Faila přečtené 669

Italské boty 2017, Henning Mankell

Pro mě velmi zajímavé čtení, příběh jsem hltala až do úplného konce. A přitom na mě toto dílo působí více poeticky než příběhově. Dění v knize je neuvěřitelné, má obrovský dramatický náboj, a přesto mi přišlo, že je zakryté pod rouškou jakéhosi klidu a ticha, které na ostrově panují.... celý text

Galapágy 1998, Kurt Vonnegut Jr.

Obsah zajímavý, ale forma - neustálé skákání v příběhu a (téměř) absence jakýchkoliv dialogů - mě bohužel velmi nudila. Knížku jsem četla na doporučení a moc jsem se na ni těšila, ale pro mě jsou Vonnegutovy Galapágy bohužel velkým zklamáním. Líbily se mi ale některé citáty, myšlenky a místy mi kniha přišla i poměrně vtipná.... celý text

Mí praštění rodiče 2017, Pete Johnson

Třináctý příběh 2007, Diane Setterfield

Tato kniha mě dostala svým příběhem - napínavým, plným nepředvídatelných překvapení a s velice zajímavými postavami. Místy mě otravoval její velice popisný styl a často mě štvala hlavní hrdinka, za mě velmi sebestředná žena s trochu přehnaným smyslem pro drama. Ale cítím, že nejsem úplně typická čtenářka podobných děl, a i proto hodnotím knihu jako nadprůměrnou.... celý text

Lovec draků 2007, Khaled Hosseini

Velmi dojemný a nádherný příběh jednoho muže a jedné země. Za historický kontext jsem této knize velmi vděčná, mnoho věcí jsem vůbec nevěděla. Ale poučného považuji Lovce draků především pro myšlenky zde obsažené.... celý text

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Hlavní postava mi byla nesympatická tak, jako snad nikdy dříve žádná jiná. Ale nejen ona, protože nesmírně arogantních a ve své aroganci zaslepených a tudíž opravdově hloupých postav zde bylo více. A arogance a s ní spojená hloupost jsou pro mě u člověka ty nejtěžší vlastnosti, vyvolávají ve mně někdy až nepříčetný vztek a těžko k takovým lidem/postavám hledám sympatie. A chování postav ke svému okolí, zejména pak Ignácia ke své matce, to mě místy doopravdy bolelo. Dalším důvodem, proč se mi tato kniha nakonec tak moc nelíbila, je prostě ten fakt, že mě nebavila. Jednotlivé postavy a příběhové linie mě moc nezajímaly a ve finále mě to vše ještě víc naštvalo tím, že nic nebylo řádně zakončené. A navíc místy byly ty příběhy dost na hlavu, což v jiných knihách chápu a oceňuji, ale zde mi to v kontrastu s jinými, naprosto běžnými situacemi prostě nesedlo. Humor má tato kniha svébytný, ale zjevně to není můj šálek kávy, zasmála jsem se zde jen párkrát - ačkoliv opravdu od srdce. Jazyk knihy je ale skvělý, autorovy obraty přišly někdy i mně opravdu mistrné. Zasazení příběhu do "barvitého" prostředí New Orleans by mi osobně přišlo zajímavější, kdybych v knize cítila atmosféru daného místa, ale za mě se tato kniha mohla odehrávat kdekoliv. Spolčení hlupců mi dalo opravdu zabrat a jen tak tak jsem ho dočetla. Osobně ho tedy nadprůměrně hodnotit nemohu, ale za to, že je dnes už kultovním dílem a má tak vynikající ocenění, mezi čtenáři i kritiky, jsem vděčná především kvůli autorovi, i když ten se této slávy bohužel nedožil. ... několikrát v komentářích padlo, že "do toho člověk musí dospět", a tak dám téhle knížce ještě někdy v budoucnosti určitě šanci. Protože to, jak ji někteří zdejší čtenáři zbožňují, chci prostě zažít taky!... celý text

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Nejdříve bych ráda doporučila audioknihu od Mladé Fronty - hlas Kláry Issové je opravdu nádherný a její čtení dělá z poslechu úchvatný zážitek! V průběhu poslechu jsem nemohla nepřemýšlet nad tím, čím je tato kniha tak výjimečná, že si zasloužila své místo mezi klasikami a je dokonce oceněna Pulitzerovou cenou. Pro mě osobně je tím důvodem nakonec hlavně forma, jakou je román psán. Harper Lee má neskutečně vytříbený cit pro jazyk a umí s ním brilantně pracovat. Ačkoliv byl příběh celou dobu vyprávěn z pohledu malé dívky, nepůsobilo vyprávění dětinsky ani přihlouple nebo zbytečně roztomile. Snad k tomu pomohlo občasné použití sofistikovanějších výrazů, které ale u dcery právníka nepřekvapily. Další věc, která mne velmi zaujala, je stavba příběhu, neboť ta velká dramata se uskutečnila až téměř na konci knihy a přesto to všechno před tím bylo něčím víc než jen úvodem k velkému vyvrcholení. Celé je to pro mě dokonale smíchaný prozaicko-lyrický příběh, kdy se dělo nejen mnoho zajímavého, ale celé to bylo obestřené atmosférou tak perfektně popsanou, že jsem měla chvílemi pocit, že v knize žiji. Svými myšlenkami je tato kniha také nepochybně výjimečná, autorka v ní velmi umně vyjadřovala své názory, které měly ve své době (snad) šanci dotknout se srdcí čtenářů. Já tuto knihu četla více než 55 let po jejím publikování a s jejími názory nejen souhlasím, ale s radostí sleduji, že už konečně žijeme v jiné době. Ne dokonalé, ale o tolik lepší. A tak doufám, že jednou budou čtenáři tuto knížku číst s velikým údivem nad tím, jak se kdysi jejich předci k sobě chovali, neschopni si to ve své době představit.... celý text

Dozvuky mých lásek 2017, Graeme Simsion

Líbí se mi, že nejde o typickou love story. Tenhle příběh je opravdu ze života, ve kterém prostě nejde všechno podle plánů - a to je sakra dobře. Nejvíc se mi na téhle knížce ale líbilo to, jak často se hlavní hrdina mýlil, když si byl tak jistý, že ví, o co jde - že ví, co si jeho milá myslí, co chce nebo proč co dělá. To mi na knížce přišlo nejvíce lidské, protože jak často v reálném životě podléhají lidé svým domněnkám a iluzím? Jak často vidí či slyší ne to, co doopravdy je, ale to, co chtějí, aby bylo? A pak se to celé takhle krásně zamotá... A já jsem moc vděčná za ten konec, který narušuje jistou iluzi "pravé lásky", která může být víc než čímkoliv jiným jen nehorázným bludem. Nehorázným a děsivým, protože jsme kvůli němu schopni vše obětovat, abychom na konci cesty zjistili, že jsme to vše udělali naprosto zbytečně... Nebo ne.... celý text

Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) 2016, Jonas Jonasson

Jonassonův humor a jeho způsob stavění příběhu mám ráda a ačkoliv je podle mě obojí slabší oproti oběma předchozím knihám, stále jsem se velmi bavila.

Věž vlaštovky 2003, Andrzej Sapkowski

Pro mě je tento díl zatím nejlepší ze všech. Nejlepší po příběhové stránce, kdy se rozvíjí hned několik příběhových linií, z nichž jedna je zajímavější než druhá. Místy mě až nudila "politická" část, zejména i proto, že jsem se začínala ztrácet v tom velkém množství jmen postav a zemí. Ale i tato část má v zaklínačské sáze své jasné a důležité místo. Nejlepší je pro mne tento díl (zatím) také z pohledu postav a jejich osudů. Místy jsem byla sice trochu zmatená, když se kontinuálně vyprávělo několik příběhů (nebo částí příběhu) z několika pohledů, nakonec jsem si však na tento styl zvykla, zorientovala se v něm a považuji jej nejen za zajímavý, ale také důmyslný prvek knihy - každá z postav vyprávěla příběh svým pohledem, který měl jasný význam a smysl. Nejvíce jsem vděčná za osud Ciri, který je opravdu zajímavý, a tato postava mi (konečně!) začala být trochu sympatická (= lezla mi na nervy o něco méně). Za naprostou dokonalost osobně považuji boj na ledu v závěru knihy, který vynikal napjatou, až nervy drásající atmosférou.... celý text

Závan klíčovou dírkou 2013, Stephen King

Nostalgický a nádherný návrat do Středosvěta. Už jsem skoro zapomněla, jak mě příběhy z něj dokázaly uchvátit a naplno vtáhnout do děje. A byť je tady Roland spíše vypravěčem než hrdinou příběhu, dozvídáme se zde o něm a jeho osudu pár moc důležitých maličkostí.... celý text

Křest ohněm 2011, Andrzej Sapkowski

"Šumář s loutnou. Hubatá polodryáda. Vampýr, kterému táhne na padesátý křížek. A mizerný Niifgaarďan, který se hádá, že není Nilfgaarďan…“ „A v čele družiny zaklínač, který se nedokáže k ničemu rozhoupat.“ Dokonalé! Kniha je o dost jiná než předchozí dva romány, pozornost je zde věnována především Geraltovi a o všem ostatním padne jen pár, spíše méně významných zmínek. Pro mě měla každopádně zase to kouzlo prvních setkání se Zaklínačovým světem.... celý text

Čas opovržení 2011, Andrzej Sapkowski

Díky literárnímu bohu za ten konec! Ačkoliv se románová sága (a tento díl obzvlášť) už netočí pouze kolem Zaklínače a jeho profese, stále zde má Geralt velký prostor. Ciri se v tomto díle dostává ke slovu spíše až na konci a konečně padá do těch správných rukou. Zaklínačův svět se mění a je napínavé jeho osud a osud všech lidí v něm sledovat. Ani zde se Sapkowski nevyhnul filozofickému lamentování a navíc ukázal, že o politickém pletichaření taky něco ví. Tomuto dílu nemám téměř co vytknout. Bohužel až na znovusetkání Geralta a Yennefer, která mě prostě prudí. Z Geralta Zaklínače a Bojovníka se vedle této arogantní a "neomylné" ženštiny stává krotký beránek, někdy až hlupák a chlap bez názoru. Jsem samozřejmě ráda, že šel Sapkowski trochu na ruku i romanticky založeným čtenářům a čtenářkám a ukázal, že i Bílý vlk má svou něžnou stránku. Proti tomu nic nemám, ale když je Geralt s Yennefer, mění se v podpantofláka, který jí vše odkývne a nedovolí si s ní nesouhlasit. A přitom by právě Yennefer, občas chybující tak, jak by si někdo s jejími zkušenostmi dovolit neměl, potřebovala shodit pomyslný hřebínek z hlavy.... Ale její chyby jsou prominuty (spíše promlčeny), kdežto ona sama na chyby jiných tak ráda ukazuje. A Ciri je pro mě jasný příklad zvorané výchovy - dát už tak dost pyšné dívence jako vychovatelku a učitelku zrovna Yennefer, to ani nemohlo dopadnout jinak... Ale opět, díky literárnímu bohu za ten konec!... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Zpočátku jsem byla z tohoto dílu nadšená, především proto, jak zajímavá a neustále aktuální témata se zde rozebírala. Kniha šla trochu do hloubky a řešilo se zde něco vážného, těžkého a nad čím čtenář - pokud chtěl - mohl přemýšlet. Samozřejmě nechyběly vtipné ani akční scény. Bohužel jsem byla od jisté chvíle jen otrávená. Nemůžu si pomoct, ale mě ty pasáže s Yennefer a Ciri nejen nebavily, ale vyloženě štvaly. Obě dvě mi přijdou nesnesitelně protivné - a neoblibou ženských postav to není, neboť všechny ostatní ženy v Zaklínači mi nevadí, některé mi byly i velmi sympatické. Ale nemůžu jen kvůli své nelibosti vůči hrdinkám, kolem kterých se točila polovina knihy, odsoudit celou knihu. I ty části o učení Ciri byly dobře napsané, občas i vtipné, smutné, hluboké. Ale štvaly mě k nesnesení!... celý text

Myši Natálie Mooshabrové 2004, Ladislav Fuks

Bylo to temné (ale takovým příjemným způsobem), velmi bizarní a opravdu geniálně napsané (opakování motivů, obrazů, celých vět nebo slov). Fuksovy knihy pro mě mají zvláštní atmosféru. Prolíná se jimi jakási skrytá hrůza; děsivé výjevy jsou popsány tak absurdně, že na mě nepůsobí prvoplánově děsivě, ale tak nějak... hlouběji, hrozivěji. A zároveň mě ta absurdita nesmírně baví.... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Z Hedvábníka mám trochu rozporuplné pocity a nemůžu říct, do jaké míry je jejich příčinou skutečná autorka této knížky, kterou je mi prostě trochu proti srsti kritizovat... Ale nadšená jsem při čtení nebyla. Knížka by mohla být i kratší, chvílemi jsem se v té spleti jmen a vedlejších příběhů ztrácela. Některé části mi přišly opravdu zbytečné a pro pochopení hlavního příběhu nebo jakékoliv z postav neměly žádný význam. A cítila jsem se být spíše pozorovatelem příběhu než částečným detektivem, protože díl vyšetřování sestával z Cormoranových domněnek a pocitů. To není úplně výtka, protože mnohé moderní detektivky takové jsou, ale za mě nebylo finální vyvrcholení a odhalení vraha nijak překvapivé - překvapilo by mě asi cokoliv. Tahle detektivka je ale rozhodně nápaditá (velmi nápaditá!), ať už se jedná o případ nebo postavy do něj zapletené, včetně vyšetřovatelů. K patosu to začalo sklouzávat až ke konci, jinak se celé vyprávění drželo v přiměřené míře. A bylo to napínavé, vtipné, chvílemi i smutné.... celý text

Bajky barda Beedleho 2008, J. K. Rowling (p)

Rowlingová je opravdu talentovaná spisovatelka, což dokazují nejen samotné bajky, ale také jejich analýzy - obojí bylo velmi vtipné, milé a chytré.

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Originální představování postav, zajímavé příběhy a celkově velmi tajemná a napínavá kniha.

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Kniha má skvěle vybudované napětí, tajemství je odkrýváno velmi pomalu - ale bez zbytečných odkladů. Zajímavé a překvapující, ale velmi smysluplné - do poslední chvíle.... celý text

Ten, kdo stojí v koutě 2012, Stephen Chbosky

Nevím proč, ale téměř pořád se mi při čtení chtělo brečet. Celou knihou se táhl jakýsi smutek, skoro až deprese. Jako by hlavní hrdina nedokázal vidět věci jinak než černě, maximálně ještě šedě - ale radost jsem necítila téměř žádnou, a to ani tehdy, kdy popisované události byli radostné. Je to dobrá a zajímavá kniha, ale číst ji mě doopravdy bolelo.... celý text