Ghandimaster
přečtené 93
Čtyři dohody
2012,
Don Miguel Ruiz (p)
Čtyři dohody jsou smysluplné a lidem snažícím se někam posunout své tápání v dnešním světě mamonu jsou určitě ku pomoci. Úplně nesouhlasím s kritikou místních zenových filozofů, kteří se v knize nedozví nic nového a jsou tak vyplašení z toho náboženského kolovrátku, že úplně zapomínají na obsah. Zajímalo by mě, kolik z těch co hodnotí knihu jako brak, žije alespoň z poloviny tak vyrovnaně jako onen idylický Tolték. Ano, forma je slabá, cílená na masu a omílá řečené trochu fanaticky pořád dokola. Snad i proto aby i ti nejprostší vstřebali tu podstatu. Pokud se ovšem pokusíte ono poselství žít, tak se váš život musí zaručeně měnit k lepšímu, a o to tady přece jde.... celý text
Ostrov Sukkwan
2011,
David Vann
Téma mě zaujalo neboť můj vztah s otcem rozhodně není učebnicový. Divokou panenskou přírodu jsem nasával s chutí a líbila se mi i všudypřítomná syrovost situací. Autor se snaží popisovat realitu velmi věrně ale ocenil bych více detailů při řešení prekérních situací. Hlavní protagonisté mi přijdou velmi nezodpovědní, ne-li hloupí. Při jejich pochodech sněhem kamsi do hor, kde si až při stmívání uvědomí že se ztratili, jsem si klepal na čelo. Marnosti a deprese jsem si ale užil dosytosti. Druhá část knihy mě bavila o něco méně. Autor píše lehkým a čtivým stylem ale chybí mu hloubka a jiskra.... celý text
Mapa a území
2011,
Michel Houellebecq
Autorův styl psaní je brilantní. Číší z něho velmi silná sociální inteligence, kterou neustále dokazuje společenskými postřehy, kterých si spousta lidí nevšimne ani když jim je omlátíte o hlavu. Syrový, cynický a velmi reálný způsob nahlížení na svět je mi velmi blízký. Nikomu nemaže med kolem huby a s dekadencí pozoruje společnost i sebe samého. Jsou knihy, které přečtete bez jediného úsměvu nebo úžasu ale tahle to není. Některé pasáže jsem si chtěl podtrhnout či někam přepsat, jak syrové a pravdivé byly.... celý text
Afterdark
2007,
Haruki Murakami
Afterdark je podle mě slabší Murakamiho kousek hlavně proto, že kniha je plná dialogů, které považuji za Murakamiho slabou stránku. Možná tím, že je introvertní typ a moc toho v životě nenamluvil. Je mistrem popisu situací a pocitů. Umí se skvěle vrtat v samotě člověka a v každém jednotlivém lidském smyslu až za hranice reality. Umí zastavit čas. Když ale přijde na řadu dialog je to pro mě jako "evropského cynika" příliš strojené, nereálné, příliš formální a až trapné. Možná je to dáno Japonskou kulturou, kde lidé ještě silněji hrají společenské role dané postavením a výchovou. V knize bylo spoustu zajímavých pasáží ale zůstala mi po ní spíše plastová pachuť v ústech z umělohmotných a rigidních dialogů.... celý text
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
2014,
Haruki Murakami
Je to kniha temná, velmi záhadná a trochu i zvrácená. Jakým způsobem Murakami vnímá samotu a jak se v ní dokáže válet, jako v teplém bahně, je mi velmi blízké. Na hranici snu a reality. Jak můžeme poznat co je v životě reálné a co je jenom naše představa? Zatím můj nejlepší Murakami i přes úchylný název knihy. Pro introverty a lidi s bohatým vnitřním životem doporučuji.... celý text
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Musím se přiznat, že mě to až tolik nebavilo. Příliš mnoho rozhovorů, které byly tradičně "japonsky" těžko uvěřitelné a ve kterých Murakami příliš neexceluje. Děj smutný a depresivní. Stojí určitě za přečtení a kniha by byla o něco lepší, kdybych netrpěl přehnaným očekáváním.... celý text
