Eremites
přečtené 1108
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
2012,
Mitch Albom
Škoda, že jsem tuhle knihu nepotkala tak před dvaceti lety. Rozhodně bych ji v té době více ocenila, mé tehdy ještě méně cynické a neokoralé mladé já by jásalo nad optimistickým poselstvím, úžasnými úvahami na různá životní témata /shrnuto ve zkratce: láska, vztahy a rodina jsou důležitější než prachy/ a faktem, že se dá i přes rychle postupující degradaci těla umírat smířeně a vcelku radostně. Moje nynější cynické, životními zkušenostmi značně zdrsnělé já, dokáže ocenit už jen skutečnost, že kniha byla vůbec napsána a to moc hezky, nepateticky, upřímně. Po loňském (taktéž celkem dlouhém a bolestném) umírání mého dobrého přítele jsem toho o smrti (v rámci smiřování se s jeho odchodem) přečetla poměrně dost, v tomto mě už příběh nikam dále neposunul. Taktéž s myšlenkou, že i když je člověk plně závislý na péči druhých - a to i v těch nejzákladnějších a nejintimnějších záležitostech lidského těla - přesto může zůstat u pozitivního smýšlení a smířit se s tím, se nijak neztotožňuji. Pevně doufám, že můj konec bude rychlý a k okolí co nejméně péče vyžadující.... celý text
Můj strýček Oswald
2002,
Roald Dahl
Auvajs. Tohle byl velmi nečekaný karambol, aneb když jednou sázka na jistotu nevyjde. Něco jako když se na vaší každodenní trase do práce, kterou dokážete jít i poslepu, objeví nečekaně jakási překážka a bací vás přímo mezi oči. Natěšeně jsem si z místní knihovny nesla úlovek od mého milovaného autora, netušíc ani omylem téma příběhu (neb stále zavile odmítám být vlastněna chytrým mobilem). Po prvních pár stranách četby se nadšení proměnilo v úžas a několikeré ujišťování, jestli není titulní strana "přišita" na úplně jiný titul. Nebyla. Úžas vystřídalo znechucení. Jelikož jde o knihu krátkou, a autor prostě psát umí, dočetla jsem až do konce (brodíce se při tom stránkami obsahujícími více než malé množství slov typu "šukat, souložit, píchat, sperma, ejakulát" a podobně). Vtipu bylo v celé knize rozhodně méně než živých spermií u stoletého starce nad hrobem. O grácii, anglickém humoru a laskavém nadhledu z ostatních Dahlových děl ani nemluvě. Ať se snažím sebevíc, nedokážu tohle prapodivné cosi ocenit více než dvěma umolousanými hvězdami (jedna za mou slabost pro autora, druhá za styl psaní a za to, že to utrpení naštěstí rychle skončilo.) Roalde, budu předstírat, že jsem o strýčku Oswaldovi jaktěživ neslyšela. V zájmu nás obou.... celý text
Příběhy zraněné duše: z deníku psychoterapeutky
2012,
Zuzana Peterová
Se vší úctou k paní Peterové (které si vážím jako člověka), tohle se opravdu nepovedlo. Navnaděna titulem knihy jsem čekala pohled "z druhé strany", pohled psycholožky na své klienty a jejich problémy, nějaké postřehy, úvahy, zamyšlení, prostě cokoliv zajímavého z této profese. Dostalo se mi několika "příběhů" ( to snad ani nebyly příběhy, pouze klišovité šablonovité náčrty), které více než cokoliv jiného připomínaly slohovou práci žákyně základní školy (případně poněkud méně nadané žákyně školy střední). Mohu jen doufat, že autorka je mnohem lepší psycholožkou než spisovatelkou.... celý text
