Gustik5 přečtené 389

JLA: Svoboda a spravedlnost 2018, Alex Ross

Tohle je zkrátka, jak už bylo jinde řečeno, superhrdinská epopej. A kvalitní komiks! JLA: Svoboda a spravedlnost je úchvatným dárkem od nakladatelství Crew nejen fanouškům společnosti DC, ale i superhrdinského komiksu jako takového. Alex Ross a jeho kresba/malba, skládající poctu stříbrnému věku komiksů je sázkou na jistotu. A když se ještě sejde uchvacující umění s fungujícím a skvěle rozvrženým a napsaným scénářem, není co řešit. Postavy totiž i na tak malém prostoru dokáží zaujmout, mají v příběhu své role, tu menší, tu větší a jsou charakterově věrné tomu, co mají představovat. Zajímavé je i to, že Superman zde je upozaděný na úkor právě Martian Manhuntera, jak pro vzájemnou paralelu (která se projevuje i v úloze postavy v dění), tak pro pozici vypravěče. A byť jde co do délky opravdu o jednohubku, doporučuji se pozastavit a jednoduše se obdivovat jednotlivým panelům, protože obří formát k tomu přímo vybízí. Málokde uvidíte tak živého Batmana, Supermana, Aquamana, Wonder Woman, Flashe a řadu dalších…... celý text

Já jsem Gotham 2018, Scott Snyder

Líbí se mi, že je v komiksu přítomna reakce na předchozí události. Protože totiž Gotham byl v uplynulých letech několikrát zdevastován, rozhodla se vláda zakročit. Právě ona nese zodpovědnost za příchod starého nového zlosyna, a tak přesto ačkoli Batman zrovna nechce, musí s ní navázat křehkou spolupráci. V ději přítomno i pár vtípků, kdy některé jsou více, některé méně vydařené. Minimálně ten, točící se okolo Batmanovy „superschopnosti“ nepozorovaně zmizet, působí hodně ohraně. Pak jsou tu až absurdní momenty, kdy kupříkladu Alfréd poslouží jako vějička a oblékne si Batmanovu zbroj. Komiksová kniha Batman: Já jsem Gotham rozhodně není špatným rozjezdem nové řady. Přesto se nejedná o nic víc. Rozhodně vám při čtení nevyrazí dech jako už zmíněný Soví tribunál a je tu velmi patrný prostor ke zlepšování. Osobně jsem se při čtení bavil a opravdu se těším, jak se bude Kingův run dále vyvíjet. Dle chvály na jeho další komiksy v sérii se je opravdu na co těšit. 3 a půl *... celý text

Batman: Epilog 2018, Scott Snyder

Tato poslední, desátá kniha rozhodně není špatná. Jen zkrátka celkem průměrná. Cením si hlavně vyváženosti jednotlivých epizod, což bývá často u jakýchkoli sborníků problémem. Zde tomu tak není. Možná proto, že na většině komiksů zde se podíleli buď Scott Snyder, či James Tynion IV., kteří mají celý run tak nějak na svědomí. Ačkoli jsem to trochu tušil, to „pravé“ zakončení už nastalo v knize deváté. Batman: Epilog tak nemá být nějakým velkolepým komiksem, ale spíše poklidným uzavřením jedné kapitoly, jež byla naopak velkými událostmi napěchovaná. Což se, vzato kol a kolem povedlo. Projevuje se zde jistá trpkost superhrdinského mainstreamového komiksu, spočívající zejména v tom, že jsou zde pevně vymezená pravidla a mantinely, v jakých se tvůrci smějí pohybovat. Teď už nezbývá než se těšit a být zvědavi na to, jak se toho zhostí Tom King, který sérii po Scottu Snyderovi převzal.... celý text

Cesta podivných 2018, Jason Aaron

Doctor Strange: Cesta podivných je velmi zajímavý začátek série, který navnadí na další čtení a rozhodně slibuje pořádné „psycho.“ V hodnocení si zatím nechávám určitou rezervu, poněvadž je zde opravdu patrné, že se jedná o rozjezd příběhu, který se ještě bude někam posouvat a je samozřejmě otázka jak. A musím říct že jsem opravdu zvědavý, protože Cesta podivných je opravdu dosti odlišný mainstreamový komiks, který se nebojí obrátit naruby způsob, jakým byla doposud vykreslována magie v rámci Marvelu, a činí v rámci vyprávění tak s překvapivou svižností a takovým způsobem, že je navíc komiks velmi dobře stravitelný pro čtenáře, kteří o Doctoru Strangeovi třeba jen slyšeli, nebo viděli film a chtěli by si s ním něco přečíst. Crew podle mne rozhodně vybrala dobře a těším se na další knihu s Nejvyšším čarodějem planety Země.... celý text

Hadrový panák 2017, Daniel Cole

Je na tom pekelně znát, že se jedná o debut. Místy to dost vrzalo a našla by se řada zvratů, které moc nedávaly smysl. Oceňuji, že v jeden moment se to během vyšetřování zvrhne tak, až vše nasvědčuje tomu, že pachatelem je hlavní hrdina. Nemám ale moc rád detektivky a thrillery, kde není možné se do určité chvíle domáknout toho, kdo je pachatel, když to prostě z toho co víme nelze. A ten otevřený konec, kde to všechno skončí v momentě, kdy se něco konečně začne dít, je stejně na pěst jako Wolfova oblíbená káva. Tohle není klasický cliffhanger, jenž vás má navnadit na další knihu. Je to jako kdyby autor nevěděl jak to uzavřít, aby to nebylo moc dlouhé, a tak rozdělil hotový příběh na dva, aby mu to hodilo víc.... celý text

Severská mytologie 2017, Neil Gaiman

Vzhledem k věhlasu autora jsem čekal trochu více, než opravdu jen krátké, přepracované mýty. I tak mne ale tato kniha minimálně nabudila pořídit si Eddu, takže vlastně převládají pozitivní dojmy. Četla se svižně. Líbí se mi, že jsou Severské mýty pořádně drsné, hlavně okolo Ragnaroku...... celý text

Ready Player One - Hra začíná 2012, Ernest Cline

Film byl fajn, byť dosti přežvýkaný a okleštěný. Nu a kniha je (ne)překvapivě mnohem lepší. Nutno ovšem dodat, že dějová kostra ruku v ruce s autorovým psacím stylem je veskrze průměrná. Do nadprůměru to vytahuje vtažení popkultury, eastereggů a vůbec všech těch narážek, na něž jsem jako geek (za kterého se mám) strašně rád narážel a doufám že jich i většinu pochytil. Ale pátou hvězdu tomu dát i přes nadšení nemohu, protože je tu spousta záměrných i nezáměrných klišé a děj je taková pohádka, že to i s přijetím záměru je někdy moc... Má to ale hezkou finální myšlenku a celá OASIS je prostě super nápad, takže tak.... celý text

Terorformace 2018, Robbie Morrison

Autorům se celkem dobře podařilo zachytit nahláškovanou spolupráci mezi dvěma ústředními postavami, ačkoli to samozřejmě na papíře, ruku v ruce s poněkud zjednodušující kresbou plně nezachycující mimiku, není úplně ono. Já si tak neustále říkal, jak by to bylo o mnoho lepší v podobě seriálové epizody. Musím přiznat, že celý komiks je u mě spíš lehkým zklamáním a jen lehounkým nadprůměrem, kde má šanci nadchnout hlavně barvitost a nápaditost prostředí. V případě prvního příběhu pak i celkem zajímavá nová rasa a její historie, v případě druhého příběhu zase trošku svérázněji (rozuměj mimozemsky) pojatá indická mytologie. Proč ne. Komiks jako takový celkem věrně odráží podstatu seriálu. Fanoušky celá věc patrně potěší, lidi předlohy neznalé pak minimálně zaujme a třeba i přiměje se o výchozí látku zajímat, nebo jim to celé nic neřekne. Ani jednu skupinu ale, troufám si tvrdit, dílo vyloženě nenadchne. Dvanáctý Doctor Who: Terorformace, je především lehce nadprůměrnou a celkem povedenou žánrovou jednohubkou, která mi jako fandovi seriálu udělala ohromnou radost. Nic víc, nic míň. Nicméně těším se na další komiksy s Doktorem a doufám, že budou kvalitativně mnohem výš a budou mít úspěch, aby Crew třeba sáhla hlouběji, třeba i ke starším kouskům s jinými představiteli Doktora. 3 a půl *... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Je těžké napsat komentář k tolik diskutované knize, aniž bych opakoval již řečené. Přestože jsem ji četl už před pár měsíci, musel jsem si dojmy z ní nechat uležet. Protože je to zkrátka síla. Jak už bylo napsáno panem Fojtíkem, není to hezká kniha. Je plná osudovosti, utrpení, zla a silných emocí, po jejímž přečtení budete nutně potřebovat odběhnout k něčemu pozitivnějšímu. Každopádně, Hana je bezesporu jedním z vážných adeptů na knihu roku. Překvapilo mne, že i přesto, kolik existuje příběhů z koncentračních táborů, je stále možné napsat tak silný příběh. Takový, ve kterém se prolíná řada lidských osudů natolik uvěřitelně a poutavě, že knihu skoro neodložíte, dokud ji nedočtete. A co oceňuji asi nejvíce, je fakt, že Hana není příliš dlouhá- je psaná velmi úsporně a nemá žádné hluché místo! Vše má svůj smysl a je dokonale provázané. Díky tomu síla děje ještě víc vynikne. Paradoxně největší emocionální dopad na mne nicméně neměly pasáže z koncentračního tábora, ale naopak ty z "běžného" života před a po válce. Chování některých lidí je až neuvěřitelné. Přes všechna ta superlativa a výborný konec mi tu ale cosi k definitivnímu pětihvězdičkovému hodnocení chybělo. Za mě tedy 4 a půl * za čtení, ke kterému se už možná znovu nevrátím. Ne dřív než za pár let... Hana je dílo, které si naprosto zaslouží veškerou pozornost. Je to nesmírně lidský a hlavně uvěřitelný příběh...... celý text

Mise Saturn 2018, John Sandford (p)

Pro mě velké překvapení. Nejen že se opravdu jedná o Sci-fi ze staré školy (čekejte tedy poměrně slušnou nálož technických a (někdy, byť zřídka) pseudovědeckých termínů), ale ono ani nezabředává do přílišné popisnosti. Ba naopak se Mise Saturn čte s neskutečnou lehkostí. Je to povedená záležitost s realistickou zápletkou, jež skvěle využívá zaběhnutá žánrová klišé, a zároveň nabízí i celkem originální rozuzlení ohledně mimozemšťanů (nechci spoilovat, ale moc se mi ta myšlenka líbila). Není to dokonalé, ale jakožto oddychové čtení se jedná o výbornou knihu s opravdu živými postavami, které si oblíbíte. Je to jeden z případů, kdy pochvalné citace na přebalu nelžou. :) Jo, a dost mě potěšil doslov, ve kterém autoři zasazují celou knihu do širšího kontextu. Díky tomu, že se to vše odehrává v poměrně blízké budoucnosti, se snažili držet při zemi a naservírovat nám tak co možná nejrealističtější příběh. Takový, který je i v rámci vědeckých možností velmi propracovaný, za což klobouk dolů. Málokterý autor si dá takovou práci, aby jeho vědecko-fantastické dílo opravdu zasluhovalo tu vědeckou část, a ne jen tu fantastickou. Nejde o science fantasy, ale opravdu o science fiction, což je už skoro vzácnost. :) Taky byl fajn celkem střízlivý náhled na obě supervelmoci, tedy že obě strany jsou schopné všeho, aby si zajistily technologický pokrok... Vůbec bych se nezlobil, kdyby si autoři detektivek častěji takhle "odskočili" ke Sci-fi. Zjevně mají cit pro detail a jde jim to. :)... celý text

Batman: Květy zla 2018, Scott Snyder

Jednoduše řečeno; všechno co se tu děje už jsme v rámci (nejen) tohoto runu jednou viděli a upřímně se divím že Gotham po tom všem ještě existuje. Scott Snyder si podle mého vybral v rámci vlastního runu nejslabší chvilku a trošku vykrádá sám sebe. Čekal jsem prostě trochu víc. A po celkem konstantním nadšení z předešlých komiksů se dostavilo zklamání. Květy zla jsou sice stále nadprůměrným příběhem, nicméně všechny zvraty trpí zejména tím, že už byly v rámci řady několikrát použity a nemohou prostě nijak překvapit. Vedlejší dějová linka s Brucem Waynem pak působí zcela zbytečně, protože je od začátku jasné, že jde o odbočku, zpomalující děj a k návratu do statutu quo prostě dojde. Tak to sice v mainstreamovém superhrdinském komiksu chodí, nicméně člověku se to zkrátka přejí. I tak se ale jedná o dobrý počin s výbornou kresbou. Zvláště momenty, kdy Bloom útočí na lidi, město a Batmana samotného mají až hororový nádech a Greg Capullo zase jednou ukazuje, že patří ke světové špičce mezi komiksovými kreslíři. Má osobitý, líbivý styl a pro Temného rytíře se snad narodil. Líbil se mi překlad, kterému vévodí výborně zvolený název Květy zla, odkazující na Baudelairovu báseň, a zároveň velmi dobře odráží podstatu záporáka Blooma.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Asi jsem četl jinou knihu, než 2/3 fantasy milujících čtenářů. Ale fakt... Nemám nic proti brakové fantasy (hrozně mě bavil třeba Richard Kadrey, kterému u nás vyšly žel jen tři knihy, ačkoli si s Kotletou a Kulhánkem rozhodně nezadá). A ano, mám rád Kulhánka. Tak proč mi tenhle adorovaný řezník a jeho Hustej nářez nechutná? Kotleta je čistý kalkul. Nejde ani tak o zábavu s pseudonymem, které tolik lidí (ačkoli už se dávno ví, kdo za jménem stojí) stále věří a pořád to žije. Vadí mi to, že z toho stylu psaní cítím neupřímnost. Zmíněný Kulhánek byl tupé béčko, ALE mělo to to "něco," určitou jedinečnost co z toho dělalo trochu víc. Jeho knihy byly zábavné a kultovní proto, že autora to (tedy alespoň zpočátku snad) vyloženě bavilo a přeneslo se to i na čtenáře. U Nářezu jsem si tak nepřipadal. Naopak mi to přišlo, jako by vypsaný autor přišel, sebral všechny ingredience, po nichž čtenáři, hladovící po "něčem, jako je Kulhánek," prahli, uzpůsobil svůj styl psaní zmíněné poptávce, namíchal to do knihy, obalil to mýtem okolo pseudonymu a zdařenými obálkami (jak by ne, když autor má slušné zázemí v Epoše, že ano) a udělal si z takto laděných knih určitý "kult osobnosti," jaký na tuzemské fantasy scéně nemá obdoby - vzdor tomu, že jsou tu mnohem lepší autoři fantastiky, kterým se zdaleka nedostává takového prostoru (namátkou třeba výborná sci-fi série Mycelium od Vilmy Kadlečkové). Tolik k autorovi, jen dodám, že proti němu nic nemám a na výše zmíněném není nic špatného (naopak mi přijde super, že popularizuje žánr a zaštiťuje antologie jako Ve stínu říše, a Ve stínu apokalypsy a dává tak možnost vyniknout spřízněným autorům), jen celou tu fanovskou hysterii okolo jeho děl nechápu, když mi přijdou zcela průměrná. Inu, zlatej Kulhánek. Hustej nářez je upírská nahláškovaná jízda, kde mi akce přijde i v rámci subžánru příliš přepálená, hlášky se mi zdály toporné a celkově je to na mě asi "až příliš" béčkové. Není to vyloženě špatné, ale nechytlo mě to a nejsem si jistý, jestli se po této prvotině k nějakým kotletovkám vrátím. Závěrem budu citovat jednu nejmenovanou recenzi na tuto knihu: "Hustej nářez není ani hustej, ani nářez..." Snad tomuto pánovi dám ještě šanci časem, ale nějak vám nevím - tolik skvělých knih, a tak málo času...... celý text

Kosmonaut z Čech 2017, Jaroslav Kalfař

Krásný lyrický a lidský příběh, kde mnohem víc než lehounké prvky sci-fi hrají prim naše moderní dějiny, rozpadající se vztah a bolestná rodinná historie hlavního hrdiny, v nichž z velké části pramení jeho motivace vydat se na velkou výpravu do kosmu, z níž už nemusí být návratu. Paralela se skutečným životním příběhem autora je zřejmá a najdou se zde tedy i nezbytně autobiografické prvky. Za mne výborná kniha, napsaná moc hezkým jazykem (nakolik za to může překlad z angličtiny neposoudím). Mně se to líbilo. A moc. Vzdor reklamě. Je to hezké a smutné. A to já docela rád... Vyčítat knize rozsáhlou mediální kampaň je v tomto případě takové zvláštní. Mne nijak neovlivnila - četl jsem Kosmonauta z Čech až v momentě, kdy to vše utichlo. Každopádně vydávat knihu Čecha, který emigroval do zahraničí a uspěl s ní především tam, taky ji takhle podpořím. Zaslouží si to. Ale on se asi úspěch občas neodpouští... :-)... celý text

Vyhlídka na věčnost 2011, Jiří Kulhánek

The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface 2017, Masamune Shirow (p)

Hlavním problémem The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface není jen to, že je nezáživný a nepřináší v rámci vlastního universa nic moc nového (krom osudů hlavní hrdinky), ale i to, že je zoufale upovídaný a ta „filozofie,“ která dříve fungovala, zde povážlivě vrže. Co se týče „obrázků,“ tak Shirow Masamune lidově řečeno umí, a je to hodně znát. Jeho výtvarný styl je natolik jedinečný, že ho (troufám si tvrdit) od ostatních autorů velmi snadno odlišíte. A když dojde na panely, kde se neodehrávají statické „virtuální orgie,“ ale dostane se nám nějaké té akce či pohledu na futuristickou krajinu, je to opravdu radost pohledět. Ostatně jen díky kresbě si tato manga udržela mé vyšší, než podprůměrné hodnocení. Do jejího čtení jsem se místy musel opravdu hodně nutit a znovu se k ní asi už nevrátím. Což je možnost, kterou u „jedničky“ nevylučuji. V zásadě se tak jedná o typické pokračování kultovní výchozí látky. Snaží se být jiné, větší, lepší a zásadnější, ale přitom selhává v těch nejzákladnějších bodech, na kterých její předchůdce stál a celkem jej tak vůbec ničím nepřekonává. Snad jen výrazným posunem kresby a coloringu…... celý text

Chlupatý a nebezpečný 2017, Skottie Young

Tohle je zkrátka perfektní definice toho, jak má vypadat spin off a povedená sólovka. Rocket: Chlupatý a nebezpečný nejen že funguje sám o sobě, ale je i perfektní volbou pro ty, co nemají moc načteno, líbily se jim filmy a chtěli by se o svých oblíbených postavách dovědět o něco víc. Ostatně právě těmto čtenářům je komiks určen, ačkoli nenásilně buduje půdu pro pokračování (na která se těším) a je především neskutečně zábavnou taškařicí, která se čte jednoduše sama. Pokud tedy chcete sáhnout po nějaké oddechovce, jež se nese přesně v duchu Strážců galaxie, tohle je nejlepší možná volba. A jelikož Crew chystá pokračování (což je jedině dobře), máme tu vedle již stávajících hlavních Strážců galaxie od scénáristy Bendise výbornou vedlejší řadu, která má už ve svém počátku slušný potenciál stát se zábavnou, vyvíjející se stálicí, jež si bere to nejlepší z obou světů (tedy jak komiksového, tak filmového), a přetváří to v nenáročný, ale o to zábavnější funkční celek. A takový počin nelze než vítat a kvitovat.... celý text

Temná věž 2006, Stephen King

Velká očekávání s sebou mnohdy nesou i velká zklamání. To by se dalo říci o finálním románu ze ságy, kterým se celý cyklus uzavírá. Je to konec cesty, spějící vlastně tak nějak do ztracena a pro mnoho čtenářů, kteří Rolandovo ka-tet doprovázeli na jeho výpravě po celou dobu půjde dost možná o hořké rozčarování. Pro mne se jedná o krásný a smutný vrchol jedné z nejlepších sérií, která bude v mém srdci mít asi navždy zvláštní místo. Byť by recenze měly být co nejvíce odosobněné, zde nemohu jinak. Uzavření jediné vícedílné série o takovémto rozsahu, jakou Stephen King kdy napsal, skýtá konec, který je ve všech významech toho slova neuspokojivý, protože reálně nejde o konec. Víc k tomu asi napsat nemohu, aniž by nedošlo k vyzrazení zápletky. Zároveň však je nutné jedním dechem dodat, že lépe to celé uzavřít vlastně ani nešlo a výsledné finále ještě přispívá k epické mytičnosti příběhu pistolníka a jeho cestě k Věži. I zde vyjma střetu s Karmínovým králem dochází k provázání Kingova univerza (zde hlavně s knihou To a monstrem, známým jako Pennywise, kde v Temné věži pozornému čtenáři neujde zaobalené vysvětlení jeho původu) a celkově se děj nese ve jménu smutného loučení. Loučíme se s ka-tet, loučíme se s Rolandem. A pokud jste si ságu během jejího čtení zamilovali tak jako já, bude to rozloučení nadmíru emotivní...... celý text

Zpěv Susannah 2005, Stephen King

Zpěv Susannah se nese v duchu jakéhosi příslovečného nádechu před velkolepým finále. Vedle silných osobních dramat jednotlivých postav (hlavně té zmíněné v samém názvu knihy, kdy rozhodně nejde o nic příjemného) tu nastává dost možná nejvíce kritizovaný aspekt celého díla. A tím je přítomnost Stephena Kinga coby vedlejší postavy, ke které se hrdinové vydají jakožto k dalšímu milníku své cesty k Věži, držící pohromadě realitu. Právě zde, pokud už ne dříve, mnoho čtenářů dospěje k tomu že se jim nelíbí, kam autor dění směřuje. King se zde vypisuje ze svých vnitřních démonů a (dnes i tehdy) již překonaných závislostí a zároveň poskytuje silnou paralelu mezi sebou samotným a Rolandem, kde je poukazováno na podobnosti, které tito dva muži sdílejí. Zároveň autor sám sebe popisuje jako slabého, zlomeného člověka, jehož nadání pro psaní přichází odkudsi zvenčí, prostřednictvím nějaké vnější síly, jíž je on pouhým prostředníkem. Tato postava se stává cílem titulního záporáka Karmínového krále, protože na tom aby dopsal Temnou věž závisí do značné míry osud všech. Stane se tak Rolandovým úkolem, aby svého stvořitele zachránil. Zároveň se vše posouvá blíže ke konci. Ka-tet se málem rozpadá a dochází ke zrození potenciálně největšího zla, které je dílem dítětem Rolanda, a dílem dítětem Karmínového krále... celý text

Vlci z Cally 2004, Stephen King

Vlci z Cally patří k těm částem ságy, které do značné míry nejvíce těží z westernového jádra, okolo nějž je příběh Rolanda Deschaina z Gileadu vystavěn, zároveň však v sobě nese i notnou dávku sci-fi a zárodky aspektů, které jsou na autorově magnum opus kritizovány nejvíce (k těm se ještě dostaneme). Dochází zde také k prohlubování fikčního universa. Stephen King je spisovatelem, který často a rád prokládá své knihy odkazy na jiná díla. Dokonce by se dalo říci, že se prakticky všechny jeho knihy odehrávají v jednom universu, v jehož středu se (nepřekvapivě) tyčí právě Temná věž. Najdeme zde ale i úsměvné narážky třeba na Harryho Pottera. Ve Vlcích z Cally jsme toho svědky v podobě příchodu jedné velmi zásadní postavy z upířího románu Prokletí Salemu (a sice prokletého otce Callahana), jehož příběhová linka v něm zůstala neuzavřená. A ukončena bude právě v průběhu Rolandovy cesty k věži (a nejen to Callahan zde odvypráví vše, co se mu od událostí v Prokletí Salemu až po jeho setkání s Rolandem, Eddiem, Jakem a Susannah stalo). Bývalý kněz bojující s upíry se totiž stává součástí pistolníkova ka-tet (osudem svázaného společenství). Pátá část je především velkou poctou klasickému westernu (zejména pak legendárnímu snímku Sedm statečných), zároveň však v sobě nese varování před vlivem technologie (roboti) a je jedním z nejdůležitějších románů ságy. Stane se zde toho opravdu mnoho zásadního. Je tu rovněž poprvé v rámci série zmíněn Stephen King. Zároveň tu dojde na scénu, v níž si jedna z postav uvědomí, že je jen postavou v něčím literárním díle, což je dosti zajímavý motiv... celý text