emma24
přečtené 162
Povídky otce Browna (24 povídek)
2007,
Gilbert Keith Chesterton
Chesterton není spisovatelem pro širší veřejnost a mnoho knih jsem od něj nečetla. Má specifický způsob psaní, který mně vyhovuje a nejedenkrát jsem se přistihla, že se usmívám pod vousy :-) Zfilmování seriálu Otec Brown je tudíž třeba brát shovívavě, ale kdo ho zná z knihy, tak je to velkým plusem.... celý text
Levoboček
1996,
John Jakes
Už je to delší dobu, co jsem tuhle osmidílnou sérii četla, takže hodnocení nemusí být až tak objektivní. Nicméně je to jeden ze seriálů, který jsem četla v jednom tahu a neměla jsem problémy s žádnými hluchými místy. Přikláním se k tomu, že to není kniha hlubšího významu, nicméně pro tu čtivost hlasuji, tak jak hlasuji... celý text
Vejce a já
2004,
Betty MacDonald
Jednou jsem se zmínila kamarádce o tom, jak bezvadná je tahle kniha a ona mě vyvedla z míry tím, že něco tak strašného, co prožívala Betty není vůbec k smíchu. Realisticky vzato měla pravdu, ale když ona sama to dokázala později napsat tak, že se tomu zřejmě musela nostalgicky usmívat, tudíž proč by my ostatní také ne. Osobně bych si s Betty rozuměla a dnes bychom se tomu už smály u kafča. Já jsem se brzy po svatbě ocitla skoro v podobné situaci, kdy jsme se z Prahy odstěhovali na vesnici, která byla na samotě u lesa. Tudíž jsem každý rok zavařovala sto lahví okurek, sedmdesát třešňových kompotů ( které stejně nikdo nejedl, protože nejlepší jsou přece rovnou ze stromu), asi padesát lahví nastrouhaných jablek, meruňkové džemy, rybízové marmelády, leča, houby a ano, dokonce jsem nakládala i vejce. To nemluvím o poli brambor, kde jsem na konci vybírání byla úplně vyřízená, chození do lesa na dříví a následné řezání a štípání (mám jen tři stehy) a zabijačky, kde jsem byla spíš k ruce, to nebylo vážně nic pro mě, takže jsem vařila kafe, nosila koláčky a buchty, protože všude to bylo cítit vepřovým. Jinak jsme měli sedmdesát králíků, třicet slepic, kachny, kozu, psa a kočky. Ovšem když mně moje drahá polovička řekla, že bychom si mohli pořídit krávu, tak jsem odvětila ať si vybere buď krávu a nebo mě. Takže asi tak. Po deseti letech jsme se postupně všeho zbavovali, protože jsme se stěhovali do blízkého, malého, ale útulného městečka. Dnes na to všechno vzpomínáme rádi a s velkou nostalgií, dokonce jsme tu chalupu chtěli znovu koupit, ale děti nám řekli, že už by to nikdy nebylo jako tenkrát a to mají pravdu. Takže Betty je moje kamarádka a ráda s ní trávím některé večery. Vytáhnu si knížku, otevřu jí kdekoliv, zabalím se do deky a vzpomínám s ní............ celý text
