• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Nikolaj Nikolajevič Nikulin

V první linii: Z Leningradu až do Berlína

„„Řada za řadou, pluk za plukem. Figury bez tváře, ověšené zbrojí a zakryté hrbatými stanovými dílci. Šli v před, pomalu, neodvratně se přibližujíce k vlastní smrti. Generace odcházející na věčnost. Bylo v tom tolik zobecňujícího smyslu, tolik apokalyptické hrůzy … Pocítil jsem celou relativnost bytí a bezcitnost chodu dějin. Ocitli jsme se v roli drobného hmyzu, který je odsouzen tomu, aby shořel beze stopy v pekelném ohni války.“ „Ve válce pro mě byl asi nejhorší věcí život v duševním vakuu přízemnosti a ničemnosti.“ Vzpomínky ruského řadového vojáka na východní frontě. Vzpomínky z první linie. Text je vlastně množství více či méně nesouvisejících vzpomínek a poznámek. Nesouvisejících, časově však ukotvených v běhu bojů na východní frontě během druhé světové války. Počínaje povoláním na frontu, prvním výcvikem, dále pokračuje boji při obraně / obléhání tehdejšího Leningradu, v podstatě otřesná zákopová válka, dále postupný ústup Němců, boje v Pobaltí, v Polsku, nakonec v samotném srdci třetí říše – v Berlíně. Autorovy vzpomínky jsou nesmírně silné, celá zpověď je prodchnuta značnou kritikou ruského / sovětského stylu velení a vedení boje. Autor popisuje pověstnou taktiku zahlcení nepřátelské obrany čirým množstvím těl, naprostou neúctu k životu vlastních vojáků, nekompetenci ruských velitelů. Na výběr mezi smrtí v předu z rukou nepřátel nebo smrtí vzadu, v týle, z rukou velitelů, komisařů, zádržných oddílů. Šílenost. Muselo to být strašné, otřesné, chybí slova. Tímto však téma není vyčerpáno, jakkoliv se nese jako hlavní myšlenka celým textem. Autor vzpomíná a zmiňuje další a další věci. Mimo jiné obrovský problém s alkoholem – tak jako Němci provedli blitzkrieg na pervitinu, tak Rusové se do Evropy přiřítili na chlastu, permanentně opilé důstojníky a vojáky, rozkrádání eráru, nekompetentní a neschopné velení, posty za loajalitu, hrozné podmínky pro řadové vojáky, nedostatek jídla, nedostatek vybavení. Dále naprosto otřesné chování ruských / sovětských vojáků a armády jako celku k civilnímu obyvatelstvu – krádeže, násilí, znásilňování, bez ohledu na věk a cokoliv dalšího. Některé příběhy jsou doslova neuvěřitelné. Absolutní buranství a barbarství, absence humanity a jakékoliv morálky. Příběh je vyprávěn z ruského pohledu, kritizuje primárně ruské válečné a bojové chování, nijak nehodnotí a nekomentuje pravděpodobně stejně otřesné „výkony“ ze strany Němců, i když jistému srovnání, např. v zacházení s řadovými vojáky ze strany německých versus ruských velitelů, se autor samozřejmě neubrání. A samozřejmě úplně pomíjí hrůzy německého "vyhlazování", o tom kniha vůbec není. Kniha má nesmírnou výpovědní hodnotu, autor a spolu s ním všichni jeho spolubojovníci prožili nesmírné utrpení, tváří v tvář nelítostnému nepříteli, stejně tak tváří v tvář nekompetentnímu velení ruské armády, fanatickým a krutým politickým komisařům, jednotkám Smerš, nelidským zádržným oddílům. Sám autor v závěru přiznává, že ty největší hrůzy a zvěrstva vlastně ani nezmiňuje, ze strachu, z důvodu autocenzury, a zpětně toho lituje. Knihu je těžké hodnotit, přes vše výše uvedené, přes zásadní svědectví, které text přináší, alespoň pro mě bylo velmi obtížné se začíst. Kompozice je rozdrobená, autor přeskakuje od vzpomínky ke vzpomínce, čtivé to prostě není, alespoň tedy pro mě. A druhá věc, přes nespornou inteligenci, citlivost a humanismus autora, jakkoliv ten nepochybně patří k těm nemnoha zástupcům ruské inteligence, kterým nebyl lhostejný humanismus, lidskost a západní přístup k civilizačním a morálním hodnotám, je v závěru textu stále cítit jakási nostalgie po sovětském zřízení – nicméně zase tak moc to nelze odsuzovat, prožil v tom celý život. V komentáři nemám v úmyslu jakkoliv znevažovat oběti ruských/sovětských vojáků a jejich úlohu při porážce nacistického Německa, na druhou stranu je však nutné si uvědomit, že ty enormní ztráty pravděpodobně nebyly nutné a dnešní chvástání Ruska rolí mučedníka je často bezpředmětné. Smrt milionů vlastních vojáků byla jak dílem agresivity nacistického Německa, tak dílem nekompetence ruského velení, nadutosti a hlouposti ruských důstojníků, krutosti politických komisařů, prosté neúcty k lidskému životu, neúcty k životu obyčejných vojáků. V souvislosti se současnou odpornou ruskou agresí a agresivitou, neomluvitelným útočením na civilní objekty a hlášenými zvěrstvy vůči civilistům je dnes autorovo svědectví o to silnější a důležitější. Doporučuji.“... celý text
— thorir

---

V první linii: Z Leningradu až do Berlína

„Pan Nikulin byl mobilizován ihned poté, co ukončil střední školu v roce 1941, zakusil si nejtvrdší boje v oblasti Leningradu a nějakým zázrakem celou válku přežil. Viděl to, co si my ani v tom nejhrůzostrašnějším snu neumíme představit. Jeho kniha je plna autentických výpovědí, které by nemohly za minulého režimu vyjít. Čest jeho památce! "Na svítání před začátkem boje nikdy nezapomenu, (...) Rámus, rachot, skřípění, vytí, bouchání - pekelný koncert. A po cestě, v šedé mlze svítání, se potácí rozespalá pěchota do přední linie. Řada za řadou, pluk za plukem. Figury bez tváře, ověšené zbrojí a zakryté hrbatými stanovými dílci. Šli vpřed, pomalu, neodvratně se přibližujíce k vlastní smrti. Generace odcházející na věčnost. Bylo v tom tolik zobecňujícího smyslu, tolik apokalyptické hrůzy... Pocítil jsem relativnost bytí a bezcitnost chodu dějin. Ocitli jsme se v roli drobného hmyzu, který je odsouzen k tomu, aby shořel beze stopy v pekelném ohni války."“... celý text
— PastorMal13

---

V první linii: Z Leningradu až do Berlína

„Vzpomínky pana Nikulina coby inteligentního, kultivovaného a vzdělaného člověka na první linii východní fronty mají nesmírnou vypovídací hodnotu. Jak sám autor přiznává, své vzpomínky sepsal primárně proto, aby se s prožitými hrůzami vnitřně vyrovnal. A že jich bylo. Kromě válečných hrůz a útrap autor nemilosrdně odsuzuje ruský způsob vedení války, který postrádal jakoukoliv úctu k lidskému životu, a tím de facto otevřeně zpochybňuje roli SSSR coby vítěze války. Rovněž se neštítí opakovaně odsuzovat zvířecí chování ruských vojáků na "osvobozených" územích. Jak autor uvádí v doslovu, při sepisování svých vzpomínek byl ze strachu v mnoha ohledech až příliš mírný. I přesto k němu chovám velký obdiv. Nejen za jeho odvahu a morální postoj během války, ale především za odvahu pojmenovat věci pravými jmény. Znamenitá kniha.“... celý text
— Paulus.1987

---

---

V první linii: Z Leningradu až do Berlína

„Čo sa týka témy - vojna na východnom fronte - výborné sú aj knihy Krvavá cesta od Stalingradu, Hodina mŕtvych očí, Na mušce lovce a Válka nemá ženskou tvář ... ale táto kniha je jednoducho topka ..“... celý text
— Martin1974

---

Ermitáž Leningrad

„Hned v úvodu se čtenář dozví o velikosti sbírek, jedná se o zhruba 3 milióny položek, jejichž vybraná část je vystavena v téměř čtyři sta sálech (na Wiki píší 350, každopádně celkové množství položek je uváděno i dnes stejně). Knížka se snaží zachytit nejvýznamnější umělecké poklady Ermitáže a je členěna do následujících kapitol: 1) Řecké, římské a orientální umění (500 př. n. l. – 14. století). 2) Italské umění (13. - 18. století). 3) Vlámské a holandské umění (15. – 19. století). 4) Francouzské umění (12. - 20. století). 5) Německé, anglické a španělské umění (15. – 20. století). 6) Ruské umění (15. – 19. století). Vzhledem k rozsahu sbírek jsou uvedena opravdu jen nejvýznamnější umělecká díla, u kterých lze jen velmi obtížně určit jejich hodnotu. U barevné reprodukce je uveden autor (rok jeho narození a úmrtí), název díla, technika, rozměry a rok vzniku. Hned vedle barevné reprodukce (případně na předešlé či následující straně) je doplňující komentář k dílu (většinou do nějakých 20 řádků).“... celý text
— xulij01