ba naopak ji vítají jako kratší literární počin, než celá samostatná kniha. Dvacet pokusů ve kterém si můžete vyzkoušet i svůj úsudek a posoudit platnost výše napsaného. Já jsem to udělal a hodnotím 4 hvězdami.... celý text

V mistrově stínu 2010, Michael Connelly

V mistrově stínu a neb povídky Edgara Allana Poea – tak zní celý název knihy, který editoval Michael Connelly a která se – neprávem – objevila v knihografii pana Connellyho, neb pan Connelly se v ní autorsky nijak neprojevuje. Kniha je vzdaný hold mistru a zakladateli hororu, detektivky a prapůvodu sci-fi literatury k jeho dvoustým narozeninám (1809) a to panu Edgaru Allanu Poeovi a proto by měla být spíše přiřazena k jeho profilu zde na webu. A proč to vše – organizace Mystery Writers od America, která byla založena v roce 1945 a od této doby každoročně uděluje ocenění za nejlepší detektivní román roku a které na počest pana Poea nese název „Edgar“. A tak se rok co rok již přes půl století snaží nejlepší představitelé tohoto žánru v Americe zaujmou hodnotitele tak, aby se právě jejich dílko stalo vítězným. A právě tato organizace k výročí dvoustého Poeova narození přizvala dvacet hostů – soudobých autorů a spisovatelů žánru, kteří se ve svých krátkých glosách vyjadřují k tomu, jak je v jejich životě ovlivnila tvorba pana Poea a přikládají své postřehy k jeho povídkám, knihám či básním. Hlavní náplní knihy jsou ale vybraná Poeova dílka, která mají čtenáři knihy více nastínit tohoto „šíleného génia“, který stál u zrodu detektivního žánru a výrazně svou tvorbou ovlivnil umění vůbec – od poezie přes hudbu až po film. Nejsem žádný znalec Poeova díla ani erudovaný literární badatel, abych hodnotil, jak se editorovi podařilo vytáhnout z Poea to nejlepší, co za svůj nedlouhý život vytvořil, ale mohu za sebe sdělit, že pokud jsem se s povídkami pana Poea v minulosti setkal, byly to právě ty, které se v tomto výběru nacházejí. Takže pokud jste se s povídkami či básněmi pana Poea ještě důvěrněji nesetkali, pak přečtení knihy nejspíše doplní vaše vědomí a znalosti o to nejlepší . . . Ve výběru najdete patnáct povídek a jednu rozsáhlejší pasáž z knihy Příběhy Artura Gordona Pyma, a to od Sud vína Amontilladského, přes Rukopis nalezený v láhvi, Zánik Domu Usherů, Zrádné srdce, Maska červené smrti, Zlatý brouk atd. až po Jámu a kyvadlo. Povídky a tak i kniha je doklad toho, že napsat poutavé, slovně krásné, myšlenkově zvrácené, strašidelné a záhadné příběhy lze bez litrů krve či moderních technologií a nebo magie a přesto Vás setsakra mrazí . . . A příspěvky soudobých autorů - toť především plejáda jmen, která nelze v tomto žánru nijak opomíjet, taková malá nápověda, kde hledat kvalitu a pobavení nejvyšší . . .... celý text

Elixír 2013, Alma Katsu

Elixír (The Taker) byl napsán před třemy lety, jako prvotina americké autorky Alma Katsu. Dneska má již dvě pokračování (zatím jen v angličtině – 2014) a je tak prvním dílem trilogie o silném příběhu mladé ženy Lanore (Lanny) McIlvraeové. Knihu provází zajímavé recenze, na prvotinu je velmi úspěšná a již byla přeložena do 16 jazyků (dnes možná i více – 04/2014), k popularitě jistě přispívá i zařazení dílka k nejlepším knihám roku 2011, které byly v USA publikovány. Mne zaujala ona uhrančivá slibovaná magická cesta časem, která vždy nabízí mnoho řešení a jako fanouška sci-fi mne dané téma pokaždé osloví. Takže jsem knihu otevřel a začal číst . . . I když v dalších odstavcích neprozradím nic z příběhu, základní reálie ano, takže pokud se k nim chcete pročíst v prvních padesáti stranách příběhu, tak toto povídání dále opusťte a "vychutnejte" si knihu sami za sebe!!! Na doplnění jen ještě tolik - příběh plný tajemna je na můj vkus až příliš rozvláčný a popisný, řada pasáží by si žádala kritičtější seškrtání a zkrácení, ale jakmile se prokoušete základními informacemi, kdo s kým a pro koho, děj se přece jen rozběhne. Ale bohužel se naplnila i jedna poznámka z recenze – cituji: „Kniha zaujme jak čtenáře historických románů, tak čtenáře moderních Padesáti odstínů šedi nebo Stmívání . . . (konec citace). Pro mne bohužel, víc než linie děje, které téma přímo nabízí (200 – 500 let zkušeností zavřených v tělech stále stejně mladých hrdinů nabízí neskutečný potenciál) se zde objevuje spousta pasáží věnujících se pouze tělesným rozkoším či utrpení – spousta popsaného papíru bez jakékoli myšlenky či posunu děje vpřed. Příběh Vás na úvod zavede do současné provinční nemocnice maloměsta někde na severu státu Maine v USA – městečka St. Andrew (autorka přiznává fiktivní existenci tohoto místa, ale reálie kraje a místa zůstávají), kde prožívá doktor Luk Findley další bezútěšnou noční směnu na pohotovosti. Fádnost večera naruší příjezd šerifa s ženou, která byla zatčena za zabití muže. Hned zkraje Luke poznává, že s onou mladou ženou není něco v pořádku . . . rány se záhadně rychle hojí a samotná žena ho přesvědčí vyslechnout si příběh, který jeho život navždy změní . . . Rozbíhá se tajemný příběh o vášni, posedlosti a neskutečné touze, vydáte se na cestu časem zpět ve vyprávění hlavní hrdinky, která se řízením osudu stala nesmrtelnou . . . a na své pouti poznává řadu vlivných a známých osobností, které jsou pro současnost jen slavnou minulostí . . . V další části knihy se prolínají další dvě časové roviny – rok 1809, kdy osada St. Andrew zapisuje své první dějiny a kde se začíná příběh Lanny jako dvanáctileté dívky a pak do roku 1349, kde je prapůvod celého tajemství nesmrtelnosti, i když o tajemném Elixíru se taktéž mnoho nedovíte (kdo, kdy, proč a jak). Jen to, že je a ten kdo jej pozře se stane vůči času imunní, ponechá si svůj vzhled a „pluje léty a staletími v nezměněné podobě“. Nositele nemůžete zabít ani utopit, spálit či zastřelit, probodnout či nakazit nemocí a nebo přivést jinou fyzickou újmu. Nemá hlad a ni žízeň, je schopen "přežít" cokoli. Ze světa takového jedince může sprovodit jen ten, kdo mu Elixír podal, kdo byl jeho stvořitel . . . tato „vlastnost“ vytváří celému příběhu nosnou linku, která se určitě bude vinout i dalšími díly trilogie. S těmito reáliemi vyrazíte za dobrodružnými skutky hlavní hrdinky Lanny, která po běžném milostném románku ve své rodné komunitě otěhotní a je nucena odejít povít dítě jinde, aby čest rodiny zůstala zachována. Lanny se však nemíní podvolit vůli otce a do předurčeného kláštera v Bostonu nedorazí. Hned první noc se ale v neznámém a velikém městě stane kořistí záhadných lidiček, kteří si ji vytipují a následně se jí zmocní pro ukrácení své kratochvíle. Lanny se tak dostává do prazvláštního společenství přátel, které pojí společné tajemství a kteří mají prapůvod ve svém stvořiteli, prvnímu z prvních – Adairovi. Jen náhoda rozhodne, že se Lanny stane jednou z nich . . . získává to, po čem touží celá staletí mnoho dalších . . . nesmrtelnost, ale je tato realita opravdu tak výhodná? Každopádně to pro autorku díla znamená mnoho rovin a poloh, Adair všechno začal ve čtrnáctém století a za celou dobu se stal – vládcem – stvořitelem nad celou skupinou lidí pocházejících z nejrůznějších údobí a mající za sebou velmi různé osudy. Ne každý z nich chce ale žít věčně a v komunitě, ze které není úniku . . . Přesto se v další části knihy děj již moc neposouvá a vše se v utápí ve scénách, které mají za úkol popsat co nejvíce papíru. Nakonec se z toho přeci je vymotáte a je položen základ pro pokračování děje v dalších dílech. Hlavní hrdina je zahlcen svou vlastní zvráceností a „umlčen způsobem“ který děsí, ale zároveň ponechává otevřené dveře pro další využití, další hlavní hrdinové se staletí nevidí, aby jejich setkání přineslo uzavření jedné kapitoly. Co se dělo celé ty stovky let autorka moc nepitvá, její hlavní zájem je cit, touha a nenávist, kterou v sobě skrývá vypravěčka příběhu. Kniha se bude jistě líbit, ale stejně si najde i své odpůrce, lze očekávat rozporuplná hodnocení. Já sám se přikláním spíše k odpůrcům a dávám jen o něco lépe jak 2,5 hvězdy, nakonec tedy 3, neb jisté vypravěčské nadání paní Katsu se upřít nedá . . .... celý text

Advokát a jeho pán 2013, Josef Klíma

Pana Klímu známe především jako novináře, TV reportéra a autora celé řady knih s tématy od detektivních námětů přes dobrodružné novely až po umělecké reportáže z nejrůznějších atraktivních prostředí. Advokát a jeho Pán (2013) je jeho další knihou, která těží z oblasti, jenž autor velmi dobře zná a má zmapovánu celou řadou životních příběhů při své bývalé i současné investigativní novinářské práci, či před TV kamerou v roli reportéra odhalující spoustu nesrovnalostí, kauz a podivností na české politicko-průmyslově-společenské scéně. Kniha se se svým námětem řadí k těm, které popisují možná nejzákladnější otázku téhle doby a této společnosti – kdo dnes u nás vládne? Jsou to politici ve vládních funkcích, policie či armáda, právníci a jejich týmy, či novodobá oligarchie, která se rekrutuje již z uvedených skupin, ale taky z lidí, kteří dovedli bohatnout v době, kdy „národ zvonil klíčemi“ a užíval si „novodobé“ svobody projevu, cestování či nakupování. Odpovědí budiž - je to mix všech uvedených, okořeněných kmotrovskou mafií a organizovaným zločinem, kdy mnohdy nejedna osoba-celebrita či politik jedno a táž je. Ve své knize ale Klíma staví do protikladu dvě roviny (a klade si otázku, je zde mezi nimi nějaký rozdíl?) na jedné straně – peníze a zase peníze (myslím tím ty velké peníze, ne ty, které umíte vydělat prací, protože prací se tak velké peníze prostě vydělat nedají), za které si lze koupit vše (a "podnikatele", kteří je získali vždy na hraně zákona a nebo spíše za ní) versus právní stát a řád se všemi svými výkonnými orgány a zákony, které jsou ale propleteny předivem vzájemných vztahů, korupce, úsluh či pák, které vedou k prosazení „spravedlnosti“ ve prospěch vlivných a mocných. Peníze, které dovedou otevřít všechny dveře, zavřít všechna ústa a kde peníze nestačí, nastupuje násilí a nebo snad právo, jenž se "ohýbá“, jak je třeba a šikovný advokát, který umí proplout mezi paragrafy, tu zatlačit, tu pohrozit, tu podplatit protislužbou a to vše pod rouškou zákonů a paragrafů. Je mezi dvěma hlavními hrdiny vůbec nějaký rozdíl? Miliardář Vaněk, jedna z postav Klímovy knihy, má jasno. Mám peníze a tudíž jsem Váš (Tvůj) pán, já platím a ty se snaž v můj prospěch, pravdu a spravedlnost ale nehledej. Vaněk bohatne na nerozhodnosti druhých a nedokonalé jurisdikci a proto je se zákony neustále na štíru. Pan JUDr. Vilém Krása je sice právník, který se drží litery zákona, ale již dávno odešel ze státních služeb do soukromého sektoru a jako advokát a tudíž „ochránce“ všech, kteří jsou ve sporu se státem (všichni ti lumpové, darebáci, defraudanti, tuneláři, politici, právníci či jen ti, kteří mají na jeho služby dostatek kapitálu) se drží jen jediné zásady. Bezbožná doba má i bezbožné kněze a neb tady jsme u soudu – tady nesdílí pravda a spravedlnost, tady sdílí právo – jak pravdivé a přitom děsivé poznání dnešní reality. Právo, které nehájí pravdu, ale hledá vše proto, jak se i ze zjevných a realizovaných provinění vyvléknout pomocí nedokonalosti práva, ať je ta nedokonalost způsobena skutečností, že prostě nelze zakotvit všechny nuance lidského počínání do práva a nebo je ta nedokonalost cílená. Skutečnost prokázání jednoznačného důkazu provinění se těm opravdovým ohýbačům práva daří lehce obejít a když se i podaří nakonec dokázat a usvědčit, pak přijde amnestie a ti bezbožní jsou opět volní (a spolu s nimi další tisíce malých ryb, které skončí znovu v sítích policie a kteří mají zakrýt skutečný důvod, proč byla amnestie uskutečněna) - nakonec za ty peníze ta trocha kritiky stojí . . . Sto sedmdesát stran formátu A5 s řídkým řádkováním Vám moc času nezabere, téma Vás ani nejspíše nepřekvapí, spíše utvrdí v tom, že je to nejspíše všechno pravda . . . stačí jen vzpomenout kauz, které teď kvasí médii. Za téma nijak nové a čtivost na průměru dávám dílku tři hvězdy, společenská angažovanost a aktuálnost je však třaskavá a opravdu aktuální, zde přihazuji na 4 hvězdy, i když všechny z Vás, kteří denně sledují a čtou zpravodajské servery Vás závěry z knihy plynoucí zas až tak moc nepřekvapí . . .... celý text

Archangelsk 2000, Robert Harris

Tento román Roberta Harrise, známého britského spisovatele, se dočkal zfilmování a řadí se k dílkům, kde se předkládá čtenáři tzv. alternativní historie, a neb co by bylo, kdyby se věci v historii staly trochu jinak. Robert Harris na toto téma nepíše poprvé, jeho Otčina z roku 1992 je první velkou fikcí o Evropě po té, co Hitler vyhrál II. světovou válku. Jméno Harris se v literatuře objevuje mnohokrát, snad známější Roberta je jeho americký „kolega“ Thomas, který se proslavil svou sérií o Hannibalu Lecterovi. To jen pro malé doplnění – taky se mne při jménu Harris vybaví jako první tyto dílka. Archangelsk je silný román o matičce Rusi, či spíše o její minulosti. Chceš-li pochopit přítomnost, musíš rozumět minulosti, o Rusku to platí dvojnásob. Země, která z feudalismu přešla rovnou k socialismu, má za sebou téměř sto let tohoto přechodu a stále zde vládne silný kult leninismu a stalinismu. Nic na tom nezmění ani pravda, že za éry vládnutí Stalina bylo popraveno či jinak zlikvidováno více lidí, než kolik jich padlo za druhé světové války. Pochopit mentalitu Rusů není jednoduché, Harrisovi se to v jeho díle podařilo velmi věrně. Děj románu je zasazen do druhé poloviny devadesátých let, autorovi se podařilo popsat sovětskou minulost i současnost s takovou přesností a znalostí dobových reálií, že máte pocit, že čtete literaturu faktu. Skutečná jména a postavy, odkazy na činy, systém práce tajných služeb a věrný popis současného života v Moskvě stejně tak jako na výspě Ruska, dalekého Archangelska, kde se odehraje třetina děje knihy. Profesor Kelso, uznávaný historik a odborník na ruské dějiny a éru stalinismu, přijíždí do Moskvy na vědeckou konferenci. Zdánlivě jasná cesta s cílem přednést odbornou přednášku, pohovořit s kolegy a vrátit se v poklidu zpět do rodné Anglie, nabere zcela nečekaný směr, když je Kelso osloven neznámým mužem, který mu začne vyprávět příběh posledních dnů Stalinova života. Jako historikovi ho podobný nezveřejněný příběh nejen zaujme, ale dokonce donutí k akci, když se dozví o možném Stalinově deníku, o jehož existenci jsou archivní záznamy jen velmi mlhavé, přesto existují. Co deník obsahoval a proč ho Stalin tak důsledně a přísně střežil? Může historik zůstat v klidu, když onen muž tvrdí, že je jediným svědkem, který ví, kde se deník nachází a vše dokládá fakty více než pravdivými - byl osobní strážce muže číslo dvě Ruska padesátých let, člena politického byra ÚV KSSS, Lavrentija Pavloviče Beriji, který byl u toho, když Stalin umíral a deníku se mohl zmocnit jako první. Než se však Kelso stačí dozvědět více, neznámý vypravěč mizí a nechává za sebou jen tajemnou stopu. Kelso se po ní vydává a postupně se propracovává dál a dále. Zároveň však uvede do pohybu mašinérii, jejíž sílu a velikost si nedovede vůbec představit. Vládnoucí síly bývalého i současného Ruska „mají zkřížit pomyslné meče“. Děj románu Vás zavede na předměstí Moskvy, seznámí s postavami, které i přes současnost hluboce věří v minulost a mají dostatečné prostředky na to, aby ji dovedli prosadit. Nakonec společně s novinářem O´Brianem vyrazí za důkazy až na samý sever Ruska – do města Archangelsk, kde se jim podaří odhalit pravdu, které se nechce a nemůže uvěřit. Pravdu o části Stalinova života, jeho rozhodnutích a důsledcích, které se mají naplnit 45 let po jeho smrti. Kelso pochopí celou pravdu v okamžiku, kdy již běh událostí nemůže nijak ovlivnit. Zjišťuje, že se stal loutkou ve hře, kterou nelze zastavit. Svou roli sehrál a dále již není potřebný . . . Kdo se nakonec prosadí a zvítězí v boji o moc nejvyšší? Odpověď v knize dostanete, i když na alternativní historii je zaděláno jen chvilku, ale otevřený konec románu dává prostor i pro tuto možnost případného pokračování . . . ale autor se zcela zjevně nechce pouštět na tak tenký led . . . Archangelsk je kniha, kterou si stojí zato přečíst. Mnohé se Vám možná ozřejmí a pochopíte, proč se i dnes potýkáme s ruskou opozicí všude tam, kde se ve světě něco děje . . . , nakonec situace na Ukrajině dnešních dnů je toho plným potvrzením. Dávám knize poctivé čtyři hvězdy.... celý text

Pád 2012, Michael Connelly

Michael Connelly patří k mým oblíbeným autorům a je potěšitelné, že píše a vydává v průměru jeden román ročně, což od roku 1992 vydalo již na 28 knih, které se točí kolem losangeleské policie, americké justice či knih se špionážním pozadím. Všechny byly přeloženy do češtiny a taktéž byly vydány (vyjma posledních dvou - rok 2013) a tak si fanoušci Connellyových románů mohou užívat dosytosti. Při tomto množství si autor již nevystačil jen s jedním hlavním hrdinou a tak se setkáváte v jeho románech s nejrůznějšími postavami. Největší a nejdelší sérií jsou příběhy kolem postavy losangeleského detektiva třetí třídy Harryho Bosche (celkem 17 knih), dále pak série s Harryho nevlastním bratrem, advokátem Mickey Hallerem (pět kousků), série s hlavním hrdinou Jackem McEvoyem - dva romány, Terrym McCalebem - dva romány a další samostatné knihy (Zrádný měsíc, Horká linka). Měl jsem to štěstí přečíst si všechny zatím dostupné knihy v češtině a musím říct, že se vždy jednalo o skvělou zábavu. První knihou s Harrym Boschem byl Echo park z roku 1992 a od té doby „stárnu“ společně s Harrym, který se zatím v předposlední knize série - Pád - blíží důchodcovskému věku. S Harrym jsem „prožil“ spoustu jeho příběhů, úspěchů i pádů, bojů s mocí, korupcí a policajtikou – tedy rozhodování o spravedlnosti pohledem politického vlivu. Harry vždy vychází jako neúplatný „hráč“ i za cenu osobních proher, který s případy nemanipuluje a razí své heslo, buď záleží na všech a nebo na nikom, neboli padni komu padni. Všemi knihami série se vedle Harryho prolíná spousta postav, které se objevují a vracejí jako stín minulosti. Pád je tedy zatím předposlední knihou s Harry Boschem. Harry pomalu končí svoji detektivní kariéru a působí nyní na oddělení dlouhodobě nevyřešených případů. Prověřuje tzv. studené stopy a snaží se pomocí nových technologií oživit a objasnit případy, u nichž se vyšetřování v minulosti nepodařilo dotáhnout do konce. I na nový případ, který dostane on a jeho parták David Chu, se vrhnout s obvyklou intenzitou. Stopy krve a rozbor DNA, který se dělal až nyní v neuzavřeném případu vraždy mladé dívky ukazují na muže, jehož profil se k činu výrazně hodí. Co však nesedí, je načasování. V době zavraždění (před 22 lety) bylo pachateli osm let. Jedná se o chybu laboratoře či pomíchání dat? To vše má Harry a David prošetřit. Než se však stačí pořádně rozběhnout, jsou odvolání k případu naopak velmi „živému“. Ze známého hotelu vyskočil – spadl či byl vyhozen syn prominentního člena městské rady, který shodou okolností byl dlouholetým členem policie a Harryho téměř osobním nepřítelem číslo jedna Irvin Irving, který si na prošetření okolností kolem úmrtí svého syna vyžádal právě Harryho Bosche. Harry se tak ujímá případu a postupně rozkrývá politické čachry, korupci, lobbing a ovlivňování ve veřejných zakázkách, na kterých se oběť – Irvingův syn - zúčastnil a nabízel koupení si vlivu a hlasů radnice přes svého otce. Narazí taky na jednoznačnou stopu zavadějící do časů, kdy Irving i jeho syn ještě působili u policie, otevírá staré „skříně s kostlivci“ a vyhrabává na svět dávno zapomenutou špínu. Vše je odhaleno a jasno, ale vyšší zájmy pracují s fakty dle svého uvážení a Harry pochopil, že jeho práce byla zneužita v boji o moc, vliv a peníze. Jak kontrasně působí jeho druhý případ, kde se za chladnou stopou téměř bez možnosti odhalení podaří objasnit na 37 případů vražď. Obrovský případ je ale uměle potlačován z důvodu vyššího zájmu – řádění maniaka policii unikalo dlouhých 22 let a sama policie nemá zájem na tento fakt moc poukazovat. A tak se Harryho vyšetřování, jako vždy perfektně provedené, stává jen nástrojem k prosazování jiných cílů. Harry je zaskočen a znechucen celou situací a zvažuje svůj odchod od policie. Jak vše nakonec dopadne, čtěte a dozvíte se to. Příběh a kniha si drží svůj vysoký standard, dobrá zábava za čtyři hvězdy.... celý text