Esteria
přečtené 104
Malý princ
2014,
Antoine de Saint-Exupéry
Nostalgická knížka, která podle mě není tak geniální, jak jí všichni prezentují, přesto má něco do sebe a každý si v ní najde svoje. Kniha určitě stojí za opětovné přečtení, ačkoliv já jsem to chápala už jako dítě. Všechny myšlenky v ní jsou pravdivé a rozhodně vedou minimálně k zamyšlení. Můj nejoblíbenější citát: "Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné." To bych dala vytesat do kamene.... celý text
Maryša
2004,
Vilém Mrštík
Občas mi připadá, že díla spadající pod klasickou literaturu mají často dobré hodnocení prostě jen z principu (snad proto, že ten kdo by si je dovolil pomluvit, by mohl být označen za primitiva, který nepozná kvalitní četbu, nebo tak něco). Je to jako Karel Gott a jeho slavíci, které dostával, protože už se to zkrátka očekávalo. (Nic proti Kájovi, měla jsem ho ráda.) Já samozřejmě chápu a uznávám, že v té dané době, kdy byla tato díla napsána, mohla být nadčasová nebo revoluční, ale já žiji v dnešní době, tudíž hodnotím knihy podle toho, jak se líbí mě, ne jak se líbili lidem někdy před sto lety. Myslím, že je dobré, aby se vědělo, že tyto knihy jsou, a že (možná) ovlivnily vývoj literatury, ale nemusejí být neustále dokola vychvalovány jako literární klenoty. V dnešní době, kdy existuje opravdu tisíce titulů, už prostě byly mnohokrát překonány silnějšími, lepšími a propracovanějšími příběhy. Kdybych měla hodnotit konkrétně Maryšu, tak tady není snad nic, co by mě zaujalo, co by stálo za vyzdvihnutí. Obyčejný příběh obyčejné dívky, skrývající se v neobyčejně nudném dramatu. Na konci se stane jedna zajímavá věc s kávou, která už snad ani není spoilerem. Kniha ve mě nevzbudila žádné emoce ani sympatie s postavami, do toho ještě to rušivé nářečí. Jedním slovem, tato kniha je prázdná. Jednu hvězdičku dávám z milosti boží. Amen.... celý text
Divergence
2012,
Veronica Roth
Divergence je v podstatě typická šablonová young adult - "výjimečná" hlavní hrdinka, nějaký ten románek, průměrné postavy, spousta klišé. Občas se objeví nějaký ten neobvyklý nápad (zaujaly mě především ty injekce, po kterých se dostali do matrixu) a celý ten svět je docela zajímavý, ale čím víc jsem se nad tím snažila přemýšlet, tím víc mi přišlo, že je jaksi nedomyšlený a takhle by to prostě nefungovalo. Například nějak nechápu jak jsou si ty frakce vzájemně prospěšné, když se ani mezi sebou nevídají. Frakce neohrožených má být ochranná složka města, ale je to spíš banda "drsných" teenagerů, kteří dokážou naskočit do vlaku za jízdy. (Mimochodem, do jaké frakce spadá řidič vlaku?) Navíc většina lidí má předpoklady pro různá povolání, tudíž by tu musel být divergentní každý druhý. Některé věci mohli být zkrátka lépe podané a vysvětlené. Kniha mě ke čtení dalšího dílu nenalákala a ke konci jsem se musela namáhat, abych jí vůbec dočetla, přesto věřím, že se v tom někdo najde a bude ho to bavit.... celý text
