Paulus.1987
komentáře u knih
Češi proti Hitlerovi
Eduard Stehlík
Díky mediálním výstupům pana Stehlíka vím, že se v jeho případě jedná o odborníka na moderní československé dějiny, který umí historii srozumitelně a poutavě přiblížit i laické veřejnosti. Tato jeho vlastnost se promítla i do tohoto nesmírně zajímavého knižního rozhovoru.
Rozhovor tematicky pokrývá období před mnichovskou dohodou až po Pražské povstání a následný poválečný odsun Němců. Poslední kapitola je pak věnována náhledu na moderní československou historii s přesahem do současnosti.
Občas mě mrzelo, že některá témata nebyla ze strany autorů rozvedena podrobněji, ale nevnímám to jako nedostatek. Jedná se o velmi kvalitní a zajímavé čtení s bohatou fotografickou přílohou, které mohu vřele doporučit.
Zákon cti
Adam Makos
Velmi krásná, čtivá a zajímavá kniha o letcích 2. světové války a o jednom výjimečném činu, který byl důkazem toho, že i ve válce je prostor pro rytířskost a lidskost.
Franzův příběh byl v knize zpracován mnohem podrobněji než příběh Charlieho, ale jistě to mělo svůj význam. Bylo velmi zajímavé číst o německých letcích, stíhacích esech jako byl Adolf Galland a další.
Závěr knihy byl velmi krásný a dojemný. Knihu mohu doporučit nejen zájemcům o leteckou historii.
Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
Mám pochopení pro ty čtenáře, kteří byli z knihy zklamaní, ale zároveň si myslím, že si autobiografie Bruce Dickinsona "modré" hodnocení nezaslouží.
Na rozdíl od jiných biografií nebo autobiografií rockových umělců tato kniha neobsahuje žádné pikantnosti, skandály, ani informace o autorově osobním či rodinném životě. Ani o samotných Iron Maiden, o jejich členech, písních a albech se tu mnoho nedozvíme.
Na druhou stranu je Bruce Dickinson dost inteligentní člověk na to, aby si knihu o sobě napsal po svém. A to také udělal, což sám uvádí v doslovu. Popisuje tak především své zájmy, ať už jde o šerm, letectví, moderování rádiových nebo televizních pořadů či další aktivity, a s nimi související příhody.
Kniha samozřejmě nepostrádá silné momenty. Z těch musím nejvíce vyzdvihnout kapitolu o tom, jak by zpěváci měli zacházet se svým hlasem a pečovat o něj, o koncertu v Sarajevu nebo poslední kapitolu o Bruceově boji s rakovinou.
Možná jsem také čekal trochu více, ale vyloženě zklamaný nejsem. Bruce Dickinson je obdivuhodný člověk a jeho autobiografie dává čtenáři možnost nahlédnout nejen do jeho nadmíru aktivního života, ale i do způsobu jeho uvažování a stylu vyjadřování. A to není vůbec málo.
Návrat Krále Šumavy
David Jan Žák
Životní příběh pana Hasila byl nesmírně zajímavý, napínavý a dobrodružný a jistě stál za to, aby byl zbeletrizován. Obzvlášť v době, když stále mnoho televizních diváků chrochtá blahem u neustále reprízovaného propagandistického Krále Šumavy. Román tak dává možnost nahlédnout na skutečnou činnost tzv. agentů-chodců, na jejich odvahu a oběti, jakož i na život jejich příbuzných a přátel, tak i na represivní způsoby tehdejšího režimu.
Bohužel se nedokážu ztotožnit s nadšenými hodnoceními ostatních čtenářů. V románu vystupuje neskutečné množství postav, ať už agentů, příbuzných, přátel, pomocníků a známých hlavního hrdiny, ve kterých jsem se ztrácel. I ve velkém počtu různých přechodů a akcí jsem měl problém se zorientovat. Rovněž se mi nelíbil autorův důraz na Hasilovy zálety a s tím související podrobnosti. Ne že bych byl puritán, ale tyto pasáže podle mě nemají v tomto typu literatury co dělat, působily na mě rušivě, nepatřičně a zbytečně.
V mém případě jistě hrálo roli i to, že jsem předtím četl román Zatím dobrý, který byl tematicky podobný a který mě oslovil více, takže jsem se neubránil menšímu srovnání.
Pod komentář uživatele TheSarcasm bych se mohl podepsat.
Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války
Jan Novák
Je pro mě těžké napsat něco, co by už nebylo napsáno v anotaci nebo komentářích ostatních čtenářů. Kniha je opravdu monumentálním dílem, skutečnou románovou kronikou rodiny Mašínových. Neumím si představit, kolik práce si autor musel dát se zjišťováním faktů a jejich následném sestavení do takto sevřeného celku.
Kniha je velmi podrobná, ale ne na úkor čtivosti. Popisuje osudy mnoha lidí, ale takovým způsobem, že se v nich čtenář dobře orientuje.
Nechci tu vyjadřovat své pocity, názory a úvahy o bratrech Mašínových, to sem podle mého názoru nepatří. Dovolím si pouze napsat, že tato kniha může lidem významnou měrou pomoct seznámit se s jejich příběhem a lépe tak pochopit jejich činy a pohnutky, pokud se nechtějí pouštět do literatury faktu. Já osobně jsem zvolil obojí a musím přiznat, že jsem v románu nenašel nic, co by faktům odporovalo.
Jediné, co mohu knize vytknout, je neobvyklý autorův styl. Dlouho jsem si nemohl zvyknout na to, že je celý odstavec tvořen jedním souvětím s deseti čárkami. V některých pasážích jsem si nebyl jistý, co jimi chce autor vyjádřit, některé na mě působily nepatřičně, jako např. minikapitola o Zátopkových.
I přes tyto výtky mohu knihu jedině doporučit. Zejména těm, kteří mají hlavu otevřenou a chtějí se o Mašínových něco dozvědět.
Nebojovali švestkovými knedlíky
Markéta Chalupová
O odbojové skupině bratří Mašínů jsem se chtěl dozvědět víc než to, co se o nich obvykle uvádí v médiích a v nekonečných dohadech o tom, jestli jsou hrdinové nebo vrazi. Chtěl jsem si udělat názor sám, proto jsem se rozhodl pro tuto knihu coby objektivní náhled historičky.
Myslím, že autorka odvedla velmi kvalitní a svědomitou práci. Čerpala prakticky z veškeré dostupné literatury o bratrech Mašínech (i té kritické), z archivních materiálů, rozhovorů i z dobových novinových článků, jejichž pečlivému rozboru je věnována druhá polovina knihy. Autorce se tak na mnoha místech podařilo uvést na pravou míru mýty a polopravdy, které se o bratrech Mašínech dodnes šíří a které jsou jednak důsledkem neinformovanosti, ale především pozůstatkem komunistické propagandy.
Kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekával. Umožnila mi pochopit pohnutky a činy bratrů Mašínů v kontextu dané doby, brutální poúnorové totality.
Smrt na kůru
Dalibor Vácha
Znamenitý román! Naprosto souhlasím s názorem ostatních čtenářů, že se autor od své předchozí knihy M+B+M v mnohém zlepšil. Děj této knihy je mnohem sevřenější a celistvější, autorův styl psaní vyspělejší.
Mimo jiné mě velmi zaujalo, jak sugestivně autor dokáže některé pasáže popsat - např. při výslechu Áti Moravce se mi křivila ústa a při závěrečných bojích v kostele jsem těm neuvěřitelně odvážným chlapům držel palce, i když je jejich osud historicky známý.
Zároveň musím doplnit, že autor umí skvěle vystihnout i psychologické a myšlenkové pochody postav, v tomto případě nejen samotných parašutistů, ale i statečných a obětavých lidí, kteří jim tehdy pomáhali.
Jediné, co mě na knize zarazilo, bylo vykreslení Karla Čurdy jako psychicky labilního člověka hned od prvního okamžiku. Nevím, z kterých pramenů autor v tomto případě čerpal, ale přišlo mi to takové zvláštní...
Čtení této knihy jsem si velmi užil a mohu ji vřele doporučit. Dva proti Říši sice podle mě zůstali nepřekonáni, ale Smrt na kůru je za nimi v těsném závěsu.
Tři kontra gestapo
Petr Kettner
Ačkoliv jsem tuto knihu měl v knihovně již delší dobu, tematicky mě k jejímu přečtení navnadil román Dalibora Váchy M+B+M.
Mám-li tyto dvě knihy alespoň zevrubně srovnat, pak u mě historická reportáž pánů Kettnera a Jedličky jasně vyhrává. Činnost odbojové skupiny Tří králů je zde popsána mnohem zajímavěji, přehledněji a čtivěji. Kniha je doplněna nejen vzpomínkami očitých svědků a pamětníků, ale i fotografickou přílohou. Pro přehlednost rovněž oceňuji seznam zkratek a vysvětlivek.
Jediným neduhem této knihy je rok jejího vydání (2003), tudíž v knize nejsou obsaženy výsledky nových historických výzkumů a na některých místech (zejména poslední hodiny života Václava Morávka) tak autoři pouze uvažovali a fabulovali. I přesto jde o velmi kvalitní dílo.
M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek
Dalibor Vácha
Příběh odbojové skupiny Tří králů je literárně vděčným tématem, které by si podle mého názoru zasloužilo lepší zpracování. Při srovnávání tohoto románu s knihami Jiřího Šulce bych proto byl velmi opatrný.
Jako mnoha dalším čtenářům mi úplně nesedl autorův styl. Při četbě jsem často nevěděl, která postava právě hovoří nebo o čí myšlenkové pochody se jedná. Také jsem úplně nepochopil význam přeskakování v čase. Myslím, že děj knihy by byl srozumitelnější a čtenářsky atraktivnější, kdyby byl vyprávěn chronologicky. Také jsem se občas ztrácel ve velkém počtu postav, zvlášť když byly pokaždé označovány jinak, buď vlastními, nebo krycími jmény. V tomhle směru by se hodil jmenný rejstřík.
Obsahové stránce nemám co vytknout. Kniha dává čtenářům možnost nahlédnout do činnosti Tří králů, do osobnostních rysů jednotlivých členů, do jejich nálad, myšlenek, obav, strachu, ale také neskutečné odvahy.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale nadšený z ní také nejsem. O to víc jsem zvědavý na knihu Morávkova zpověď, která se zřejmě podle zdejšího hodnocení povedla více.
Batman: Dlouhý Halloween: Kniha druhá
Jeph Loeb
Zatímco v prvním dílu byl rozehrán zajímavý detektivní příběh, který mě zaujal, z druhého dílu jsem poněkud rozpačitý.
Děj mi připadal překombinovaný, mnoho scén zbytečných a ve výsledku nicneříkajících, ze samotného rozuzlení jsem také nadšený nebyl. Mnoho otázek týkajících se děje pro mě zůstalo nezodpovězených.
Dlouhý Halloween jako celek rozhodně nezavrhuji, rád mu někdy dám druhou šanci. Třeba se mi pak podaří ty dějové střípky do sebe poskládat lépe. A možná mi některé otázky zodpoví Temné vítězství.
Batman: Dlouhý Halloween: Kniha první
Jeph Loeb
Potřeboval jsem si přečíst něco oddechového, tak jsem po dlouhé době sáhl po dalším komiksu o Batmanovi.
První část Dlouhého Halloweenu má zajímavý scénář. Batman pátrá po Svátečním vrahovi, jehož činy podněcují válku mafiánských gangů, jakož i zločiny dalších zaporáků.
S kresbou jsem spokojený. Obrázky jsou pěkné, zároveň z uměleckého hlediska zajímavé a přitom většinou dobře srozumitelné.
Totožnost Svátečního vraha jsem začal tušit asi v polovině knihy, takže jsem zvědavý, jestli se mi můj odhad potvrdí. Těším se na druhý díl.
Evropa, náš domov: Od vylodění v Normandii po válku na Ukrajině
Timothy Garton Ash
Podle zdejšího hodnocení a nadšených komentářů jsem se na knihu velmi těšil, ale po jejím dočtení musím přiznat, že jsem měl jiná očekávání.
S autorem, jeho názory, smýšlením a pojetím evropanství se plně ztotožňuji, ale forma jeho knihy se mi nelíbila. Působila na mě (zejména v prvních kapitolách) jako tematický mišmaš, ve kterém autor přeskakuje z místa na místo, z tématu na téma, z období na období, z osoby na osobu a já jsem pak často nevěděl, kam tím autor směřuje a co tím chce říci. Také jsem si nebyl jistý, jestli čtu historicko-politologické eseje, cestopis nebo autorův životopis či deník.
Naopak některé kapitoly, zejména ty pozdější, ve kterých se autor věnuje např. brexitu, situaci v Maďarsku, Polsku nebo válce na Ukrajině, mi přišly velmi zajímavé.
Ve srovnání s jinými knihami o současné Evropě, např. od Timothyho Snydera, si myslím, že se dané téma dalo zpracovat lépe, zajímavěji a čtivěji.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Překrásný román o pohnutých osudech jedné rodiny na pozadí československé historie.
Velmi se mi líbilo, jakým způsobem autor dokázal vystihnout atmosféru konkrétních období - eleganci a kultivovanost první republiky, v jejímž rámci probíhala upřímná láska dvou mladých lidí, jakož i sadismus a brutalitu poúnorového režimu, tak i odvahu a sounáležitost studentů v listopadu 1989.
Rovněž velmi chválím zajímavé pasáže o vzestupu a fungování firmy Baťa, jejího přínosu nejen pro Zlín, ale i pro celou zemi.
Kromě mnoha dalších věcí se mi velmi líbilo zakomponování skutečných osobností, jako např. Tomáše Bati, Václava Havla nebo současného ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely coby jednoho z organizátorů studentských stávek v listopadu 1989.
Téměř pohádkový konec mi vůbec nevadil, spíše naopak. Považoval jsem jej za zaslouženou satisfakci hlavních postav románu.
Už dlouho mě čtení tak nebavilo jako u této knihy. Děkuji autorovi za krásný zážitek.
Pastýř
Frederick Forsyth
Půvabná novela s nádechem nadpřirozena, která se dá přečíst za jedno odpoledne, a zároveň neokázalá pocta pilotům RAF, kteří svým druhům pomáhají v nouzi i přes propast času.
Vedle Dickensovy Vánoční koledy se pro mě toto dílko od mého oblíbeného spisovatele stává další vánoční klasikou.
Kvintet
Frederick Forsyth
Po Žádných stopách jsem se rozhodl pokračovat v četbě povídkové tvorby Fredericka Forsytha, takže jsem ihned sáhl po Kvintetu. Mám-li obě povídkové sbírky srovnat, tak Žádné stopy u mě přece jen vítězí.
Z Kvintetu se mi nejvíce líbila první povídka Veterán, která mi lehce připomínala tvorbu Johna Grishama a která obsahuje typickou forsythovskou pointu, která čtenáři vykouzlí obdivný a spokojený úsměv na tváři.
Námět povídky Zázrak byl rozepsán zajímavě, ale v tomto případě mi humorné rozuzlení celkový dojem poněkud zkazilo.
Příběh povídky Občan se pak svojí rafinovaností vrací na pro autora typickou úroveň.
Jak na věc pak řadím hned na druhé místo po Veteránovi. Námět této povídky mi silně připomínal film Dannyho parťáci.
Z poslední a zároveň nejdelší povídky Šumící vánek jsem byl docela zklamán. Začala jako skvělý western, ale postupem času jsem měl pocit, že autor vaří z vody a neví, kudy kam. Část povídky mi připomínala lacinou romantickou slátaninu (únos nevěsty na svatbě), závěr ve stylu Ramba (i s lukem a šípy) mi také k autorovi příliš neseděl. A celkové rozuzlení povídky jsem opravdu nepochopil.
Žádné stopy
Frederick Forsyth
Zatímco autorovu románovou tvorbu jsem přečetl téměř celou, jeho povídkovým sbírkám jsem se dosud vyhýbal z obavy, že povídky budou kvůli svému nevelkému rozsahu kvalitativně slabší.
Mé obavy byly naštěstí liché, Frederick Forsyth umí svým vypravěčským talentem i v případě povídek rozehrát na několika odstavcích takový příběh, který dokáže zaujmout, a čtenář tak netrpělivě očekává další vývoj děje a závěrečnou pointu, kterou autor umí rovněž skvěle.
Autor mě tedy ani v tomto případě nezklamal a velmi se těším na Kvintet. Nejvíce se mi líbily povídky Žádné stopy, Peníze pod pohrůžkou, Jako důkazu proti vám, Výsada a Pečlivý člověk.
Bajky
Ezop
Fascinuje mě starověká moudrost, která je i přes tak velkou propast času natolik univerzální, že z ní čtenář dokáže načerpat ponaučení v každé době, i v té současné. Ezopovy bajky do této kategorie jednoznačně patří.
S ohledem na velké množství bajek mi některé začaly ke konci poněkud splývat, u některých (nebylo jich mnoho) jsem měl menší potíž pochopit pointu, ale vcelku se jednalo o hezké, poklidné a obohacující čtení.
A ano, Hollarovy rytiny jsou překrásné...
Nezhojené rány národa
Lubomír Vejražka
Tematicky a emocionálně velmi náročná, ale zároveň ojedinělá kniha. Nevím o žádné jiné publikaci, která by se v takové míře věnovala tématu politických vězňů 50. let a jejich rodin. Autorova sedmiletá práce je rozhodně znát.
Na základě výpovědí politických vězňů a jejich rodinných příslušníků autor podrobně popsal celý proces zacházení komunistického režimu s politickými vězni - od jejich zatčení, brutálních výslechů, soudů, pobytu ve vězení nebo lágru přes šikanu rodinných příslušníků až po návrat do společnosti (pokud k němu vůbec došlo). Zvláštní kapitolu autor věnoval ženským vězeňkyním, v rámci které jsem si vzpomněl na román U severní zdi.
V kapitole, která je věnována otázce společenského (ne)vyrovnání se s komunistickými zločiny, nemusí čtenář s autorem vždy souhlasit, ale jak sám autor uvádí v předmluvě, své názory nikomu nevnucuje. Závěr knihy, který se věnuje psychologickému vztahu věznů k jejich osudu, sahá do sféry filozofie a pro čtenáře může být tato část knihy poněkud náročnější.
V průběhu četby se u mě střídaly především negativní emoce v podobě odporu, zhnusení a vzteku nad popisovaným bezprávím. Knihu jsem četl nepřiměřeně dlouho, ne vždy jsem v sobě našel dostatek sil a tu správnou náladu. S ohledem na celkovou informační a vypovídací hodnotu jsou případné nedostatky knihy marginální.
Záhada hlavolamu (sběratelské vydání)
Jaroslav Foglar
Příběhy Rychlých šípů i další Foglarovy knihy mě v dětství velmi ovlivnily. Možná až příliš. Své okolí jsem tehdy posuzoval podle měřítek vyčtených z těchto knih a nedocházelo mi, že Foglar své příběhy psal v jiné době a pro jiné děti. Nyní, v dospělém věku, když jsem si Záhadu hlavolamu přečetl po mnoha letech znovu, jsem si již tuto skutečnost bolestně uvědomoval. Samozřejmě jsem rád, pokud dnešní děti Foglarovy knihy čtou, ale je potřeba k nim přistupovat jako k fikci.
Nic to nemění na tom, že děj Záhady hlavolamu je perfektně vymyšlený a napínavý, i dospělého čtenáře dokáže strhnout. Tajuplná Stínadla, tragický příběh Jana Tleskače a tajemství jeho hlavolamu... Však jistě víte.
A nemůžu si pomoct, stejně mám nejraději Rychlonožku. Jeho šaškování a vtipné průpovídky mě dokázaly pobavit tehdy i teď.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Znamenitá kniha, která i přes velmi závažné téma a popisované hrůzy nutí čtenáře číst stále dál a po dočtení v něm dokáže ještě dlouho rezonovat.
Autorce se v románu podařilo skvěle skloubit prvky detektivky, thrilleru a lágrové literatury. Román však není pro slabší povahy, protože popisované hrůzy se tu dějí ženám a dětem. To je zkrátka mnohem drsnější úroveň...
Velmi se mi líbil celkový koncept románu, ve kterém se dějové linie střídají, vzájemně se doplňují a průběžně do sebe zapadají. I každý způsob trestu (nebo pomsty?) je odrazem konkrétního činu daného pachatele. Bravurně vymyšlené!
Autorka svojí knihou zároveň umožňuje čtenáři zamyslet se nad tím, co se v této zemi kdysi dělo a jak bylo a stále je k této minulosti přistupováno. Dochází tak k morálním otázkám nad pojmy spravedlnost, pomsta a odpuštění.
