Ence
přečtené 395
Řeka bohů
2009,
Ian McDonald
Tak s tímto titulem jsem si nepřišel na svůj šálek lahodného bylinného té. Bylo to dost hrůzostrašné. Docela se divím, že jsem to dočetl. Jazyk je těžkotonážní, skoro stejně jako celý příběh a jakási ?pointa?.... celý text
To
1993,
Stephen King
Na to, jak šel do vodárenské věže a na flašinet, těžko někdy zapomenu, stejně jako na požár.
Návrat krále
2007,
J. R. R. Tolkien
Lidem neznalým fantasy budete těžko vysvětlovat, proč je to tak geniální. Oni se totiž podívají na filmy P. Jacksona (neméně geniální, ale jinak) a pak zjistí, že kniha je těžkopádná, málo akční, rozvláčnělá a že na 300 stran textu je tam jen 20 obrázků. Co těmto lidem říkám je, že film je skvělý, ale teprve po přečtení všech svazků vám dojde, jak směšně povrchní (ačkoliv má přes tři hodiny) je. Přestože se Tolkienova trilogie zabývá výhradně válkou o prsten, jenom z písní a přímých řečí postav, nebo autorovou narážkou nad sebou cítíte ohromnou masu fiktivního, neexistujícího světa a máte pocit, že se vlastně pohybujete po špičce obřího ledovce. Zároveň nechápete, jak to všechno může držet pohromadě. Bohužel ty opravdu nejlepší souvislosti a třešničky na dortu vám dojdou až při opakovaném čtení. V mém případě se autorovi povedlo podnítit ve mě zájem o historii jeho světa, ras, jednotlivců; a to nejsem žádný historický nadšenec. Dodnes mi není jasné, jak se mu to vlastně podařilo. Asi že jeho postavy nejsou tak směšně předvídatelné, jako skuteční lidé a jejich často nudná historie. A abych nezapomněl, tak za nejlepší část celé knihy samozřejmě považuji dodatky. Na těch jsem si opravdu smlsnul a jsem neskonale vděčný, že v knize byly, protože jsme mohli alespoň zběžně nahlédnout pod pokličku a usadit celý příběh do kontextu Tolkienova světa.... celý text
Tanec s draky
2012,
George R. R. Martin
Už je toho natahování asi až docela i možná příliš neřkuli přespříliš. Myslím, že už mě to možná asi ani už tolik moc jako mě to dřív bavilo nebaví. Asi taky vydám knihu kde se bude někdo brodit sněhem, zase se brodit sněhem a pak se půjde brodit sněhem a pak to střihnu s královnou sedící na trůně někde v Káhiře a řešící, jak ji v tom městě nemají rádi a jak ji nikdo nemá rád a jak ji opravdu ale opravdu nikdo nemá rád. Pak někoho nechám někoho jiného zabít a pak to natahnu na 1000 stran. Kdyby mě nehnaly předchozí díly, už bych to snad ani nečetl. Hawk... celý text
Nadace
2009,
Isaac Asimov
Je to bomba. Kniha není dlouhá, přesto jsem měl pocit, že obsahem a nápady se tady Asimov vyrovnal minimálně pěti průměrným titulům průměrných autorů. V době kdy tohle píšu mám přečteny i další dva díly série, ty už tolik nápadů a problémů neřeší, spíše rozvíjejí to, co už bylo předestřeno. To ale nemusí být na škodu, pokud se vám zdá jednička nezáživná, nebo složitěji psaná, tak se vám můžou líbit trochu odlišněji vyprávěná pokračování. P.S. Docela mě překvapilo, že postavy kouří cigarety.... celý text
Temné světelné roky
2009,
Brian Wilson Aldiss
Na rozdíl od Nonstop tomu něco chybělo, když jsem se blížil ke konci, byl jsem rád, že to mělo jen 150 stran. Nápad nebyl špatný, ale nemělo to drive.
Kantos Hyperionu
2010,
Dan Simmons
Dobrý den, dnes jsem dočetl Kantos Hyperionu. Moje pocity jsou poněkud rozporuplné a tak jsem se rozhodl s nimi na tomto místě podělit. Uvodem bych se velice rád optal těch, co komentovali pode mnou, a rozplývají se nad tím, jak je dílo originální a plné myšlenek, zda těm myšlenkám skutečně rozumměli, nebo se tady tváří, jako že myšlenky a nápady byly úžasné i když se nedaly pochopit, pouze proto, že byly nepochopitelné. Při čtení prvního dílu jsem měl radost. Záhadný štír, skvělé vyprávění poutníků, to je něco pro mě (snad jen Lamiin příběh mě neoslovil a spíše mě nudil, asi že nevěřím na lásku na první pohled), dodnes pamatuju jak bikura řekl Durému že kdyby ho zabili a on přesto šel do údolí, udělali by to znovu - to byl pro mě nejsilnější zážitek z obou knih, kvůli tajemnu, které se v ten okamžik dalo krájet, a které tak miluju. Škoda, že bylo už na padesáté straně (z 900)... Bohužel už když začínal konzulův příběh jsem tušil zradu závěru prvního dílu, když do konce zbývalo třicet stran a stalo se. Skončil v tom nejlepším. S dychtivostí jsem načal díl druhý, a dodnes si myslím, že to byla chyba. Já pořádně nevím, jak to říct, ale už jsem opravdu unaven z toho, jak autoři vymyslí geniální příběh, aby si ho potom přehazovali jako horký brambor z ruky na ruku a aby ho potom vysvětlováním, snažením se dát mu řád, smysl, všechno logicky osvětlit zahodí. To se bohužel stalo i zde. Na 500 stranách napsaný druhý díl popřel první. Ed McBain napsal, že spousta detektivních autorů vymýšlí geniální motivy, důkazy, detektivní postupy, ale realita je jiná - vraždy motiv nemají. Stejně tak nelze vysvětlovat nepochopitelné a nelze nepochopitelné pochopit. I autor sám to několikrát zmiňuje, ale sám se tím neřídí. Výsledkem je křečovitá změť obrazů - mozaika, kde jsou místa existující mimo lidmi chápaný časoprostor, přeskoky z místa na místo, a z času do jiného času. Tak se ptám: Proč proboha snažit se tajemství vysvětlovat, vysvětlování nechápat, když mohlo zůstat tajemstvím. Renava píše, že rozuzlení bylo geniální, ale nemůžu souhlasit. Věčné omílání Keatse, zatažení novokřesťanství do příběhu, řešení božství, balancování na hraně kyberprostoru a posuv časů, chtělo se mi plakat. Už i to, že se řeší KDO stvořil Štířa, proč ho musel vůbec někdo vytvořit??? Štír pro mě ztratil to, co byl v prvním díle, a stal se nějakým nemyslícím panáčkem. Apeluji na všechny autory... Prosim vás nebořte to, co jste vykonstruovali tím, že se to snažíte ozřejmit. Dopadá to katastrofálně. Dobrý příběh nemusí mít žádné poslání. Nehrajte si na to, že tvoříte nové evangelium a neřešte to, že ve vaší fantazii jsou nepochopitelné faktory, na které se snažíte nasadit formy lidské logiky a zkrotit je. Nefunguje to, fungovat to nebude. Nechte projednou tajemství tajemstvím. Díky.... celý text
Děti Duny
2007,
Frank Herbert
Nebudu lhát. Na možná naivní, ale originální a zábavnou jedničku to nemá ani zdaleka, dvojka se u mě svezla na setrvačnosti od jedničky a trojka není špatná, ale postavy jsou nevyzpytatelné a chovají se nelogicky, aby mohl autor na dalších stranách jejich zvláštní chování horko těžko vpasovat mezi futra logičnosti. Závěrečné vyústění mě taky nějak neoslovilo. Nevím, jestli sáhnu po čtyřce. Je tam sestupná tendence.... celý text
