Fuksinka
přečtené 482
STOP - Světové tažení ochmelky Poláčka z Prahy do Ohňové země
2015,
Tomáš Poláček
Tomáše sleduji už dlouho a díky němu jsem objevila super časopis Reportér. První po mnoha letech, u kterého jsem si zařídila předplatné a dokonce ho prodloužila. Cestu kolem světa jsem sledovala na FB i na stránkách Reportéra a na knihu jsem se těšila. Není jenom o cestě. Tomáš přihodil i pár zážitků ze své punkové minulosti. Vše psáno s lehkostí a vtipem, jak jsme zvyklí. Pokud se prokládá cesta minulostí je vše ok, ale po čase se střídají časové linie cesty a to mi dost vadilo. Mela jsem v tom chvilkama hokej. Zajímal by mě názor někoho, kdo jméno Poláček slyší poprvé a rád čte cestopisy. Takže pokud se zde někdo takový objeví, prosím o komentář.... celý text
Urbo Kune
2015,
Miloš Urban
Nenapadá mě nikdo povolanější pro spojení literatury s architekturou, než je Miloš Urban. On už to přece dělal několikrát a vždycky dobře. Urbo Kune sice není žádná katedrála a nedýchá z něj atmosféra dávných věků a příběhů, ale atmosféru má také a to hustou. Celková koncepce v nově příchozím musí nutně vyvolat aspoň v malé míře záchvat klaustrofobie (dokud se nastane Urbanem - ha, ha). Líbí se mi, že Urban město kriticky rozebírá a přibližuje nám ho se všemi možnými klady i zápory. Příběh není moc rychlý. Prvně se spolu s hlavním hrdinou seznamujeme s městem a poměrně dlouho trvá, než se objeví první záhada a začne ta akčnější část knihy. Zápletka je originální a já jsem z ní nadšená. Tím ale nechci říct, že úvodní část je nudná. Ani omylem. Jednak mě Urbo hodně zajímalo a je to tak skvěle napsané, že není kdy se nudit. Urban nás na víc celou knihu baví různými jazykovými přesmyčkami jmen ze svých knih i z našeho světa. Znalost jeho předchozích knih je výhodou, nikoli však nutností. Pokud vás nepobaví Rott a Untermesser, tak na vyžilou Tchernou se určitě chytnete. Doporučuji a samozřejmě přidávám velké plus za grafické zpracování knihy.... celý text
40 dní pěšky do Jeruzaléma
2015,
Ladislav Zibura
Ladislavova přednáška (nebo Stand-up chcete-li) byla skvělá. Proto, když jsem po nějaké době zahlédla v obchodě knihu, rozhodla jsem se ho podpořit. Dobře jsem udělala. Pro neznalé předesílám, že se rozhodně nejedná o popis památek a krajinek. Celá kniha je o tom, jak Ladislav putuje a cestou potkává lidi. Možná se nám bude zdát divné, že jsou vesměs milí, přátelští a pohostinní. Těžko představitelné pro Evropana, že? Není důvod se rozepisovat, vše je skvěle shrnuté v doslovu knihy. Jenom dodám, že kniha je dobře a vtipně napsaná s (sebe) ironií, která mi hodně sedí. Nechybí ani zajímavé postřehy a sem tam hlubší myšlenka. Jo a vsadím se, že vám po přečtení bude dobře na duši. Ideální oddechovka, bavte se.... celý text
Nahý jsem přišel na svět
1979,
David Weiss
Kniha není zajímavá jenom tím, že popisuje život Augusta Rodina, ale také spoustu význačných umělců a osobností té doby a dobu samotnou. Myslím, že mnoho čtenářů bude stejně jako já rozladěných, když se dočtou o charakterech svých oblíbenců. Samozřejmě, kniha je román a je v ní jistě spousta autorovy představivosti, ale je pravděpodobné, že základní charakterové rysy dodržel. Nejednou jsem byla znechucena Rodinovou sebestředností a hrubiánstvím. Je jisté, že člověk, který je zcela pohlcen svou prací, nemá pochopení pro tak "triviální" věci, jako jsou pocity druhých. A z vlastních zkušeností vím, že geniální lidé většinou nejsou v oblasti sociální tak dobří, jako my "obyčejní". Přes to všechno mě ale jeho chování rozčilovalo, protože bez těch, kteří se o něj nezištně starali, by velice těžko dosáhl takového úspěchu. Kniha samotná je velice čtivá na začátku, když popisuje Augustův boj o to, být umělcem. V polovině mě hodně nudila, opakovaly se stále stejné věci za neustálého Augustova fňukání. Ovšem příchodem nové ženy do jeho života a popisu z jejího pohledu se kniha zase rozjela a já ji dočetla na jeden zátah. Zejména aféra kolem Balzaca byla neuvěřitelně zajímavá. Překvapilo mě, jak moc se umění střetávalo s politikou. Pokud se chcete příjemnou formou seznámit s Rodinem a Francií druhé poloviny 19. století, určitě si knihu přečtěte.... celý text
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Tak jo, zase proti proudu. I na téhle knize je vidět, co dokáže reklama. Absolutně nechápu, co z knihy dělá něco výjimečného. Mám z ní pocit, jako by ji psaly dvě rozdílné osoby. První třetina je nudná. Seznamujeme se neuvěřitelně obšírně s hlavními postavami. Bohužel Mikael není kdovíjaký sympaťák. Lisbeth je zajímavá, ale co je to platné, když se NIC neděje. Po dlouhé době se začne dít něco Lisbeth. Bohužel mám pocit, jakoby do knihy tato část byla zakomponovaná jenom proto, abychom byli šokováni. Po polovině (!!!) knihy začíná celkem slušný thriller. Ne, že by byl děj nějak překvapivý, ale na chvilku přišel ten druhý, lepší spisovatel. Vztah obou hlavních postav funguje a jejich hon po stopě mě bavil. Bohužel tato část brzy skončí. Po vyřešení morálních otázek následuje další předlouhá nudná pasáž, která řeší resty ze začátku knihy a klidně by mohla být o dvě třetiny kratší. Larsson vypráví jako můj děda. Historka může být zajímavá, ale popisováním zbytečných detailů vás zaručeně znudí. Já fakt nepotřebuju vědět, jak se nějaká bába dostala k řízení archivu s fotkama a ani jak je archiv tříděný. Já chci vědět, co v něm Mikael našel. To ještě můžu být ráda, že jsem se nedozvěděla, jak se jmenují její děti a čokl. Nebo v kolik hodin ráno vstává. Takovými detaily je zaplevelená celá kniha. Děda by aspoň přidal špetku humoru, který zde není vůbec. Mít 300 stran, byla by to snad slušná kniha do vlaku. Ale fenomén Milénium? Vážně? Proč? Nemít ji v mobilu a nebrat si ji v práci na kouřovou, asi bych ji ani nedočetla.... celý text
Studie v šarlatové
1964,
Arthur Conan Doyle
Já jsem kdysi měla povídek Sherlocka Holmese přečtených stohy, ale kdo si je má všechny pamatovat, že? Tenkrát mi bylo "náct". Po shlédnutí seriálu BBC Sherlock, jsem se k nim vrátila a musím uznat, že stále mají své kouzlo a navíc mi pak neuniknou perfektní narážky a vtipy v seriálu. Myslím, že spousta fanynek Cumberbatche a Martina, které by jinak ani nenapadlo tohle číst, už má přečteno skoro všechno o SH. Stačí se mrknout na nějaké forum a na komentáře zde. Tomu říkám super kulturní počin. Bravo BBC!... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2015,
Ray Bradbury (p)
Fahrenheit je znepokojující kniha. Znepokojující samozřejmě dějem a stádností popisované společnosti, více však její podobností s tou naší. Divila bych se, kdyby se čtenář nezamyslel a nezačal analyzovat svoje zábavné aktivity a svoje rozhovory s přáteli. Divila bych se, kdyby se nesnažil dopátrat toho, že se vlastně Bradburyho společnosti až tak moc nepodobá. Bradbury píše opravdu krásně a krásný je i překlad. Tak poetické a přitom lehce čtivé věty se málokdy vidí. Atmosféra je popsaná tak dokonale, že skoro cítíte žár plamenů na tváři a cítíte vůni listí v té absolutně nádherné, snové úvodní scéně, kdy Montag potkává Clarissu Nezbývá, než doporučit a zákeřně dodat, že nepotřebnost hasit byla vážně hodně nedomyšlená.... celý text
Vlci
2015,
František Kotleta (p)
Po napsání tohoto komentáře už nikdy nebudu moct vkročit do Bruntálu. Ale co. Prej má hezké okolí, ale jinak je to hrozná díra. Nečekala jsem nic a taky jsem skoro nic dostala. Hned po první zradě bylo jasné, jakým směrem bude děj pokračovat. Nemyslím si, že chci moc, pokud žádám aspoň jedno překvapení. Nemyslím si, že chci moc, pokud chci trochu vtipu. Kde jsou nápady jako z Bratrstva, Perunovy krve, Swingers party, nebo Lovců? Franta seká knížky jako Baťa cvičky a bylo jen otázkou času, kdy se to nepovede. Jako bonusová "povídka" v nějakém speciálním vydání Bratrstva krve by Vlci obstáli. Čtenáři by jistě ocenili další příběh Gerharda a XXX (Snad by to ani nebyl spoiler. Totožnost této postavy musí každému dojít hned po přečtení jména. Pokud má v hlavě aspoň kupku sena.). Jako samostatná kniha však nefunguje a já jsem ráda, že mě stála jen kilo. U Peruna! Vždyť i to lízání intimních partií je tu celkem nuda! Začínajícímu autorovi bych asi přidala hvězdu, ale Franta mě přesvědčil, že má na víc a stejně si myslím, že jsem ještě shovívavá. Příště lépe řezníku.... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
U thrilleru bych čekala, že bude mít rychlejší děj - příšerně se vleče - a aspoň jednu sympatickou postavu. Těžko říct, jestli byla horší bláznivá alkoholička Rachel, bezcharakterní Megan, nebo její muž, potvora Anna, nebo nesympatická policistka. Trošičku to zachraňuje Rachelina spolubydlící. Tohle je dle mě největší problém knihy, komu vlastně fandit? Při povinném dramatickém závěru, mě bylo vlastně úplně jedno, kdo přežije a vůbec bych se nezlobila, kdyby nepřežil nikdo. Hnusili se mi všichni a nejvíc Megan. Nicméně napínavé to bylo, pohled do mysli alkoholičky byl zajímavý (i když se na něm dalo rozhodně ještě zapracovat), autorce se podařilo tři čtvrtě knihy mě vodit za nos. Takže slušný průměr, ale nová Zmizelá rozhodně ne.... celý text
Marťana jsem si koupila a nějak na něj nebyl čas. Potom šel do kin film. Nechystala jsem se na něj, i když mě zajímal. Přece mám doma knížku a tu je třeba přečíst, než uvidím film. Ovšem shodou okolností (dobře, mohl za to chlap) jsem na něm byla. Takže budu spíš porovnávat knihu a film. Marťan je psán převážně formou deníku, který si Mark na Marsu píše. Je zde i pár stručných pasáží ze Země. Tato forma je svižná, napínavá a maximálně čtivá. Ve filmu jsem postrádala větší pohled na psychiku člověka, který je naprosto sám a bojuje o přežití. V knize jsem se jí dočkala, i když pouze v malé míře. Ovšem pokud si uvědomíme, že čteme pouze Markův deník, který, jak doufal, někdy někdo najde, je to naprosto v pořádku. Těžko by si dospělý chlap vyléval srdíčko jako čtrnáctiletá puberťačka po prvním rozchodu. Mark je takový marsovký MacGyver. Má výborné nápady a dokáže uplést i "z hovna bič". Dokáže to navíc okomentovat i hodně vtipnou formou. Mě ale ty výpočty ke konci už trochu otravovaly. Přes to mě jeho příběh chytil a i když jsem viděla film, prožívala jsem Markův boj o přežití znovu a moc mě bavil. Jak v knize, tak i ve filmu oceňuji absenci pohledu do Markovy rodiny. Laciný dojáky se sem vážně nehodí. Bohatě stačí pohled do NASA a na kolegy z původní mise. Knihu doporučuji a po jejím přečtení určitě i film, Protože Ridley Scott byl ve výborné formě, když ho točil a jako přidanou hodnotu oproti knížce, uvidíte i spoustu nádherných krajinek. ;-)... celý text
Ohnivé znamení
2015,
Juraj Červenák
Ještě jsem nečetla knihu u které jsem musela několikrát na google. Slova jako kordován, nebo taverník, jsem si hodně užívala. Řekla bych, že u překladu si užíval i Robert Pilch. Ďuro má zase perfektně nastudováno a tentokrát přihodil i dobový recept. Rozdílné povahy Steina, Barbariče a Jaroše opět perfektně baví. Zejména Steinova upjatost s hrubiánství (nejen) v bordelu nemělo chybu. Příběh je skvělý, napínavý, dobová atmosféra dokonalá. Podezřívala jsem skoro všechny. Zapojit do příběhu postavu "Žádnýspoiler" mi přišlo v první chvíli naprosto debilní. Pak jsem si ale uvědomila, kdo vystupoval v prvním díle a musím uznat, že to nebylo debilní, ale logické. A po odhalení všech souvislostí jsem byla i ráda, že se na ni nezapomnělo. Zatím nejlepší příběh série. Velké plus za vyšší počet stran.... celý text
Holomráz
2010,
Štěpán Kopřiva
První tři povídky jsou o Wolrichovi. Přes to, že první povídka je snem každého koprofila, jedná se o docela dobrý a hodně drsný příběh dítěte z "děcáku", které touží po lepším životě. Ve druhé povídce nás Wolrich vezme na zběsilou honbu za bednou. Tato povídka je nejakčnější a nejzábavnější. Holomráz je už jen slabší odvar. I kdyby armád a čarodějů pochodovalo po stránkách 3x tolik. Odfláknutý konec, vysvětlený na půl stránce, tomu ještě nasadil korunu. Wolrich je sice celkem sympatický antihrdina, ale že by mě nějak chytil za srdce... Možná mu uškodila povídková forma a dlouhé časové skoky mezi jednotlivými příběhy a na mě až moc primitivní nechutný humor. Zajímavý, že u jiných autorů mě to nevadí. O něco lepší, než od poloviny nudný Asfalt, ale stále jenom lepší průměr. A to jsem uvažovala o koupi Rychlopalby. Už neuvažuji. Hodnocení jednoznačně vynášejí nahoru další kraťoučké bonusové povídky, které jsou naprosto geniální, vtipné a originální.... celý text
Sharpův orel
2010,
Bernard Cornwell
Opět perfektní čtení. Na tomto díle je nejzajímavější v jakém stavu byla španělská armáda. Celou dobu jsem si říkala, že tyto části jsou fikce. Že je to snad groteska. A ono ne...... celý text