Faila přečtené 669

Vosí továrna 1998, Iain Banks

Přečíst tuhle knížku mi trvalo několik měsíců, protože to pro mě bylo opravdu hnusné čtení. Ale ne špatné. Divné, ale svým způsobem dobré. Vynikající sonda do mysli psychopata, ačkoliv s odkrytím "důvodů" té pošahanosti hlavního hrdiny mám trochu problém. Nicméně tato kniha pro mě byla opravdovým čtenářským zážitkem, ačkoliv vracet se k ní pro mě bylo pokaždé těžší a těžší. Nic kromě hnusného pocitu si z ní asi neodnesu, ale tak jako tak setkání s tímto literárním dílem nelituji.... celý text

Konec hlídky 2016, Stephen King

Zvláštní je, za jak krátkou dobu se mi postavy dokázaly vrýt pod kůži - a dost hluboko na to, abych po přečtení třetího dílu cítila hluboký smutek, že už je konec. Detektivka se Kingovi povedla, napětí udržoval po celou dobu a ani je nemusel uměle a nějak hloupě natahovat - celé to tak nějak přirozeně plynulo, spíš jako film než jako kniha. A těch emocí, tak patřičně patetických a sladkobolných. Hlavního záporáka šlo podle mě trochu více vyšperkovat, z něj na mě vůbec nešel strach - spíš mi přišlo zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody a co zase vymyslí... Ale ani on, ani jeho konec na mě nijak silně nezapůsobily. A za to, že v trojce sklouzl King k paranormálním jevům, jsem moc vděčná - právě to něco tajemného a děsivého jsou věci, které mám na Kingových knihách ráda.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Záporák v tomto díle na mě působil daleko hrůzněji než ten z dílu prvního. U Bradyho mě děsily spíš jeho činy, ale on sám, ačkoliv byl značně vyšinutý, ve mně takovou hrůzu neprobouzel. Zato Morris ano. Téma tohoto dílu mě naprosto uhranulo a stejně jako první díl bylo i Právo nálezce až do konce nesmírně napínavé.... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Napínavé, ke konci téměř k nevydržení. Brilantní úvod s typickým Kingovým nečekaným vyústěním. Ne vždy jsou Kingovy postavy uvěřitelné a někdy má tendence ve vyprávění sklouzávat k patosu a trapnostem, v této knize jsem na nic takového nenarazila. Celé mi to přišlo velmi lidské. A ačkoliv jsem byla překvapená, že se dal S. King na psaní detektivek, nakonec mi to k němu sedí. Tak jako tak je to stejně zase o té černé bestii v nás.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Kdysi jsem zkoušela číst Otce prasátek a lezlo mi to nesnesitelně na nervy. Od té doby jsem s Pratchettem nechtěla mít nic společného, ale jsem ráda, že jsem nakonec změnila názor. A možná není od věci začít prvním dílem... Barva kouzel mě rozhodně nadchla! Dokonalé popisy, dokonalé postavy, dokonalý humor! A děj jako takový taky není vůbec k zahození. Zatím jsem ráda, že jsem dala Zeměploše druhou šanci a jsem zvědavá na další díly.... celý text

Čaroprávnost 1994, Terry Pratchett

Z Pratchettova neotřelého stylu psaní jsem prostě nadšená! S tak neočekávanými konci vět a pointami jsem se ještě v žádném jiném díle nesetkala. Jsem teprve u třetího dílu, tak si držím pěsti, aby mi nadšení vydrželo až do posledního... Příběh samotný byl dostatečně zajímavý a napínavý, s nemalým přesahem. Supr!... celý text

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

Když jsem se rozhodla přečíst si celou "ságu" o Zeměploše, trochu mě vyděsil počet dílů. Jenže Lehké fantastično jsem měla přečtené za tak krátkou dobu, jako už dlouho žádnou jinou knihu. Je skvělá! Napínavá, nepředvídatelná, nesmírně vtipná a záživná - a na konci jsem si i málem poplakala. Zatím jsem ze všeho nadšená, mám pocit, že je v těchhle knížkách prostě všechno. Čeká mě ještě hodně dílů, ale snad mi tohle nadšení vydrží až do konce.... celý text

Sítě 2016, Petra Dvořáková

Z knihy jsem bohužel ze dvou důvodů zklamaná. Prvním důvodem je mé mylné očekávání. Jde o první knihu Petry Dvořákové, kterou jsem četla, a nevím proč, ale čekala jsem, že kniha bude více psychologická než beletristická. Příběhy mi však přišly velmi povrchní a plytké, zejména první dva – u třetího mi však chyběla katarze na konci. Čekala jsem jednoduše více, a to nejen vlivem svých mylných představ o autorce nebo díle samotném, ale také vlivem samotných textů – v příbězích bylo nastíněno několik velmi zajímavých aspektů a témat (Kristýnin vztah s otcem, její rozpadlé manželství s nevěrným manželem, Karolínino dětství apod.), které si zasloužily daleko větší rozbor. Těmto tématům byla v příbězích věnována pozornost, ale vliv těchto aspektů na příběhy samotné (nebo na postavy) nebyl téměř vůbec prozkoumán, přestože si myslím, že právě tyto aspekty měly na postavy a jejich osudy vliv největší. A tím se dostávám k druhému důvodu svého zklamání, což je podtitul knihy: Příběhy (ne)sebevědomí. V prvních dvou příbězích podle mě vůbec nešlo o to, jaké měly hrdinky sebevědomí, neboť je autorka postavila do tak extrémní a složité situace (přítel psychopat a manžel náboženský fanatik), že by s jejím řešením měly problém i sebevíce sebevědomé ženy. Jistě, mohly mít mírnější (nebo jiný, ale klidně i horší) průběh, ale ani v jednom případě není sebevědomí to, co by hrdinky příběhů do jejich složité situace dostalo. Dokonce bych řekla, že hrdinka z druhého příběhu měla sebevědomí dost na to, aby si dokázala stát v mnoha věcech za svým, tato postava na mě rozhodně nepůsobila nesebevědomě. A třetí případ je pro mě zase extrém, neboť zde nešlo jen o poruchu sebevědomí jako takového jako spíš o závažnější psychický problém. Ale možná jsem jen nepochopila podtitul a o nesebevědomí to nemělo být... Rozhodně se mi ale velmi líbila forma, všechny tři příběhy byly originální a zajímavé, čtivé a i v rámci jisté extrémnosti námětu nepřehnané.... celý text

Zaklínač: Věčný oheň 1993, Andrzej Sapkowski

Ačkoliv chápu, že Yennefer je důležitou součástí Geraltova příběhu a jejich vztah je pro pochopení zaklínačovy postavy důležitý, přesto je tohle pro mě nejslabší článek vyprávění. Ačkoliv si uvědomuju komplikovanost jejich vztahu, za mě se Sapkowskému příliš nedaří ji správně popsat; vždy, když se objeví Yennefer, sklouzává příběh do patosu a některé pasáže mi připadají vyloženě trapné. Se zbytkem nemám vůbec problém - nápadité příběhy, vtipné dialogy a zajímavá vyústění.... celý text

Já, robot 1993, Isaac Asimov

Přes půl století stará kniha, která i dnes - a možná zvláště dnes - nabízí spoustu zajímavých námětů k zamyšlení.

Andělíčkářka 2014, Camilla Läckberg

Někdy je méně vážně více, a u mé zkušenosti s tímto dílem to platí dvojnásob, neboť jsem Andělíčkářku poslouchala jako audioknihu. "Hlavní" příběh jako takový je podle mě zajímavý a napínavý a dle mého úsudku by se obešel bez většiny vedlejších příběhů a také bez některých akčních přídavků. Chování některých postav mi ke konci přišlo vyloženě tupé a rozčilovalo mě tak moc, že jsem o konec příběhu nakonec naprosto ztratila zájem - knihu jsem doposlouchala jen proto, že nerada nechávám knihy nedokončené. Ačkoliv to, jak jsem byla ke konci rozčilená (Erika!!!), mi umožnilo zapomenout, kolik ve finále zbytečných věcí jsem to vlastně slyšela... A audio provedení je za mě napůl povedené a napůl příšerně provedené. Chápu tvůrčí záměr akusticky ztvárnit, co se dá, bohužel však měli tvůrci k dispozici jen omezené množství ruchů a zvuků, ty se proto ozývaly jen někdy (a stále dokola ty samé) a působily často spíš nesmyslně a velmi rušivě. Do knihy jsem se pustila kvůli jejímu názvu, který mě velmi zaujal, a pro mě nakonec knihu velmi dobře vystihuje - jde o něco v zárodku velmi zajímavého, co bohužel nebylo tak zajímavě zpracováno.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Z nějakého důvodu jsem se k Saturninovi roky nemohla dostat. Už několikrát jsem ho měla v různých verzích po ruce, ale nikdy jsem po něm nesáhla. Snad že jsem se obávala, že mě tahle klasika, na kterou jsem vždy slyšela jen chválu, zklame. Z nějakého důvodu jsem po Saturninovi před pár dny sáhla a díky bohu nejsem ani trochu zklamaná. Dílko je to krátké a čtivé, velmi vtipné a milé.... celý text

Vnější tma 2011, Cormac McCarthy

Tato kniha je opravdu temná a nečte se lehce, ale je tak zajímavá, že ji nelze (aspoň v mém případě) přestat číst. Zvláštní, na jednu stranu jsem se na čtení těšila, na druhou stranu se mi do něj moc nechtělo. A jakmile jsem ji dočetla, do jisté míry se mi ulevilo, ale do jisté míry mi ta kniha chybí. A zároveň mne navnadila na další McCartyho knihy (tato byla první, kterou jsem od něj četla), zároveň si jsem docela jistá, že pokud se k nim někdy dostanu, dám si delší pauzu zaplněnou nějakým odpočinkovým čtením.... celý text

Muži, kteří nemají ženy 2015, Haruki Murakami

Muž, který se proměnil v sebe sama 2000, David Ambrose

Na této knížce se mi nejvíce líbil její úvod, který mi připadal velice dramatický a velmi zajímavý a dokázal mě do knížky vtáhnout. Bohužel za chvíli přišla pasáž, která mě trochu nudila, zvláště ty delší popisy "odborného" pozadí příběhu. Ale chápu jejich důležitost v knize a také musím říct, že byly podány velmi srozumitelně. Jelikož jsem laik a v kvantové fyzice - a vlastně vůbec žádné fyzice - se nevyznám, nemohu soudit, do jaké míry byly zde nastíněné teorie uvěřitelné. Ačkoliv i sám autor ke konci ústy hlavní postavy pronáší, že to, co se v díle děje, je neuvěřitelné a odporuje to všem doteď známým zákonům. Na jednu stranu jsem se musela pousmát, protože pak se z této knížky opravdu stalo řádné sci-fi, které hraje mimo všechna známá pravidla, ale v mých očích to knížce na atraktivitě neubralo. Byla krátká, svižná, dobře se mi četla a nápady v ní obsažené mi přišly velmi zajímavé.... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Zdejší postavy mě chvílemi nesmírně rozčilovaly, což mě jenom utvrzuje v tom, jak autentické postavy dokáže Patrik Hartl napsat. Příběhy v této knize už mi přišly poměrně uvěřitelné, nic přehnaného jako v jeho knize Okamžiky štěstí (až na jednu dvě výjimky). Uvěřitelné, ale ne nezajímavé. Knížky Patrika Hartla pro mě v sobě sice nemají "nic navíc", nijak hluboko mě neoslovují, ani mi nic nedají - snad jen určitý náhled do životů (myslí, duší?) lidí, kteří jsou jiní než já. A to nakonec vlastně není vůbec málo. A nevím proč, ale rozčilují mě ty detailní popisy např. hudby, kterou postavy někde poslouchají. V jiných dílech mi to pomáhá navodit určitou atmosféru nebo náladu, tady mě to nevím proč dráždí :)... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Ačkoliv mě čtení Hartlovy prvotiny nijak nenadchlo, rozhodně mě bavilo, občas doopravdy rozesmálo i doopravdy rozesmutnilo. Místy mi příběh přišel lehce neuvěřitelný, ale koneckonců život takový někdy je, takže ani tohle bych téhle knížce nemohla vyčíst. Hartl má dobrý smysl pro drama a co se mi na jeho knížkách líbí asi nejvíce, je právě jeho schopnost vrstvit jednu katastrofu za druhou, až má čtenář pocit, že už je toho fakt moc - a pak přidá ještě jednu. A přesto z jeho knih necítím tragédii, spíš lehkost a nepatrný úsměv, který má člověk na tváři tvrdému životu navzdory. Najust.... celý text

Soví zpěv 2007, Iva Procházková

Knížka se ke mně dostala v podobě audioknihy, a to velice krásně zpracované! Myslím, že na můj celkový dojem z knihy měla významný vliv jednak použitá hudba a jednak "herecké" zpracování, ale troufám si tvrdit, že i bez nich by se mi kniha líbila. Je to poměrně krátký příběh, a přesto se v něm odehraje mnoho. Na www.citartny.cz je uvedeno, že kniha je o "velké povodni v nás" a myslím, že to je opravdu výstižné. Aspoň já měla po tom hodinu a půl trvajícím zážitku opravdu pocit, že je ve mně velká potopa.... celý text

Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Někdy na mě příběh a postavy působily velmi autenticky, až bolestivě, někdy mi to celé přišlo hodně přitažené za vlasy. Méně je někdy více a tady těch dramat bylo na můj vkus opravdu moc. Kvůli tomu jsem se v ději také občas ztrácela a zvláště při čtení "druhé části" jsem už nebyla schopná zavzpomínat, co se v jaké pasáži dělo v "části první". Navíc jsem ani neměla pocit, že bych se seznamovala s dvěma pohledy na jeden příběh (což jsem očekávala a na což jsem se moc těšila) jako spíše s dvěma různými příběhy. Takže pro mě je tahle kniha trochu zklamání, ale ne zas tak velké, abych si její čtení neužila vůbec - většinou mi přišla zábavná a zajímavá, takže určitě doporučuji!... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová