Elerrina přečtené 46

Starosta casterbridgeský 1975, Thomas Hardy

Hardyho romány jsou tím lepší, čím silnější hlavní postavu se mu podaří vytvořit, a starosta casterbridgeský je asi tou nejlepší a nejsilnější. Vlastně se jedná o studii silné, impulzivní, vášnivé a sebestředné osobnosti, zároveň i přímočaré a charakterní, která ovšem bohužel nediponuje dostatečně vyvinutým rozumem. Netypické (a o to zajímavější) na tomto románu je, že nejsilnější proměnu citů nezažívá hlavní hrdina ke své manželce nebo milence, ale k bývalému příteli a k dceři. Autorův tragický manýrismus tady dosáhl svého vrcholu a opodstatnění - stal se působivou tragédií antických rozměrů. Jinak tu najdeme všechny Hardyho typické trademarky: spletité a důmyslně se prolínající vztahy mnoha postav, neočekávané náhody, následující někdy až příliš rychle jedna za druhou, a důsledky minulých špatných rozhodnutí, které vedou k dalším špatným rozhodnutím. Ale kupodivu i štěstí, které potká ty, kteří si jdou vytrvale a vyrovnaně za svým cílem. Všechny postavy jsou víceméně pochopitelné a schopné získat si naše sympatie. Pokud byste si měli přečíst jen jediný Hardyho román, sáhněte po tomto.... celý text

Tess z d'Urbervillů 1956, Thomas Hardy

Hardy na vrcholu svého jazykového a stylistického mistrovství zobrazuje těžký život chudé dívky. Tess získá práci u bohaté rodiny, kterou považuje za své příbuzné, je zneužita zhýralým mladíkem, ale protože je příliš hrdá, než aby se stala jeho milenkou, odejde a zkouší začít znovu. Zdá se, že se na ní usmálo štěstí v podobě vzdělaného, idealisticky založeného Angela, se kterým se seznámí na mléčné farmě. Ale minulosti se nelze snadno zbavit, a předsudky tehdejší společnosti se ukáží být silnější než láska. Román označovaný jako realistický, nebo dokonce naturalistický, protože vykresluje bídu fyzickou a zejména duševní v celém jejím rozsahu. Nicméně po dočtení je dobré si uvědomit, kolik nešťastně načasovaných náhod bylo záměrně navršeno jedna na druhou tak, aby se dospělo až k tomu tragickému konci.... celý text

Daleko od hlučícího davu 1981, Thomas Hardy

V podstatě je to taková Austenové Pýcha a předsudek naruby. Nemajetný, leč charakterní muž si přes všechny nepřející životní okolnosti nakonec zaslouží respekt a lásku bohaté a povýšené dívky. Jediný Hardyho román, který končí happyendem, byť jednu či dvě mrtvoly si tento mistr tragického manýrismu neodpustil. Stejně jako pro něj typické osudové náhody, které vždy zásadním způsobem dotvářejí dramatickou linku. Román je ovšem místy trochu rozvláčný, takže těm méně trpělivým bych doporučila spíše výbornou filmovou adaptaci z roku 2015.... celý text

Lesáci 1975, Thomas Hardy

Další z Hardyho vztahových a osudových propletenců postav, které se potácejí mezi silnými city a předsudky na jedné straně a slabým charakterem či rozumem na straně druhé. Ústřední dějová linka silně připomíná Daleko od hlučícího davu: dívka, která se dostala nad svoji společenskou vrstvu, oddaný ctitel a zhýralý manžel. Žádná z postav ale není vykreslena tak, aby nám na ní nějak záleželo. Bohužel se mistr tragéd Hardy rozhodl, že víceméně šťastný konec v případě jeho prvního románu byla neodpustitelná chyba a tady že to napraví. Takže oddanost a zásadovost je po zásluze potrestána a zhýralé povrchnosti je nakonec odpuštěno. Asi nejpitomější Hardyho román.... celý text

Rodákův návrat 1997, Thomas Hardy

Spíše než citové drama to je přehlídka temných vášní, charakterové rozkolísanosti a bludných ideálů. Dále je nutno překousnout opakované a zdlouhavé popisy krajiny, ne moc sympatické hrdiny, kterým jejich směřování k tragickému konci v podstatě přejete, a autorovo oblíbené vršení nepředvídatelných malicherných náhod, které mají zásadní důsledky. Jeden ze slabších Hardyho románů. Ještě taková zvláštnost: před poslední kapitolou je umístěn mimózní odstavec, kde autor prolamuje čtvrtou stěnu a přímo se obrací na čtenáře s vysvětlením, že byl nakladatelem donucen onu poslední kapitolu napsat právě takto. Ano, to je Hardy! Když už musí dvěma vedlejším postavám dopřát happyend, cítí potřebu se za to omluvit.... celý text

Kim 2006, Rudyard Kipling

Kim je trochu neprávem opomíjený hrdina, stojící ve stínu mnohem slavnějšího Mauglího i o něco méně slavného Stopky, a přitom má v sobě něco z obou. V první, výrazně lepší polovině knihy se seznamujeme s tímto sebevědomým bílým sirotkem, který dokonale ovládl život na indické ulici. Tam potkává naivního starého lámu, kterého se rozhodne doprovázet na jeho pouti a pomáhat mu. Zároveň se připlete do špionážních praktik britské správy a nahlédne tím do světa, který ho neodolatelně láká. Putování je popsáno neobyčejně čtivě, živým a barvitým jazykem a vytváří dojem zasvěceného pohledu na tehdejší indickou společnost. Společná cesta končí odhalením Kimovy totožnosti Angličany. Následuje rychle vylíčených několik let dospívání a příprav, a pak závěrečné putování s lámou, které je ale také zasaženo onou špionážní hrou. Bohužel tím, že je hlavní hrdina starší a měl by být dospělejší, se trochu vytrácí ono okouzlení ze začátku a čtenář si musí připustit určitou povrchnost postav i jejich osudů. Tolik odsuzovaná ideologická rovina románu je dnes jen historickou zajímavostí, sám Kim je spíše důkazem rovnostářství - ač je několik let vychováván v nejlepší "bílé" škole, vrací se s potěšením, kdykoliv může, ke vzhledu a chování orientálce. Jediná pasáž, kde je britská nadřazenost opravdu nepříjemně prezentována, je střetnutí se dvěma špiony, francouským a ruským, kteří jsou vyobrazeni jako neuvěřitelní hlupáci a neurvalci. Román má dojemný, ale znepokojivě otevřený konec - ačkoliv se lámovo putování završilo dosažením, Kima jeho příprava a osud zjevně zavede úplně jinam.... celý text