Paulus.1987
komentáře u knih
Vypravěč
Dave Grohl
Je pro mě těžké tuto skvělou knihu hodnotit tak, abych neopakoval nadšené recenze ostatních čtenářů.
Dave Grohl nepojal svoji autobiografii jako klasický popis svého života od A do Z, ale jako vyprávění ve fulghumovském stylu. Jedná se tedy o příběhy ze života plné moudrosti (kterou byste od rockera ani nečekali), humoru, laskavosti a pokory, ve kterých Dave s citem sobě vlastním vzpomíná na své lidské i hudební vzory, přátele, spoluhráče a rodinu.
Vypravěč je přesným souhrnem toho, proč je Dave Grohl obdivován. Je to nejen skvělý muzikant, ale především citlivý člověk s mozkem i srdcem na svých místech. Takže když se dívám na ukázky z koncertu k poctě Taylora Hawkinse, tak mu ty slzy prostě věřím...
Hrdina století - Příběh beznohého válečného stíhače RAF Douglase Badera
František Fajtl
O spisovatelských kvalitách pana Fajtla jsem měl možnost se přesvědčit v několika jeho knihách. I v případě této musím opět vyzdvihnout jeho sloh a krásnou češtinu.
Knize o beznohém stíhacím letci Douglasu Baderovi není příliš co vytknout. Určitá část je věnována podrobnému popisu Bitvy o Británii, v jejímž rámci mohou některé taktické a technické popisy připadat čtenáři nezáživné, ale bohatý životní příběh výjimečné a obdivuhodné osobnosti pana Badera za to rozhodně stojí.
Opět musím vyjádřit politováním nad tím, že knihy tohoto typu již nevycházejí a čtenář je nucen shánět je v antikvariátech nebo knihovnách. Podle mého názoru je to jeden z důvodů, proč hrdiny těchto knih (a zároveň skutečné hrdiny) většina lidí nezná.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Pojem „generační román“ přesně vystihuje podstatu této knihy. Na začátku sledujeme partu mladých lidí, kteří si naplno užívají života, poté prožívají válečné útrapy, se kterými se následně každý svým způsobem vyrovnává, znovu se zapojují do života, žení se a vdávají, rozcházejí, stárnou, aby se nakonec dostali do střetu s generací svých dětí. To vše na pozadí historických událostí.
Ačkoliv se mi kniha četla velmi dobře, musím přiznat, že prvních sto stran mi přišlo děsně nezáživných. Rovněž jsem čekal více dějových zvratů, ale na druhou stranu jsem v knize objevil mnoho životních mouder. Hlavní hrdina v roli vypravěče mi byl svojí loajalitou, klidem, rozvahou a sebezapřením velmi sympatický. Celkově knihu hodnotím kladně, nicméně má očekávaní byla přece jen o něco vyšší.
„Musíš vydržet. Musíš dál. Tím se lišíme od opic – možná jedině tím. Všechny naše symfonie, séra a radary, to je jen fasáda. Jsme lepší jen proto, že víme, že život je v zásadě porážka, hra, ve které neustále prohráváme, a přesto v sobě dokážeme sebrat dost odvahy brát věci tak, jak jsou, a smířit se s tím.“ Str. 354
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Z takzvané lágrové literatury mám již něco načteno, ale takto drsný příběh z českého prostředí jsem nečekal. V knize s nevelkým počtem stran se odvíjí příběh plný brutality a nevýslovného lidského utrpení. Drsnost je umocňována i častými vulgaritami, které mě však v souvislosti s daným tématem a popisovaným prostředím nijak nepohoršovaly.
Nejspíš je vhodné uvést, že se přímo nejedná o literaturu faktu, neboť autor přiznává částečnou fabulaci a do příběhu hlavního hrdiny zakomponoval i zážitky jiných vězňů, které se mu podařilo sesbírat.
Celkově knihu hodnotím jako významný příspěvek k závažnému tématu pracovních táborů či tzv. "nápravných zařízení", které se v Československu ani v 70. letech příliš nelišily od těch z 50. let nebo od nacistických koncentráků či sovětských gulagů.
Jak chápat putinismus
Françoise Thom
Děkuji uživateli Jackjelly za jeho komentář, který mě k této knize přivedl.
Předem je třeba uvést, že se nejedná o žádnou náročnou politologickou analýzu, ale o čtivé a srozumitelné vysvětlení současné ruské vnitrostátní i zahraniční politiky. Je to souhrn informací, které se nacházejí v jiných knihách a ze kterých autorka čerpala, podaný přístupnou formou. Autorka je navíc odbornicí na dané téma, takže nelze tvrdit, že by si v knize obsažené informace cucala z prstu.
Kniha byla ve svém originále vydána již v roce 2018. Nejspíš se budu opakovat, ale kdyby tyto knihy četli lidé na těch správných místech, třeba bychom nemuseli v roce 2022 čelit další válce v Evropě.
S touto knihou jsem velmi spokojený a mohu ji obzvlášť v současné době vřele doporučit.
Sametová revoluce po 30 letech
Olga Sommerová
Nelíbí se mi, když se knihy hodnotí jako odpad principiálně kvůli tématu, které zpracovávají. Je to případ mnoha knih zabývajících se politikou nebo nedávnou historií a je to případ i této. Hodnocení 65 % si tato kniha rozhovorů nezaslouží.
Tyto rozhovory vedené u příležitosti výročí 30 let od Sametové revoluce považuji za zajímavé, podnětné a přínosné. Respondenti jsou lidé, kterých si osobně vážím a kteří mají k tématu co říct. Kromě toho vyzdvihuji bohatou fotografickou přílohu a celkovou podobu knihy - velký formát, navíc na kvalitním křídovém papíře.
Původně jsem chtěl knize vytknout pouze absenci medailonků zúčastněných osob, ale jsou obsaženy na konci knihy. Osobně jsem maximálně spokojen.
Batman: Návrat temného rytíře
Frank Miller
Příběh Návratu temného rytíře jsem znal z animovaného zpracování, ve kterém se mi příliš nelíbila výtvarná stránka (hlavně ty nepřirozeně velké brady), ale po přečtení komiksové předlohy jej nejspíš vezmu na milost.
Ačkoliv tomuto komiksu neupírám kultovní status, musím přiznat, že jsem byl poněkud zklamán. Upřímně se mi příliš nelíbila kresba. Připadala mi chaotická a stejně jako mnoho dalších čtenářů jsem měl u některých obrázků problém rozeznat, co vlastně zobrazují.
Z batmanovských komiksů, které jsem dosud přečetl, tak pro mě na prvním místě zůstávají Muž, který se směje a Kameňák.
Černá zem: Holokaust - historie a varování
Timothy Snyder
Další znamenitá kniha Timothyho Snydera, která tematicky navazuje na jeho předchozí Krvavé země. V Černé zemi autor popisuje kompletní historii holokaustu od nastínění Hitlerových myšlenek obsažených zejména v Mein Kampf, jeho vývoj v průběhu války, až po závěrečnou fázi tzv. konečného řešení. Kniha rovněž obsahuje příběhy několika jednotlivců, kteří byli schopni v krizových situacích Židům pomoci.
Jedná se o náročné čtení ani ne tak kvůli danému tématu, ale kvůli velké spoustě faktů, které je těžké napoprvé pobrat. Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací a postřehů, které se ve škole neučí. Na mě nejvíce zapůsobila analýza toho, jak se z řádných občanů, obyčejných lidí mohou po zhroucení státu a jeho institucí stát spolupachatelé těch nejhorších zločinů.
Závěrečné odstavce a řádky pak promlouvají k samotným čtenářům a osvětlují to, proč je důležité tyto knihy číst a danou tematiku správně chápat. Obzvlášť v souvislosti s aktuálním děním. I přes to se musím přiznat, že Krvavé země na mě celkově zapůsobily více.
„Sdílíme s Hitlerem stejnou planetu a sdílíme i některé jeho obavy. Změnili jsme se méně, než si myslíme. Zamlouvá se nám mít prostor k životu, sníme o svržení vlád, očerňujeme vědu, fantazírujeme o katastrofě. Kdykoli máme pocit, že jsme oběti jakéhosi planetárního spiknutí, posouváme se blíže k Hitlerovi. Kdykoli si myslíme, že holokaust byl důsledkem etnických charakteristik Židů, Němců, Poláků, Litevců, Ukrajinců nebo jiných národů, pohybujeme se v Hitlerově světě.“ (str. 298 - 299)
Husitská revoluce: Stručná historie
Petr Čornej
Ačkoliv mám autorovo monumentální dílo o Janu Žižkovi v knihovně delší dobu, dosud jsem nenašel odvahu se do něj pustit. Rozhodl jsem se tedy pro menší „ochutnávku“ v podobě této knihy.
Vše důležité napsali čtenáři přede mnou, takže je pro mě těžké nic neopakovat. Pan Čornej dostál své pověsti erudovaného historika se spisovatelským talentem. Knížka byla velmi zajímavá a skvěle čtivá, podařilo se mi ji přečíst za necelý týden. Popisuje historii husitské revoluce v období od kostnického koncilu až po smrt Zikmunda Lucemburského (v anotaci uvedeného Jiřího z Poděbrad autor zmiňuje až na samém konci knihy, a to jen velmi okrajově).
Vůbec bych se nezlobil, kdyby knížka nebyla tak stručná. I přesto jsem se dozvěděl mnoho zajímavého a měl jsem opět možnost srovnání současného odborného pohledu na husitství se svými vzpomínkami na poněkud černobílý výklad z hodin dějepisu na základní škole na konci 90. let.
Muž, který spadl na Zemi
Walter Tevis
Příběh osamělého mimozemšťana na planetě Zemi je ve sci-fi poměrně vděčné téma. V tomto případě se jedná o komorní a smutný příběh návštěvníka z jiné planety, který na Zemi přiletěl s úkolem zachránit nejen svoji vlastní planetu, ale i samotné lidstvo před sebezničením.
Román není nijak rozsáhlý a v průběhu četby na mě doléhala především osamělost tvora, jehož schopnosti a vědomosti dalece převyšovaly ty lidské. Lidstvu jako takovému je zde nastavováno zrcadlo, jehož odraz nevyznívá zrovna přívětivě.
Filmové zpracování jsem dosud neviděl, ale Davida Bowieho si v hlavní roli umím představit naprosto bez problémů.
Michelangelo
Gilles Néret
Tuto publikaci jsem četl jako doplněk ke knize Agónie a extáze od Irvinga Stonea, jejíž součástí bohužel nebyla obrazová příloha.
Hlavní obsahem této knihy jsou detailní fotografie Michelangelových děl, ať už sochařských, malířských nebo architektonických. Máme tak možnost pohlédnout do tváře Ježíše Krista a Panny Marie z dokonalé Piety, prohlédnout si odhodlanou Davidovu tvář, nebo si prohlédnout výjevy z fresek v Sixtinské kapli.
Obsažený text plní pouze doprovodnou úlohu ke kvalitním fotografiím a Michelangelova díla řadí do kontextu umělcova života. To vše na kvalitním křídovém papíře. Ačkoliv publikace nemapuje kompletní umělcovo dílo, pro základní seznámení plně dostačuje.
Agónie a extáze
Irving Stone (p)
Rozsáhlý, kultivovaně napsaný a skvěle čtivý román o životě jednoho z největších uměleckých géniů všech dob. Až má člověk chuť rozjet se do Florencie a Říma a vidět Michelangelova díla na vlastní oči.
Román sleduje Michelangelův život od jeho třinácti let až do smrti. Přibližuje nám nejen jeho umělecký zápal, boj s dobovými předsudky a rozmary mocných, ale především neskutečnou píli a snahu vždy a všude odvést tu nejlepší práci.
Knize prakticky není co vytknout. Možná jsem se během četby chvílemi trochu ztrácel v neskutečném množství osob, měst a dalších míst, a kvůli italským výrazům se mi nechtělo listovat knihou k rejstříku na konci. Také jsem v nejnovějším vydání knihy postrádal obrazovou přílohu, ačkoliv jsou koláže Miroslava Huptycha krásné a vkusné.
Na konci se můžeme rovněž dočíst, kolik práce autorovi dalo napsání tohoto románu, což je na knize samotné rozhodně znát. Velké dílo o velkém člověku.
Hitler a Churchill: Taje vůdcovství
Andrew Roberts
Znamenitá kniha srovnávající osobnosti dvou historických nepřátel, která obsahuje mnoho zajímavých informací, díky kterým je radost takovéto knihy číst.
První část této historické práce je věnována samotnému srovnání charakteristik a stylů Hitlera a Churchilla, počínaje rétorickými schopnostmi, charismatem, stylem oblékání, projevováním emocí nebo dokonce smyslem pro humor. Tato část mi přišla nejzajímavější.
Druhá část se zabývá samotným průběhem války a vůdcovských rolí obou můžu v ní. Zde například mimo jiné nechybí ani úryvky památných Churchillových projevů.
Závěr autor věnoval především Churchillově "odcházení", spisovatelské činnosti a reakci na (mnohdy absurdní) kritiku a pomluvy na Churchillovu adresu.
Knihu mohu s klidným svědomím maximálně doporučit. Nechápu, proč jsou antikvariáty této knihy plné. Rovněž ji neváhám označit za skvělý doplněk k povedenému filmu Nejtemnější hodina.
Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska
Michail Zygar
Na tuto knihu jsem byl podle zdejších nadšených ohlasů velmi zvědavý a ačkoliv je mi to vnitřně líto, nedokážu se s nimi ztotožnit. Byl jsem poněkud zklamán. O Putinovi a současném Rusku už jsem pár knih přečetl, takže mám možnost srovnání.
Předně mi tato kniha přišla děsně nezáživná a těžko stravitelná. Ruské politické rošády mi přišly nezajímavé a ve velké spoustě jmen jsem se ztrácel, často jsem zapomínal, kdo je vlastně kdo. Ale to může být můj čistě subjektivní problém. Co mě však mrzí více je to, že kniha nenabízí příliš odpovědí. Např. o Alexandru Litviněnkovi se tu nedočteme vůbec, o Anně Politkovské, divadle Na Dubrovce, škole v Beslanu jen v několika větách, o sestřelení letadla MH17 pouze v jednom odstavci. V případě vraždy Borise Němcova autor nepřímo ukazuje na Ramzana Kadyrova, ale to zásadní „proč“ jsem se v knize nedočetl. A tak bych mohl pokračovat.
Autorův závěr o tom, že Putin, jak ho známe, takový ve skutečností není a že je spíše produktem svého politického okolí, ve mně zanechal spíše skepsi a vnitřní nesouhlas. Čtvrtou hvězdu autorovi dávám za nezpochybnitelnou odvahu a skutečnost, že na knize pracoval 7 let.
Novičok nebo kulka: Jak umírají Putinovi kritici
Ondřej Kundra
Pan Kundra se touto knihou zařadil k novinářům, politologům a historikům, kteří minimálně od roku 2014 píší o tom, co je Putin zač a čeho všeho je schopen. A stejně se svět v roce 2022 diví…
Autor se ve své knize zabývá především násilnými akcemi ruských tajných služeb v zahraničí s cílem likvidace tzv. nepřátel Ruska (Navalnyj, Skripal, Litviněnko, Changošvili, česká kauza „Ricin“). Dále je zde popsán pokus o puč v Černé Hoře v roce 2016, případ Vrbětice nebo nákup českých zbraní určených ruským agentům. Politické situaci v Rusku se autor věnuje spíše okrajově, ale dostatečně pro to, aby zmíněné akce uvedl do kontextu. Čtenář má rovněž možnost nahlédnout do historie a činnosti investigativní skupiny Bellingcat, se kterou autor několikrát spolupracoval.
Kniha je nesmírně zajímavá a čte se jedním dechem jako napínavá detektivka. Bohužel se ale jedná o velmi znepokojivou skutečnost.
Na závěr si dovolím nesouhlasit s výtkami některých čtenářů, že autor v knize neuvádí zdroje. Předně je třeba brát v úvahu, že Ondřej Kundra je investigativní reportér a seriózní reportéři své informační zdroje chrání, což sám autor naznačuje v poděkování na konci knihy. Tam, kde to bylo možné, autor zdroje uvedl. Rovněž nechybí seznam použité literatury.
Slova, která změnila svět
Simon Sebag-Montefiore
Jedná se o velice zajímavou a přínosnou knihu projevů více či méně známých světových osobností, přičemž některé z nich jsou aktuální a inspirativní i dnes.
Pro tuto knihu jsem se rozhodl částečně z nutnosti, protože knižně vydané historické projevy jsou jinak prakticky nesehnatelné. Zatímco projevy Adolfa Hitlera si nyní koupit můžete, sborník památných projevů např. Winstona Churchilla se dá možná najít s obrovskou dávkou štěstí v některém antikvariátu. Docela paradox, nemyslíte?
Ale zpět ke knize.
Předně je třeba zmínit, že některé projevy nejsou kompletní a jedná se pouze o výňatky, což se dá pochopit s ohledem na výsledný rozsah knihy. Když ale čtete např. novoroční projev Václava Havla z 1. ledna 1990 a památnou větu „Naše země nevzkvétá.“ v něm nenajdete, působí to poněkud zvláštně.
Projevy jsou seřazeny chronologicky a každý z nich je uveden medailonkem, který představuje základní fakta o dané osobnosti a kontext konkrétního projevu. Nechybí ani fotografie. Ačkoliv je kniha vytištěna na křídovém papíře, nezarovnaný text a občasné překlepy či chybějící čárky ve větách českému vydavateli odpustit nemohu. Tyto historicky důležité projevy jsou reprezentativní a reprezentativně by tedy měla vypadat i samotná kniha. Velká škoda, že jí nebyla poskytnuta větší péče. Zasloužila by si to.
Misery
Stephen King
Další Kingova znamenitá kniha!
Od Stephena Kinga jsem již několik knih přečetl a paradoxně se mi nejvíc líbily ty nehororové (Zelená míle, Čtyři roční doby). Jeho hororová díla se mi líbila také, ale většinou se v nich objevovaly elementy, které na mě působily poněkud rušivě – slabší pasáže, nepovedený konec, nebo zbytečné nechutnosti.
Misery těmito neduhy netrpí. Není to ani tak horor, jako spíše thriller s hororovými prvky. Román je komplexní a vše v něm do sebe hezky zapadá. Děj je napínavý přesně tak, jak to King umí nejlépe, takže mě pokaždé mrzelo, když jsem musel knížku večer založit a zavřít.
I při četbě tohoto románu jsem žasl nad autorovou genialitou, která v případě Misery spočívala nejen v samotné zápletce, ale především v rafinovanosti Annie Wilkesové a ve způsobech, kterými trýznila hlavní postavu.
Filmové zpracování jsem dosud neviděl především proto, že jsem si chtěl nejdřív přečíst knihu. Dobře jsem udělal. Podle fotografií si ale už nyní troufám tvrdit, že Kathy Batesová se snad pro roli Annie Wilkesové narodila.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Kdykoliv jsem slyšel píseň The Ghost of Tom Joad od Bruce Springsteena, vzpomněl jsem si na jeden ze svých literárních restů, který si nyní mohu po dlouhé době konečně pomyslně odškrtnout.
Od Johna Steinbecka jsem již několik knih četl, takže jsem z autorova stylu psaní neměl strach. Děj Hroznů hněvu není nijak komplikovaný, vypráví o putování chudé farmářské rodiny Joadových za lepším životem během Velké hospodářské krize. Román je napsaný tak barvitě a poutavě, že rodině zkrátka držíte palce a bojíte se, jaká další nepříjemnost se jim na jejich cestě přihodí.
Vždycky jsem si myslel, že hlavním hrdinou románu je Tom Joad. Pro mě jím ale byla máma Joadová. Tak silnou a skvěle napsanou postavu jsem v literatuře dlouho neviděl. V mnohém mi připomínala mou vlastní mámu.
Rozhodně se dá souhlasit s výtkou, že je děj románu poněkud černobílý. Vůbec se nedivím tomu, že se kniha „soudruhům“ tolik líbila a proč u nás byla v minulosti tak často vydávána. Na druhou stranu je třeba uznat, že román měl a stále má svůj literární i společenský přínos a právem patří do zlatého fondu světové literatury. Pulitzerova cena a Nobelova cena za literaturu se nedává jen tak někomu pro nic za nic.
Jestli bylo autorovým záměrem vyvolat ve čtenářích lidskost a soucit, u mě se mu to podařilo.
„Pak Ti budu nablízku v každý tmě. Budu všude – kam se podíváš. Všude tam, kde se povede boj za to, aby chudý mohli jíst, tam budu. Kde bude policajt někoho mlátit, tam budu. Škoda, že to už Casy nebude vědět, budu tam, kde chlapi budou řvát, protože jsou rozvzteklený – budu tam, kde se budou děcka smát, když budou mít hlad a budou vědět, že večeře je na stole. A až budou naše lidi jíst to, co sami vypěstujou, a žít v domech, který stavějí – jo, tam budu.“ (Tom Joad, str. 456).
P.S.: Čteno vydání z roku 1987 v překladu Radoslava Nenadála.
Generál nebe
František Fajtl
Velmi čtivý a poutavý životopis jednoho z našich nejlepších letců, malého velkého muže z Morkůvek u Břeclavi. Nezbývá než obdivovat odvahu, cílevědomost, povahu a celkový charakter pana Peřiny. Je na místě rovněž zmínit osobní statečnost a obětavost paní Peřinové.
Velice doporučuji k přečtení. Pan Fajtl vše popsal s kultivovanou laskavostí i humorem. Člověk je tak při četbě alespoň chvíli hrdý na to, že je Čech.
Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis
Už delší dobu mám takový nepříjemný pocit, že se z Osvětimi stala v literatuře módní záležitost. Tatér, knihovnice, porodní sestra, lékárník, krejčí... Obávám se, že kvantita v tomto případě nejde ruku v ruce s výpovědní i literární kvalitou.
Troufám si říct, že Fotograf z Osvětimi byla jednou z prvních knih, které tento osvětimský literární „boom“ odstartovaly. Ke knize jsem byl zpočátku poněkud skeptický, hlavně kvůli přebalu s děvčetem ve vězeňském mundúru a s uplakanýma očima (ačkoliv je tato skutečná fotografie sama o sobě více než vypovídající), který na mě působil poněkud prvoplánově, ale příběh fotografa, který byl nucen dokumentovat ostatní vězně a další hrůzné výjevy, mě velmi zajímal.
Musím plně souhlasit s uživatelkou katy87, že se v tomto případě jedná o vkusně zpracovaný příběh bez náznaků citového vydírání. Snad kromě pasáže s prováděním sterilizace žen se kniha vyhýbá podrobným popisům osvětimských hrůz, takže ji lze doporučit i slabším povahám. Jedná se o skvělý a napínavý příběh člověka, který je nucen plnit rozkazy kvůli přežití, aniž by se vnitřně zaprodal. Velmi povedená kniha.
