Gothard
přečtené 496
Zoufalství
1997,
Vladimir Nabokov
Podle mého méně známý a méně zdařilý román Vladimíra Nabokova. Hlavní hrdina se setká se svým dvojníkem a rozhodne se tuto náhodu využít. Co na tom, že na jedné straně stojí kultivovaný a vzdělaný obchodník a na straně druhé tulák žijící ze dne na den. Zločin není neočekávaný: vražda a následně pojistný podvod. Samozřejmě vrah - tedy náš hrdina - udělá několik chyb a je jen otázkou času, kdy jako nesporný pachatel bude dostižen. Ale tentokrát nešlo jen o detektivní příběh: Nabokov komentuje svět kolem sebe, osudy ruských emigrantů, je místy vtipný, žoviální, přesně ironický - a místy zoufale upovídaný a roztěkaný. Některé boční linie (či spíše cestičky) vyprávění jsou téměř samoúčelné, někdy to vypadá, že Nabokov si jen pohrával s textem a různými motivy, které do sebe ne vždy zapadají. Ardalion snad má reprezentovat (tak to alespoň chápu) ruskou duši, "zoufalství" coby název knihy pak není jen o zpackaném zločinu, ale především o neschopnosti přizpůsobit se novým podmínkám, o ztrátě iluzí, o těžkém údělu emigrantů a celkově o jakémsi společenském tápání a bezvýchodnosti jejich osudů. V tomto ohledu ani zištná vražda nebyla východiskem, ba právě naopak.... celý text
Král diplomat
1982,
Jiří Spěváček
Monografie známého a uznávaného historika středověku a znalce Lucemburků. Spěváček se alespoň v některých bodech pokusil o rehabilitaci Jana Lucemburského. Kniha neobsahuje poznámkový aparát, autor se soustředil převážně na politické dějiny a vyprávění určené pro poučenou veřejnost má vynikající spád a velmi dobře se čte. Spěváček se k tématu ještě vrátil, aby dokončil trilogii věnovanou Lucemburkům na českém trůnu, ale to bylo již v době, kdy byl za zenitem svých tvůrčích i vědeckých sil. Druhá kniha o Janu Lucemburském tak byla přijata s jistými rozpaky.... celý text
