haki34 přečtené 2015

Artemis 2017, Julian Stockwin

tak nějak uvažuji, kdo je vlastně cílová skupina ? a také uvažuji nad hodnocením ;) Artemis bych zařadila někam na pomezí dobrodružné literatury, lehčího oddechového románu a vše je trochu šmrnclé červenou knihovnou. Koupila jsem ve výprodeji otci, protože má rád moře a lodě obecně a rád čte knihy s touto tématikou. Nedalo mi nepřečíst sama :) no a teď váhám, jestli to na něj nebude moc lehké "skoroholčičí" čtivo. Autorovy milostné vsuvky bych totiž klidně oželela - sice odbude scény 3 větami, ale působí to tak...podivně. Jakože v románu tohoto druhu Rosamundu nepotřebuji, a ani scény jako z harlekýnek...ale přežila jsem. (Kyddova epizodka se Sofií - na můj vkus trochu přestřelená - že by se tak na něj vrhla, následně se navázala autoritativím stylem...smrdělo to mužskou rukou a zkreslenou představou ženské mysli.) Co se celkově knihy týká - četla se dobře. Děj zaujal, nenudil. Občas však drhly skoky v ději, přechodové pasáže v textu na sebe jaksi nenavazovaly. Jako by některé věty byly přeloženy jinak. Prostě jsem koukala, přečetla několikrát a stále mi to nějak nedošlo. Ale dalo se to přežit. Zarazilo mě to však celkem asi 4x. Kyddův přerod z parukáře na námořníka docela překvapivý. Renziho filozofování někdy nadměrné (a psychedelická epizoda s životem v míru a přírodě...trochu ujetá, nějak mi to ani k Renzimu nesedělo). Námořnický život zobrazen (aspoň podle mého) celkem uvěřitelně. Poctivě bych dala asi 3,5*, zatím se kloním k vyššímu hodnocení. P.S. pozor na domorodce, někteří mají zvláštní choutky P.S.2 pod hladinou neplavou jen milé rybky P.S.3 pod hladinou jsou i nebezpečné skály...a tu se dostáváme k problému, pádž další díl Kyddova dobrodružství ještě nevyšel a tento skončil krutě dramaticky !!! to se nedělá... :)... celý text

Ulice Záhadných tajemství 2016, John Irving

jee, zapoměla jsem ohodnotit..knížka dočtená někdy v červnu v průběhu mého pracovního exilu v Oderských vrších..četla se velmi rozvláčně..ale je to Irving..takže něco snového zůstane napořád. Zafixované s místem čtení...Opět šílený mix birazních postaviček, sexu, snů, pohlaví a zvířat. A planoucí ohně skládky, všudepřítomni psi, Guadalupe a Lupe...uff. Bylo toho moc. A s odstupem si říkám, že i když jsem na začátku pochybovala, finální výsledek byl rozhodně za víc než 3... Hlavní hrdina mi byl blízký knihomolstvím. A betablokátory :D akorát já s nimi raději neexperimentuji. A s viagrou už vůbec. A s tajemnými muži, ženami nebo gekony...s tím už na mě dvakrát vůbec nechoďte ;) Smutné, vtipné, dojímavé a možná i trochu odpudivé. Prostě Irving. Šílený, ale skvělý. Dokonce mi u něj ani 321 pohlaví nevadí. Doporučuji spíše pro jeho skalní fanoušky. Howgh !... celý text

Bajky barda Beedleho 2008, J. K. Rowling (p)

aneb jak udělat z Harryho vývar...sice jsem fanoušek série, ale bajky bych třeba klidně oželela. Moje dcera je ale potřebovala přečíst, a když už se nám doma vyskytly, tak jsem je slupla. Jako malinu - trvalo to asi hodinku. 5 kratších "pohádek" s komentářem a vysvětlivkami Albuse Brumbála, které bych klidně také oželela. Asi to má zvednout hodnotu knihy - jako že odborný rozbor...ale přijde mi to zbytečné a vatózní. Většina čtenářů předemnou byla nadšená z bajky o 3 bratrech, já si spíš asi budu dlouho pamatovat tu první - poučný hrnec, a pak bajku o chlupatém srdci, před kterou mě varovala dcera spoilerem - větou, že je dost nechutná a drastická.Opravdu byla nechutná a drastická, takže než cokoliv jiného (jako poučení a třeba tak něco podobného) si zapamatuju právě tu hororovou scénu. Čte se rychle, dobře, obrázky budiž - asi lze i vymalovat, na mě totiž působily jako členité antistres omalovánky. JKR umí psát, aby lidi natáhla a zjevně se jí to vyplácí. I když si myslím, že je to kniha postradatelná a v knihovně mi chybět nebude, hodnotím jako dobrá, protože nudit se u ní za tu hoďku nebudete. (ale že je to v podstatě vývar na popularitě Harryho, to autorce jaksi neprominu jen tak, ale beru hvězdu. ) A jak píše přede mnou i DominaCZ, závěr s nadací Lumos jako měl být co ??? přes děti působení na rodiče ? nebo ?? tím JKR výsledný dojem jen potvrdila...... celý text

U nás na Sázavě 1957, Jan Morávek

knihobudková :) od autora jsem četla Plavce na Sázavě, takže jsem se ráda vrátila do jeho rodného kraje. V dílku se věnuje rodné vesnici a jejímu ookolí. Pojal to komplexně - od přírody, okolí, obyvate, až po zvyklosti. Zejména obyvatelům a jejich živobytí se věnuje nejvíc - kameníci, plavci, kovář, živnost jeho rodičů..své místo mají i rázovité figurky jako potulní herci, loutkaři, žebráci i vzácní hosté - básnící, malíři... Kapitolu věnuje i židům, kde se zmiňuje i o rasových nepokojích a zároveň zmiňuje své vlastní zkušenosti, kdy jeho rodičům v krizi právě židovští spoluobčané podali pomocnou ruku. Popisuje i lidové zvyky, pověry, průběh vesnického roku na Sázavě. Autor se v průběhu textu také zmiňuje i o svých dalších knihách - třeba při zmínce o plavcích k bližšímu přiblížení plaveckého života doporučí Plavce na Sázavě, nápodobně u kameníků... Pohodové čtení, dýchající láskou k rodnému kraji i vzdávající hold autorovým rodičům. A zároveň slouží i jako památka dob dávno minulých. a jeden citát na závěr : "domov byl všecko, kolébka i rakev, jak řekl kdysi básník Mácha. I já jsem tak cítil a dosud - sám kdysi světoběžník - cítím. J mi bolestně líto všech, kteří se přihřívají u cizích krbů a proto nakonec opakuji s básníkem Karlem Tomanem : Hospodu teplou večer jim dej, Pane, a plnou mísu a slovo dobrých lidí... A přímo se zbožným vděkem vzpomínám na rodičk, kteří jim tu teplou hospodu, mísu a dobré slovo dávali..."... celý text

Hory shora 2005, Arnošt Tabášek

moje dalo by se říct druhá Jarošovka - přečetla jsem už Hory, má panenko... co mě hned praštilo do očí, byl styl psaní. Jelikož se nám lezecké literatury doma promele hodně, na toto téma dokonce máme vyčleněné 2 poličky v knihovně, je s čím srovnávat. A hned tak námatkou mě napadli dva podobní velikání českého lezení, od kterých jsem něco za poslední rok četla -- Joska Rakoncaj a Mára Holečer...jak to ti kluci mají diametrálně odlišné. Mára, který vše podá se svým šibeničním humorem, protká přírodní lyrikou, že zapomenete na to, že vlastně týden někde dřepěl zasekaný s jednu tyčinkou Mars, a jen tak mimochodem hvízdl nějaký hezký prvovýstup.. Rak - člověk velmi racionální a realistický, kde parádní kniha o jeho výstupech vyzněla tak trochu technicky a neosobně. A teď Radek Jaroš a jeho věčné horko, zima, svlékat, oblékat, trpěli jsme...a za chvíli opět horko, zima, svlékat, oblékat, trpěli jsme. A pak proloženo strachem z terénu, který má zdůraznit Radkův respekt ke stěně a horám, a pak se opět potíme, svlékáme, klepeme kosu a trpíme. Závěr - protrpěné výkony. Fotografie super, ale také neopoměl zdůrazňovat 100tisícovou kameru v několik výstupech a také zkřehlé omrzající prsty při focení. Ou a produkt placement musel být - sponzor je sponzor - ale číst o výstupu ve flisce Hi-tec mi trochu rvalo uši. Chápu, asi fakt musel. Ale já taky musím :) Takže zhrnu - výkony super, čtení utíká, obrázky fajné, ale za moje zmíněné výtky (zejména věčné utrpení) hvězda dolů...a jsem zvědavá na druhý díl... a když nebudete vědět, co na sebe, jeden chytrý citát z knihy na závěr : "Na horách ještě nikdo na horko neumřel"... celý text

Nanuk 1986, Ivars Silis

knihobudková :) autor na nás dýchne severem. Zavede do království ledních mědvědů, Grónsko, Arktida, sever Kanady. Přiblíží život eskymáckých lovců, dozvíme se spoustu dobrodružných a někdy i tragických historek, dále s ním zabloudíme mezi pracovníky meteorologických stanic a vojenských hlídek. Vše zkouší na vlastní kůži - loví s eskymáky, značkuje medvědy, hledá jejich brlohy, potkává poslední lovce živící se tradičním způsobem. Zažije pád do doupěte hlavou napřed, zažije ztroskotání na kře při značkování medvědů. Vánice i slunečné dny, kdy se polární kraje zdají neškodnou pocukrovanou zemí. Celou pouť zakončíme v Churchillu, hlavním městě medvědů v Hudsonově zálivu, Manitoba, Kanada. Paráda. jediné, co mi vadilo bylo, že občas své krátké kapitolky sdělení ukončoval ostrým řezem. Potřebovala by jsem vědět víc. Ukončit příběh. Ne jen tečka a šmytec. Obrazová příloha dostačující. Dozvěděla jsem se spoustu věcí. Dnes už zřejmě původní život, který autor poznal, neexistuje v takovém rozsahu..(protože věřím, že nevymizel úplně). Nebo aspoň ne v té čisté podobě. Území medvědů a lovců zabírají těžařské společenosti. Snad se povede Nanukovi přežít i do dalších století, a to nejen na skládkách. (obrazy hořících skládek v okolí Churchillu s tlupami ledních medvědů byly teda fakt silné. A děsivé..jak se z osamělého lovce stane člen skupiny, vyžírající odpadky..) Kniha sice skoro 40let stará, ale má stále co říct...a na závěr dva citáty- jeden z konce (takový typicky vánoční) a zakončím začátkem... "Nad tundrou bez ustání fičel severák. Nic, zhola nic mu nestálo v cestě. Krajina jako by tu byla zhoblovaná do jedné roviny. Jednotlivé osaměle stojící smrky se vichru poslušně ukláněly a všechny větve měly obrácené k jihu. V Churchillu se trefně říká, že kdo chce mít obstojný vánoční stromek, musí si koupit smrčky dva. " "Vzpomínal jsem... ...na medvědici se čtyřmi mláďaty, jak uhání po třpytné zasněžené pláni... ...na divoký pohled starého lovce v temné kamenné chýši na Svalbardu, když si představil, jak se v mládí potýkal s ledními medvědy... ...na podivuhodné namodralé světlo pronikající sněžným stropem mateřských doupat ledních medvědů... ...na to, jak mí kamarádi ohryzávali zmrzlou medvědí kýtu, když jsme trávili už pátý den na kře v Hudsonově zálivu... ...na lední medvědy, kteří v divokém víru milostné hry zahradili výhled na ústí fjordu oblakem svého rujného dechu... ...na lovce medvědů Kaagunnaqa, jehož burácivý smích přiměl k telení ledovec... Spěchám zaznamenat tyto a jiné postřehy, dokud je ještě čas. dokud se vývoj nerozběhne zcela neovládaně a nezadupe poslední květ polárního máku do bahna vynořeného na povrch země vrtací soupravou. Mohu počítat s tím, že aspoň pro některé z vás nebudou mé příběhy jen dobrodružnou četbou, ale že vás přimějí k zamyšlení ? - pak teprve by tato kniha splnila své poslání.."... celý text

Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh 2013, Arnold Schwarzenegger

posloucháno jako audiokniha (nejlepší je péct na Vánoce s mottem "zůstaň hladový" v uších :))) Arnolda znám tak nějak povrchně. ..Ani nemůžu s čistým svědomím říct, jestli jsem vůbec viděla nějaký jeho film celý..Na životopis jsem narazila na DK a díky za doporučení, šla jsem do toho. Ten chlap je normálně neuvěřitelný !! odhodláním počínaje, sebevědomím konče. Nebojí se přiznat si vlastní chyby. Jede na 120%. Co si zaumíní, to dokáže. Boří mýty o svalovcích. Nasává informace a zkušenosti jako houba a vše dokáže využít ve svůj prospěch. Motivátor jako hrom :) Zážitky od dětství až do vrcholovou politiku - když už, tak opravdu chce být všude. Neváhá míchat maltu a stavět zídky. Pro Hollywood udělá cokoliv. A pro své svaly ještě dvakrát tolik. Líbila se mi jeho psychická odolnost a síla. Vyhrávala nejen svaly, ale i mozkem. Politika - jak píšou již čtenáři přede mnou - věřím že tyto pasáže v psané podobě by mě také nudily, jako audio to celkem uběhlo. Trochu mě mrzel rozpad rodiny - ale svatý nebyl ani náhodou, takže výsledek se možná dal očekávat (je srandovní, že ze všech jeho dětí mu je právě nejvíce podobný 3.syn). Velmi mile překvapilo, doporučuji.... celý text

Kletba podle Justiny 2020, Lydie Romanská

velmi dobrá knížka..ráda jsem si přečetla román z Ostravy, navíc mě zaujalo, že se odehrává podle skutečných událostí. Něco autorka slyšela, našla zajímavou lokaci, něco dotvořila a vznikl velmi zdařilý román, historická sága několika generací rodiny Zrubalů. příběh zajímavý, pozornost čtenáře udrží a nepustí. Čtenář se seznámí i s lokální mluvou, razovitymi výrazy a slovními obraty. A válečná a meziválečná doba slibuje i historické okénko. Pasáž o obsazení Hlučínska Třetí říší, osvobozování území sovětskou armádou..doba temna, lidské bolesti. Příběh Sylvy v koncentráku se šťastným koncem, místy až pohádkový. Dá se tomu opravdu věřit ? Příběh Gabry, který...jaký vlastně byl ? Upřímně, Gabra byla postava, ke které jsem si nějak nedokázala vyvořit sympatie. Vlastně byla celu dobu tak nějak vypočítavá a působila na mě chladně. Jela si vlastní lajnu. Ani lásku k manželovi (jak Leošovi, tak Robertovi) jsem jí nedokázala uvěřit. Láska k dětem taky neřvala z vět. Týnečku rozmazlila, ale úplně blbým směrem - nedala jí, co potřebovala, zároveň jí ale povolila hranice ve všech směrech a výsledek nenechal na sebe čekat. Zajímavou postavou byla paní Stáza - jeden by čekal že se z ní vyklube záporák a zatím to byl nejvíce vymakaný charakter v knize. Mařena, které existenci dokázali až zázračně utajit, zejména při ubytování nacistů ve vile a občasným společným posezením. Hanule, dívka a žena pro všechno. Opravdu všechno. Co se doma uvaří, to se doma i sní, a všichni jsou spokojení.. postará se o nemocnou Stázu i o hospodáře Zrubala. Syna Zrubala i pomocníka Nojzra. A završí to sňatkem se starým Nojzrem. Lépe napsané a bližší aspoň pro mě byly mužské postavy, zejména oba Zrubalové. A co přízrak Justiny ?? Proč s tím někdo něco za ta léta neudělal ?? toto jsem nepochopila...nechali ji být a žít si svůj vlastní příběh, ve kterém vytáhla na světlo veškeré poklesky a černá místa svědomí obyvatel vily. A přitom stačilo tak málo.. Závěr už byl poněkud z rychlíku - autorka chtěla rozsáhlou ságu ukončit a zároveň nám ale sadisticky sdělit tragédii rodu až do posledního človíčka, takže volila formu rozhvoru, spíše rekapitulace dvou žen u vína - Petry z rodu Zrubalů a Leony z rodu Najzrů... Konce bývají náročné, protože se namnoží lidé v dalších generacích a přibývá osudů. Autorka se s tím pokusila poprat a nakonec to mohlo dopadnout i hůř..takhle to sice zhustila, zdramatizovala na 10 stranách, ale tak nějak to ještě šlo (a upřímně, ti další - synové Týny, jejich děti ba i sama Týna a její debakly mě teda byly celkem fuk. Petra a Petřiny dcery, peripetie Sylvy a Odettky už taky byly nedůležité, taková vata...potřebovala by jsem držet lajnu u Zrubalů a spíše zapátrat do minulosti - pověnovat se Justině a okolnostem její smrti). A co si z osudů hrdinů můžeme vzít ? Nestavět své štěstí na neposvěcených hrobech (a na hrobech obecně). Být upřímný k sobě i k okolí. A neházet všechny tragédie na přízraky. Co zasejeme, to budeme sklízet. Navzdory výhradám ke konci doporučuji !!!... celý text

Synové člověka 2019, Arnaldur Indriðason

chuťovka s trošku překvapivou koncovkou. To, že jsem velkým fanouškem a milovníkem AI, nemusím říkat...a dlouho jsem odkládala "novější" díla. Takže nyní za odměnu Erlendurovka z jeho začátků..je vidět, že autor se postupem času vypsal. V Synech člověka píše poměrně stroze, své hrdiny nemá úplně dotažené, respektive zásobuje nás pouze střípky. Ale i to stačilo - ráda jsem se zas ponořila do islanského chladu a zdánlivě depresivního a bezútěšného života. Příběh jsem si vychutnávala, no , jako když po letech potkáte staré kamarády. Až na ten závěr. Ten mě dorazil - takový sci-fi závěr s WTF efektem jsem fakt nečekala...za to hvězda dolů, Arnaldure ;) Celkově však velmi uspokojivé, a já spokojenost. Doporučuji, i když chápu, že Indridasonův strohý styl nesedne všem..a ráda si přečtu další...... celý text

Svět, který není 2015, Frank Tashlin

na tuto knížku/komiks jsem narazila ve výprodeji v Dobrovském..sjela DK a bylo to jasné. Co mě ale mile překvapilo , bylo nadšení celé rodiny..od dětí (10 a 11) až po manžela..postupně, každý zvlášť , přicházeli užaslí po přečtení : "vždyť je to pořád stejné " !!! autor neskutečně nadčasově zachytil náš svět..chrám konzumu, úpadek lidstva..a za ty desetiletí se to fakt k lepšímu neposunulo...a nevím, jestli příběh lze považovat za zábavný. Frank Tashlin ho napsal i nakreslil zábavně, ale asi proto, aby zmírnil tu mrazivou podstatu. Smekám.. P.S. vačici jsem našla...ale u druhého jsem si nebyla jístá P.S. 2 : chystám se i na autorovy další a Svět vřele doporučuji !!!... celý text

Šediváček 1979, Miloš Vysocký

taková milá knížka o zvířecím světě - očima králíka Šediváčka. Nechybí přírodní poezie, není nouze o dramatické situace - povodeň, setkání s liškou či myslivci..ale k vyššímu hodnocení mi tam cosi chybělo. Celkově, jak v poezii, tak v obsahu. Příběh i končí tak nějak uprostřed věty, kdy se Šediváčkovi podaří jeden z jeho úprků..sice knížečka nabízela ještě více potenciálu, na druhou stranu - život divokého králíka zas tolik možností kam zamířit s příběhem neposkytuje. Dokonce jsem čekala završení koloběhu i založením rodiny a nějakého malého Šediváčka II, ale ani k tomuto jsme se nějak nedostali. Takže - určitě dobré, ale víc nemůžu s čistým svědomím dát. Zhodnoťte sami. Třeba jsem jen velmi náročný čtenář ;)... celý text

Olomoucký bestiář 2006, Vlastimil Vondruška

dlouho jsem od pana Vondrušky nic nečetla a když se mi otevřelo po splnění studijních povinností opět čtenářské okno a já ho zahlédla v knihobudce, bylo to jasné...správná oddechovka na pročištění hlavy. Rozhodně se mi z toho mála, co jsem od něj četla, líbila nejvíc. Zaujalo i téma nadpřiřozena - vraždící vlkodlak. Celý příběh odsýpal v uspokojivém tempu, v letním parnu se množily mrtvoly a Oldřich zChlumu i tak jel na skoro nejvyšší rychlost. Příběh zamotaný, propojenec několika linek, tak samo nás provedl i celou společností od míst nejvyšších, až po obyčejné vesničany, navíc civilno opět propojeno s duchovní sférou (kde se tradičně vyskytovalo mnohem více zla, hamižnosti a lží, než by jeden čekal). Zasazené do "exotického" prostředí sloupsko-šošůvského jeskynného systému a významou roli si střihla samotná Macocha. Opět hojně propletené vztahy,kde přístup jednotlivých aktérů byl na můj vkus velmi věcný - přistupovali k otázkám sexu asi jako zákaznící ve frontě na maso - tak ještě jedno kilo bůčku prosím...(jen co se jeden otočil zády, s úsměvem naskočil další...), pokus o vsunutí romantiky mezi Otem a Miškou moc nevyšel, nebylo to úplně uvěřitelné..taková Rosamunde Pilcher - zelená travička v údolí krasu, šumící potůček a naznačené neskonalé výkony hlavních aktérů...(navíc opravdu zvláštní styl uvažování dívky - sice souložím o dušu v rozmezí 3 týdnů, ale zároveň usoudím, že s tímto ne, a budu si hledat jiného ženicha...spíše bych rovnou uvažovala ve smyslu na koho napsat otcovství...ale třeba si to nějak pošéfovala ;)) Dále mi vadil velmi neosobný "bůčkovitý" přístup i k mrtvým -žádné větší emoce, žádný hlubší žal..prostě zas nám tu leží nějaké maso...no, a daší a další... Oldřich občas dostával nápovědy od okolí jako oslí můstky, ale nakonec vše brilantně vyřešil a já si mohla spokojeně odfrknout u happy endu. Milovníkům oddechovek, pana Vondrušky a všem, co ještě neviděli vlkodlaka, doporučuji ! P.S. a nakonec pobavilo doporučení moraváka (ano, Bruno ze S.) pražákovi (Oldřichovi z Ch.) - ať už se na Moravu radějí nevrací, že tam pro něj nebude bezpečno :)))... celý text

Lezci svobody: Zlatý věk polského horolezectví 2018, Bernadette McDonald

výborná. Ve srovnání s Kurtykou je ale posun u Kurtyky - autorka se více vypsala. V této obsáhlé publikaci (rovněž potěší slušná fotodokumentace) přeskakuje mezi jednotlivými lezci - Wanda Rutkiewiczová, Wojtek Kurtyka, Jurek Kukuczka, pak Andrzejové Zawada a Czok, Tadek Piotrovski a spousta dalších...přibližuje jejich začátky, úspěchy na domácí půdě zejména polské strany Tater a Tater slovenských, Alpy a samozřejmě Himaláje. Tam si poláci zvyklí na těžké podmínky vydobili pěkné renomé..nezapomene vzpomenout i na jejich zahraniční kolegy a soupoutníky. Občas jsem u některých pasáží zapomínala dýchat. Krásné a obdivuhodné výkony, zajímavé osobní přiběhy, a často i smutné a tragické konce.. Zaujaly také pasáže o pašování tovaru, svépomoci, vlastní výrobě materiálu a vybavení...těžko na cvičišti - v Himaláji jako když najdeš :) třeba taková bivakovací soutěž... Akorát mě trošku rušilo přeskakování mezi tématy, od jednoho člověka k druhému, z jedné výpravy k druhé a překlad byl místy takový "kostrbatý", smrděl anglickým slovosledem. Každopádně doporučuji všemi 10 !!! nejen pro lezce, horolezce a fanoušky lezení :)... celý text

Vybrané klinické stavy u seniorů - Úskalí diagnostiky a terapie 2015, Hana Matějovská

čteno v rámci předatestační přípravy. Praktický "výcuc" stavů, se kterými se může nejen geriatr často potkat. Užitečné připomenutí rozdílů vůči mladším pacientům, nejvíce snad to, že u seniorů může být symptomatika často nenápadná, či zastřená dominujícími změnami psychiky... Určitě budu číst opakovaně...... celý text

Geriatrické syndromy a geriatrický pacient 2008, Zdeněk Zadák

sice trochu rozvláčné, ale obsahuje vše podstatné z geriatrických syndromů a čte se dobře. K atestaci doporučuji, nutno si ponechat dostatek času k přečtení všech literárních zdrojů.... celý text

Vybrané oblasti a nástroje funkčního geriatrického hodnocení 2017, Iva Holmerová

praktický doplněk k CGA - komplex. geriatrickému vyšetření. doporučuji

Geriatrie pro praxi 2005, Eva Topinková

výborná zejména k opakování - vše podstatné a důležité napsané stručně, jasně, výstižně. Podrobněji vhodné podívat se na změny v terapii akut. infarktu, CMP - doplnění o NOAC a podobně. Doporučuji !... celý text

Geriatria 2010, Štefan Krajčík

Obsiahla učebnica, v rámci predatestač. kurzov doporučovaná, vzhľadom k rozsahu využitá parciálne :) (aspoň v ČR som ju mala viac menej ako doplnkovú literatúru). Ak budete mať čas, prípadne do praxe, smelo využite.... celý text

Geriatria pre praktického lekára 2015, Štefan Krajčík

číta sa dobre, ale nakoniec som k atestácii veľmi nepoužila. Doporučujem ako širší zdroj info, či k porovnaniu literatúry (alebo pokiaľ máte veľa času, prípadne záleží, i koľko zdrojov literatúry máte k dispozícii :))... celý text

Geriatrie a gerontologie 2004, Zdeněk Zadák

takový bazál - "kuchařka" ke geriatrické atestaci. Sice obsahuje asi 90% podstatného včetně obecné části, ale je psaná poměrně rozvláčným stylem - vyhdraďte si ke čtení dostatek času :)... celý text