Espoir
přečtené 260
1984
2003,
George Orwell (p)
Po dočtení se nemohu rozhodnout, zda je autor blázen nebo génius. Možná obojí zároveň (za použití principu doublespeak)? Kniha mě chytla tak, že se jsem se od ní téměř nemohla odtrhnout. Zdály se mi kvůli ní noční můry. Zhruba od poloviny pro mě čtení bylo utrpením a přesto mě zvědavost, jak to dopadne (a naivní naděje v alespoň trochu optimistický konec), nutila číst dál a dál. Kolikrát jsem se utěšovala tím, že tohle je (záměrně?) velmi přehnaná vize a nikdy se v takové míře nemůže naplnit. (Nebo ne?) Nejvíce se mě kupodivu dotýkaly pasáže popisující vzpomínky hlavního hrdiny na matku a sestřičku, které v porovnání s ostatním dějem nebyly vůbec drastické, ale tak nějak jsem se s nimi dokázala více ztotožnit. Souhlasím s tím, že knihu by si měl alespoň jednou za život přečíst každý. Pro mě konkrétně jednou naprosto stačí.... celý text