Gagarin
přečtené 142
Zmizelá Praha
1980,
Ignát Herrmann
Za přečtení stojí zejména některé pikanterie, které kniha odhaluje - prodej masa v masných krámech, pouliční "fast-food" přelomu 19. a 20. století, staropražské špeluňky a život v nich, apod.... celý text
Dům na předměstí
1966,
Karel Poláček
Náročným, byť pěkným a bohatým jazykem poněkud obstarožní, ale tématem stále aktuální. Do tohoto duelu mezi nájemníkem a majitelem domu si můžeme podle libosti dosadit jakýkoli jiný nevyvážený vztah: zaměstnavatel-zaměstnanec, úřad-občan, atp. V knize zmiňované typy se neustále opakují, jejich vlastnosti, jako je úskočnost nebo závistivost také.... celý text
Zločin v Antarktidě
1973,
Hammond Innes
Dobré to bylo! Je nutné poznamenat, že o detektivní zápletku jde až ve druhé řadě, spíše je to dobrodružná kniha, název poněkud mate. Ale právě zážitky ze stratisplné Antarktidy, včetně mnohých detailů, stojí za přečtení. Konec už byl trochu méně věrohodný, ale přesto vřele doporučuji.... celý text
Záhada zamčeného pokoje
1985,
Per Wahlöö
Nedivím se, že se tahle kniha soudruhům tak strašně líbila (viz doslov ve vydání ze 70. let). Toho kydání hnoje na prohnilý kapitalismus je tam opravdu hodně a to i výrazně víc, než vjiných dílech této autorské dvojice. Český překlad mi navíc v tomto případě přišel i na svou dobu už docela archaický. Ale přečíst někde na chalupě se to dá...... celý text
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Nemůžu si pomoct, ale tahle věc mi připadá přehodnocená. Jakkoli Larssonovi neupírám čtivost, není to vůbec ničím jiné než jakýkoli jiný severský detektivkář. Uznávám ale, že se spíš ostatní autoři inspirovali jím a ne naopak. Před tím jsem četl i všechny knihy od Larse Keplera a kdybych nevěděl, že je teď autor jiný, tak bych nepoznal rozdíl. Obávám se ale, že český překlad těhle věcí od Azity Haidarové není moc dobrý, protože zjevně nereflektuje rozdíly ve stylu psaní jednotlivých autorů - je to jedno jako druhé.... celý text
Právo na návrat
2010,
Leon de Winter
Velmi zajímavá záležitost, čtivá jak nejpovedenější detektivka, přitom je příběh docela propracovaný a komplikovaný. Souhlasím s výtkou, že na konci to už autora asi trochu přestávalo bavit a záverečné epizory v Kazachstánu a Amesterodamu už jsou tam snad i trochu navíc. Rozhodně ale doporučuji!... celý text
Anna proletářka
1972,
Ivan Olbracht (p)
Víceméně jde už dnes o škvár, byť v některých ohledech povedeně napsaný. Jasně, Olbracht nemohl v roce 28 vědět, co všechno ti Toníčkové a Anny způsobí; nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že idealizuje a vyzvihuje i některé lidské vlastnosti a postoje, které jsou univerzálně vadné - v kterékoli době. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí, navíc, jak už tu někdo zmínil, mluví fakt divně a nezní to vůbec věrohodně. Nejzajímavější tak pro mě byly některé reálie třeba z tehdejšího dělnického Žižkova.... celý text
Rukama nevinnosti
1974,
Norbert Frýd
Spíš než detektivka je to, řekněme, minipsychologická novela. Rozuzlení se mi ale zdá dost postavené na vodě a nakonec ani nějak k ničemu nedojde. Moc mě to neto...
Periférie
1977,
Karel Misař
Opravdu je to komunistická splácanina. Celá ta hlavní dějová linka už dnes NAŠTESTÍ vůbec nestojí za pozornost. Zajímavá je snad jenom zručně vykreslená pitoresknost dělnických kolonií periférie mezi Kladnem a Prahou poloviny minulého století, všechny ty zabijačky ve špinavé nouzové ubytovně, noční cesty bahnitou polňačkou na vlak, vymrzlé čekárny, apod. Tam Misař ukazuje dovednost žurnalistického zachycení prostředí.... celý text
Ano, přiznávám, jsem takřka nekritický fanoušek Jo Nesba. Přesto si myslím, že i v rámci jím nastavené vysoké laťky, si Syn drží zcela mimořádné postavení. Přirovnal bych to možná k "detektivkám" Friedricha Dürenmatta - hlavní linka je sice kriminální, ale autor tak intenzivně klade závažné otázky s přesahem, že tam ten jeden konkrétní vrah snad ani není tak podstatný. V tomto případě Nesbo naráží na témata vztahu otce a syna, pomsty, korupce, přátelství (! - možná nejdůležitější motiv). Ale i když se odprostíme od přesahů - je to velmi zábavná jízda, narozdíl od svých skandinávských kolegů není v tomto případě Nesbo grafoman, vše, co v knize je, tam patří a nic nikde nebrzdí, neotravuje. Po všech stránkách asi jedna z nejlepších knih, co jsem četl.... celý text
