Gaea komentáře u knih
(SPOILER) Bezesporu zajímavá kniha, která mohla být poloviční, s přimhouřením oka dvoutřetinová, nebýt životopisných pasáží a dalšího balastu.
Pro úplného nováčka, nepolíbeného touto tématikou, bude kniha působit chaotickým a lehce neuspořádaným dojmem.
Vhodně tématicky navazující je dílo Briana Greena "Elegantní vesmír" + "Struktura vesmíru" + "Skrytá realita", popř. dílo Lawrence M. Krausse "Vesmír z ničeho".
(SPOILER) Zajímavá a podnětná kniha, která nechává nahlédnout do nitra obyčejného vojáka wehrmachtu během ikonické bitvy na Volze. Její vznik nepřímo inicioval bývalý spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, který k 60. výročí této bitvy vyzval posluchače stanice Deutschlandfunk, aby do redakce zasílali doposud nezveřejněné dopisy příslušníků německé armády u Stalingradu.
Kniha je tak kompilátem více než dvě stě doposud nezveřejněných dopisů ze stalingradského kotle. Přestože byly mnohé podrobeny tzv. prověrce korespondence (tedy cenzuře), lze z nich opakovaně vyčíst hluboce lidské existenční otázky. Co tu vlastně dělám, tisíce kilometrů od svého domova? Jaký to má celé smysl? Za co tu vlastně bojuji? Proč tu vůbec jsem? A proč nejsem doma, se svými milovanými a blízkými?
Netuším, zda podobný kompilát autentických dopisů vyšel knižně i od druhé strany konfliktu, tedy od město bránících Sovětů. Bylo by zajímavé nahlédnout do nitra vojáků i na druhé straně.
Přesně tento formát knih by měl být povinnou četbou na základních a středních školách, nikoliv suchopárné memorování dějin, letopočtů a událostí.
Knihu vřele doporučuji a dávám samozřejmě pět hvězdiček.
(SPOILER) Další z knih, ke které se opakovaně velmi rád vracím. Nostalgicky mne vrací do bezstarostného dětství, kdy byla běžnou součástí knihovničky v každé školní družině (pamětníci vědí). Kvalita jednotlivých maleb i papíru je pochopitelně poplatná době jejich vzniku a tehdejším technologickým možnostem, mě to však nevadí, ba naopak.
Nikolaj Ivanovič Sladkov je takovým sovětským ekvivalentem našeho Jaromíra Tomečka (kniha Zelené ticho a další), proto jej mám rád. Myslím si, že by si oba dva nesmírně rozuměli. Co na tom, že byl Sladkov sovětským autorem, pro mě je klíčový obsah a ten je za pět hvězdiček. Dnes už takové knihy nevycházejí a je to velká škoda. Smutná pravda je, že rok od roku je toho čím dál méně k pozorování. Kdy jste naposledy viděli volně poletující pár bělásků, babočku admirála nebo obyčejného vrabce? V době mého dětství byli všude a v hojných počtech...
(SPOILER) André Kostolany, investiční legenda tzv. staré školy. Obsah knihy je zcela nadčasový. Ve své knize popisuje především dva typy investorů: spekulanty a hráče. Pevné ruce spekulantů jsou klidné a rozvážné. Kupují, když jsou ceny nízké, mají dost času i peněz, vlnitost trhu je nerozhodí, obchody uskutečňují ve správný čas. „Pevní mají intuici, nápady, trpělivost, a samozřejmě i štěstí - to se rozumí samo sebou,“ řekl o nich. Jsou schopni vzdorovat davové hysterii. Opírají se o své vlastní myšlení a argumenty a nehledí na to, co si myslí ostatní. Druzí jmenovaní mají ruce roztřesené. Kupují, když pevné ruce prodávají a obráceně. Nastupují do vlaku poté, co vyjel z nádraží a vystupují z něho, až když vykolejí. Hráči investují na základě horkých tipů, přejímají tedy cizí myšlenky a svoje vlastní nemají. Jsou řízeni svými emocemi, zatímco spekulanti se rozhodují analyticky a s odstupem. na mnoha příkladech ukazuje, jak odhalit každou bublinu a přehřátý trh.
Vřele doporučuji všem, co se zajímají o investování.
(SPOILER) Kniha, ke které se opakovaně velmi rád vracím. Nostalgicky mne vrací do bezstarostného dětství, kdy byla běžnou součástí knihovničky v každé školní družině (pamětníci vědí). Kvalita fotografií i papíru je pochopitelně poplatná době jejich vzniku a tehdejším technologickým možnostem, mě to však nevadí, ba naopak.
Usazen v pohodlném křesle, s praskajícím krbem za zády a sklenkou skotské whisky, nořím se do nádherných textů Jaromíra Tomečka. Dýmka pochopitelně nesmí chybět. S bázní a úctou obracím každou jednotlivou stránku.
Je velká škoda, že dnes nevycházejí podobné knihy. Jsem rád, že ji mám. Stárneme spolu, už od dětství. A pořád se máme stejně rádi. Jistě, je ohmataná, stará, dnes již nemoderní, ale má duši.
Bezduchých a bezobsažných knih je dnes tolik...
(SPOILER) Nesmírně zajímavá a čtivá kniha, založená na bezprecedentním a neomezeném přístupu do jednoho z nejtajnějších a nejpřísněji střežených archivů na světě, archivu zahraniční rozvědky KGB (Комитет государственной безопасности, foneticky: kamiťét gasudárstvěnoj bězapásnosti).
Vasilij Nikitič Mitrochin si v letech 1972 až 1984 (tedy po dobu 12 let) každodenně pořizoval výpisky z přísně tajných složek KGB a vynášel je domů, kde je přepisoval a následně převážel k úschově na svoji daču (chatu) poblíž Moskvy.
Některé zahraniční akce KGB jsou jak vystřižené z filmů Jamese Bonda, včetně sofistikovaných metod a operativní techniky. Člověk až žasne, v čem všem měla KGB svoje dlouhé prsty a nasazené operativce, co vše si analyzovala, koho všeho dokázala přesvědčit či přemluvit ke spolupráci.
V roce 1992 dostala tajně Britská tajná služba (SIS) Mitrochina i s jeho rodinou z Ruska do Anglie a spolu s ním vyvezla i šest beden poznámek. Americká FBI a CIA tento převezený archív popisuje jako "nejkompletnější a nejrozsáhlejší zpravodajský materiál, který byl kdy od nějakého zdroje získán".
Přes výše uvedené patří i dnes nástupnická FSB (Федеральная служба безопасности) k absolutní světové špionážní a zpravodajské špičce (spolu s izraelským Mosadem a americkou CIA).
Knihu vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o historii, tajné služby, studenou válku a následný pád železné opony.
(SPOILER) Emocionálně náročná kniha, která autenticky a zcela syrově popisuje válku očima sovětského vojáka. Knihou se jako červená nit line beznaděj, smíření se s osudem, cynismus a lhostejnost. Sověti měli za 2. světové války dle historiků cca 26 milionů obětí, novější revidované odhady hovoří až o 35 - 40 milionech. Bylo by zajímavé dát si tu práci a zkusit spočítat, o co nižší by byly celkové ztráty nebýt milionů bezejmenných obětí při zbytečných a k nezdaru dopředu odsouzených útoků a bitev. Vyjma vylodění v Normandii byla západní Evropa podobných jatek ušetřena, na území tehdejšího Sovětského svazu to však byla každodenní realita. Sověti zaplatili strašlivou cenu, nejvyšší z nejvyšších. Nebylo rodiny, která by o někoho ve Velké vlastenecké válce, mnohdy i opakovaně, nepřišla.
Povinná četba pro všechny válkychtivé jedince, kteří mají zkreslené, zidealizované a mytizované představy o (jakékoliv) válce.
(SPOILER) Zajímavý životopis fenomenálního českého leteckého konstruktéra pana Vlčka, tvůrce proudových letounů Delfín a Albatros. Je zapotřebí číst s nadhledem a oprostit se od ideologických klišé, kniha přeci jen vyšla za minulého režimu (rok 1988). Provázela mne chlapeckým dospíváním, kdy jsem vše kolem letadel a plastikového modelářství "žral".
Nostalgická kniha, která mne provázela mým chlapeckým dospíváním, kdy jsem v oddíle Svazarmu lepil plastikové modely letadel a barvil je komunistickými "colorkami" - pamětníci vědí. Dnes pochopitelně překonaná, neboť vývoj a technologie jsou někde úplně jinde, nicméně je krásné zavzpomínat.
(SPOILER) V mém žebříčku asi nejlepší faktografická kniha autora. Za nejzajímavější považuji zveřejněnou běžnou korespondenci obyčejných německých a sovětských vojáků, která jde hodně pod kůži.
Jako tématicky vhodný doplněk doporučuji knihu od Fanny Chassain-Pichon "Dopisy z Wehrmachtu", kde se však jedná o dopisy z průběhu celé války, Guido Knopp reflektuje "pouze" jatka u Stalingradu.
Povinná četba pro všechny válkychtivé jedince, kteří mají zkreslené, zidealizované a mytizované představy o (jakékoliv) válce.
(SPOILER) Kniha, která mě poznamenala na celý život. Kniha, po jejímž přečtení jsem nebyl schopen několik dní jediného slova. Objevil jsem ji v knihovně v pozůstalosti po babičce, jednalo se o české vydání z roku 1976. Neexistují slova, kterými bych byl schopen popsat svůj smutek a žal.
Nacistické Německo má svůj holokaust, Turecko svoji genocidu jednoho a půl milionu Arménů (1915 - 1918), Japonsko zvěrstva v Nankingu... a Spojené státy svoje Wounded Knee, které bylo jen špičkou ledovce genocidy původních severoamerických Indiánů.
Tzv. vyspělá západní společnost vnímala severoamerické indiány jako primitivy, jako nějaké křiváky a stejně křivě se k nim následně chovala stran dohod, smluv, slibů a příslibů. Všechny byly křivé, všechny byly následně porušeny. To, na co "vyspělá" západní společnost přichází a objevuje až nyní, to vše původní "primitivní" obyvatelé věděli již tehdy.
Kupříkladu plození nového potomstva: věděli jste, že rodičovství bylo radou starších plánováno podle toho, jaká byla ten rok úroda a obecně hojnost potravy? Věděli jste, že před každým lovem probíhaly obřady, kde se lovené zvíře žádalo o svolení jej zabít a současně se děkovalo za poskytnutí masa, kožešiny, šlach a dalších věcí? Stejným způsobem se děkovalo Matce Zemi za její plody, ryby v řekách, déšť, sníh, prérijní vzduch. Indiáni se nikdy necítili jako majitelé vší té krásy kolem nich, sami o sobě hovořili jako o správcích, kterým byla Matka Země předána po dobu jejich pozemského bytí k užívání. A jejichž povinností bylo to vše předat další generaci v témže stavu.
Často se k této knize vracím, ke vznešeným myšlenkám těchto hrdých lidí, původních obyvatel severní Ameriky. A pokaždé to bolí. Pokaždé se oči zalijí slzami. Snad nějaká vzpomínka na buněčné úrovni, vepsaná do mojí DNA, z nějaké minulé existence, inkarnace, kdy jsem si pravděpodobně výše uvedené běsnění prožil(a).
„Mé slunce zapadlo. Mé dny jsou u konce a kolem mne se vkrádá tma. Stíny přede mnou jsou dlouhé a temné. Dnes je dobrý den na smrt."
Rudý oblak, náčelník Siuxů, 1903
(SPOILER) Je těžké napsat něco nového, co by zároveň nezaznělo v některém z předchozích komentářů. Nesmírně náročná kniha, esence samotné podstaty Exupéryho coby celoživotního hledače smyslu života. Jedna z nejnáročnějších knih, které jsem kdy četl. Mnoho otázek, nekonečno odpovědí. Ke knize se pravidelně po pár letech opětovně vracím, znovu si ji čtu a s přibývajícím věkem rozumím Exupérymu vnitřnímu rozpoložení čím dál více. Život totiž nemá žádný smysl. Má takový smysl, jaký mu svým konáním a naplněním dáme. Je to prázdná nádoba, která čeká na naplnění čímkoliv od nás. Při každém dalším čtení v knize objevuji nové a nové věci, které v ní byly pochopitelně již předtím, s odstupem času je však vidím jinak. Snad je to věkem, zkušenostmi, prožitými událostmi. Bylo by zavádějící posuzovat Exupéryho myšlenky a názory v knize uvedené prizmatem dnešní doby, to jednoduše není možné. Musíme vycházet z kontextu doby, kdy si Exupéry tyto své myšlenky zaznamenával. Reálie 2. světové války vzaly veškeré iluze o lidskosti, humanitě či soucitu. Exupéry zanechal v mém čtenářském srdci velmi výraznou stopu a je až s podivem, jak nesmírně myšlenkově náročné dílo dokázal za svůj relativně krátký autorský život napsat. Hluboce před Vámi smekám, Mistře!!!
(SPOILER) Dle mého názoru jedna z nejlepších knih o investování, která na českém trhu vyšla (minimálně za posledních 10 let). Autor se nikoliv nudným způsobem snaží pomoci začínajícím investorům v orientaci ohledně různých investičních přístupů, podobně jako se o to snažil sám autor před 16 lety. Vezmeme-li v potaz, že většina českých investorů je veskrze konzervativních, value (hodnotové) investování by jim mohlo vyhovovat, k čemuž kniha pochopitelně svým obsahem vybízí.
Pro čtenáře, kteří se zajímají o investování, je to jedna z knih, která by neměla chybět v jejich knihovně. Autor je nejen investor, ale je především profesorem na Princetonské univerzitě. Přestože z mého pohledu kniha nedosahuje kvalit podobných titulů (Jeremy Siegel "Investice do akcií - běh na dlouhou trať" nebo Benjamin Graham "Inteligentní investor"), vhodně je doplňuje. Pravda, kniha je téměř akademickou učebnicí, ale výborně se čte, pokud máte nějaké ty základy investování za sebou.