haki34 přečtené 2015

Vernosť 2007, Milan Rúfus

Báseň a čas 2005, Milan Rúfus

Ako stopy v snehu 2009, Milan Rúfus

prečítané v rámci diela V....tam ma táto zbierka zaujala najviac...Pán Básnik. Ďakujem... Mamin mrežovník Nedeľné obedy zdobieval... A bol vzácny jak tvoje ruky, mama. Dnes už ten koláč vonia iba v básni. A spolu s tebou odišiel do neznáma. Hľadievam občas spoza jeho mreží a hádam, za čo a kto ma to chce trestať. Hľadím a hľadám. A moj čas ticho sneží. Sneží a sneží, akoby nechcel prestať. A iba občas napovie i mne i mojej básni : "Živé se bráni, ako vie. Čo bolo, to raz nebude. A tak má človek v osude mriežku. Tú, za ktorou kedysi býval šťastný..."... celý text

Dielo V 2020, Milan Rúfus

Milan Rúfus - skvelý slovenský básnik, ktorého si väčšina určite pamätá z prebásnených rozprávok :) ak aj iné nie, Princeznička na bále....je taká kultová... Plodný autor, ktorý sa netají svojím hlbokým vzťahom k Bohu... Dielo V. sa mi podarilo nájsť vo výpredaji...3 zbierky..koncert pred dušu, pohladenie pred spaním. Najviac ma zaujali básne zo zbierky Ako stopy v snehu... Ďakujem, majster Rúfus ! Staroba Čakajúc na svoj vlak, nestojí príliš o slová. Srdce je ako vták... A nohy - ako z olova. OLINKA HERZOVÁ Chcel som je iba pomocť do kabátka, spoluprváčke Olinke. Chcel, ale čo to bolo platné : prváčikovsky neobratne vyryl som nechtom škrabanec, šrám na jej detskej rúčke. Jej otec, obchodník, nemútil čistú vodu. A keď som prišiel k nim do obchodu, prichystanými nožničkami poľudštil mojich desať pazúrikov bez výčitiek a bez zbytočných krikov, priam láskavo a pokojne. Tak šili roky krásnokruté. A potom bolo po vojne, čas ako živá riečka tiekol, všecičko bolo o inom. Jedného dňa mi ktosi riekol : "Olinku tu už nenájdeme. Do svojej zasľúbenej zeme šla osvienčimským komínom..." A ja som znova uvidel svoj škrabanec na detskej rúčke. A bolo mi tak kruto smutno. Smutnejšie, ako ľuďom býva na pohrebe či pri rozlúčke. Doporučujem !!!... celý text

Sex za časů královny Viktorie 2019, Fern Riddell

takové...nemastné neslané...rady místy vtipné, místy celkem aktuální, ba dalo by se říct až moderní, ale celkově nijak obohacující. Zaujaly léčebné prostředky k léčbě pohlavních nemocí - místy pěkné dryáky. Pak teda nevím z čeho vyráběli nafukovací panny (v 19 století ??) a zajímal by mě tvar...když měly´vypadat realisticky. Co se mi ale líbilo byl návod na konverzaci a flirtování pomocí deštníku, klobouku, rukaciček, vějíře...docela komplikované, ale jestli někdo tuhle šifrovačku ovládal, mohl se dobře bavit. Za tento počin 3 hvězdy...jinak bych asi šla ještě dolů...a jak už píše někdo předemnou, některé informace se docela opakovaly. Co se týká peprnosti, nejodvázanější fotografie je na obálce...jinak jsou uvnitř pěkné dobové pohledy a několik fotografií. Neslibujte si nic divokého a převratného a nebudete zklamáni.... celý text

Až odejdu za horu 2004, Pavlína Brzáková

drsná a temná. Jako polární noc. Vyprávění Něnců a Evenků se střídá s básněmi. A pak třemi novějšími povídkami na konci něneckého vyprávění (a ty 3 bych celkem oželela - možná to měl být právě důkaz likvidace původního ducha kolektivizací a rusifikací obyvatelstva.. celkově autorka odvedla úžasný kus práce. Původní sibiřské národy jsou drsné...jinak by to snad ani v podmínkách tajgy nešlo..a tomu odpovídají i pohádky a vyprávění. Až jsem se místy bála...tajga plná důchů, zlých mědvědů - šatunů a lidojedů - čingitů...Dožít se dospělosti, ba co - stáří ! to byl teprve výkon. Některé pohádky byly velmi podobné našim - "popolvár", zvířata pomáhají mladému muži získat nevěstu (kachna uletěla, chytil jí orel, liška utekla, chytil ji pes, vajíčko spadlo do vody, štika jej vylovila..), tři dcery se snaží zastavit vichřici tím, že si vezmou za muže jejího původce (ale jen jedna poslechla tatínka...a měla dobré srdce) Pak je hodně věnováno právě duchovnu, zlým duchům, tajemným místům, moci šamanů, klidu mrtvých... a velmi se mi líbily právě ty básně, dle doslovu tvorba Bagdarína Anoula... A co se mi nelíbilo, byla a je likvidace těchto půvůdních národů..jak jinak než alkoholem..svažte volné duše do měst a dědin a dejte jim lahev..co vám to připomíná ? Doporučuji a ráda si od autorky ještě něco dalšího seženu. Píseň o zápasu Evenka s medvědem Tajga je zapadaná sněhem, všechno už dávno spí. Jen Chomoty-medvěd obchází, jen Chomoty-medvěd obchází. Ke svýmu čumu šel Evenk, v čumu ho čekali. Jen Chomoty-medvěd tu obchází, jen Chomoty-medvěd spát otálí. Teď se ukáže Chomoty, kdo z nás je silnější. Ty, Chomoty, máš drápy svý, ty, Chomoty, máš zuby svý. Evenk má oštěp ostřejší, ty, Chomoty, máš drápy svý. Chmoty zuby vycení, Chomoty drápy vytasí. Tajgo, tajgo, má věrná, vzkaž mojí milý, Chomoty drásá paže mý, Chomoty drásá srdce mý. V zápasu krutým krev pění, Chomoty drápy vytasí, Chomoty zuby vycení, svou vlastní krví zbrocený. Tajgo, tajgo, má věrná, vzkaž mojí milý, Chomoty -medvěd mrtvej je, já usnu za chvíli. Tago, ty lhářko prolhaná, smrt si ho nežádá, naproti jde mu žena ta, co má ho tak ráda. Zas přišlo jaro do tajgy, roztává bílej sníh, zas přišlo jaro do tajgy, slyšelo dětskej smích..... celý text

Slovenské hrady 1974, Ľudovít Janota

počúvané ako audiokniha...asi tretinu povestí som poznala z Domastových Povestí o hradoch (ktoré z tvorby Ľudovíta Janotu vychádzajú) - Bystrická lutria, Štiavnický dievčenský hrad, Pustovník pod pustým hradom, moja najobľúbenejšia z detských rokov Striga na Vršatci a mnohé ďalšie... Zoznámila som sa s mnohými novými...veľa povestí sa drží nadrirodzena, Tureckej tematiky, objavia sa sudičky, mudri a spravodliví, ale aj hlúpi hradní pání (Šomošské slamené vojsko..) Veľmi potešil odborný úvod, kde nás autor zoznámil so stavbou hradu, obvyklými útvarmi a tvarmi veží, ktoré sa na hradoch vyskytovali..opevnenia, ale i zásobovacie možnosti, zavlažovanie, studne. Každú povesť potom předcháza úvod ku konkrétnemu hradu, ktorý sa k nej viaže... Veľmi pekné...doporučujem. A podrobnejšiemu štúdiu hradov a povestí treba doporučiť autorov trojdielny cyklus...(k tomu som sa ešte podrobnejšie nedostala..)... celý text

Náš všední život 2017, Riikka Pelo

tak..váhám jestli velmi dobrá, nebo výborná...emoce ve mně hrají a zůstávám více při zemi. Přiznám se, anotaci jsem předem nečetla, snad jen, že kniha je o ruské básnířce Marině Cvetajevové...a o Marině jsem si předem také nic nenačetla. Takže jsem dostala plnou palbu hned. Zostra, mezi oči... Přiznávám, zpočátku jsem se hůře začítala, bloudila jsem mezi osobami, v časoprostoru...Ariadna, Alja, Rys, Lev, Hrošík...Mur, Serjoža...kdo je kdo ? a kdo je kdo v lince z roku 1939 ? dvě časové linky se mi líbily velmi, ne že ne...ideální způsob jak nám přiblížit minulost a vývoj složitého vztahu matky a dcery..Chtěla silnou dceru, vychovala si ji. Také jsem spoustu času uvažovala, kdo napsal "poezii" mezi kapitolami - a až díky zdejším komentářům a ematurku jsem zjistila, že jsou vlastně fiktivní, respektive napsané autorkou.. Kniha je napsaná velmi naturalisticky.. popisy z českého období, výlet na Karlštejn, kde jsem úplně cítila Marinin pot a zoufalství. Tíhu a rozervanost duše, bahno mezi prsty. Mokrá medvědí kožešina, tříštící se sklo, zlomená borovice. Ariadna nastupuje do ruského gymnázia a zároveň se v paralelní lince chystá navštívit daču...a já udělala velkou chybu, že jsem v té tlusté, velmi tlusté knížce nahlédla o kus dál...stránky se otevely na scéně Aljina výslechu...násilí, mučení těhotné ženy. Co myslíte, jak dopadlo ? a kdo byl Mulja, uváděný jako její oficiální partner, dle knihy otec nenarozeného dítěte a zároveň Jidáš a jeden z katanů ? Byl tam ? byl tam doopravdy ? proč se pak o ni zajímal v průběhu pobytů v gulazích ? a opravdu ho po tom všem milovala ? tady ta část mě rozhodila nejvíc...píšu rozhodila a myslím rozhodila..ano, zrychlený puls, slzy na krajíčku, nevolnost. Jiné je trpět hlady a jiné je vymlátit z ženy dítě. Jak to bylo doopravdy ? O týrání čtu vždy s velkým sebezapřením a soucitem s oběťmi... Bylo pak těžké vrátit se na stránkách zpět do doby, kdy se k tomu všemu pouze schyluje...sledovat jak je Alja šťastná a spřádá plány na společný život s Muljou...tušit toho bílého Puškinova koně v pozadí..pasáž z gulagu nebyla tak děsivá jako tohle čekání a předzvěsti zrady, přehlížené...jak mohla být Alja tak slepá ? slepě nadšená ? důvěřivá ? Autorka nám taky podsouvá vícero nejasností - třeba kdo byl Murův otec ? kulantně řečeno, že to bylo Marinino a jen Marinino dítě...no jo, matka je vždy jistá... Spousta krásných myšlenek, spousta síly, kterou prokázala nejen Efronovic rodina. A také zoufalství, které graduje Marininou sebevraždou. Silná niť komplikovaného vztahu matky a dcery krásně ukázaná v jedné z posledních scén...ano, věřím, že to tak mohlo být... Odpočívejte v pokoji, snad vaše duše došly klidu... "neměla jsem náladu poslouchat romance z mládí paní básnířky, pořád ten stejný příběh, ježíš a fíkovník. Matka byla schopna se zamilovat třeba i do telefonního sloupu když na to měla náladu a dokázala žít v představách že sloup její lásku opětuje protože se lehce zakymácel ve větru, dokud kouzlo nepominulo a ona nepochopila, že sloup stál od samého začátku úplně nakřivo." "Marina stála chvíli na kraji skály sama : její lesy, její kopce, všechny živly, světlo a lehkost, všechny obtíže a odpornosti těla se vytratily. Sem přesně měli přijít, právě toto byla správná cesta.........Cítila srázy, stromy, vřesy jako rytmus vlastního těla, ve všech svých tepnách, kostech, bylo téměř nesnesitelné jak to všechno v ní probouzelo verše k životu." a ještě jeden, na závěr...nechci říkat poslední...protože dokud jsou tu slova, slova a myšlenky na papíře, budou žít... "už tady není, ale stále slyším její slova. Vím jistě, že je to její hlas. Hlas mojí matky. Jestli píšeš, nepiš proto, abys byla milována, ale proto aby ses udržela při životě, neboť slova jsou silnější než lidské činy."... celý text

Amnestia, ktorá rozpútala peklo 2015, Radovan Dunaj

páčila sa. Čítala sa dobre, film som nevidela ( a ani sa nechystám). Prostredie vo väznici si dokážem živo predstaviť, i odsúdených (vlastné pravidelné skúsenosti z práce). Myslím že autor celkom dobre zachytil ich motivácie, myšlienkové pochody, budovanie rešpektu násilím..Desivé väzenské prostredie, kde skončiť fakt nechceš. Aj časť popisujúca vzburu sa mi celkom páčila, na prípad v Leopoldove si teda veľmi nepamätám (v tej dobe som bola niekde na prvom stupni ZŠ), takže dobové výstrižky z novín na prebale knihy potešili, uviedli do skutočnej udalosti a zároveň obzvláštnili grafickú úpravu. Amnestia...myslím, že podobné kroky je nutné veľmi, ale veľmi uvážiť... i keď dnes už sú psychologické profily bežné...nie ako v roku 1990. Disociálov a poruchy osobnosti nezmení ani nevylieči nič. A napraviť ich ? V zariadení ? Skúste si odpovedať sami... Howgh. Za mňa teda zdvíham na veľmi dobré 4 hviezdičky...... celý text

Slavík z dubového lesa 2015, Pavel Kverek

místy trošičku kostrbatý slovosled, je vidět, že knižečka je autorovou prvotinou. Celkově však parádní počin, kdy pohádka o slavících může dětem nenásilně vštípit hodně poznatků ptačího roku, ptačích zvyklostí, a třeba je namotivovat k bližšímu poznávání avifauny... Slavík je jeden z mnoha nenápadných "UHP" - univerzálních hnědých ptáků (s nadsázkou samozřejmě), s nezapomenutelným zvukovým projevem. Zaujmout může hnízdění na zemi a nejvíc asi stěhováním...díky knížce si děti dokážou konkrétněji představit, kolik sil ptáčky stojí přesun na zimoviště do Afriky. A jak takový přelet vypadá a kdo všechno letí také... Pak slavičí návraty, chladnější vztahy v rodinách (po návratu a hledání nového hnízdiště slavík nezná bratra) , hnízdění, a co vlastně takoví slavíci konzumují ;) Čteno s dětmi nahlas jako čtení na dobrou noc. Doporučuji !... celý text

Moje ptačí roky 2018, Miloslav Nevrlý

nemám ráda výlevy začínající slovem perla či klenot...proto knížečku (mimochodem parádně graficky zpracovanou) hodnotím jako skvělou :) milovníci pana Nevrlého už jistě znají jeho styl..Ptačí roky reflektují ornitologické začátky, devon a karbon ornitologie, který už nikdo z nás nezažije...ale kouzlo začátků zůstává. Jakožto amatérský ptáčkař jsem načerpala i spoustu informací do praxe. Jsem autorovi vděčná, že se nechal ukecat a podělil se s námi nejen o vzpomínky a zážitky, ale i o Ptačí rok a Ptačí pranostiky... Mimochodem, já každoročně nejnedočkavěji očekávám rorýsy a naši kolonii racků chechtavých a černohlavých...to je to správné jaro ;) komentář mufimuf můžu také podepsat...:)... celý text

Měsíční údolí 2017, Melanie Gideon

no teda...v nějakém romantickém poblouznění jsem si asi na základě komentářů vyhmátla tuhle knížku...no. Začla bych tím, že námět´cestování v čase je celkem zajímavý a oblíbený, ale od doby Cizinky už jsem vůči těmto cestovatelům trochu ostražitá. Samotná Lux, jak ostatně všechny postavy, mi byla celkem nesympatická, nějak jsem si k ní nedokázala vytvořit vztah. A ani si ji pořádně představit. To už mi víc seděl Joseph, ke kterému mi zas neseděla jeho manželka Marta...a pak se Lux prošla mlhou, a tak nějak jsem od prvního momentu tušila, jak to bude..jen jsem nevěděla kdy se s tím Jospehem...ale kuš. Pak Lux a její neschopnost komunikace a urovnání si vlastních vztahů v rodině..promluvit si s otcem..S Bennem se zas spousta věcí až zázračně urovnala a byl neskutečně chápavým synem. Vztah matky a dítěte měli hezký, to zas ne že ne. Takový..románový :) Nechápu, co se Lux na Greengages tak líbilo. Opravdu by ji naplňovalo celé roky žít jen v zahradě ? farmařit ? a naplňovalo to ty ostatní ? jak velký prostor farmy zůstal k dispozici ? kam je všude mlha pustila ? to za celou dobu, co tam Lux chodila, nikdo kromě Marty neumřel ? nikdo se nerodil ? to k Měsíčnímu údolí... Pak tady bylo líbivé protirasistické a multikulti zaměření - knížka plná milých gayů a leseb, zdůrazněny předsudky vůči smíšeným párům (Rhonda a Zrzek), Lux a její dítě, Anjuli a její rodina původem z Indie...pokračuje to na farmě, kde jejich 300 obyvatel tvoří lidi od Mexika po Irsko... A samotná lovestory, takové klišé, skvělý sex, následovaný těhotenstvím..přitom se k tomu schylovalo od začátku knížky...jak jinak - hezká mladá žena z budoucnosti, trávící hvězdné noci na verandě s mužem, povídající a dělící se o cigarety... Trochu překvapil závěr časoskokem do budoucnosti..nečekala jsem až takový radikální krok autorky, ale zas na druhou stranu, nějak to ukončit musela... No. Romantičtější povahy si asi přijdou na své...ale já knížku pošlu dál. Dobré 3 hvězdy..... celý text

Ticho ve sněžném městě 2019, Eva García Sáenz de Urturi

zaujala anotace, koupila jsem v rámci výprodeje v DObrovském. A musím uznat, že mě bavila...sice jsem si místy zoufala nad španělskými komplikovanými jmény ( a to já většinou jména źkousnu bez problémů), několikrát jsem se vracela zpět a ověřovala si, zda jsem osoby nepopletla. Několikrát došlo i k chybě v textu, kdy bylo z kontextu jasné, že zaměnili Tasia a Ignacia.. Co se týká detektivů - autorka zřejmě sledovala aktuální trend, kdy musí být detektiv nějako "pošahaný" - traumatizovaný, závislý...tady se setkáváme se dvěma zvláštními vyšetřovateli - Esti a Unajiem..dialogy mi až tak šroubované nepřišly, možná jsem se naladila na španělskou notu, tak proč by nemohli mluvit trochu jinak než u nás ? Spíše mi vadila taková ta schématičnost - hackeři, nápovědy z vězení i pohyb na hraně. Potěšila postava dědečka, ani ta trocha nadpřirozena nevadila. Nevím zda ale bylo nutné, aby Krakenův bratr Germán byl také "exotem", a podobně potrápil i jeho přítelkyni Martine a Estina bratra.,...jako by tam ani nebyl nikdo obyčejný a normální. A partu kamarádů jsem Krakenovi taky nevěřila. Co se týká sblížení Krakena a nové šéfové - řekla bych, že jsem zažila i horší věci..(ale dvě upocené osoby v elasťákách, určitě pro oba hluboký zážitek ;))..scéna na střeše nebyla špatná, takové pokoukáníčko na Perseidy bych si klidně nechala líbit..škoda že už na něj nedošlo... Velmi se mi líbila druhá dějová linka, vedoucí nás do minulosti ke kořenům záhady..(akorát teda trojčata ? to by musela mít břicho jak dva sudy...) Finální rozluštění příběhu bylo docela nahuštěné, trochu přitažené za vlasy, úplně mi nebylo jasné, proč vrah tak dlouho čekal...a zázračná záchrana Unajiho - dědečkovi odpustím všechno , je to prostě fajná postava... Pokud nebudete mít extra očekávání, můžete s knihou strávit pár příjemných chvilek...já se bavila dobře. A ráda si přečtu pokračování této podivné party...... celý text

Zeptej se mámy aneb 100 receptů, jak se dožít 100 let 2013, Halina Pawlowská

Textovo slabšie, ale recepty super, za tie hviezda hore...a už sa na ne chystám ! guláš my na Slovensku robíme podobný...halušky musia byť, potešilo využitie bryndze, nielen do halušiek a pečiva, ale i ako náplň pečených paprík... určte vyskúšam pravé pelmene podľa rodinného receptu, kaše mix (pohánka, krúpy...) ako prílohy, i mäsové jedlá..a určite niečo z lákavých sladkostí :)... celý text

Od hospody k hospodě 2019, Jaroslav Sapík

já teda po hrubkách moc nekoukala, jako jiní čtenáři (to je kvůli tomu mému rychločtení - pak nevím, jestli byli v Pirátovi, kterého jsem dočetla včera večer, nebo v této...) převážil obsah .. Pana Sapíka mám velmi ráda a kdysi, když jsme ještě meli televizi, ráda jsem sledovala jeho pořady- třeba mě zaujal náš lokální - Jak šmakuje Moravskoslezský kraj či tak nějak se to jmenovalo.. Po knížce jsem sáhla s cílem dozvědět se o něm něco víc. A dozvěděla. Co si budeme vykládat, nejlepší byly historky osobní, dětstvím počínaje a zajímavými příhodami z prace konče. (padající výtah na české ambasádě ve Španělsku...a podobně..). Lehce šmrncne o práci na Hradě a i o prezidenty. Zahraniční zkušenosti. Také velmi pěkně popsal své celoživotní osobní i pracovní partnerství s manželkou Marcelou (nebojácnou a obětavou ženou...). Velmi pěkně mluví o celé svojí rodině, je vidět, je rodina je u něj základ. Všeho. Života i podnikání.. Ráda jsem si poslechla názory pana Sapíka na fungování hospod, jak to vlastě v tomhle podnikání chodí a jak by chodit mělo..Také jaký je jeho vztah ke kolegům...je to blázen a srdcař, to je vidět..a jestli se někdy ocitnu poblíž, určitě si do jeho ´hospody zajdu (pokud mi to bude umožněno aktuálními vládními nařízeními a jiným šimlem ;))) Jo a rodinné recepty pana Sapíka (guláš, španělský ptáček, povidlové taštičky...) určitě vyzkouším !! díky ! P.S. "naco chodit na dovolenou, a šlapat tam po ježkách, když může sedět doma v hospodě " :D... celý text

Říkali mu Pirát 2019, Martin Záruba

takový netradiční cestopis...něco mezi cestopisem a příručkou pro milovníky psů, kavkazáků obzvláště...já se mezi ně neřadím, chovám morče ;) ale ráda si přečtu něco nového... Autorův styl je takový svojský..upřímně, zejména ze začátku se mi nečetlo velmi dobře. A také mi chyběl gruzínský slovníček - text je prošpikovaný spoustou výrazů, názvy jídla počínaje, běžnou konverzací konče...a já si je z větší části musela domýšlet. Zajímavé bylo zejména setkání s Iraklim a prolomení ledů..autor používá termín dejá-vu....Gruzii si zamiloval a já i z toho mála fotodokumentace, co ke knize pořídil, věřím, že tam´v horách musí být krásně.. Určitě to není země pro každého, tak jako Tarty nejsou psi pro každého...Irakliho metody výchovy a výcviku jsem také tak úplně nepochopila - na jednu stranu velký respekt psovy povahy, a na druhou sjednání si poslušnosti. Dokázal psa spravit, ale třeba stejně bylo nutné respektovat jeho nastavení vůči lidem - třeba konkrétně Akbar nesměl vidět jeho syna Giorgiho, jinak byl průser...nebo jiný pes netoleroval tmavé oblečení...takže přeci jen byli svým způsobem nebezpeční a nevyspytatelní.. A jak jsem pochopila, chovatelé u nás odsuzovali použití klacku alias dubinky, ale stejně si někteří z nic museli vybojovat svoji pozici...a i tak psi často končí na řetězu jako nebezpečné bestie... Výsledek - nejsem milovník psů (prostě to tak je) a vůči plemenům jako Tarty mám neskutečný respekt. A kniha na tom nic nezměnila. tak trochu jsem nepochopila výchovný systém, zato jsem pochopila rozdíl mezi originál plemenem a ruskými kříženci. A také mě autor navnadil zjistit si o Gruzii trochu více...;) Sice mi styl psaní úplně nesel, ale i tak hodnotím nevšední zážitek jako velmi dobrý...... celý text

Úsvit naděje 2019, Ann Moore

dočteno..po příběhu jsem pokukovala delší dobu a pak se mi povedlo sehnat třetí díl..a v tom bych viděla základní kámen úrazu..naskočit do rozjetého vlaku...sice jede i dějová linka pro samostatný přiběh a další osudy i v tomto díle (doktor a jeho sestra, hospodská a její dcera), ale většinu tvoří rekapitulace a návraty do minulosti..takže pro mě, jakožto dějě neznalou, jsem jen dostala výčet jmen, manželství, dětí, uzavírání osudů a happyendů... A pak jsem jen čekala, jak to dopadne s Grace a jejími dětmi...tím že to byl třetí díl, nemohla jsem si ani pořádně vytvořit vztahy k postavám, které nebyly nijak detailně popsané, asi proto, že se předpokládá, že je čtenář (logicky) zná.... co mě potěšilo - pohled do čínské čtvrti a hazdardních doupat San Francisca v polovině 19. století...pak že se autorka skrze doktorovic rodinu pověnovala problematice rasismu na Jihu... a pak mě potěšil i šťastný konec...postavy si ho zřejmě po všech útrapách zasloužily..a i kdyby ne, přála jsem jim ho..akorát byl až moc šťastný a sladký..všichni se nakonec s někým dali dohromady a žili šťastně...až kým... a co teď s tím ? číst i začátek série ? bude tam i něco hezkého, nebo je autor´ka nejdříve nechala dva díly hrdiny vyžrat všechno co mohla, a až v třetím dopřála štěstí ? no, uvidím.. vytrhnuvší ze série by vydala na 3 hvězdičky...ale jestli je to, jak předpokládám v předchozích dílech, tak si tu pohádku na konci zaslouží..mělo to hlavu, patu, linku a ano, i nějaké slzičky mi ukáply... P.S. jak tak čtu, ani čtenářkám celé série se přeslazený konec nezdál, ale Grace ho dopřáli..takže asi je mé tušení o krušných začátcích správné... P.S:2 něčím mi to připomělo Scarlett...silná ženská hrdinka, osudový muž..někdy ta romantika není na škodu..obzvlášť když chcete něčím pročistit hlavu na nemocenské...jen těch postav tam nemuselo být tolik...... celý text

Maryša 2013, Vilém Mrštík

z Maryše jsem doposud znala jen mrazivý dialog u kávy. Tak jsem se rozhodla doplnit si mezery. Knižečka útla, barvitý popis scén, vesnické rostředí člověk doslova vidí před sebou. A příběh takový klasický..nejen v naší kultuře, v poslední době jsem četla o mnohých domluvených sňatcích po celém světě. Sice Maryša miluje Francka, ale co je jí to platno ? tatínka by ještě přesvědčila, ale opět dochází k nepochopitelné tvrdosti matky..cožpak není taky žena ? cožpak nikdy nemilovala ? nebo možná právě ano, a proto je tak tvrdá na dceru... Maryša odchází do mlýna a tragédie doutná a čeká na správnou chvíli...která přijde.. Musela či nemusela ? Otec nakonec podléhá a volá ji zpět. Ale její hrdost, zaťatost a hněv ji pobézejí jednak jinak...a až přímé ohrožení Francka dovede tragédii do zdárného konce.... Jen by mě zajímalo, jak dopadla - vězení ? trest smrti ? polehčující okolnosti jako třeba domácí násilí ?.... Maryšo, Maryšo... Doporučuji a děkuji evelýny za nasměřování ke skutečné postavě, Marii Turkové- Horákové, kterou se autor inspiroval... P.S. ještě jsem projela komenty a hodně čtenářů mělo problém s hanáčtinou...no..jelikož jsem studovala v Olomouci a nějaké hanáky jsem i vyvdala, mně naopak udělalo nářečí radost. A přeci patří k příběhu, lokaci i době...bez něho by to nebylo ono...ale ukázalo mi to jinou věc - když některé čechy (a možná i moraváky z jiné oblasti) takhle limituje hanácké nářeči, už chápu proč mnozí dnes mají problém i se slovenštinou...(poznatek z okolí, potvrzený mými školopovinnými dětmi...)... celý text

Pečená zebra 2015, Iva Pekárková

autorku a její knihy jsem doposud neznala...k téhle jsem přišla náhodou...no a to čtení teda bylo. Přeskakovala jsem, nudila jsem se a postrádala pointu... CO jsem jako měla zjistit ?? že všichni černoši jsou lemplové k ničemu ? a všechny ty ženy zoufalé blbky ? (aspoň tak teda vyznívaly...pardon) A dokonce ani o ten sex tam vlastně nešlo...pasivní, nemastná neslaná Veronika, která dostala pro sebe snad nejvíc prostoru. Smažka René, totální troska, pak Amy - naivní hodná holka...Vrcholová manažerka byla vrcholová blbka a zoufalec a neco podobného byla i Marcela... No nudný příběh a nesympatické postavy - co více si můžete přát ? pořád číst, jak se Veronika starala, ale kde brala peníze, nebylo celkem jasné...to jako z dávek ? A vrcholem byl slovník, použitý v textu...Koko*y se to tam docela hemžilo...Zejména pak ke konci, u Marcely...meditace s tuhým koko*em v ruce..děkuji, nechci...než vzrušující nebo nevím jaké to bylo odpudivé...a i za to ubírám hvězdu z původně plánovaných dvou... dle mého zbytečná kniha, která chce černocha, stejně si z kníhy poučení nevezme (a podle hlavních hrdinek jsou to stejně ženy, které by v životě nic takového zřejmě nečetly...) Škoda stromů...... celý text

Svedectvá 2021, Margaret Atwood

tak...dočítané..stránky ubiehali rýchlo. Dej sledujeme očami troch žien a tu by som videla kameň úrazu - je roztrieštený..síce sa navzájom doplňuje, ale nejde tak hlboko, ako výpoveď Fredovej. Hrôzy Gileádu napriek popisom Tety Lýdie nevyznievajú tak kruto..Zvátene ale stále áno, hlavne keď sa v Svedectvách dostávame okrajovo i k Služobníčkam...Cystal alias Kyleovej...kus mäsa, žena skoro bezcenná. Podobbne na tom boli ale i Manželky, hlavne v rukách niekoho, ako Veliteľ Judd... Kto je vlastne kto ? celkom rýchlo som si domyslela kto je Agnes, Daisy a prekvapila Teta Lýdia...taký happy end naznačený už na začiatku ? sudkyňa bola, sudkyňou zostala..niektorých nezlomia. Len prinútia čakať...Je vidieť, že autorka mala 15 rokov na premýšľanie. A asi dostala veľa listov od tých, ktorí túžili po spravodlivosti..snažila sa jej učiniť zadosť. pobavil ma systém výberu mien - podľa obľúbených vecí z minulosti...(Lýdie, ako tie vložky ?? ako sa volala v origináli ??) a zároveň symbolika - Viktória víťazná, Immortelle nesmrteľná.. Chýbala mi ale väčšia hĺbka...všetko to bolo ukuté na kolene, stálo a padalo na jednej osobe..a nakoniec sa podarilo rozbiť a dievčatá sa naviac stretli so svojou matkou (ktorej osudy a osudy Nicka a Luka by ma teda zaujímali asi viac, ako rozprávanie AGnes..a Agnes bola stále zaujímavejšia ako Daisy/Nicole...) Tiež, ako písalo viac čitateľov predomnou, vlastne nám chýbal mužský pohľad...pohľad Nicka, Veliteľa, nádejného mladého manžela, kohokoľvek..kto bolo Oči ? Anjeli ?? stále je tam toľko otáznikov...myslím, že Svedectvá vyvolali viac otázok, ako sa im podarilo zodpovedať... FInálny útek sestier bol ako z béčkového akčňáku včetne likvidácie tety Vidaly...je tiež úžasné, ako sa im potme podarilo naslepo doveslovať k správnej časti pobrežia, kde čakala pomoc... K zhodnoteniu liniek deja - najviac ma bavila Teta Lýdia, potom Agnes a chudák Nikolka berie tretie miesto...tradičný dovetok z konferencie, skúmajúcej Gileádsku históriu, by som tiež oželela.. No, nechám si dojmy ešte poriadne rozležať...zatiaľ vidím navzdory výhradám ako veľmi dobré...čtivé...potešil návrat k starým známym...myslím že ku komplexnému hodnoteniu treba čítať obe knihy. A dôležitá je pointa..aby sa Gileád nestal skutočnosťou... "prečo som si myslela, že sa to napriek tomu nejako vyrieši tak ako vždy ? Asi preto, lebo sme podobné veci počúvali už pridlho. Človek neverí, že naňho padá obloha, kým ho kúsok z nej nezasiahne do hlavy."... celý text