Gagarin
přečtené 142
Kmotr
1974,
Mario Puzo
Knihy s nálepkami "jedna z nejlepších" a s hodnocením nad devedesát procent to mají těžké: člověk od nich čeká strašně a moc a cokoliv méně je prostě zklamání. Uznávám, že se to čte dobře, že je tam spousta zajímavých momentů. Na druhou stranu se mi nezdá, že by se příběh nějak dramaticky svažoval, na mnoha místech ho popis v podstatě vedlejších dějů hrozně brzdí (třeba epizody s Johnem Fontanem atp.). A především jsem asi četl skutečně ne příliš kvalitní překlad (KČ 1974), který čtenářskému zážitku velmi uškodí. Každopádně 95% hodnocení je podle mě naprosto neodůvodnitelné. Ta kniha asi rezonovala v době, kdy podobná témata nebyla běžným námětem literatury a šlo o jakési zjevení - to, že se k ní čtenáři (i podle zdejších příspěvků) vrací stále, je pro mě záhadou. Já ji rád v bazaru knih přenechám dalším. * Zcela souhlasím s kometářem uživ. Valyk.... celý text
Vzkaz v láhvi
2012,
Jussi Adler-Olsen
Asi si to chce nechat delší dobu mezi jednotlivými částmi: tím, jak jsem přečetl první až třetí díl hned za sebou, nemůžu se ubránit dojmu, že čtu stále totéž. Jen se kniha díl od dílu rozjiždí pomaleji, v tomto případě se akce rozjede až s poslední třetinou příběhu. Autor mi nejvíc připomíná tvorbu Larse Keplera.... celý text
Zabijáci
2012,
Jussi Adler-Olsen
Je mi sympatické, jak čtivě autor vykresluje postavy - zejména ty kladné, tj. komisaře a jeho syrského pomocníka. Na druhou stranu se příběh nijak dlouho pamatovat nebude, závěrečné drama je jen těžko uvěřitelné a poněkud překombinované (divná náhoda, že se po pětadvacetileté historii všichni sejdou na jednom místě zrovna v jeden okamžik a to včetně vyšetřovatelů, ne?).... celý text
Žena v kleci
2012,
Jussi Adler-Olsen
Příjemné překvapení. Za nejsilnější složku autorova psaní (protože, co si budeme povídat, těch severských autorů už znám řadu a samotné detektivní příběhy už začínají být trochu na jedno brdo) je velmi jemně dávkovaný humor. Určitě se ještě spousta vtípků ztratila v překladu, přesto za postavu Asada přidávám jednu hvězdičku!... celý text
Půlnoční slunce
2015,
Jo Nesbø
Pro intenzivnější zážitek si doporučuju počkat na zasněžený mrazivý den, zalízt si někam na opuštěnou chatu v horách a tam si to přečíst. Není to nijak lekavá kniha, takže se nebudete nijak strašně bát, ale umocní to ledovou atmosféru příběhu. Vynikající Nesbo, druhý takový autor prostě není!... celý text
Neviňátko
2013,
Taylor Stevens
Jo, čte se to rychle a dobře, ale to je asi tak všechno. Nesmrtelnost hlavní hrdinky a to, že nemá snad vůbec nic, co by ji polidštilo, me už trochu unavovala. A o žádnou hlubokou sondu do struktur a postav náboženských sekt taky rozhodně nejde. Čtení na dovolenou.... celý text
Návštěva bandy rváčů
2012,
Jennifer Egan
Některé povídky byly lepší, některé mě trochu nudily a v množství postav jsem se poněkud ztrácel. Nápad se střídáním uměleckých prostředků, pozic mluvčích, úhlů pohledu na několik desítek let jedné "party" je ale velmi originální a Pulitzerovu cenu si kniha zasloužila zřejmě oprávněně. Váhám mezi 3-4 hvězdami.... celý text
Plán N
2012,
Simon Urban
Pro mě jeden z nejzajímavějších objevů posledních měsíců a rozhodně zůstane v mé knihovničce. Urban umí držet napětí podobnými prostředky - a podobně úspěšně - jako nejlepší představitelé současné vlny severských krimithrillerů. Umí podobně dobře namixovat atmosféru (ta je v tomhle případě klíčová), detektivní zápletku a osobní zázemí hlavního představitele, který na jedinou řádku nesleze z příběhu a který si nutně musí získat čtenářovy sympatie. * Plán N podle mě neprávem zapadl a mohu ho doporučit nejširší čtenářské obci.... celý text
Valčík na rozloučenou
2008,
Milan Kundera
Začíná to jako banální historka z jednoho ospaléo maloměsta, nakonec je z toho velmi zábavné čtení s celou řadou skutečně zajímavých myšlenek: o nevěře, nenávisti, vlastenectví... Kundera fakt umí spojit příjemné čtení s myšlenkou i vtipem. Motiv honů na psi mi přišel skoro kafkovský. Mimořádně zajímavé jsou také oba doslovy v závěru tohoto vydání. Kundera v tom druhém vysvětluje například svou úspornou formu, univerzálnost místa i času děje a také to, proč u nás vycházely jeho knihy s takovým zpožděním. "Touha po pořádku je zároveň touhou po smrti, protože život je ustavičné porušování pořádku. Anebo řečeno obráceně: touha po pořádku je ctnostná záminka, kterou si nenávist k lidem omlouvá své řádění. "... celý text
1Q84: Kniha 1 a 2
2012,
Haruki Murakami
Bohužel nemůžu nesouhlasit s výtkami, které tu na adresu téhle věci zazněly. Mám pochybnost, jestli jsem těch mnoho hodin s knihou 1Q84 nemohl strávit užitečněji. A mám velké dilema, zdali ještě přečíst třetí díl: je to sice "jenom" 450 stran, ale pokud se posté budu točit ve stejných kruzích, nestojí mi to za to. Na druhou stranu jsem se nedověděl asi po těch dosavadních osmi stech stranách, k čemu to mělo směřovat. A třeba se to teď dozvím... Nebo taky ne. V hlavě mi teď běží hlavní otázka: není ten Murakami náhodou trochu přeceňovaný? Není to takový japonský Coelho? A neprotínají se dokonce čtenáři obou těchto autorů? Mnoho by to vysvětlovalo.... celý text
Vítězný oblouk
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Mimořádně, mistrně, exceletně, nepřekonatelně! popsaná atmosféra předvečeru druhé světové války. Remarque umí přenést tehdejší napjaté očekávání, co se stane, na stránky knihy tak přesvědčivě, že jsem měl pocit, jako bych tehdy těmi ulicemi Paříže procházel spolu s Ravicem. Je pravda, že samotný příběh, který se neustále točí kolem své osy a vyvrcholí až na samém konci, není úplně důležitý. Naopak jako mimořádně důležitý se mi jeví vzkaz, který tato kniha - snad - nese: bacha na příznaky blížící se války! I v souvislosti se současnou situací v Evropě je to varování nečekaně aktuální. * Jedna z nejlepších knih, co jsem četl.... celý text
Poslední porotce
2005,
John Grisham
Moje první kniha od Grishama a podle všeho nikoliv poslední. Ačkoli začátek rozhodně nenastupuje s nějakým velmi strhujícím tempem, během čtení jsem si oblíbil hlavního hrdinu a příběh jsem docela hltal, těch 400 stran uteklo úplně lehce. Grisham dost často ustupuje od hlavního příběhu, rozuzlení, které je předmětem zde zveřejněné anotace, přijde až na posledních několika stranách. Překvapivě ale asi autor ví, proč to dělá.... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Možná je tahle kniha víc určená japonskému publiku, než autorova ostatní díla, která jsem četl. Ostatně, něco podobného je naznačeno i v (mimochodem mimořádně zajímavém a zamyšleníhodném) doslovu Tomáše Jurkoviče. Přesto dodávám k původně dvěma zamýšleným ještě třetí hvězdičku za posledních několik stran - samý závěr knihy, ač prost dialogů a sestaven podle z vnitřních Cukuruových úvah, pro mě představoval to úplně nejzajímavější z celého příběhu. Otevřený konec je v tomto případě zcela namístě. Murakami si nakonec u mě reputaci nezkazil!... celý text
