Gustik5 přečtené 389
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
Což o to, je to výborný. Bezesporu kultovní (což může ovšem být i kdejaká blbost), ale podobně jako u filmu jsem z toho osobně nebyl až tak "odvařenej," aby to bylo na plný počet. Jedná se každopádně o výborný, nesmírně vrstevnatý psychologický thriller s velkou mírou nápaditosti a postavami, jež jsou tak dokonale ulítlé, až si vás dokáží získat. Úžasná práce se schizofrenií, anarchií, detaily a fanatismem lidí... Plus je to otevřená kritika konzumu, rebelie a sonda do našich duší, která tak trochu nastavuje zrcadlo těm temnějším, udupanějším a nespokojeným zákoutím naší mysli, jež se sem tam derou na povrch... A jak už tu padlo, audiokniha je výborná!... celý text
Nesrovnávejme s Marťanem, když se jedná o jiný subžánr. Tohle je sci-fi prakticky jen co do prostředí měsíčního města. Jinak jde o čistokrevný akční thriller s krimi prvky. Autor navíc neupustil od technikálií, byť jich je podstatně méně. Přešel z hrdiny na hrdinku. Ta je možná méně uvěřitelná (časté řešení sexuality a přílišné tlačení na pilu sarkastických rádoby drsňáckých hlášek mi přišlo zbytečné), přesto sympatická. Čte se to dobře, svižně a byť to nad hladinu průměru vyčuhuje jen zlehka, není to vůbec špatné. Já byl spokojen.... celý text
Jonathan Strange & pan Norrell
2007,
Susanna Clarke
Nádherná, rozvláčná, archaická, tlustá a prostě skvělá kniha... Co napsat víc? Máte-li rádi starou Anglii, magii a starobylé příběhy se silným prodchnutím alternativní historií, je toto dílo pro vás. Norrell a Strange jsou úžasné postavy, na kterých děj stojí, ale i celá plejáda vedlejších postav a postaviček (ať už skutečných či fiktivních), jež se zde objevují je nesmírně nosná a zajímavá, jakož i zasazení do reálných historických událostí. Tohle je dokonalá fantasy ze staré školy, která je čtenářsky strašně nekomfortní a umím si představit že bude leckoho hrozně nudit. Mě nadchla. Spolu s ilustracemi a opravdu dokonalým (jak je zde několikrát zmíněno) překladem pana Janiše se jedná o jedinečný a málokdy viděný zážitek. Povedený je mimochodem i seriál, který dle knihy vznikl...... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Mrazivé, svízelí svazující a spíš deptající, než děsivé. Takové je dílo, které King údajně nejdřív ani nechtěl publikovat... Prý je to jediná jeho kniha, jež svého autora - krále hororu vyděsila. A já chápu proč. Jako celek to není ani tak hrůzostrašný horor, jako spíš psychologické drama o ztrátě, neschopnosti se s ní vyrovnat, a také o šílenství. Výborné. Ale pokud se dokážete hodně ztotožnit s výborně vykreslenými postavami (což je autorova doména) a dokážete s nimi děj opravdu prožívat, zvažte zda se do Řbitova pouštět. Zvažte to dvakrát obzvláště, pokud jste rodiči. Tohle není nic pro slabší povahy. A pokud jste odkojeni představou, že horor musí hlavě dělat bubu (podobně jako laciné jumpscares ve většině filmových mainstreamových hororů dneška), radši sáhněte po něčem přímočařejším. Klidně i z pera Kingova... Má ostatně bibliografii víc než slušně nabitou. :-)... celý text
Hříšnice
2003,
Petra Hammesfahr
U téhle knihy musíte neustále dávat pozor a přemýšlet, hledat chyby a nesrovnalosti ve výpovědi, a tak podobně. Je to velká psychologická hra, kde se nepřímo stáváte také tak trochu detektivem. To se mi stává málokdy. Jde o výborně propracovaný psychologický (a tak trochu i mysteriózní) thriller, který posloužil dle reakcí (neviděl jsem) rovněž povedenému stejnojmennému seriálu na Netflixu. Hříšnice sleduje vražedkyni - spokojenou maminku a manželku, která spáchá vraždu zdánlivě bez jakéhokoli motivu a poté vše bez skrupulí a navíc ještě s ulehčením přizná. Při výslechu se ovšem začíná poodhalovat její vlastní temná a traumatická minulost. Bohužel během toho všeho cíleně lže a do toho si ještě sama vše nepamatuje přesně a sama tak trochu blázní, jak se její traumatem zkroušená mysl snaží zrehabilitovat... Ano, je to zmatené. Ale záměrně. Líbí se mi dvě vyprávěcí polohy, kdy jedna sleduje vyšetřovatele, druhá vražedkyni a jejich rozdílné myšlenkové pochody. Snad by jen mezi nimi autorka nemusela přeskakovat tak náhle a bez upozornění. Tam by si kniha zasloužila oddělit na kapitoly, protože občas se mi stávalo, že jsem chvilku nevěděl, o kom zrovna text je. Každopádně to jsou maličkosti. Jako celek je toto dílo výborné zejména pro to, že vše do sebe zapadne opravdu až v samém závěru knihy, kdy zmatení vystřídá pochopení...... celý text
Hrobka
2010,
Howard Phillips Lovecraft
Je hezké, že Lovecraftovy spisy jsou řazeny chronologicky, díky čemuž máme možnost sledovat, jak se jeden z otců moderního hororu "vypisuje." Povídky podobně jako u Poea spojuje mrazivá svízel, nejistota a přítomnost něčeho mimo nás. Tenhle plíživý děs mám raději, než přímočaré strašení. Přes to jsem měl s nějakými díly v tomto souboru problém a rozhodně jsem nebyl tak nadšen, jak jsem doufal. Nicméně tohle je začátek. Další knihy - a zvlášť ty kde je položen základ kultu Cthulhu už budou jistě lepší... Ilustrace od Františka Štorma jsou mimochodem geniální! Díky tomu je tato série opravdovým skvostem a chloubou knihovny. Jo, a doslov od Škvoreckého je moc fajn.... celý text
Invaze
2018,
Luke Rhinehart (p)
A já se bavil. Sice to rozhodně není alternativa ke Stopařovu průvodci po galaxii (kde satira nebyla na úkor fikčního světa), ale je to výborné. Mnohem víc než o klasickou sci-fi se jedná o kritiku poměrů v USA. Místy skoro až cynickou, přesto docela terč strefující. Chlupatí a kulatí mimozemšťané, pro které je vše jen hra a chtějí se prostě bavit, jsou dobrým způsobem jak poukázat na leckteré absurdity západního světa. A ta rodinka anarchistů byla prostě boží...... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Poprvé v životě jsem si přes internet koupil audioknihu (rozsáhlé a zajímavé obsazení prostě nalákalo) - ne na nosiči, a dobře jsem udělal! Vyčníval ovšem Martin Stránský (tedy jeho kapitán Crozier), který by snad dokázal poutavě načíst i telefonní seznam. Tady se však nedá říct, že by předloha potřebovala přidávat na poutavosti... Franklinova expedice je totiž poutavá sama o sobě. Dan Simmons si navíc neskutečně pečlivě nastudoval nejmenší podrobnosti ohledně celého "podniku" a skvěle je zasadil do mrazivého (doslova) románu, rámovaného vysloveně fiktivními hororovými prvky z poupravené inuitské mytologie. Více než Tuunbaq, tedy monstrum z ledu, jsou tu za monstra lidé (jak už to tak v nejlepších hororech bývá). Odmítám tvrzení o zdlouhavosti (třeba takový adaptující seriál, který předlohu pochopitelně notně osekal, je oproti ní docela slabota). Kniha přímo stojí na stejně jako neskutečný mráz plíživé, ponuré a bezvýchodné atmosféře blíží se katastrofy. Je prostě brilantní. Při poslechu jsem mezery doplňoval literaturou faktu od Michaela Palina - Erebus: Příběh ztracené lodi, a číst tyto dvě knihy najednou byl skutečně velkolepý zážitek a dokonalá kombinace. Za mne skvělé a na Simmonse si jakožto na autora ještě posvítím. Protože je to opravdu Pan spisovatel...... celý text
Růženky
2018,
Stephen King
Místy zdlouhavá, nudící, ale vzato kolem a kolem - jako celek dokonale působící (téměř) postapo fantasy. To jsou Růženky. Jak je u Kinga (nebo v tomto případě tedy Kingů) zpravidla zvykem, jsou tu sice přítomny značně nadpřirozené prvky, cílí se tu ovšem především na lidské postavy a na to, čeho jsou při vyhrocených situacích schopné. Otec se synem si tu vzali na paškál především téma střetu dvou pohlaví a nevyhnutelně dochází k závěru, že muži jsou "ti horší," a jakýkoli happy end tak nepřichází v úvahu. Trochu jsem si místy při čtení vzpomněl na nenápadný sci-fi román Věk zázraků, ta melancholie a pesimismus, a vůbec celková atmosféra byla obdobná. Kniha vyniká tím, co jako někdo, kdo se občas snaží o vlastní literární tvorbu na Kingovi bezmezně obdivuji. Neskutečnou empatii při tvorbě trojrozměrných postav. Takové dokáže vytvořit málokterý spisovatel. A byť je protagonistů v Růženkách přehršel, každý má svou pochopitelnou motivaci (i záporáci - což je úžasné) a dá se s nimi sžít. O tom, jak citlivě se (dle mého) autoři dokáží ponořit do ženské mysli, ani nemluvě. Byť je zde seznam postav, musím přiznat že jsem jej moc nepotřeboval. Po chvíli. Nebyl problém se v charakterech zorientovat. A jak je to s onou spoluprácí mezi otcem a synem? Myslím že synek se až tak nepřetrhl, a nebo píše stejně skvěle jako tatínek. Což by bylo báječné. Joe Hill (pseudonym dalšího z rodu Kingů) taktéž nepadl daleko od stromu. Ale myslím si, že Owen King bude mít na svědomí onu místy přítomnou zdlouhavost a nudu... V rámci bohaté bibliografie autora to asi nebude vyčnívat nad hladinu, i tak jsou ale Růženky víc než slušný nadprůměr, který doporučuji...... celý text