GeorgieAnne
přečtené 552
Faleš
2020,
Sibel Hodge
Řekněme, že té velké náhodě, kdy se obě sestry potkají "věřím", knížka je fikce takže k tomu tak budu prostě přistupovat. Postavy mi lezly krkem a ani k jedné jsem si nedokázala utvořit vztah: 1) "Alissa" - prostě psychopat, dělá ze sebe neskutečně chytrou apod. ale přitom si nedokáže ohlídat detaily?! Jako já chápu, že očekávala, že když se na ni chytne Wilmott tak má vyhráno ale za mě vypadala spíš jako idiot. A to, že původní (originál) Alissu v Austrálii zabila a jen tak ji nechala v tom pokoji mi taky úplně nesedělo, kdyby se jí zbavila tak má vyhráno a mnohem větší šanci, že jí tohle všechno vyjde. A abych byla upřímná tak mně jenom stačilo jak si spletla, která její ruka je dominantní a už mi bylo jasné odkud vítr fouká. Co se týče toho týrání krav a telat a jejího dospívání tak to bych klidně oželela, stačila by mi jedna kratší kapitola aby čtenář pochopil, že psychopata z ní vychovali a ne, že se tak narodila - pokud to tedy byla myšlenka, kterou autorka chtěla sdělit. 2) Detektiv Carter - tohle byl trochu oříšek, ze začátku mi nijak zvlášť nevadil ale postupem času mi začal vadit ten jeho "kolovrátek" jak je Wilmott kretén, nic nedělá apod... přitom se většinu času choval jako on a to arogantně a dělal, že ví všechno nejlíp... Poslední část "Ta pravá" mi tam vyloženě neseděla, ukončila bych to pouze tím, že ji dostali a zhrzenou lásku bych vynechala, to už mi fakt přišlo příliš. Za mě to je bohužel nepříliš zdařilý thriller, který do druhé části měl potenciál ale od té doby to šlo z kopce... 2* za snahu...... celý text
Maková válka
2022,
R. F. Kuang (p)
Pojďme si říct, že když jsem po knížce v knihovně sahala tak jsem doufala, že to bude nejlepší kniha roku, nestalo se. Maková válka je shluk všeho - šamanismu, válčení, genocid, božstev ale hlavně plytkých postav, neexistující země a neskutečné stupidity (jako třeba nejlepší stratég, který se diví, že nepřátelé našli tajnou cestu, vždyť je tajná tak jak ji mohli najít že...). Už na začátku, kdy se hlavní hrdinka vzpříčí přání "rodiny" vdát se a rozhodne se místo toho učit na zkoušky do nejprestižnější školy, přičemž si pálí ruce aby u studia neusnula, mi mělo mnohé napovědět. Rin samozřejmě zkoušky složí a stává se jedinou chudinou v moři bohatých spolužáků. Teď je ten moment, kdy se bude učit historii dané země, bojovat, učit se strategii, bude to zábava - říkala jsem si. Nebyla. Tato výuka byla velice odbytá, o historii jsme se nedověděli téměř nic, čekala jsem víc. V momentě, kdy hlavní hrdinka pomocí svého učitele přičichne k šamanismu mi už víceméně bylo jasné, že tudy cesta nepovede. Ona celé dny nejí, nepije, nespí, je na tom po fyzické i psychické stránce špatně ale dokáže vést rozhovor na velice hluboké úrovni? O tom silně pochybuju. Bohužel to jejich propojení s božstvy je dalším negativem - vezměme si příkladem hlavní hrdinku, která je absolutně arogantní, sebestředná (a za mě tupá husa) a myslí si jak je neskutečně schopná a má velkou moc, no nemá. Co kdy ona udělala? Když něco "vykonala" ani nevěděla co se děje protože jejím prostřednictvím konal jeden z bohů. A ano narážím na tu pasáž, kde Rin bohu přikáže aby zabil tisíce lidí, genocida za genocidu, ona se tam válí na zemi jako prase a on (bůh) ty lidi zabije, jen tak protože samozřejmě může. Rin pak o sobě tvrdí jak je mocná atd a že bůh skáče jak ona píská ale nevšimla jsem si, že by ten bůh její výmysly poslouchal. Jasně, zabil nevinné lidi ale protože mohl a protože chtěl, ne proto, že by mu to někdo řekl nebo přikázal. Jakmile se tohle odehraje najde se jen jeden člověk, který ji za to odsoudí a řekne jí z plných plic jaká to je nána (a za to dávám tu jednu hvězdičku Kitájovi). Tu válku ani nekomentuji, absolutně nezajímavé, nacpané do knížky jen aby se neřeklo a autorka si to mohla odškrtnout na pomyslném seznamu (aspoň mně to tak přišlo). Celá knížka mi silně připomínala jak pejsek s kočičkou dělali dort, prostě tam všechno nacpali a čekali co se stane. Za mě bohužel velké ne, jednu hvězdu za Kitáje a to je tak celé. Škoda, celkem jsem se na to těšila.... celý text
Sherlock Holmes a myslící stroj
2018,
James Lovegrove
Příjemné překvapení, přiznám se, že jsem originál nikdy nečetla (ale chystám se) takže nedokážu posoudit jestli je to důstojné pokračování či nikoliv. Od začátku mě myslící stroj zaujal a jen jsem čekala jak to celé dopadne, že je to sám Moriarty jsem netušila a byla jsem dost překvapena. Myšlenkové pochody Sherlocka asi nikdy nepochopím ale už vím jak se cítí Watson, s ním musím soucítit protože ten je vždy o pár kroků pozadu. Za mě to jsou 4,5* a jsem zvědavá na další díly této edice.... celý text
Osvícení
2019,
Stephen King
Stále mám v živé paměti jak Jack Nicholson brázdí hotel Overlook se sekerou v ruce... Vím, že autorovi se herec do role Jacka Torrance nehodil a tak dává přednost adaptaci z roku 1997 a tvrdí, že herec vypadá šíleně již od začátku zatímco jeho knižní předloha nikoliv. Po dočtení ovšem musím říct, že mi Jack Torrance jako blázen připadal již od začátku a proto mi do role Nicholson sedí skvěle. U Wendy mám opačný problém - ta filmová mi lezla na nervy tím svým pištěním a vřeštěním, knižní sice není příliš chytrá nebo alespoň ji tak autor popisuje ale rozhodně není tak uječená... Kuchař Hallorann je za mě skvělej a celkem se divím, že mi mou oblíbenou postavu autor hned nezabil jak má ve zvyku nebo mám možná blbý zvyk já a oblíbím si vždy "špatnou" postavu, kdo ví :D Nemám k tomu moc co dodat, je to opět klasická kvalitní Kingovka, která mě držela a nepustila. Osobně mám nejradši (jak v knize tak i ve filmu) scénu jak je Jack v baru, popíjí a všude krouží hosté... No a ten konec jak všechno vyletí do povětří? Samozřejmě je třeba připsat velké plusové body Hallorannovi bez kterého by tam nikdo nepřežil! Za mě to je jasných 4,5* a naprosto doporučuji!... celý text
Kirke
2019,
Madeline Miller
S knihou Kirke (a vlastně i s její postavou) mám řekněme komplikovaný vztah kdy jsem na začátku byla nadšená (naivně jsem si myslela, že to je jasných 5*) ale postupem času jsem začala měnit názor a čím dál víc jsem se nudila a knížka se mi četla pomaleji, což jen taktak zachránil ten konec. Jasně, že mi bylo hned jasné co se stane a že chce zemřít po boku Télemacha jakmile se tam objevil ale upřímně mi to vlastně nevadilo. Celou knihu jsem s Kirkou vedla boj kdy jsem jí fandila a pak ji nenáviděla, bohužel to není chyba hlavní protagonistky ale autorky, která zpočátku dávala jasně najevo co si Kirka myslí a jaké má pocity ale v průběhu děje od toho začala upouštět takže její chování mi tolik nesedělo a já byla fakt "namlsaná" protože když čtu mytologii a můžu vidět co si mohla některá z postav myslet tak vrním blahem. Co mi na knize vadilo bylo: 1) Přeskakování v čase kdy najednou uběhlo třeba 100 let, což si čtenář musel domyslet protože autorka začala další událost na novém odstavci pouze odděleném volným řádkem, pro lepší orientaci bych doufala alespoň v upřesnění - např. "o 100 let později", takhle jsem se musela v ději vracet jestli jsem náhodou něco nevynechala. 2) Autorka začne kapitolu, děj plyne "normálně", vzpomene se jiná postava (která se objevila již několikrát, např. Hermes) a najednou je klidně celá strana o tom jak se s ním Kirke ještě několikrát setká a jak to bude probíhat takže celá kapitola končí jakoby už končila kniha - tedy dovyprávěním děje. Další kapitola už ovšem začíná před tím celým "ukončením minulé kapitoly". Nevím z jakého důvodu to autorka nedala do jiné kapitoly nebo spíše do jiné části knihy. A to navíc výše uvedené nebylo hned od začátku, kdyby ano tak by mi to pravděpodobně tolik nevadilo protože bych byla zvyklá ale autorka s tím začala až později takže jsem z toho byla překvapená. Řeckou mytologii mám ráda (příběh Kirke mi je znám takže jsem věděla do čeho jdu) a jelikož jsem všude viděla samá kladná hodnocení - tu 4*, tam 5* tak to vypadalo, že nemůžu šlápnout vedle ale za mě bohužel. Pro mě to je 3,5* což i tak si myslím je hezké hodnocení, pokud máte rádi tento typ knih klidně po tom sáhněte ;-)... celý text
Pod hladinou
2023,
Darcy Coates
Když se řekne Darcy Coates tak vím přesně co dostanu - průměrný až lehce nadprůměrný velice čtivý horor u kterého se já bát nebudu ale vy byste třeba mohli. Trochu mě mrzí, že příběh posádky nebo spíš toho (asi zla?) nebyl více rozepsaný protože to jsem si fakt užívala a čekala jsem nějaké vysvětlení toho proč chtěli aby s nimi na té lodi náš tým zůstal a z jakého důvodu byla posádka stále "naživu", proč loď byla prokletá apod. Konec je happy ending - všichni přežijí a žijí si dál své životy. Jsem jediná, které by špatný konec nevadil?! :D Ale to je tím, že jde o horor a tam já šťastné konce nevyžaduji. Není to lepší než jiné autorčiny knihy ale stále je to fajn, takže za mě 3,5* a pokud máte rádi horor nebo jen tuto autorku tak neváhejte.... celý text
Syn lidstva
2023,
Adrian J. Walker
Vůbec jsem netušila do čeho půjdu, anotaci jsem sice četla ale ta někdy bývá zavádějící takže očekávání jsem měla téměř nulová a vyklubalo se z toho další milé překvapení. Země je v rukou Ertů - bytostí, které stvořila lidská vědkyně aby lidstvu pomohli v "nápravě" naší planety; nejde o stroje a ani o umělou inteligenci, jsou to bytosti vyšlechtěné z lidí ale mnohem lepší, rychlejší, chytřejší (asi chápete). Přirozeně (a logicky) jim brzy došlo, že aby byla Země zachráněna lidstvo se na ní nesmí vyskytovat (což mě absolutně nepřekvapilo) a tak vznikají sterilizační centra, lidstvo vymírá a práce Ertů právě začíná. Děj knihy se točí (o několik set let později) kolem Ertky Imy, která dostane za úkol vychovat lidské dítě, které má v jistém věku projít testem a pokud uspěje lidská rasa bude obnovena. Kniha má mnoho témat kolem kterých krouží a do kterých zabrušuje, nejhlavnějším je pouto matky a syna (ikdyž se jedná o Ertku a člověka), samozřejmě lidství ale také vidíme jak pocity a "lidská" náladovost se projevuje i u bytostí jako jsou Ertové. Ti byli vyšlechtěni pro daný účel a každý z nich byl určen pro jiný obor/úkol, jakmile Ertové tento úkol splní již nemají žádný účel/cíl za kterým by mohli jít a tak se stane, že se začnou velice podobat lidem - začnou spolu nesouhlasit, soupeřit a svým chováním budou nakonec hrozbou nejen Imě a lidskému "dítěti" ale také sobě navzájem. Musím říct, že jsem byla nadšená, konec byl trošku překombinovaný - celá ta věc s transcendováním, které se nakonec nekonalo jen proto, že inteligentním bytostem nedošlo co se děje a že místo toho aby žili "věčně" se dostanou do desky? No nevím, to mi trošku nesedělo. Úplný konec s tím, že lidstvo bude obnoveno a Ima transcendovala mi přišel fajn, sice bych si přála aby se se synem zcela usmířila (ten vztah mi přišel neuzavřený) ale i tak to bylo super. Jasných 4,5* a naprosto doporučuji.... celý text
Městečko Pines
2018,
Blake Crouch
Od autora jsem zatím četla jen Zhroucený čas ale byla jsem z něho naprosto nadšená, přirozeně jsem se tedy domnívala, že i tato kniha bude skvělá a... no není. Začátek je slibný, bavilo mě spolu s hlavním hrdinou odhalovat kde se nachází a co se vlastně děje, co se stalo s jeho kolegy apod. ale jakmile začíná "hon" a Burke se dozvídá, že byl hibernován a nachází se v "budoucnosti" a nakonec se stává místním šerifem - to mi prostě nesedělo. Že se jedná o post-apo jsem netušila ale i kdybych to tušila můj názor by to nezměnilo. Děj byl bohužel tak od poloviny nudný a já se přemáhala knížku dočíst, když jsem narazila na ten konec, jen mě to utvrdilo v tom, že tento typ knih pro mě není vhodný. Za mě to jsou 3*, pokud máte rádi Twin Peaks asi by se vám kniha mohla líbit, nemohu posoudit protože jsem neviděla ale autor tuto sérii napsal jako hold tomuto seriálu takže předpokládám, že pro fanoušky to bude must-have.... celý text
Slušní lidé
2021,
J. P. Delaney (p)
Knihy od autora mám ráda a i s tímhle počinem drží laťku stále vysoko. Slušní lidé je příběh o 2 rodinách, které přijdou na to, že jejich děti byly vyměněny jako novorozenci a tak vychovávají syna toho druhého. Samozřejmě se přece domluvíme! Jsme přece slušní lidé! Blaho našich dětí je přece na prvním místě! Předhánění v tom kdo je lepší rodič/ kdo si může všechno dovolit/ samozřejmě nesmí chybět psychopat, který chce obě děti do péče protože on na to má právo, proč taky ne že?! Mít děti asi by mi běhal mráz po zádech protože takovou tahanici nechce nikdo zažít. Co mi vadilo tak byl fakt, že doteď nechápu kde je sakra ten druhý náramek?! Kam se poděl Davidův víme ale kde se poděl ten Theův?! Jsem jediná kdo to nepostřehl nebo to opravdu nebylo uvedeno? No a ten konec, kdy Maddie uvádí, že by z ní mohl být také psychopat a hlavně, že toho psychopata srazila ona mi moc neseděl ale budiž. S přehledem 4* a už se těším na další autorovi knihy.... celý text
Panství zášti a lásky
2020,
Sara Holland
Dala jsem si rereading prvního dílu, jsem z něho mnohem více zklamaná než jsem byla předtím, pak jsem dostala nápad si přečíst druhý díl - no nedočetla jsem, respektive jsem to přeskákala až na konec. Každopádně může mi někdo vysvětlit jednu věc?! (Řečnická otázka, na téhle knize mi už vůbec nezáleží a ikdyž chápu jak je to myšleno tak jsem stejně naštvaná že si autorka nedokáže pohlídat takové chyby.) - Na straně 315 (bavím se o tištěné knize v pevné vazbě) je napsáno, cituji: "...z rány, kterou po sobě zanechala její čepel NAD MÝM SRDCEM, něco uniká." Poté je epilog kde je vyloženě hned na první straně (strana 317) napsáno "...Lora mi obvazuje BOK, kterým ze mě vyrazilo srdce..." Posouváme se na stranu 318 a opět cituji "...aby mě nešťouchl do obvazu NA MÉ HRUDI..." Tak kde má teda ten obvaz?! Na hrudi nebo na boku?! Neměla by ho mít spíš na hlavě s tou její "inteligencí"?! Tohle bylo strašně špatný, Jules mi lezla krkem už v prvním díle a tady se to ještě zhoršilo...... celý text
