Gaea
přečtené 133
Stalingrad Peklo na Volze
2005,
Guido Knopp
V mém žebříčku asi nejlepší faktografická kniha autora. Za nejzajímavější považuji zveřejněnou běžnou korespondenci obyčejných německých a sovětských vojáků, která jde hodně pod kůži. Jako tématicky vhodný doplněk doporučuji knihu od Fanny Chassain-Pichon "Dopisy z Wehrmachtu", kde se však jedná o dopisy z průběhu celé války, Guido Knopp reflektuje "pouze" jatka u Stalingradu. Povinná četba pro všechny válkychtivé jedince, kteří mají zkreslené, zidealizované a mytizované představy o (jakékoliv) válce.... celý text
V první linii: Z Leningradu až do Berlína
2018,
Nikolaj Nikolajevič Nikulin
Emocionálně náročná kniha, která autenticky a zcela syrově popisuje válku očima sovětského vojáka. Knihou se jako červená nit line beznaděj, smíření se s osudem, cynismus a lhostejnost. Sověti měli za 2. světové války dle historiků cca 26 milionů obětí, novější revidované odhady hovoří až o 35 - 40 milionech. Bylo by zajímavé dát si tu práci a zkusit spočítat, o co nižší by byly celkové ztráty nebýt milionů bezejmenných obětí při zbytečných a k nezdaru dopředu odsouzených útoků a bitev. Vyjma vylodění v Normandii byla západní Evropa podobných jatek ušetřena, na území tehdejšího Sovětského svazu to však byla každodenní realita. Sověti zaplatili strašlivou cenu, nejvyšší z nejvyšších. Nebylo rodiny, která by o někoho ve Velké vlastenecké válce, mnohdy i opakovaně, nepřišla. Povinná četba pro všechny válkychtivé jedince, kteří mají zkreslené, zidealizované a mytizované představy o (jakékoliv) válce.... celý text
Citadela
2004,
Antoine de Saint-Exupéry
Je těžké napsat něco nového, co by zároveň nezaznělo v některém z předchozích komentářů. Nesmírně náročná kniha, esence samotné podstaty Exupéryho coby celoživotního hledače smyslu života. Jedna z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četl. Mnoho otázek, nekonečno odpovědí. Ke knize se pravidelně po pár letech opětovně vracím, znovu si ji čtu a s přibývajícím věkem rozumím Exupérymu vnitřnímu rozpoložení čím dál více. Život totiž nemá žádný smysl. Má takový smysl, jaký mu svým konáním a naplněním dáme. Je to prázdná nádoba, která čeká na naplnění čímkoliv od nás. Při každém dalším čtení v knize objevuji nové a nové věci, které v ní byly pochopitelně již předtím, s odstupem času je však vidím jinak. Snad je to věkem, zkušenostmi, prožitými událostmi. Bylo by zavádějící posuzovat Exupéryho myšlenky a názory v knize uvedené prizmatem dnešní doby, to jednoduše není možné. Musíme vycházet z kontextu doby, kdy si Exupéry tyto své myšlenky zaznamenával. Reálie 2. světové války vzaly veškeré iluze o lidskosti, humanitě či soucitu. Exupéry zanechal v mém čtenářském srdci velmi výraznou stopu a je až s podivem, jak nesmírně myšlenkově náročné dílo dokázal za svůj relativně krátký autorský život napsat. Hluboce před Vámi smekám, Mistře!!!... celý text
Mé srdce pohřběte u Wounded Knee
1998,
Dee Alexander Brown
Kniha, která mě poznamenala na celý život. Kniha, po jejímž přečtení jsem nebyl schopen několik dní jediného slova. Objevil jsem ji v knihovně v pozůstalosti po babičce, jednalo se o české vydání z roku 1976. Neexistují slova, kterými bych byl schopen popsat svůj smutek a žal. Nacistické Německo má svůj holokaust, Turecko svoji genocidu jednoho a půl milionu Arménů (1915 - 1918), Japonsko zvěrstva v Nankingu... a Spojené státy svoje Wounded Knee, které bylo jen špičkou ledovce genocidy původních severoamerických Indiánů. Tzv. vyspělá západní společnost vnímala severoamerické indiány jako primitivy, jako nějaké křiváky a stejně křivě se k nim následně chovala stran dohod, smluv, slibů a příslibů. Všechny byly křivé, všechny byly následně porušeny. To, na co "vyspělá" západní společnost přichází a objevuje až nyní, to vše původní "primitivní" obyvatelé věděli již tehdy. Kupříkladu plození nového potomstva: věděli jste, že rodičovství bylo radou starších plánováno podle toho, jaká byla ten rok úroda a obecně hojnost potravy? Věděli jste, že před každým lovem probíhaly obřady, kde se lovené zvíře žádalo o svolení jej zabít a současně se děkovalo za poskytnutí masa, kožešiny, šlach a dalších věcí? Stejným způsobem se děkovalo Matce Zemi za její plody, ryby v řekách, déšť, sníh, prérijní vzduch. Indiáni se nikdy necítili jako majitelé vší té krásy kolem nich, sami o sobě hovořili jako o správcích, kterým byla Matka Země předána po dobu jejich pozemského bytí k užívání. A jejichž povinností bylo to vše předat další generaci v témže stavu. Často se k této knize vracím, ke vznešeným myšlenkám těchto hrdých lidí, původních obyvatel severní Ameriky. A pokaždé to bolí. Pokaždé se oči zalijí slzami. Snad nějaká vzpomínka na buněčné úrovni, vepsaná do mojí DNA, z nějaké minulé existence, inkarnace, kdy jsem si pravděpodobně výše uvedené běsnění prožil(a). „Mé slunce zapadlo. Mé dny jsou u konce a kolem mne se vkrádá tma. Stíny přede mnou jsou dlouhé a temné. Dnes je dobrý den na smrt." Rudý oblak, náčelník Siuxů, 1903... celý text