haki34 přečtené 2015

Spirála smrti 2009, Leena Lehtolainen

ale jo...koupená na knižním festivalu ve slevě. A nebyla špatná..popravdě opět mi chybí pověstná půlhvězda. Četla se dobře, vraha a zápletku jsem tak úplně netipla. I když čtu severské detektivky ráda, tady mi vadila přehršel jmen, ve kterých jsem se ztrácela a pletli se mi. Jako by nestačilo těch policistů o polovinu míň. A pak taky Mariino chování - těch sportovních výkonů, pádů na břicho a přetěžování sama sebe předvedla v 7.měsíci až moc. A porod Človíčka si autorka taky mohla odpustit...takové trochu klišoidní - proč musela u toho být hlučná a řvoucí a pak mě překvapil zvyk se zrcátkem - opravdu ve Finsku nastávající matky koukají, jak z nich dítě leze na svět ? za sebe dodám jen, že tohle by jsem v daném momentu vidět nepotřebovala ;) Takže - nebylo to špatné, celkem mě to bavilo, četlo se dobře, ale hodnotím za 3 hvězdy (protože 4 znamenají, že k dokonalosti chybí jen kousek ;))... celý text

Kouzelník z Pekingu 2008, Markéta Hejkalová

tady bych opět potřebovala tu půlhvězdu..byla dobrá a nechybělo moc, aby byla velmi dobrá či skvělá ;) autorku znám zejména jako překladatelku. její vlastní tvorbu jsem vyzkoušela poprvé díky úlovku z výprodeje na knižním festivalu. Přiznám se, dívala jsme se i na DK a rozhodovala se podle toho...ale teď zpět ke kouzelníkovi : myšlenka i plán byly super..provedení lehce škobrtlo. Jako by místy autorce došel dech..najednou sek, skok a jsme o kus dál. Některé vypjaté scény se jí zas povedlo popsat až obdivuhodně ploše - třeba nehoda Kláry a Radka Maršíka, samotný vztah Kláry a Radka, pak třeba Jasmine a její okradení, nebo scéna s kouzelníkem, dcerou a Čangem..takové nijaké a přitom to volalo po emocích, po dramatu, po pozornosti čtenáře. Celkově se mi ale knížka líbila, i když propletenost jednotlivých osudů byla zas extrémní...(to už se mi lehce začínala plést Zdena s Vlastou, do toho andula, na kterou zbyly jen štěky..jejich děti a vnoučata..) I když pouze za 3*, nebyla však ztrátou času ;)... celý text

Lesní růžička 2021, Wolf Waldheim (p)

úlovek z knižního festivalu..mám ráda lesy, louky, přírodu. Staré věci a pověsti. Pohádky. A v Růžičce jsem našla všechno. Baladický příběh z hor, z míst zapomenutých. Ze ztraceného Ráje, kam bych se jednou ráda podívala.. Čistá dívka, spravedliví rodiče, syn pytlák a násilník..ale kola osudu se točí pro všechny stejně.. Příběh možná dílem připoměl Klostermannovu Šumavu (to jen aby jste tušili, co vás čeká ;) poklidné vyprávění, plynoucí jako oblaky nad horami, s lyrikou i dramatem, objevujícími se jako ta jarní bouřka, která svedla doromady Viléma a Resi... Těší mě také aktivita vydavatelů - hledání a znovuobjevování starých textů a místních autorů pro svět. Ráda si přečtu něco dalšího ! A pokud máte rádi příběhy z dávných časů, žijete horami, pohlaďte se po duši příběhem z pohraničí..... celý text

Liptov 2021, Miroslav Myška

Další úlovek z knižního festivalu - jedna z malých nenápadných perliček. Střípky minulosti zachycené černobílou. Obyčejný život obyčejných lidí. Ženy perou prádlo na potoce..voly, pole, pasení husí..námaha všedního dne ve srovnání s našimi dny je až řvoucí. A přeci z fotek dýchá mír a klid. Ticho. Tvrdost, práce, něha, víra. Cigánska osada. A i oni působí ve srovnání s našimi moderními životy i cigány dneška tak nějak spokojeněji. Šťastněji. Čistěji. Doporučuji a řadím na čestné místo v poličce.... celý text

Ohnivý pták 2018, Susanna Kearsley

no tak já nevím..2 nebo 3*...něco mezi asi.. Hrad Slains mě hodně zaujal, první díl se líbil. A druhý ? velké zklamání. Jednak mi úplně neseděly paraschopnosti hlavních hrdinů, jednak mi nesedli samotní hrdinové... příběh dřevěné sošky - Ohnivého ptáka (který se v románu mimochodem zmiňuje celkem asi 3x) a Anny, dcery Sofie, jen tvořil omáčku pro vztah Nikoly a Roba. A přitom právě z Annina příběhu se dalo vytěžit víc. O Rusku jsme se v podstatě nic nedozvěděli, o Anně samotné taky ne. Každopádně mě bavila víc než Nikola (ještě jsem čekala, jestli Anna nakonec nebude nějaká její prapředkyně, ale naštěstí se to nestalo.) Nikola s Robem byli vlastně taky takoví nějací ...neosobní ? nedokázala jsem si k nim vytvořit vztah. asi proto, že byli hezcí, úžasní, se zvláštními schopnostmi, a vlastně je to úplně jedno, protože to vše byla taky jen kulisa k jejich směrování k jejich obnovené lásce. (mimochodem důvod pro rozchod byl taky takový nijaký..) Celou dobu jsem čekala, kdy přijde ten moment, zas si padnou kolem krku a odplují na obláčku. Tohle i teda vadilo mnohem víc, než Robovo "BA". Takže - v závěru bych to nazvala promrhanou příležitostí. Ale znepokojuje mě jedna věc - jestli autorka nemá v plánu v sérii pokračovat ??? Annin konec byl totiž tak trochu otevřený.... Už Mariana mě nebrala. Zimní moře asi bylo světlou výjimkou, protože Ohnivý pták v podstatě potvrdil moje pocity z Mariany...Autorka nebude mou spřízněnou duší ;) Howgh.... celý text

V sobotu se obejmeme 2020, Anna Ročková

"Kdybych to uměla Napsala bych ti báseň plnou květin smíchu a bonbónů O tom prostěradle jak jsme v něm leželi O tom jak ti košile voní jasmínem O tom co řeknu ti jenom šeptem O tom co slovy polapit nejde Kdybych to jenom uměla " Tak to byl koncert..pastva pro oči i duši. Úlovek z knižního festivalu. Zaujala neobvyklým grafickým ztvárněním,kde koláže a obrazy skvěle dotváří kulisu k Anniným básním (ale to jsem zjistila až po přečtení ;)) a pak samotné básně. Pár slov, hlubokých,čistých. Přitom ukrývající mnoho vrstev,jako Anniny koláže .. hvězda navíc za uměleckou stránku díla a vřele doporučuji ! A ještě jedna..protože u ní je jízdenka do Valmezu platná do mých narozenin ;) "Na místech Kde tě ještě nikdo nezná Kde u nádraží kvetou třešně A na peróně usychá tabák Kde uličkou mlčení se chodí naslouchat Kde na tebe vzpomínky čekají tam čekám i já " P.S. kdo nemáte rádi básně, zkuste aspoň Aniččinu obrazovou tvorbu :)... celý text

Ostrov, co chutná jako pomeranče 2021, Kateřina Marie Tichá

"co chvíli žil jsem pro jinou krásu, a ještě dlouho chtěl bych tak žít. Pro zlatou, modrou a bílou oblohu, pro báseň, co Skácel napsal o Bohu, pro světla, co planou nad Vltavou, pro ticho, těsně než doma vstanou, pro víno, červené víno a zpěv a ženy, lhal bych, že pro ženy ne ! A jestli dnes mám žít úplně naposled, k snídani dám si jen chléb a máslo, med. A tebe pohladím po tváři, dokud spíš. V duchu se pomodlím za to, ať odpustíš mi, a slibům, co nemůžu naplnit. Zase tě najdu, jestli budeš chtít." Úlovek z knižního festivalu..můj první obrázky s autorkou. A doufám že ne poslední...křehké a přitom přímo do cíle mířící, pod kůži lezoucí, do živého tonoucí ...a chtělo by to víc. Protože tak trošku mám.pocit ošizení...že nám ty básně utla dřív...že je nenechala dozpívat do konce. Že tam ještě zůstaly čekat slova nevyřčená...i tak děkuji. A úryvek pro vás : "Chci tě jen pro dnešek. Buď moje odměna. Ať se mi zas jednou roztřesou kolena. Ať mi zas šlehají plameny v zátylku. Ať je mi divoko alespoň na chvilku..." Doporučuji !!!... celý text

Zpocená záda 2017, Sára Saudková

tak můžu podepsat komentáře mých oblíbených : SSTknihy, DominaCZ či magnolia... Saudkovic famílii celkem sleduji, ráda se podívím na fotky, ráda si něco přečtu. Několik let mám v poličce Tu zrzavou a na Zpocená záda jsem se těšila v době, kdy snad ještě i to hodnocení bylo vyšší..dočetla jsem. No, příběh stačilo zedukovat na polovinu, spousta scén se opakovala. Třeba pasáže Davida s kamarády v hospodě jsem rychločetla - stačila každá 5.věta na stránce..a s přibývajícími stranami jsem byla čím dál víc unavená..po straně 200 jsem si říkala, že to snad ani není možné..furt dookola nějaký chlast, kterého bylo čím dál víc, nějaký sex a marnost a ubohost. Ani jedna postava nebyla sympatická. Všechny vykreslené až karikaturně odpudivě. Aspoň mě teda odpuzovali... Káťa - "typická trubka", Zuzana - "typická stárnoucí manželka", Dana - tak to už vůbec nevím co ta si řešila za své komplexy či co....sekretářka Jana a její pavztah s Davidem - jen jsem slyšela "do toho, pardále" a braly mě mory. Snad nejvíc reálně z toho celého vylezl kolega Ruda. Možná že vlastně ty mužské postavy napsala lépe než ženské... No a jak jsme se dostali k alkoholové eskapádě, to mi nadzvedlo mandle už úplně..s alkoholiky pracuji prakticky denně, včetně léčby..nic jako ambulantní neexistuje, opět opakuji pro všechny zájemce..měsíční léčba taky neexistuje, je to jen trochu lepší detox a je úplně jedno, jestli za něj vysolíte tisíce v soukromém zařízení, nebo v běžné léčebně..to chce taky trochu víc. A hlavně, každý alkoholik, i ten, který cokoliv odmítá a a chce se jen vídat v ambulanci, je hned vstupně vyškolen, že nesmí ani Birrell...ani Birrell !!! ani cokoliv, co alkohol připomíná - nealko víno, rumové trestě, zákusky s alkohol. příchutí...cokoliv z toho je cesta zpět. A tady si David cucá Birela a je za hrdinu, jak pěkně abstinuje...velké kulové...už tady stop, ať si někteří nena***ou do vlastního hnízda !!! toto by bylo nadlouho - včetně řízení - přátelé, když se někdo léčí, řízení se minimálně omezuje, ne-li rovnou zakazuje...vše také podmíněno spoluprácí s ambulancí, ověřenou abstinencí po dobu minimálně 1 roku a podobně..což David vůbec, ale vůbec nedělal.. a poslední třešničkou na dortu byla jeho pohlavně přenosná, nespecifikovaná nemoc (no jo, aby došlo na všechny otvory, musel potkat ještě jakousi Markétu, žeano...a kdoví, koho potkávaly ty jeho...)..kterou léčili "entyzolem"....tak za tento paskvil beru původně plánovanou druhou hvězdu (je to Entizol s účinnou látkou metronidazolem)...korekce nic ? nebo sama nevím, když píšu, co vlastně píšu ? No..jak už psal někdo přede mnou. Takové porno se zbytečnými poznámkami a vsuvkami autora. Spousta nesympatických lidí, životy o ničem, ožralí a sjetí, nevěrní...těšila jsem se na konec, stačí přeskakovat a rychločíst, o nic důležitého nepřijdete. Davidův pobyt za katrem po bouračce podán taky celkem pohodově. A jeho následné nové fungování..no...celé osazenstvo knihy jsem nerada potkala i na papíře. Chudáci virtuální děti a nabízené vzorce chování... Možná od Sáry ještě někdy něco zkusím..ale tahleta půjde dál... Nedoporučuji ;)... celý text

Údolí rozhodnutí 1947, Marcia Davenport

uff..knihobudková..zaujal mě úvod, kde se autorka vyznávala ze své lásky k Čechům, Slovákům...a pak už jsem se vrhla do dějě. Průmyslové kulisy asi byly podstatné, nicméně není to můj šálek kávy - ani ostravské "Hradčany", ze kterých se můžou turisti roztéct, mě fakt neberou...prostě hodně plechu, málo zeleně...a to jsem ráda, že tu nemáme ten černý prach všude a koudoly dýmu nad chrlícími tavícími pecmi. Příběh začíná poměrně idylicky, nástupem Marie do Scottovic domácnosti. Až moc idylicky..přijata lépe než vlastní dcera. Všude u Scottů hrdost, čestnost, zásadovost a tvrdá práce. Kontrast průmyslu a peněz a dělnické kolonie. Vznik odborových svazů. Příchod levné dělnické síly z Československa - "uhříků" Pak se rozvíjí Mariina romance s Pavlem a její "logika" a životní postoje mě fakt lezli na nervy...proč se prostě nemohli vzít ? takto uměle vyrobili tragédii a vlastně tak nějak i dostrkali Luisu ke konci. Patologický vztah se táhne románem jako červená niť, což mým sympatiím k těmto dvěma nepřidalo. Vlastně celý román obsahuje spoustu postav, ale žádná mi nebyla tak nějak sympatická, s nikým bych se nechtěla kamarádit. Ženy kreslené jako povrchní slepice, případně nevěrné špekulantky, kromě Marie a výstředních žen ze Scottovic rodiny jako Constance, Claire... Muži ideálně oddaní huti, a nebo padouši s ohebnou páteří typu Ben Nicholas. Pak ten velký nacionalizmus, horování pro Československo - to mi úplně nesedlo a spojení rodin Hrdličků a Scottů bylo trochu přitažené za vlasy (hlavně Claire a Antonovi jsem to fakt nevěřila - ale možná jsem byla vyčerpána dlouhou ságou, množstvím postav a dějě..) Také mě mrzí, že jsme se nedozvěděli, co se stalo vlastně s Bridget...pořád jsem čekala, že se ejště někde vynoří, že nakonec měla Edovo dítě a nebo tak něco... Jako teda - autorka odvedla kus práce. Historické reálie, průmyslová krize, obě války. A do toho rodinná sága. Jenomže ke konci už jsem byla čtením docela unavená. A válečné pasáže, byť dramatické, obsazení Česka Němci, to všechno už nebylo schopno vyvolat ve mě žádné emoce, možná i tou přemírou lásky autorky k Čechům, která působila tak nějak nepřirozeně. ( celá rodina Dvořáků byla jeden super člověk vedle druhého...) Četlo se to však dobře. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla.. Ale pošlu opět knihobudkou dál ..každopádně doporučuji k pozornosti.... celý text

Sesternica Ráchel 1969, Daphne du Maurier

nalezena v knihobudce..něco mezi Agathou Christie a Větrnou hůrkou...temná atmosféra graduje, tragedie dříme kdesi v pozadí. Autorka pozvolna buduje napětí a natahuje nás jako žvýkačku. Kdo je Rachel ? jaká je ? oběť pomluv ? nebo travička a vražednice ? byl Ambrose nemocný ? a co vlastně chtěla po Phillipovi ? Hodně otázek, minimum postav, kouzelný Cornwall..a svým zůsobem otevřený konec. Hra na mačku a myš, a kdo byl vlastně kdo ? Jak píšou čtenáři předemnou - postavy nejsou černobílé...Daphne du Maurier to se slovy umí !... celý text

Za tebe bych život dal a jiné ztracené povídky 2018, Francis Scott Fitzgerald

stalo se to, co nesnáším...první komentář zmizel...a nemám pocit, že by byl blbě napsaný ;) tak znovu...knížka z výprodeje, mé první sekání s F.S.F...v průběhu čtení jsem si uvědomovala, že asi nejsem povídkový typ, nicméně autor mě dokázal zaujmout. Často psal filmovým okem, takže děj jsem si docela dobře představovala běžící na plátně mé fantazie. Na hodnotě dílu přidal i úvod, vysvětlující autorovu tvorbu a také podrobně se věnující jednotlivým povídkám a jejich vztahu k autorově životu . A také pak poměrně obsáhlý "doslov" s vysvětlivkami slov a slovních spojení v jednotlivých povídkách v dobovém a historickém kontextu...(třeba co je Chimney rock, Diamantový sál, bleší cirkus v New Yorku, kdo je Yankee, proč se loď křtí šampáňem...kdo byli předobrazem některých postav jako třeba pan Davis v povídce Horečka aneb "ženy v domě", vtípek s rybkou Noe, Williamsova univerzita a podobně...) Mile překvapilo, doporučuji vyzkoušet.... celý text

Alzheimerova demence 2017, Martina Zvěřová

Všechno co potřebujete vědět o Alzheimerově demenci (včetně úvodního seznámení se samotným Alzheimerem i jeho kolezích věnujícících se problematice demencí ), od smyptomů, patofyziologie, diagnostiky a léčby. Nechybí také přehled ostatních nejčastějších demencí. Doporučuji.... celý text

Deliria z pohledu psychiatra 2020, Roman Jirák

oblíbená fráze - vše co jste kdy chtěli vědět o delíriu a báli jste se zeptat..klinika, patofyziologie, léčba. Delirantní stavy různé etiologie. Čte se dobře, přehledná, praktická. doporučuji... celý text

Dakotská kultura na rozcestí 2016, Kateřina Klápšťová

ke knížce jsem se dostala díky DK, zakoupená jako poškozená ve slevě. V poslední době se nějak víc věnuji indiánské tématice. A tohle bylo to pravé ořechové. Psána česko-anglicky, takže časem plánuji potrénovat i angličtinu. A zápisky Vojty Náprstka jsem si vysloveně užila. Musím také ale vyzdvihnout pasáže věnovanou luku a šípu, kde poctivou práci odvedl Otokar Homola, včetně vlastních poznatků k výrobě těchto nástrojů. Součástí publikace je bohatá obrazová příloha exponátů Náprstkova muzea , tzv. "kuriozit", jak se kdysi těmto etnografickým předmětům říkalo :) Paráda. Vojta Náprstek za poměrně krátkou dobu, kterou za svého amerického pobytu věnoval Dakotům, nasbíral velké množství materiálu. A jak mi u Říše letního měsíce informace chyběly, tady jsem si šetřila stránky a těšila se na každou chvíli s knížkou. Dakotové žili bohatým životem, díky za zachycení jeho střípků. Více takových. Howgh.... celý text

Jasné ráno 1990, Scott O’Dell

Jasné Ráno a její ovečky..to mi snad utkví nejvíce..čistým, dětským ( i když v 15 už asi jen tak dítě nebyla) pohledem popsána jedna z mnoha tragédií indiánského národa. Pro změnu pohled Navahů...Kdo by Jasnému Ránu a Vysokému Hochovi nefandil ? a jen tak mimochodem opět krásný popis života a fungování navažského národa - od rozvinutého zemědělství, až po lov a stavitelství. Nalezena v knihobudce, nechávám u nás :)... celý text

Říše letního měsíce: Vzestup a pád národa Komančů 2019, S. C. Gwynne

tak..ke knížce jsem se dostala motivovaná pozitivními recenzemi zde na DK. A jo. Byla dobrá. Dost dobrá. Ale něco mi tam přeci jen chybělo..Já vím, nejde o primárně etnografickou publikaci. (ale třeba takový Zlomený šíp taky nebyl etnografický a ve finále jsem se o životě Apačů dozvěděla tak nějak víc než tady..) Komanči jsou vyobrazeni jako neskutečně jednoduchý a primitivní národ, který za svůj vzestup vděčí koňům...Jejich život je popsán docela chudě a stroze - více-méně odbyto tím, že rituály žádné neměli, takže není o čem, a muži v podstatě lovili, loupili a bojovali a ženy oddřely ten zbytek. Byli drsní, vůči sobě i vůči svým nepřátelům....v pár pasážích byli ale indiáni zobrazeni i jako lidé, kteří pro šprým nejdou daleko, rádi se baví, hrají, diskutují. Většině asi utkví hlavně to násilí..barvité popisy indiánského mučení, ale i podobně drastické odplaty bělochů. A proč ? jen proto, že si opět někdo myslel, že je něco víc. Že je lepší, chytřejší, potřebuje víc místa..a to mu dává právo zdecimovat jinou civilizaci. I když primitivní, ale možná o to šťastnější. Žijící léta spokojeně svým přírodním životem (který se bělochům zdál ubohý a těžký..ale ve srovnání s čím ?) A výsledek můžeme vidět - banda přistěhovalců, lidí, kteří v mnoha případech utekli z evropy i před zákonem, se pustila do obrozeneckého procesu..Indiány pozabíjet, vystěhovat, zotročit alkoholem, bídou a nudou. Ještě je nutné se divit, že se bránili ? Jasné, násilí v jakékoliv formě je hnusné. Obzvláště vůči ženám...(těhotná žena v 9. měsíci, hromadně znásilněná a zaživa skalpovaná, jako nejhroznější případ z celé této historie.) Ale každý byl i kdysi dítětem a má/měl někde rodiče..jak ten červený, tak ten bíly..všichni se narodili a někdo je miloval..a velká hromada z nich odešla nedůstojně, krutě a bolestivě. Vzal si z toho někdo poučení ? no nevím... A co se týká konkrétního příběhu Quannaha Parkera, mrzel mě osud Cynthie Ann...poté, co našla své místo a spokojený život s Petou Noconou, opět to nedopadlo..škoda že se jí nepovedlo setkat se svými syny. A škoda vysoké dětské úmrtnosti..tento příběh zabolel... Na přříběhu její rodiny je vidět, jak špekulanti k půdě přišli. Jak byli suverénní, neohrožení na cizím územi..jak bolestivě na to doplatili..ještěže ženy byly poměrně statečné a zachytily spoustu zajímavých informací z přírody, místopisu a života jejich věznitelů. Sám Quannah vystupuje tak trochu okrajově, i když je snaha vytvořit z něj hlavní postavu (aspoň takto nějak to cítím..). Podnikl pár nájezdů, pak rychle pochopil, že "kdo chce s vlky jíti, musí s nimi výti" a dostává se do výhodné spolupráce s bělochy, kde ale nemyslí jen na sebe, ale i na svůj kmen. A v nové situaci se dokázal rychle zorientovat a vytěžit z ní maximum. Poslední náčelník vůlí osudu jeho národa. Celkově mi ale ta jeho velikost a výjimečnost neseděla..možná v té schopnosti asimilace.. Je také pěkně vidět kontrast světů i ve způsobu války - že vlastně kavaleristé a celkově běloši bez indiánských zvědů neměli šanci. A hraničáři pak jako první pochopili, že v něčem se musí přizpůsobit i oni.. Zajímavá knížka. K ozřejmění a doplnění informací skutečného procesu kolonizace Ameriky velmi vhodná...... celý text

Rituály vody 2020, Eva García Sáenz de Urturi

čteno na přeskáčku..jako poslední. A možná by se i dalo říct, že to nejlepší na závěr. stále trvá, že mi prostředí a ladění knížky připomělo islandskou sérii od Indridasona. A tento díl i zavoněl Hebridami a Peterem Mayem... Díky předchozím dílů, jsem už znala prostředí, Unaje, ale i tak mě kluk ušatá dokázal překvapit svou natvrdlostí. Jak se s Estíbaliz nechali svést na špatnou stopu bylo až trapné..no nevadí.. A pak teda pro překladatele - bylo opravdu nutné překlad tak "počešťovat" ? nebo mi chce tvrdit, že ve Španělsku mají taky pivo s tlustým mnichem s tonzurou na obalu ? a že mají esíčka ? jako by si Unai s Golden nemohli dát ke kávě třeba madaleny nebo tak něco :D a že koukají na studio Kamarád ? (sklenice mléka a pečivo ke studiu Kamarád)...a nebo věta, že Unai se vrhnul lovit informace a okouzlit recepční stylem "Evžen, lovec žen"...tak to bylo moc..a byla tam ještě minimálně jedna takhle do očí bijící věc, ale tu si naštěstí už nepamatuji.... Tak..trochu jsem vychládla..a teď - námět mě zaujal. Tajemné vraždy s nádechem keltského mystéria. Tajemství "loňského" léta v druhé, paralelní lince bylo dobře vymyšlené, až na to, že ze Saúla udělala autorka padoucha tak nechutně krutého ražení, že to snad ani víc nešlo..pěkně ukázala řetězení a následky traumatického dětství. Zjevně si také oblíbila jistou šablonu - třeba že jedna z významných postav dějě se zaplete s vrahem. Unai řeší svou afázii, nepátrala jsem, zda je možné takhle rychle začít komplexně mluvit, ale třeba jo. Akorát mi nesedělo to jeho psaní - jestli by se mi chtělo vyťukávat tak květnaté věty do mobilu či tabletu. Jeho váhání a nadšení pro Albu a dceru - celkem k němu sedělo. ale to jak sedl i s Estíbaliz hlavnímu podezřelému na lep, jak už jsem psala v úvodu, bylo trochu hodně doleva. Pořád nám opakuje, jaký je to skvělý vyšetřovatel, specialista a přitom se dá opít rohlíkem. Každá trapná slepá ulička , kterou laskavý čtenář vídí a neodbočí, byla pro Unaje velmi silným lákadlem a samozřejmě do ní zaplul. Dramatický závěr s Golden a Metou byl jak z béčkového akčňáku. Vyjasnila se mi role Tasia a Ignácia, ale když srovnám s Pány času, kde bylo toto extempore s Tasiem zmíněné, na rozdíl od popisu v tomto díle bylo v trojce zveličené a hodně rozmáznuté. Dědeček nezklamal, tak jako vždy :) akorát jablek bylo pomálu... takže - i když mě hrdinové štvou často svojí natvrdlostí, i když jsou někdy tak trochu umělí a šroubovaní (autorka nebo překlad ?) i když mám spoustu výhrad, i tak to nedokáže předčít čtivost..a něco..to něco, co mě nutí číst dál..a to něco, po kterém se mi bude stýskat, protože už další díly nejsou (čtu v nesprávném pořadí, připomínám). Sérii jsem si oblíbila a nevylučuji, že přečtu ještě někdy znovu :) a jen taková třešnička - včera jsem se začetla do knížky kolem 18:00 a co myslíte ? musela jsem to dát (neděste se počtu stran, hrubý papír, poměrně velká písmena), budík nebudík...takže do půlnoci maraton...no jo, dnes nevyspalá, ale to je důkaz toho, že mě fakt bavila :) Doporučuji ! a hrdinové ze Sněžného města, budete mi chybět !... celý text

Páni času 2020, Eva García Sáenz de Urturi

tak..sice čtu trochu na přeskáčku, ale až na menší narážky na druhý díl se to dalo i bez souvislostí...a i když šroubované dialogy trvají (to jsem si teda v prvním díle měla co všimnout, teď jsem na to byla dokonce přímo zaměřená), hlavně mezi vyšetřovateli, opět mě to bavilo..a moc. Hlavne teda historická linka. Přišlo mi, že linka ze současnosti tvoří jen takovou kulisu pro historickou...Že autorka tu realitu trošku odflákla. Celkově, i když je neustále omíláno, jak jsou Unai a Esti úspěšným vyšetřovacím týmem, přijde mi, že na pátrání celkem kašlou..v případu Frozen jen čekali, jak to samo nějak dopadne...i v tomto díle můžu sledovat, jak spíše řeší osobní problémy a zaplétají se minimálně s podezřelýma, pokud ne rovnou s vrahama..A pak vždy pomůže nějaká ta náhodička a nakopne je správným směrem. Obětí mi v tomto díle bylo docela líto, asi kvůli jejich věku a větší zaangažovanosti ( i když se mi zdálo divné, že by MetuSalem takhle vykvákal své holce na čem pracuje a co jde...) Nejlepší postava zůstává dědeček. A zjistila jsem si, kteráže i u nás rostoucí rostlina je eguzkilore...fakt by mě zajímalo, jak teda vypadal Debin převlek za bodlák..který ve finále není ani oranžový, ani žlutý - chybička v překladu ? A historie ? bylo-li to tak, či ne, nevím...a vůbec mi to nevadí..napsáno čtivě a bavilo ! a celou dobu jsem se těšila jak ten propletenec nakonec rozmotá a uzavře. A že se Kraken na konci rozhodne, jak se rozhodne, mě i trošku zamrzelo. Celou partu a autorčin pomalý beletristický styl jsem si docela oblíbila. Připoměla mi v něčem Arnaldura Indridasona a jeho Erlendurovskou sérii...naštěstí mi zbývá ještě díl druhý :D Já doporučuji !... celý text

Dlouhé čekání 1985, Bernard Clavel

knihobudková...celkem jsem měla problém se začíst. tak nějak mi nebylo jasné o co vlastně v knížce jde..v první části se najednou ocitáme kdesi v bouřce v horách, kde jakási Henrieta kamsi jde a vzpomíná na nějakého doktora Blandela, altruistu, s kterým zachraňovala nějaké děti..z kontextu jsem pochopila, že zřejmě šlo o válečné sirotky z postiženého regionu. Henrieta se tak nějak zmítá sama v sobě, zvažuje, co dál dělat. A volí guerillovou válku..než to stihne rozjet ve větším, padne do místní léčky a její malá družina je zlikvidována. Udivilo mě, že Henrietě v podstatě nijak neublížili, utrpěla jen nepohodlím, hladem, chladem, a pak se teda musela dívat na likvidaci svých mužů...no a pak opět zvažuje, co dál. Ve zdecimované dědině najde mezi spoustou mrtvých podvýživenou slepou holku. Vytáhne ji z chatrče, kde živořili poslední přežívající na lidském mase, dokud neumřeli hladem...vidí v ní svoji spásu, ale ani tohle není správná cesta, jak se dozvídáme v druhém díle - pekařce Marii.. Pekařka začíná hezky popisy přírody a pokusem o obnovu opuštěných regionů, kdy se na "lazy" vrací původní obyvatelé i migranti, které láká možnost zisku půdy a vlastního majetku. Marie a její společníci oživují mrtvou dědinku...sledujeme hlavně vývoj Marie, její vnitřní život...Marie se z dřívějška znala s Henrietou, obdivovala ji, měla ráda, a zároveň se jí obávala jako ženské konkurence - v první části bylo znát, že mužům se Henrietta líbila..Marie žije s vandrovníkem, "krajánkem" Bisonetem, který nemá stání...a Marie to tuší...idyla dostane trhliny poté, co se na scéně objeví opět Henrietta...Bisonet k ní vzhlíži a dozvídáme se, že byla obviněna z čarodějnictví..(někde v hlavě vzadu mi zablikala Jana z Arku...mladá válečnice, která nedopadla dobře...) Prožijeme tedy Henriettin proces, pokus o útěk, chycení, soud...a rozsudek. Marie se zmítá mezi city k muži a přátelstvím s Henriettou...a obojí končí..Henriettu nechá autor umřít na hranici (když se ještě dozvíme jednou větou, že slepá holčička také umřela...na horečku) a Marie ? pokud jsem správně pochopila, je jí teprve 29let..mladá žena v nejlepších letech, sama sebe však v dobovém kontextu hodnotí jako starou a ztrápenou, unavenou životem a prací..a vyděšenou. Bojí se toho, že opět zůstane sama. Manžel umřel, a Bisonet ? och jak ho Marie chce. Miluje opičí láskou. Touží s ním zestárnout. Vychovat své děti. Ale po čem touží on ? Henrieta umírá a Marie nenachází klidu. Začínají jí záhadné bolesti břicha..jako předzvěst tragedie. Ano, volání cest. A nebo také útěk ? jisté je, že Bisonet odchází a Marie truchlí. V lese si zraní ruku (podle popisu mi přišlo, že by mohlo jít o vyhřezlou ploténku - prudká bolest, špatný pohyb, ochrnutí ruk..) a trápí se fyzicky i psychicky. Román končí návratem krajánka, který přichází udělat čistý řez..a odříznout Marii ze svého života. Klasika, výměna za mladší kus...Marie je zhrzená, trpí, vyvádí, a nakonec se zdá, že nachází naději do budoucna - nový život, nová generace rodící se ve válečných troskách..vidina dítěte jejího bratra se stává motivací k životu... Román rozsáhlý, tragický, ale tak nějak nezáživný. Všechny ty hrozné věci mě nedokázaly dojmout. Henrieta mi přišla hlavně pošetilá..co vlastně chtěla dokázat ? tím, že jsme naskočili do obrazu z filmu, do rozjetého vlaku, a neměli jsme souvislosti, jen možnost sledovat její zoufalé počínání.... A Marie ? zrovněž zoufalá, nešťastná, toužící po obyčejných věcech...a vybírající si špatné muže, jak už tolik žen před ní...sice její část mě bavila víc než Válečnice, ale i tak jsem to dočetla hlavně proto, že nerada odkládám nedočtené...vracím d knihobudky a vracet se k ní určitě nebudu, autor promine...... celý text

Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: Určování v letu 2021, Dick Forsman

k opakovanému čtení :) výborný pomocník na letovky dravců, každý dravec nafocen z různých úhlů, vypíchnuté typické znaky důležité k odlišení, nafoceny různé barevné mutace, také nedospělí i přepeřující jedinci, uvedeny místa výskytu, migrační trasy a také i snadno zaměnitelné druhy. Za mě 5 hvězd, nic lepšího se zaměřením na dravce v letu jsem ještě nenašla.... celý text