haki34 přečtené 2015

Ve stínu hunské slávy 1963, Géza Gárdonyi

nalezena v knihoudce :) z naprosto jiného soudka - kolik knih se vlastně Hunům věnuje ? přes otroka Zetu spoznáváme Attilu a celý jeho národ. Systém vlády, boje, hierarchie. A díky Zetově službě v hunské rodině u vysoce postaveného hodnostáře Čátha doslova nahlédneme pod pokličku. Vzdělaný Zeta přežívá díky svým znalostem a také díky štěstí a náhodě. ( když, náhody vlastně neexistují ;)) zlákán krásou drsné hunské šlechtičny Emöke, Čáthovy dcery, neváhá riskovat vlastní krk, aby se jí dostal blíž. Díky tomu podá svědectví o bitvě na catalaunském poli. A také o Hunech. Zachrání ho jeho chytrá hlava a také latina - taková "angličtina" středověku. Dokonce přežije mor, aby se vrátil ze smrtelného lože právě včas na Attilův pohřeb...a smrtí Attily končí i Zetova dobrodružstí - útěkem z hunské společnosti a země. Velmi zajímavá historicko-dobrodružná knižka. A také doslov, kde se dozvídáme, že jediný Gárdónyi razí teorii Attilova catalaunského vítězství - ostatní historici se kloní v lepší případě k remíze. Také román je všude v doslovu zmiňován jako "Neviditelný muž" - toto trochu mate, bylo by záhodno uvést, že český oficiální překlad zní trochu jinak, než zřejmě překlad doslovný. To však nic nemění na originalitě románu. Fajn byla i postava otroka jakožto hlavního hrdiny - o to víc jsme mhli nahlédnout do růzých vrstev a uspořádání společnosti. Spokojnost a doporučuji !... celý text

Diagnóza: úča 2005, Béatrice Rouer

to je jako co ? tahle knížka se ale vůbec nepovedla...o čem vlastně měla být ? celý "děj" je v podstatě výsměch učitelek..stížnosti na to, jak jsou strašné, rádoby hlášky, kategorizace, prošpikováno "triky", jak si zkrátit hodinu, jak je pozlobit a jak tu "hrůzu" ve škole přežít...jediná smysluplná věta je kdesi u konce - že s odstupem se na školu i učitelky budeme dívat úplně jinak, než v mládí... No v dnešní době, kdy děcka opravdu nerespektují téměř žádné autority, tato kniha podřezává i tu chabou židličku, na které učitelé stojí...paradoxně právě díky takovým paskvilům bych měla ocenit i chabý vztah dětí ke čtení knih - raději vůbec než tohle !!! za tu jedinou pozitivní větu jedna hvězdička..(protože na odpad by to muselo být hooodně přes čáru...a ten jsem udělila zatím jen jednou.)... celý text

Naše hory 1972, Vilém Heckel

lahůdka od pana Heckela. Nalezena, jak již spousta jeho knih, v knihobudce. Po odborném geologicko-přírodovědném úvodu následuje fotografická část. Od Šumavy až k Tatrám. Dnes jsme více zvyklí na barvy, ale Vilém Heckel dokázal tvořit právě neskutečné černobílé náladovky. Kompozice, ze které dýchá atmosféra. Zejména ty zimní jsem si v této podivné zimě bez sněhu vychutnala. Až jsem slyšela stromy mrazem praskat. A záviděla turistům a lyžařům, navždy sportujícím na panenských svazích, zachycené Heckelovým fotoaparátem. Mistr svého řemesla. A vlastně směle můžu podepsat i všechny komenty předemnou :)... celý text

Vražda potřebuje reklamu 1960, Dorothy L. Sayers

Podrobný koment viď "dvojromán" Vražda Rogera Ackroyda/ Vražda potrebuje reklamu.

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

dočteno. Po mém zklamání a rozpačitosti z dílu prvního jsem se normálně bála začít číst. Několikrát jsem měla v košíku a nekoupila. Odhodlávání mi trvalo dlouho, první díl jsem přečetla někdy loni touhle dobou...Ale.. chtěla jsem přeci jen vědět, jak to bude pokračovat dál. Nemám ráda rozečtené a nedočtené série. Tak jsem nakonec oslovila kámošku, ta znala někoho a ten knížku půjčil..doma mi asi 3 týdny ležela na polici a já se opět odhodlávala, a pak jsem si řekla - Zuzano, máš ji půjčenou, nemůžeš vracet po roce, jdi do toho ! třeba to nebude tak zlé :D Začátek mě příjemně překvapil..ubíhaly další stránky, a stále žádná katastrofa...už jsem byla v půlce, a furt to šlo...a najednou otevřený konec, protože nás ještě čekají další osudy. Uff. tentokrát jsem si oddechla. Buď autorka čte komenty tady na DK, a nebo si sama oblíbila své postavy a rozhodla se jim dát šanci i prožít něco hezkého. Ano, v této knize bylo i štěstí a hezké chvilky. Tak a teď výhrady : jedná se o románovou kroniku, takže máme takového kočkopsa, kde je od každého trochu - aby tam narvala hodně historie, ochudila postavy. Jak už psali čtenáři přede mnou, postavy jsou 2D. Neskutečně ploché. Neumím si je pořádně představit, nemám možnost blíže je potkat. A to možná nemá ani sama autorka - má v knize strašně moc hlavních hrdinů. Jak se rodiny rozrůstají, zapojuje víc a víc postav, které jsou také víc a víc jenom nastíněné..což je dobře v momentech, kdy se jim dějě nějaké příkoří - člověk pak vlastně nemá o ně ani strach. Nevytvoří si pouto, nepustí si je k sobě. Protože to jsou jenom takové makety. Nejvíc se pověnovala Barce, která byla dle mého v tomto díle asi "nejhlavnější". Vysoký počet hlavních hrdinů se hodil i pro historické linky - jak došlo na dělení, část mohla zůstat poláky a vyzkoušet si lágr. Část zvolila Slezsko, někteří podlehli nátlaku Říše...a my jsme se dozvěděli, jak se jim podle volby a volksliste žilo. Druhou světovou prožili s většími či menšími šrámy, ale díky plochosti postav mě to zas tolik nebolelo. Ani pobyt v lágru s Fankou a její rodinou, ani ztráta Anuščina syna (tady ale doufám v happy end v dalším díle - postavy by si to zasloužily !). Ani zmizení tety Julky, která se svojí povahou a činorodostí byla velmi příjemným osvěžením. Ženčin život zas připomínal (aspoň pro mě ) kombinaci Julčiny odhodlanosti a "všechno špatně" Barbory, její babičky. Potěšila postava Leona, přes kterou se dostáváme k Larischům. Olina postava zas umožní nahlédnout do obchodu s textilem a přičichnout (zlehka) k práci švadleny. Halka byla naprosto nevýrazná a autorka ji obětovala Rusům - asi to přijít muselo. Čekala jsem, jak se vypořádá s kapitolou osvobození a zvládla to opět pro mě bez extra nimrání se v utrpení - stalo se, stalo. Ženy z Barbořiny rodiny nikdo nikde hromadně neznásilňoval celou noc a podobně. Takže fajfka by byla. A na to, jak byla Halka tichá, klidná, mírná, překvapivě znásilnění zvládla s nebývalou vnitřní sílou. Julku prostě vymazala. Stačil nálet. Z tohohle možná mrazí nejvíc. Víc než z vystěhování rodiny Beranů - ti aspoň dostali šanci začít nový život jinde. (Opravdu Štěpán nemohl pátrat po Žence ??). Ale jeden nálet a půl města je pryč. A s ním i Julka... Česko-polskou nevraživost a rozbroje i mezi nejbližšími si umím velice živě představit. Stačí se v dnešní době podívat kolem sebe. Podobně pracovní a potravinová krize. A přeci všude tak nějak prosvítalo světlo nadějě, Barčina láska a obětavost rodině, její velmi hezký vztah s manželem i dětmi.. Celkově mám z druhého dílu o dost jiný pocit i zážitek, než z toho prvního. I nářečí bylo zakomponováno tak nějak nenásilněji, věty plynuly přirozeněji. Dějě a linek tam bylo samozřejmě víc - Ženka a Werner, Ženka a Szczepan - vlastně Žence byl po Barce věnován největší prostor...a myslím, že s její linkou jsme taky ještě neskončili... Jsem ráda, že mé obavy se nesplnily...tentokrát si druhý díl už opravdu koupím a zařadím do poličky k dílu prvnímu. Navzdory všem výhradám :) takže doporučuji - ti, co jste byli prvním dílem zklamáni jako já , dejte dvojce šanci ! je to přeci jen výborný počin - svojí lokální a historickou rovinou. A dokonce i postavy jsou pozitivnější. Už se těším, jak si místa z knihy projdu naživo. No a taky na pokračování příběhu ;)... celý text

Kníhviazač 2021, Bridget Collins

tak váham, či 2 alebo 3*...knihu som dostala pod stromček. Neviem, podľa čoho dotyčná osoba vyberala. Možno podľa obálky. Alebo podľa motívu kníh. Obálka je pekná. Akurát že písmenká sa celkom ľahko šúpali dolu, kus K mi teda chýba. Čo sa týkalo príbehu - anotáciu som si vopred nečítala, ani štítky. A možno dobre, že tak. Je vidieť že autorka navštevovala kurzy tvorivého písania. Cítiť istú šablónovitosť. Príbeh začne zaujímavo, ale iritovali ma vytrvalé náznaky tajomna a záhadného odporu ku knihám, umelo vytváraná atmosféra záhady. Neskôr po malých kúskoch odhaľuje, ako to vlastne s tými viazačmi je. A potom sa Emmet znenazdajky stáva jedným z nich. Vadil mi aj motív záhadnej viazačskej horúčky (naprosto nevysvetlenej, odbytej pár slovami), potom záhadnej choroby Emmetovej sestry, záhadnej choroby a odchodu Seredith - iné barličky ako kašeľ, horúčka a smrť by neboli ? (samozrejme záhadné) a do toho všetkého sa nám zrazu rozvinie romanca Emmeta a Luciena. Takže - zo začiatku som sa tešila na napínavý fantasy viazačský príbeh. A dostala som veľa nevyužitých motívov, zato rozvinutú gay romancu v kulisách 18.-19. storočia ? Čítanie odsýpalo. Ale sklamalo, sklamalo. Čo mohla, zahodila. Rozvinula iba tú romantiku. A pritom téma veľmi lákavé - koľko tajomstiev ostalo skrytých - kto bola Seredith ? aký bol vzťah Seredith a Emmetovho otca, odkiaľ sa poznali ?. vzťah Seredith a de Havillanda, viazačská výuka...viem si predstaviť dokonca sériu s viazačskou tématikou, spomienky v histórii sveta..a miesto toho dostávam veľmi slabý odvar Skrotenej hory. Prečo ? naozaj to tak cítila ? alebo si povedala že v dnešnej dobe to tak musí byť ? no, nie som cieľová skupina. Napríklad zmienená Skrotená hora bola výborne spracovaná, takže tématikou (aj keď LGBT nevyhľadávam) to nebude. asi tak. kniha poputuje ďalej... pekná obálka nestačí ;)... celý text

Hora hoří: Balada o Křížovém králi 1984, Jaromír Tomeček

knihobudková...(ono knihy tohoto typu asi v dnešním mainstreamu, zaměřeném na vraždy, zlo, kde vedou "severské" detektivky a bestsellery nalinkované podle osvědčených šablon, známých z kurzů tvůrčího psaní, netáhnou....) kdo zná pana Tomečka, už ví, co ho čeká..poetická próza..pohlazení po duši. Podáno tak realisticky, že máte pocit, že tam jste sním. Stojíte s autorem na prahu chatičky, před očima vám zlátne Buková Niva...hora mění barvy, babí léto ve vzduchu...a pak přiletí vločka, a naopak se zas brodíte závěji, v bílé mlze...nebo u šálku čaje nasloucháte praskání polen, bušení deště na střechu..a nebo... Prožitky malých každodenních zázraků v přírodě. Soužití se živými tvory. Zacíleno na divočáky...upřímně, Křížového krále bych naživo potkat nechtěla. Ale celkově autor dokázal i tyto možná méně sympatické štětináče, každopádně pravé děti lesa, ztělesnění síly, odvahy, a často agrese a bezhlavosti, přiblížit jako velmi milá, rodinně založená zvířata (pozor, neplést s plyšáčky ! o tom tu řeč nebyla...pytlák Janura nás poučí, že respekt je na místě). Jak se píše v anotaci - konflikt mezi přírodou a civilizací..který od doby, co pan Tomeček napsal svoji baladu, pokročil ještě o hooodný kus kupředu. Divočiny ubývá. Přírody celkově. Snad jsi dožil naplněný život, Křížový králi ! Ilustrace Evy Haškové velmi zdařile doplňují jemnou poetickou náladu povídání. Doporučuji milovníkům přírody a Jaromíra Tomečka :)... celý text

Lovy v Karpatech 1942, Julius Komárek

na knížku jsem přišla na DK...a delší dobu měla rozečtenou. i proto, že ze začátku jsme si s panem Komárkem úplně nepadli do noty. Nějak jsem se nemohla začíst...pak jsem se po několika měsíční pauze a po atestaci vrhla opět do Karpat. Večer, před spaním, ráno ke snídani. Kousek po kouskách. A přesně po malých kouskách si mě pan Komárek získal. I můj respekt ke svým znalostem. A místy i k loveckým výkonům. Ze začátku (ač mi myslivost nevadí, nemám výhrady a nejsem nějaký patologický ochránce zvěře, na zvěřině si i ráda pochutnám) mi přišlo toho lovu nějak moc. A tak nějak jsem postrádala to kouzlo etologie. Nejvíc mě to dostalo na pasáži o svištích, maso za každou cenu, hlavně ne brambor...ou. A pak se najednou něco zlomilo, a knížka dostala jiný směr. Jeleni a poloniny. To byla balada. Lovy ano, ale kromě lovů jsem se dozvěděla také neskutečně mnoho právě o samotné zvěři. Životě, návycích. Fascinovalo mě jeho pozorovací umění. Drobné známky, podle kterých dokázal jeleny sledovat i několik let. A ta nedotčená příroda. Ano, byla potřeba se také oprostit od pronásledované a utlačované zvěři dnes - dobrodružství pana Komárka se odehrávala před 100lety. Kdy těch lesů a pralesů bylo mnohem víc. Kdy ještě zvěř měla dostatek klidu. Nebyla pronásledována cvilizací i turisty. Možná i to nebe bylo modřejší a tráva zelenější...A on ty zvířata nejen lovil, ale i sledoval, pozoroval, žil s nimi. Brouky počínaje, stavovci konče. Miloval a respektoval přírodu a její přirozenost. Nejvíc prostoru pan Komárek věnoval zvěři vysoké. Velký prostor pak dostal i rybolov. Pak zvěř černá, medvědi, ba i vlci. Závěr knihy patří obeznámení se s avifaunou Karpat obecně s dovětkem Ladislava Bohačika z roku 2015 o aktuálním stavu karpatské zvířeny dnes. A také s větičkou o památníčku profesora Komárka u lovecké chaty v Čergovských vrchoch v oblasti Livova, kde trávil spoustu badatelských i loveckých chvil. takže přátelé, pokud by jste ze začátku narazili jako já, vyplatí se dát knize šanci. Vysoké hodnocení má právem. A já smekám...tohle už dnes moc lidí nezažije. "Naopak, výběr, který vlci v Karpatech mezi vysokou zvěří odpradávna prováděli, byl vždy mnohem lepší, než náš takzvaný výběrový odstřel. Vlci měli v chovu jelenů rozhodně lepší výsledky než myslivci, když se toho ujali sami. Nejsem žádný přepjatý ochranář, ale mám rád pravdu. A musíme si poctivě říci, že jsme našli, když přišli evropští myslivci do Karpat, všude mohutnou jelení zvěř. Nebyla jí sice taková početná stáda jako dnes, kdy chce každý začátečník střelit jelena ve všem pohodlí za 3 dny, ale nebyl jí zrovna málo. Byla to zvěř zdravá, silná a dokonalá, ačkoli vlků bylo jistě nejméně zrovna tolik jako dnes. dnes máme vlků málo a vysoké zvěře plné revíry, ale jejich kvalita, co se západních Karpat týče, rychle poklesává. Jenom v Sedmihradsku, kam přišli myslivci nejpozději, se dosud s hojnými vlky udržují mohutní jeleni. Proto myslím, že vlci do Karpat patří i nyní, jako tam byli vždycky, než jsme tam začali hospodařit my s puškou." "Já jsem to nebral tak tragicky, protože jsem byl unesen krásou Kalimanských hor, do kterých jsem pořádně vnikl teprve letos. Okolí mé chatky bylo samo o sobě ideálním místem božího míru v idylickém zákoutí, jaké si v duchu přejí navštívit znervíznělí lidé velkoměsta nebo zamilované lidské bytosti. Chaloupka skoro perníková, obrostlá až po okna fazolemi a kvetoucími jiřinami, za humny zelená louka, na níž se ráno scházeli brávníci, kolem louky prudce tekoucí říčka, nad níž každou chvíli poletovali skorci, a za tím vším se zvedal jako tmavá kulisa prales, neproniknutelný jako zeď a pokrývající strmou stráň od potoka vzhůru. K tomu ještě přimyslete starou babičku Trucovou, tichou a mírnou ženu ze starého světa, jaké se dnes již nerodí, a dovede si představit, že jsem daleko tíže nesl rozloučení s tímto světem míru a spokojenosti než s troubícími jeleny."... celý text

Záhada dolu Esmeralda 2019, Jørn Lier Horst

pokračujeme v sérii. Mrzí mě, že nelze jinak než e-kniha, přeci je to primárně cíleno na děti. Nevadí, povedlo se pro dceru vytisknout. Série pokračuje, příběh jednoduchý, bez zbytečných odboček a příkras pádí poměrně zběsilým tempem. Vše podstatné opět dokola zopakuje v první kapitole (kdo je kdo, kde kdo bydlí...) aby šlo díly číst i samostatně. Hlavní linka se zmizelým škunerem, pokladem, pokračuje všemi díly. K tomu se postupně nabalují další linky - v tomto díle opět jedna z hlavních rolí patří mobilu a dostaneme se ke kradené elektronice. . Je zajímavé, že ve Škunerové zátoce byl klid, dokud se nepřistěhoval Leo..a za poslední 2 roky děti společně stihly vyluštit několik kriminálních případů. Tentokrát také riskují, lezou do dolu, jak je zřejmé z názvu, a opět jsou parťáky, kterým policisté ochotně sdělují průběh pátrání. Kupodivu děti z nebezpečného dobrodružství opět vyváznou bez úhony a o krůček se šineme i s hlavní linkou. P.S: Artur je holka !!! a kam zmizel jeho majitel ? autor opravdu nic neponechává náhodě - namotává nás ve finále na další záhadu..... Jsem zvědavá, kdy vyjde další - mám pocit. že Jorn Lier Horst tuto děskou sérii píše jen tak mezi hlavními jídly , u kafíčka - posedí půlhoďky a další díl série CLUE je na světě. Akorát my na něj čekáme dlouho ;) Nenáročné, nenudí, může motivovat dětského čtenáře (moji 11letou dceru baví...) Doporučuji.... celý text

O vlkovi bez vane 2021, Radovan Šenšel

Vlkovina číslo jedna. Nutnosť k doplneniu súvislostí :) aspoň sa poučíte, kde hľadať takú vaňu...a tiež na čom sa spí v jaskyni najlepšie . Ilustrácie ťahajú príbeh, takže i malí poslucháči pochopia bez hlbšej analýzy textu. A môžu si opäť dovymýšľat a dokresliť svoje verzie vlkiády - priestoru je niekoľko strán.... A tiež spoločne s rodičmi debatovať o ďalších linkách vlkovho lesného dobrodružstva. Pokiaľ máte radi prírodu, zaujímavú autorskú tvorbu, šmrncnutú aj niečím poučným (ale nenásilne ;)) tak vlka vrelo doporučujem ! a doporučujem sa celkovo pozrieť Radovanovej tvorbe na zúbok :)... celý text

O vlkovi z vane 2020, Radovan Šenšel

niekedy je super opustiť zabehané koľaje. Šikovný kreslič, umelec, enviromentalista, športovec a hlavne otec dvoch detí vymyslel príbeh na dobrú noc. a kto znás nie ? ale povedzme si - koľkí z nás šli do toho a skúsili ho vydať ? Radovan tak smelo môže rožšíriť svoje portfólio ako spisovateľ :) S vlkom prežijeme jeho boj s odpadkami a pretlakom tvorivého nadšenia. A aby deti o tom iba nepočúvali, sami si môžu príbeh a knihu dokresliť podľa svojej fantázie - niekoľko listov im autor presne k tomuto účelu prichystal...Tomu sa hovorí motivácia v praxi :) Treba ísť za svojím snom a robiť, čo nás baví.. Kniha je určená čitateľom od 2 rokov až do....no dokiaľ vás to bude baviť... Nás bavilo. Kráľovsky. Alebo skôr vlkovsky ? Radovan má svojský štýl tvorby. A najlepšie bude, keď sa presvedčíte sami :) Knižku priniesol Ježiško, podporili sme projekt na štartovači. A keď sa objavila na Vianoce 2021 možnosť pokračovania, pardon, vlastne začiatku celého príbehu, voľba bola jasná...ako vraví sám autor, je to skoro ako star**** séria, keď sa vraciame v sérii na začiatok :) Doporučujem !!!... celý text

Indiánské příběhy 2004, Vladimír Hulpach

takže první moje kniha roku 2022 budou Indiánské příběhy ...natrefila jsem na ni zde na DK a nalezla div se světe - v knihobudce. Co si budeme povídat - hodocení knihy hodně táhnou nádherné Burianovy ilustrace. Vlastně kvůli nim jsem po knížce toužila...k jednotlivým povídkám - Posledního mohykána znám, a pasáž.. která byla vybrána do této knížky mě až tak neoslovila. Rovněž znám Ducha Llana Estacada a ta mě naopak zavedla zpět do dětství a ráda jsem si všechny hrdiny Bloody Foxem počínaje, massa Bobem konče, připoměla. Ostatní jsem nečetla...nejvíc mě oslovila asi Dakota v ohni, popisující bitvu u Little Bighornu. Sbírka není špatná, může čtenáře navnadit na přečtení originálů v plném rozsahu. A nebo také ne - třeba Poslední náčelník mě nezaujal vůbec ...ale třeba autorovi křivdím - jak tak koukám na hodnocení celých původních románů zde na DK, zrovna zmíněný Poslední náčelník ze souboje s Dakotou vychází jako jednoznačný vítěz ;) takže celkově obsah na 3* a bonusová 4* za ilustrace ! a zřejmě nechám v knihovničce ke kochání se a snění :) díky za návrat do dětství !!!... celý text

Mlčící fontány 2020, Ruta Sepetys

výprodejová....dva slaďáky po sobě (Hora mezi nám a teď toto), Zuzano, Zuzano, nepoznávám se ;) no..čím bych začla ? asi hned kritikou - kniha je zbytečně moc tlustá, vytištěná na hrubém papíře velkými písmeny. Takže počet stran mohl být klidně poloviční. Navzdory rozsahu stran přečtená za dva večery a mít víc času, postačil by jeden den (dobře, dobře, čtu rychle.) Příběh mě bavil i zaujal - výlet sympatického kovboje z Dallasu do Frankovského Španělska. Daniel odhaluje těžký život obyvatel, maskovaný před turisty. Fotí a nebojí se ptát. I tak na soustu otázek nenachází odpovědi. Velmi sympatické byly postavy Fugy a Rafy. Škoda že jsme do života toreadorů nemohli nahlédnout víc. Celou dobu jsem čekala v románu ještě více dramatična, nakonec ale Daniel navzdory všem rizikům obešel bez úhony, podobně Rafa zvládl vězení. Odhlédnouc od všech represí, nejtěžším tématem byly ztracené děti. Ukradené děti. Děti obětí režimu...A k omuto tématu mě zklamala změna Puri. Vlastně - celkově mě zklamal závěr. Námatkou jsem profičela pár komentů a odlfáknutý závěř už zmiňovali čtenáři přede mnou. Dnes jsem čtení přerušila těsně před finále, na straně 4800. A po dočtení si říkám, že to tak možná mělo zůstat. Závěr byl až moc sladký, moc červený a moc narychlo ukuchtěný. Danovi a Aně jsem to přála. Ale jak to dopadlo , si můžeme vlastně jen domýšlet. Dostalo se mi jen takového otevřenějšího konce se skicou věcí příštích...Ztracené dvojče, v plánu test DNA, setkání starých známých, nové lásky. A nová nadějě pro Španělsko po úmrtí generalissima. Trochu rozpačitá jsem byla z postav Nicka a Ben, tak nějak jsem pořád čekala, že se z jednoho nebo druhého vyklube padouch. CO se ale autorce povedlo, byla atmosféra..úplně jsem cítila horký španělský vzduch. Potila se na slunci. Cítila strach. Pach krve. A také chuť fialových bonbonů z Violetty. Lepší 3* (ale protože moje emoce pro tentokrát zůstaly v klidu,, kloním se k nižšímu hodnocení a ráda od autorky vyzkouším i něco dalšího...)... celý text

Co dělá tenhle knoflík? 2021, Bruce Dickinson

to je tak, když se mi povede první komentář těsně před koncem smazat !!! aaaaaaaaa !!!! dobře, uklidním se...no, Brucova autobiografie mi moc klidu nedodala. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Aneb jak ty fanoušky namlsat a pak jim to své soukromí vlastně neukázat. A navíc žádné fotky. To jako fakt ? stále jsem čekala, že si dělají srandu a nějaké tam přec jen jsou někde ukryté...nebyly. Podle komentu Rudykri ale už vím, že originální anglické vydání fotky obsahuje. Tak proč nejsou v tom českém ??? A někdy je také lepší začít od konce - takto jsem hned dostala informaci, že o ženách rozvodech a dětech se nedozvím nic...no tak dík Bruce !!! Můj miláček a zpěvák Maidenů, kteří mě v podstatě přivedli kdysi dávno k metalu. Dodneška jsou mojí oblíbenou kapelou. A ani jedna fotka. Přitom sám Bruce ví, že mezi fanoušky má i ženy - v jedno místě se podivoval, že i ženy vydržely koukat a pozitivně hodnotily jeho dokument o letání... No a to je další věc - dozvěděla jsem se spoustu věcí o létání, simulátorech, zkouškách, licencích...a pochopila, že toto ho baví snad víc než cokoliv jiného. A pak ten šerm...z neznámých důvodů (mám pocit že Bruce se věnoval fleretu ?) je opakovaně na některých místech psáno o meči a mečích...já si pod pojmem meč představím něco aspoň 15kg těžkého, obouručného...a nepamatuji se, že by Bruce něčím podobným máchal. Takže hlavně pilot, občas šermíř, a jen tak mimochodem i zpěvák ? čekala jsem trochu obrácené pořadí priorit :) No a jsem u překladu..ten byl tak neskutečně kostrbatý - od větné stavby až po smysl textu. Některé pasáže jsem četla opakovaně, ale smyslu jsem se nedobrala.. Také spousta Brucových vtípků, vycházejících z britské kultury a smýšlení, se v tmto hrozném překladu, navíc u nás, úplně minula účinkem. Několikrát jsem si říkala, že by to chtělo třeba vysvětlivky a pak by mi možná pointa došla ;) Nejvíce se mi líbila snad pasáž o Brucově rakovinovém procesu. Jakožto člověk od fachu (několik let jsem dělala i onko divizi) jsem velmi ocenila jeho racionální přístup a realistické podání léčby a hlavně toho, jak se Bruce vypořádával s nežádoucími účinky. Silný chlap. Líbila se mi pasáž jeho proměny, jak se jednoho dne podíval na fotky a usoudil, že ta jediná osoba se splihlými dlouhými vlasy vypadá blbě a měla by s tím něco udělat. Dobře ty ! ten krátký sestřih je fakt šik. Vždy je čas posunout se dál... Pasáž o Sarajevu byla drsná. Ano, i tohle se dějě, bolavá část historie. Nejen klídek, pohoda, cigárko a rock and roll. Takovéto koncerty mají smysl. Ukázaly Brucea opět z jiné strany. Co dodat ? nemůžu s hodnocením výš...chybějící fotky, chybějící smysl vět, kostrbatý překlad. A Bruce, víc info o tobě by to chtělo ! a nějaké podivné věty na ukázku : (jestli někdo pochopil lépe, uvítám vysvětlení...) "Došel jsem k tomu, že vůbec nebudu poslouchat alba Iron Maiden, kde zpívá Blaze. Zaprvé to už nebyla moje kapela, a navíc by to jenom zavdávalo důvod k otázkám "co si myslíš o Blazeovi? ", což vůbec nedává smysl." (a mně nedává smysl tato věta - jako smysl čeho ? že nechce na otázky tohoto typu odovídat ?? vždyť ono se to nabízí - zeptat se starého, co si myslí o novém, ne ?? a navíc, kdo věděl , jesttli je poslouchá, nebo ne ?? rostě věta na ***) nebo : "Nikdo nemá rád chytrého zmrda, kor když k němu neodmyslitelně patří, že je zpěvákem." no...udělejte si obrázek sami ;) Bruce, napiš něco lepšího prosím ! nebo - raději lepší překlad. a fotky..spoustu fotek... Ale...je čas končit, protože zbývají 2 minuty do půlnoci ;)... celý text

Hora mezi námi 2017, Charles Martin

posloucháno, neboli čeno ušima (strašně se mi líbí tento termín) při lepení cukroví a v mezivánočním pečení a vaření... no...v první řadě jsem vůbec nevěděla, co čeho jdu. Zaregistrovala jsem nějaký film (dosud neviděla, a po přečtení komentů se ani nehodlám) a nějakou knihu. A měla za to, že jde o nějaký "survival", něco dramatického..což o to - dramatické to bylo. A poslouchalo se to velmi dobře. Autor pěkně budoval napětí. Akorát mě od začátku vadila neuvěřitelnost celé situace - když stroskotat, tak jedině s doktorem chirurgem (proč to nebyl třeba kožař ??), který je mix McGyvera a Beara Gryllse...a když už být obětí, tak hezkou, chytrou sportovkyní, která je navíc i neskutečně statečná. Nic je nesežralo, nic je nezabilo, i když Ben umíral slabostí, vždy to nakonec dal. Zabít zvíře, rozdělat oheň, nic není problém. Navíc gentleman, slušný, zdvořilý, pečující .Sebe až na třetím místě. (po Ashley a psovi). Také některé dialogy mi přišly úplně ujeté - už vidím ženu s nadvakrát zlomenou stehenní kostí, jak bude namlouvat poslední vzkaz pro Rachel...takhle květnatě a daného obsahu.. Nebo jak bude řešit, jestli Ben přeci jen nechce po ní něco víc, než ji jen zachránit. (špinavá, dolámaná, prakticky imobilní...)..no, neuvěřitelných pasáží tam bylo víc. A naprosto to dorazil konec - kde Ben najednou vzal v nemocnici svoje vizitky, klíče od auta, kreditku ? jak dokázal uchránit krabičku plnou osobních věcí pilota, když po poslední lavině jim nezbylo kromě spacáku prakticky nic ? no..a pak rozuzlení story s Rachel - čekala jsem kde co, ale toto tak úplně ne...přiznám se, byly slzy. Bylo to prostě dojemné. A doplnilo chybějící dílek do skládačky, uzavřelo pohádku pro dospělé. Takže shrnu - nachytala jsem se, místo survivalu podle skutečnosti jsem dostala romantický příběh. A vymyšlený. Nelogických pasáží bylo hodně, neuvěřitelných ještě víc. Ale poslouchalo se to dobře, ty skoky mezi současostí a retrospektvní pohledy Bena do minulosti. Chtěla jsem vědět, jako to dopadne. A jak dopadne Ben a Rachel a vědět, co se vlastně stalo. A na konci koukala jak "puk" a zaslzila si. Takže slušný výkon autora, hodnotím jako velmi dobré 4* ..(za ty moje emoce hvězda navíc k běžnému trojkovému oddechovému románu pro ženy..)... celý text

Medvěd, který nebyl 2006, Frank Tashlin

dárek pro změnu pro syna...další zrcadlo lidem.. Jak vyjít z našich nor a rolí...kdo vlastně jsme a jak se protloukáme tím životem ? Frank Tashlin je borec. Ilustrace tradičně skvělé a já opět dooporučuji !... celý text

Vačice, která se nesmála 2013, Frank Tashlin

báječná...Autorova "Svět, který nebyl" mě navnadil k hlubšímu seznámení se s jeho tvorbou. Vačici jsem pořídila jako dárek dceři a měla taky úspěch. Pochopila poselství, které je navíc provázeno milými ilustracemi. Vše záleží na úhlu pohledu. A nelámat věci násilím podle sebe přes koleno...Jo jo, Frank Tashlin pěkně nastavuje lidstvu zrcadlo. A kdo by nevěděl, co je vačice opossum zač, konec knížky doplní i reálné foto a přírodovědné informace. (a jsou to fakt drzuni k nakousnutí ;)) , na mnohé jejich kousky si vzpomínám z literatury "Divokého západu"). Doporučuji !... celý text

Strašidlá najstrašnejšie 1970, * antologie

Úlovok z knihobudky. Tak neviem..ani jedna nebola natoľko desivá, aby som sa bála zhasnúť :) Celkovo som mala pocit, že autori sa tak veľmi snažili, až to niekde prepískli. Že tým snažením zmizol strach...Niektoré sa mi zdali povedomé, pripomínali motívy detektívok, ba mala som pocit, že buď som už pointu počula, alebo i niečo podobné čítala (večer u Blackovcov...). A záverečný sci.fi román mi tak nejak pripomenul aktuálnu chaotickú kovidovú dobu. Čo sa týka samotných poviedok, niektoré kratšie, niektoré dlhšie. Vari najživšie vo mne zarezonovalo Neobyčajné dobrodružstvo pána Bonda. Od začiatku som tušila, ako to dopadne, iba nechápem, prečo to autor tak naťahoval - asi snaha stupňovať napätie...škoda, pánu Bondovi som ten happy end priala. Ale neviem prečo, lokácia sa mi tak nejak spojila s mojím obľúbeným hrebeňom na Bumbálke...a predstavovala som si, ako sa dej odohráva práve tam. Uf...asi si budem dávať na chatách väčší pozor na vývary ;) Za desivé by sa dali považovať hlavne reálne príhody, ako Kruté mesto. Žiadne nadprirodzeno, ale skutočnosť. Nie strašidlá su kruté, ale ľudia. Pripomenula Kingovky...proste to nechceš. Stačí byť v nesprávnu dobu na nesprávnom mieste... Záver - doporučujem ako oddychovku napríklad na WC ;) rýchločitateľ nemá problém prelúskať poviedky za pár minút... A uvidím, ako zhodnotí manžel, ale predpokladám, že pošleme knihobudkou ďalej...... celý text

Horečka nad ránem 2016, Péter Gárdos

přesně kvůli takovým knihám miluju výprodeje (Dobrovský) a knihobudky.. nečekám hodně a dostanu vrchovatě. Křehký příběh lásky a touhy po životě podle skutečných událostí.. Nepotrpím si na dramata, ani nevyhledávám momentálně velmi populární téma koncentráků...ale náhodné setkání s Miklósem a Lily bylo silné. O to víc, že příběh dal dohromady podle skromných sdělení a bohaté korespondence syn této pozoruhodné dvojice. Když se nepravděpodobné stane pravdou. Jak velkou moc má naše víra ! přiznám se, i slzička místy byla. Verše a úryvky dopisů vedou linku dějě jako Ariadnina niť až ke šťastnému konci. Kéž by takových příběhů bylo víc...Útlá knižečka mě ve vánoční době celkem rozebrala. Doporučuji a zakládám do knihovny. A...věřte svým snům a šťastným koncům přátelé !!!... celý text

Kydd 2016, Julian Stockwin

proč nezačít druhým dílem ? Artemis si mě natolik získala, že jsem pořídila i Kydda, ať to má tatka, pro kterého mám knihy jako dárek, pěkně pohromadě. A víte co ? možná ten první díl byl dokonce krapet lepší než druhý. Sice místy působil děj trochu neohrabaně, nejlépe možná vyznělo na scéně vylodění a válčení s Francouzy na suchu..někam šli, nedošli, podstata jejich zaojení mi tak trochu unikla, a nakonec záchrana velkolepým oslím můstkem s Marií...taková pěst na oko. Nicméně Kyddův přerod v námořníka se mi velmi líbil. Obdivuji (pravda, byl to literární hrdina) jeho odvahu, s jakou překonal závratě při šplhání na ráhnech a stěžních..já bych tam nevylezla, celý žvot bych asi trávila drhnutím podlahy. A nebo lezla a rychle zahčela někam dolů ;) voda, slota, grog, sem tam spiknutí, sem tam násilí, nějaký ten boj, kořist...a houpání vln. Dobrodružné čtivo, lehký historický román, oddechovka. Nebudu lhát, hrdiny jsem si oblíbila a ráda se vrhnu na další, jakmile se v překladu objeví. Uvidím, co táta..jestli to na něj nebude příliš nenáročné ;)... celý text