haki34 přečtené 2015

Křídový panáček 1/7 2022, Vojtěch Matocha

koupeno pro dceru a samozřejmě přečteno ;) ilustrace hezké, nicméně samotný příběh se mi zdá takový..namlsávací..kupte si další, kupte si další..kde nic, tu nic, naznačíme, rozvineme, uvidíme jak dál...pro fanoušky Prašiny nicméně doporučuji !... celý text

Ako pierko na hladine 2022, Petra Humajová

Budem určite subjektívna :) kniha je prežiarená osobou a osobnosťou pátra Jána. Vlastne taká jeho spoveď. Vďaka jeho posobeniu v mojom rodnom meste ho sledujem už dlhé roky a v podstate som s ním vyrástla. Rada som sa zúčastňovala omší ako dieťa ( i keď som nepatrila priamo medzi piaristickú mládež) a teraz sme veľmi kvitovali duchovnú podporu a aktivity pre deti počas korona pauzy (pesničky, animácie...). S pátrom Jánom sme strávili dvoje veľkonočné sviatky a kopec nedelí. Ďakujem za povzbudenia a drobné radosti, ktoré nám priniesol. Osobitým, jednoduchým a čistým sposobom sa snaží odovzdávať ďalej radosť z Boha a z jeho každodenného nachádzania v živote a v bežných maličkostiach. Veľmi pokorný a skromný človek. Doporučujem !!!... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

bude těch Prašin ještě víc ?? přečteno jako druhá v pořadí, ale vůbec to nevadilo...ba dokonce to nebylo vůbec na škodu - protože tu potkáváme staré známé - třeba Dorotku...o které jsem si myslela, že bude více zmíněna v dvojce - a ejhle, hned jedna z bot, které tlačily...On ten Dorotčin příběh je ve dvojce naznačen, dramaticky ukončen, ale neuzavřen..a najednou, jako by se nechumelilo, máme ji v dalším díle...ale po pořádku... Mezi mladými zamilovanci to trochu skřípe - ideální podhoubí pro další zápletku. Jako by nestačila záhadná výbušnina, je potřeba přebít dalším tajemstvím - Bílou komnatou... nebyla by to nerozbitná superchytrá En, aby na to nepřišla...samozřejmě i se zvídavým a odvážným Jirkou, a dokonce se dostalo rehabilitace Tondovi - chválím. Od plecháče se dostáváme k virtuálnímu deníku a myšlenkám dávno mrtvých lidí..a opět se hraje o Prašinu.. Stále akce, stále hodně přitažené za vlasy. Ale naši malí superhrdinové vše zvládnou, jak jinak ;) čtivé a neuvěřitelné, spousta oslích můstků, věcí nedokončených, nešvysvětlených, nevyřčených...(na rozdíl od Foglara - ty jeho propracované zápletky a příběhy, naprosto bezpečné a uvěřitelné proti Prašině, mi stále nastavují laťku vysoko)...celá série se však navzdory mým výhradám drží nad 3*. Pobaví děti i dospělého..tak jen přimhouřit oko a čekat, jestli bude i nějaký další díl ...... celý text

Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

druhý díl dobrodružství, přečtený na přeskáčku jako poslední ;) dobrodružství teenagerů nabírá na obrátkách, stává se čím dál víc neuvěřitelným, nebezpečným a děsivým...sotva se oklepali z jednoho, už se vynořuje nová čtvrť v čtvrti - Krchleby. Evidentně plná psychopatů a ještě větších podivínů, než Prašina...a aby to nebylo tak jednoduché, na scénu přichází záhadný tvor-netvor, pan plecháč. Horror pro děti říznutý sci-fi ?? ale ne, jen Prašina...vlhko, zima, bolest...bonus snad jen za zasněženou "idylku", v letních tropech příjemné ochlazení... Neuvěřitelné ještě víc než první díl, děti opět nikomu nechybí, Krchlebani jsou až zbytečně moc agresivní..a lehce začínám být alergická na vybledlé, šedavé tváře se zapadlýma očima, na zaplátané oblečení... Zajímavá postava paní Bartáková. (opravdu Prašináři přijímali do čtvrti přistěhovalce ? a kam chodili lidi z Prašiny nakupovat ? měli své obchody a dodavatele ?? a proč neměli svoji školu ? eeech...) Trochu opět z rychlíku, hodně věcí dopadlo jaksi náhodou, nedokončeno, nevysvětleno...ale čtivé a dětem se pravděpodobně bude líbit.... Vytrvale tlačím z hlavy vzpomínku na Foglara a jde to těžce ;) nejraději 3,5*, za jistou originalitu , české prostředí a za ten sníh se kloním ke 4*... celý text

Bažantnice 1924, Jan Vrba

Z knihobudky..po Myslovcově roku , pamatujíce na autorovu skvělou přírodní lyriku, pustila jsem se do Bažantnice...páni, to byl horor...je ten život opravdu tak krutý ? Kokorokó neustále kroužil kolem smrti..ve chvilce, kdy si našel slepičku, jsem i zadoufala ve světlé žítřky, ale on to byl jen , jak se říká, výkřik do tmy...další krev, zmar, bolest, neštěstí...a pak přišel konec.... No, otřepala jsem se, snad si Obrázky z přírody spravím náladu. A ani to se jaksi nepovedlo..lyrické opisy mě večer před spaním sice fajn uspávaly, ale takový příběh drozdů dovedl pohodu odplašit...a souboj křepelek se sokolem naprosto dorazit. nevinné tlukoucí ptačí srdíčko před očima... z autorova vysvětlení na konci zjistíme, že inspiraci pro knížku načerpal přímo při práci. První část reflektuje stáž v bažantnici. Že ta krvelačnost myslivců ani jemu, myslivečkovi, nebyla po chuti...ale to mu nezabránilo vykreslit ji v celé nahotě a drsnosti...a další obrázky - i když je příroda krutá a jde o přírodní výběr, přeci jen tam narval toho tragického víc než dost. Ani obrázky svádění mladé holčice s hráběmi na louce, ani světlušky nezaplaší dozvuky tragédií...a nejvíce překvapilo, že knihu věnoval ženě a dětem, a doporučil jako fajn dárek pod stromeček...jasně, máme tendence hledat šťastné konce..ale v této jich na Vánoce a pro děti bylo fakt málo... A opravdu chtěl, aby děti četly o dráždivém setkání v srpnovém sparném odpoledni ? Jan Vrba to se slovy i lyrikou umí...ale v této bylo na můj vkus příliš přírodních masakrů. Howgh !... celý text

Putování za obzor: Tramping v české společnosti 1918–⁠1989 2020, Jan Pohunek

zaujal námět...po přečtení komentářů jsem trošku znejistěla, ale nakonec jsem se odvážně pustila do čtení. A bylo to boj, místy utrpení...Autoři se posnažili, ale publikace je hodně věděcká. Navíc prošpikovaná indexací s odkazy, kter samozřejmě musíte hledat na konci knihy..a aby toho nebylo málo, až po dočtení jsem zjistila, že i popisky ke všem fotkám v knize se nachází až za vysvětlivkami indexů na úúúplnééém konci !!! takže jedna záložka je přátelé málo, potřebujete minimálně 3. A velkou chuť listovat sem a tam... Čekala jsem od knížky něco jiného, jednodušší formu, více rozhovorů s pamětníky, bohatě by postačovalo shrnutí typu - v té době to bylo tak a tak, nosilo se na sobě tohle, hudba frčela taková a maková, pár fotek (nebo těch i víc ;)) a hotovo. Citace z denního tisku byly ubíjející, velká část textu byla věnována i politické situaci. Hoši udělali kus práce, mysleli to dobře, ale teda nevím, čtenáře si bude hledat těžko...howgh p.s. a jak koukám na komenty teď, po dopsaní toho mého - v podstatě z fleku podepisuji to, co napsal Blue předemnou !!!... celý text

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee 1976, Dee Alexander Brown

silné a beznadějné čtení..ano, někdo napíše jednostranné...pravda i bílí se srdcem na správném místě jsou zmíněni..ale bylo jich málo. A ono to tak je - efekt stáda. Stačí se podívat dnes...kdoví, kolik lidí by si taky rádo zakřičelo, že jen mrtvý Indián je dobrý Indián..(za indiána dosaď libovolnou rasu/národnost). Díky za krásný, stručný a výstižný komentář heavy66 a "Run to the hills" od mých milovaných IM...nemá chybu...a odteď se mi bude také spojovat právě s touto knihou. Bolavé, náročné ale i velmi zajímavé čtení. A děkuji za fotky náčelníku. Doporučuji. Howgh.... celý text

Dotknout se duše 2022, Marek Holeček

Doporučuji ! jako skalní fanoušek Máry jsem si nemohla nechat ujít tento počin a také jsem si ji i nechala podepsat s typicky Márovským věnováním, srdíčkem a kytičkou na předpremiéře "Mára jde do nebe" - film taky doporučuji ;) ba řekla bych, že v něm zazní spousta myšlenek právě z této knížky. Márova zpověď, více nahlédneme i do rodiny - sestra Gábina, partnerka Kája, maminka, Viky... klidně bych brala knížku ještě delší ..a ještě víc těch nádherných fotek ! Nečekejte žádnou hlubokou a velkou literaturu. Je to syrovost, Mára a jeho esence. V nejčistčí podobě. Smích na rtech, pronásledující své sny. Hledající to pěkné a pozitivní na jakékoliv životní situaci...Mára jdoucí na hranu. Jestli ho chcete poznat blíže, tak neváhejte ;) P.S. Akorát Kája na mě i po přečtení knížky působí s odstupem, místy i trochu chladně...vlastně svým způsobem trochu okřesaný Mára v sukních...tak nějak jsem tušila, proč je Viky jedináček, a kniha to potvrdila. Díky za odvahu a vhled do soukromí celému Márově nejbližšímu kruhu.... celý text

Kroky vraha 2018, Michaela Klevisová

posloucháno jako audiokniha...a stále váhám nad hodnocením..3,5* by bylo tak akorát. Zároveň mě ale neštvala tolik jako "Zlodějka příběhů", které jsem tu trojku šupla..nuž tedy : autorku po Zlodějce příběhů nadále beru na milost a zkouším další a další. Audiokniha mi zpříjemnila několik sobot v domácím zápřahu ( vaření, pečení, úklid a tak - znáte, ne ?) Opětovně mi trošku lezli na nervy knižní jména - Keller, Jahoda, Sedláková, Zajíc, Hrubeš, Daneš...takové ..moc knižní :D prostě postavy...ale třeba je to jen můj problém... Zápletka byla ve finále docela komplikovaná, kdo s kým, co a proč, autorka se nám snažila neustále házet klacky pod nohy s dalšími postavami a možnými motivy. Obzvláště francouzská epizodka ;) Z Kláry Kellerové se ve finále vyklubala celkem fajn holka. Jako obvykle všichni podezřelí a svědci s policií nespolupracují, mlží a zamlčují informace. Inspektor Bergmann navzdory tomu případ náhlým osvícením vyřeší...a my můžeme klidně spát ;) Jako oddechovku doporučuji,... celý text

Promrhané dny - Myšlenky, které mi změnily život 2017, Tomáš Kosačík

knihu jsem dostala jako dárek od člověka, kterého velmi oslovila. Takže k ní tak přistupuji, protože sama bych si ji nekoupila ;) Nejsou ani fanoušek Břicháče Toma, neznám jeho knížky ani tvorbu a sám příběh tak nějak okrajově - zaregistrovala jsem v médiích. No, motivační knížky nečtu (pokud mi je ovšem někdo nedaruje ;)) a jsem se svým životem vcelku spokojená. Od Toma jsem se nic podstatného, nového či převratného nedozvěděla, ale věřím, že pro některé může být inspirací. Trochu rušivé byly ilustrace, působily velmi dětským, jednoduchým a zbytečným dojmem - jakože zbylo místo, fuknem tam loďku třeba.... Samotná úprava knihy taky nic moc, opakování stěžejních hesel, vytržených z textu, mě taky neoslovilo . Kapitolky a jejich témata tak nějak napřeskáčku, asi jak ho to napadalo (když si přečtete Tomovo doporučení, že nejlepší je pracovat pod stresem, a na poslední chvíli, dává to smysl , proč kniha vypadá, jak vypadá ;)) S něčím souhlasím, s něčím (jako třeba ta poslední chvíle, stres a tlak) zas úplně ne - každý to máme jinak a s věkem už tuplem - čím jsem starší, tím potřebuji třeba na učení víc času, tudíž prostor, rozvrhnout a ne do toho koukat týden před zkouškou ;) Celkově však nebyla špatná. Jeho prozření vypadá trochu zázračně, no ale jestli mu to vydrží a nezabředne zpět do starých kolejí (jídelníček a postavu mu nesleduju, spíše mluvím o myšlenkových vzorcích) tak tleskám. Není vysloveně špatná, ani objevná, pokud jste podobnou literaturou nepolíbeni a hledáte něco, hledáte sám sebe a svůj spokojený život, možná vás tam nějaká myšlenka osloví.... celý text

Ptačí smysl: Jaké je to být ptákem 2020, Tim Birkhead

jakožto ptáčkař - amatér jsem si ji nemohla nechat ujít...sice psaná místy hodně "odborně" - včetně odkazů na různé studie a podobně, ale zároveň podaná formou stravitelnou i pro laickou veřejnost. Akorát v některých pasážích mi ty výčty studií a kdo v nich provedl co a jak trochu přebíjely pointu. Souhlasím se soukromou, že obrázky by nebyly na škodu. Většina zmíněných ptáků se totiž v Evropě nevyskytuje. A také by bylo lepší odkazy vysvětlovat například pod textem na stránce - tam bylo uvedených jen několik málo věcí, asi "vysvětlivky" k textu, označované značkami. Pro číselně indexovanou většinu - zřejmě citovaný materiál - protože v mnoha z nich šlo jen o jméno autora studie či pozorování, ale v mnoha také o podrobnější vysvětlení textu či výrazu, musí čtenář listovat na konec knihy, což mě docela obtěžovalo. Každopádně fajn počin ! nejvíce mě zaujal asi kiwi - skoro slepý, ale panečku, ten čich !!!... celý text

Stále půlnoc 2014, Denise Mina

takže - po Vosách jsem sáhla po první knize s vyšetřovatelkou Alex. Necíleně čteno v opačném pořadí, ale vůbec to nevadí, protože tahle se mi líbila mnohem víc ;) Kdo chce moc, má nic. Taková tragikomedie. Jako z filmu od Kusturici. Co se může pokazit, se pokazí. Gangy, grázlíci, rodinné klany. střet kultur, kde mi ale neseděla dost zásadně jedna věc - Amirova rodina - označována za Asiaty. Dobře. Pod Asiaty si většinou představím Japonce, Číňany, Korejce...ale ne Indy..pardon, tak to prostě mám. Takže Indové...ale z Ugandy ? uff. tohle mě dostalo už úplně. Proč ??? jak se tam dostali ? nikdy jsem teda nepátrala, kolik Indů kde žije, ale Uganda mi taky nějak nesedla. Postavy vykreslené pěkně, plasticky, uvěřitelně. Neuvěřitelný kolotoč, který nakonec dobře skončí. A líbilo se mi i Alexino sblížení s manželem po překonání rodinné tragédie, vyrovnávání se s truchlením a ztrátou. A co dodat k Patovi a Aleeshe ? Rozhodně sympatičtější než vosy. Dobře se četla. Až na pár bot pěkná 4*... celý text

Konec vosí sezóny 2013, Denise Mina

zakoupeno před několika lety ve výprodeji. manžel přečetl a referoval že nic moc, takže jsem si ji odkládala na horší časy. No, co bych k ní...nebyla špatná. dokonce asi lepší, než jsem čekala. Ale celkově velmi nesympatické postavy a provedení vraždy samotné Sáry mi znemožnili nějak se více zaháčkovat, vytvořit si sympatie. Samotná Alex Morrowová jako vedoucí detektiv taky žádná sympaťačka. Kniha byla sondou do pokřivené rodiny, kde se sklízí, co bylo zaseto. Nemusíme ani do Skotska, traumatizovaných dětí je i u nás dostatek. Styl psaní, kdy předem známe, resp. skoro známe vraha a postupně se propracováváme k motivu a finálnímu přiznání, byl netypický. Taky trochu zdlouhavý. A taky si říkáte, o co teda vlastně jde ? no jo - právě o tu sondu. O morální políček. O náhled do vlasního svědomí..aspoň teda já jsem to tak pochopila ;) dám autorce ještě šanci.... celý text

Krvavá Rose 2020, Nicholas Eames

teda..hlásím propad. Eames mě druhým dílem docela zklamal. Nebo dobře, druhým dobrodružstvím ze série... Bylo nebylo...o Rose to vlastně vůbec nebylo. Bylo to o Tam, která se v nějakých kulisách kolem Rose stala sama hrdinkou. Uměla všechno - bojovat , zpívat..a furt omílali, že je dcerou slavné matky a konec konců i známého otce...vlastně většina postav v knize byla postižená epickými předky. Další věc - duhové společenství mi fakt nesedlo. Vadila mi šablona lesba sem, lesba tam. Drsná, potetovaná, traumatizovaná...a na kteroukoliv ženu a holku v příběhu narazí, na 80% bude taky lesba..to je teď in ? navíc celá bandička hlavních hrdinů působila jako jisté spektrum poživatelů psychiatrické péče (čímž nechci kritizovat, ale poukázat na extrémní výběr) . Nevím, kde se Eames inspiroval. Tolik těžkých dětství, hledání vlastních identit, problémů, krizí, závislostí, snad jediný, který se s tím dobře vyrovnal byl Freecloud. Asi zas koukám na "hrdinskou fantasy" z úplně opačného úhlu !!! no, takže zpět - bandička kolem Rose mi nesedla, sama Rose mi byla krutě nesympatická. Slabá ? silná ? milující ? rozhodně hledající. Impulzivní. Nezralá. A nudná. wren nedostala prostor. Gabe ho dostal tak akorát, aby udělal zlatou tečku. Škoda, zrovna o něm bych se taky ráda dozvěděla víc. Celkově vztahu Clouda a Rose, Gabea, malé Wren věnoval autor velmi málo času. Tamin strýc mi přišel úplně zbytečná postava, promiň Brane. Mým hrdinou je a zůstává CC alias Pomaloručka. Ano, vím, nudné..ale já jsem prostě na chlapy a s Clayem bych ráda poseděla, popila, podřistala a kdoví co ještě ;) hned v patách mu je Cloud ;) Mužské hrdiny píše Eames uvěřitelněji...i Bruneho, i Rodericka. Snaha narvat do příběhu veškeré staré známé včetně Jain, člena klanu Doshi a bezpočet různých hrdinů a žoldáků byla úmorná. Třeba Larkspur se objevila jen ve dvou větách, aby nám představila mladého Ganelona (umím si představit další pokračování věnované právě třeba jí a mladému :)) Po epické bitvě o Castii se nyní válčí proti Zimní královně v Conthasu. A samozřejmě to končí happy endem, jen za zmíněné vyšší ceny (nebylo by lepší vyměnit Clouda za Curu ?). Autorovi byla plochost vytýkána už v Králích Wyldu, mě teda praštila do očí až tady. Ale fest. Takové 2D...spousta jmen sem, spousta jmen tam. Jací byli, těžko říct. V lepším případě zmíněn zevnějšek. Hlubší detaily nikoliv. Z komentářů - líbí se mi přirovnání t4rk o hudební skupině na turné, putující z bodu A do B...fakt. Sex, drogy a rock´n´roll...a taky chlast. A zda Rose na konci těmi ztrátami opravdu dozrála, nebo si něco uvědomila, si netroufám po přečtení tvrdit. Králové zůstávají top. ale myslím, že jestli autor napíše ještě něco ze série, přečtu si to. Přeci jen, co kdyby ?... celý text

Králové Wyldu 2019, Nicholas Eames

tak.,.,dočteno. Zamačkávám slzu, bo mi budou chlapci chybět. Dala jsem na pochvalné hlasy mých oblíbených a po nějaké době strávené v polici na krále došlo. Popisky křížence G.R.R. Martina a T.- Pratchetta mě spíše odradili, to jeden pak přistupuje k textu opatrně. Naštěstí obavy byly zbytečné...insipirace zmíněnými texty byla patrná, akorát to byla "Stříbrná Horda" v mladším vydání, civilizovanější verze Barbara Cohena, Bláznivého Humoše a ostatních hochů... Eamesův příběh mi fičel živě před očima a celou dobu jsem uvažovala, jak náročné by asi bylo přenést veškeré ty potvory a stvůry na plátno. Asi dost. I těch postav se tam mele přespočet - všichni žoldáci a hrdinové, co nakonec jako Gabeova podpůrná mašinérie vyráží do boje. Partiška namíchaná s citem, výkony uvěřitelné. Dobrodružství fajn, i ty milosrdné oslí můstky, popostrkující děj vpřed, jako obloholoď a podobně, jsem si ráda nechala líbit...Přeci jen, happy end byl cílem :P Co mě ale mrzelo, byl konec - po tom všem mi přišel trochu odfláknutý. A taky jsem doufala, že hoši přeci jen nekončí, a něco ještě spolu prožijí. A nebo že se snad v budoucnu autor vrátí k jejich předchozím dobrodružstvím, protože jsem si je fakt oblíbila. Všechny. I když jsem občas koulela očima, i když to bylo na hlavu postavené. Ale oni byli prostě k sežrání (doslova :D :D)- Lastleaf jako hlavní padouch byl dobře vymyšlený. Trochu mě zmátla Larkspur a Ganelon, tam by si konec žádal víc... Lepšího vypravěče než Claye Coopera jsme nemohli mít...z celé pětice byl taky můj nejoblíbenější...takový normální zabiják :) samozřejmě milující otec a manžel. jak už někdo zmínil přede mnou, ani o silné ženy nebyla nouze, i když Jain a její fešandy mi občas lezly na nervy. Pobavila jsem se skvěle, i se dojala (třeba ettin byl nehorázně vážná postava, ryjíci v tomto odlehčeném fantasy příběhu pod kůži...a vlastně nejen on) , příběh je u konce, a vrhám se na další díl... no a taky doufám, že i něco dalšího ze série se ještě časem objeví !... celý text

Čtvrtá nejlepší nemocnice v Americe 2021, Samuel Shem (p)

3* z nostalgie...a za posleství lidskosti...jinak bych šla ještě níž...četla se rychle, ale blbě. dobře, je to americký styl, takže funguje jinak než u nás..Tlusťoch svolává starý tým, a možná raději než Roye jsem potkala ten zbytek. Nechápu Berryino nadšení budhismem, její závislost na mobliu ( nějak my ty 2 věci nesedí dohromady - terapeutka visící na čem ? co tam furt řeší ? píše si s někým ? nebo něco čte ? ), jejich výchova a komunikace se Studánkou, takové ty "psychologické hry" mě fakt neoslovily. Systém zdravotnictví je také diametrálně odlišný od našeho, a i když to bylo podáno s určitou nadsázkou (počítače, LEKSYS, kódy, lidi z kanclů, kámoši...) bylo jasné, co chtěl autor říct. Ale přesně jak píše momo01 - ne na tolika stranách. Často jsem jen přelétala stránky očima, nekonečné porady, hesla, zkratky, nic pro mě. Navíc dle jejich systému je kdokoliv schopen dělat cokoliv - tedy většina z těch doktorů byla jak schopnými internisty tak chirurgy zároveň - takovou multispecializaci u nás opravdu nenajdete. A celou dobu ve mně taky hlodalo, jak to vlastně autor cítil - jedna věc je empatie, lidskost, věnovat se pacientovi, druhá věc je čas na odpočinek a vlastní život..(proto rakovina u lékařů, alkoholismus, deprese-...) představa,. že jsem v práci do pozdních nočních hodin, protože mi na pacientovi záleží, potřebuji ho sledovat dnem a nocí - zkuste si to v reálu. Chodíte se domů jen vyspat na pár hodin, v horším případě spíte na inspekčáku a domů už ani nechodíte. A nebo to ani neděláte z lásky k bližnímu, ale kvůli nedostatku personálu a zavalenosti prací. Zkuste si to, kromě běžné "8hod." pracovní doby bonusových několik 32hod. šichet měsíčně, protože není prostor chodit po službách domů..Navíc oficiálně jste přeci po službě doma, takže děláte zadara....no jo, to ani nemusíte do Ameriky..ještě před pár lety jsem díky tomuto systému pěkně vyhořela tady...díky za to, pomohlo mi to posunout se tam, kde jsem dnes. Ale bylo to pekelné, přátelé...a do doby než jsem měla rodinu, to ještě jakž- takž šlo...ale s rodinou ?? Mimochodem, jak se asi cítila Jude ? pomalu rodící, a na sále ? tam potřebuje být člověk docela fit a v kondici, a obávám se, že v 9.měsíci máte chuť už nohy vyložit na stůl, než někde od rána do večera pižlat břicho, držet háky a dělat fyzicky a psychicky náročnou práci...ale třeba to mimčo ocení... TAkže - Samuele Sheme, o co Vám šlo ? a o co šlo Tlusťochovi ? možná si milí čtenáři říkáte, že by jste taky takového Tlusťocha chtěli potkat - něco vám řeknu .- v každém špitále jsou...chytří, laskaví, věnující svůj život pacientům, a vlastně ...velmi osamělí. A pak jsou i v reálu i jiné postavy - ambiciózní Jackové, Krashové a podobně... A také zdraví není prioritou dne. Je dobré si uvědomit, že vaše problémy nezpůsobuje nikdo jiný, než vy a také nikdo jiný než vy je nevyřeší...možná doktor utlumí důsledky, ale kde jsou kořeny ? chcete je najít ? chcete něco ve svém životě změnit ? a napadne vás tohle všechno po přečtení čtvrtého dílu, který působí spíše jako hořkosladká komedie, balící poselství do nečtivého balastu ? Ou, to jsem utekla trochu k sobě. No co už...v sérii nejslabší, řadím do police a uvidím co dál. Komentáře Shindo a momo01 můžu podepsat. Takže přátelé, méně americké vaty, nesmyslů a papírů a více zdravého rozumu. A co s Royem a jeho partou ? zkuste přečíst a uvidíte.. (p.s. kdo byl střelec ? Krash ? nebo noname ?)... celý text

Dopisy, které nikdo nečetl 2017, Iona Grey

posloucháno jako audiokniha..asi stárnu a čím dál víc se dostávám k romancím, kde je od začátku ve vzduchu cítit happy end. Jen si říkáte, jak k němu asi dojde ? V příběhu Dana a Stelly,, vzhledem k jejich věku, jde opravdu o minuty...a co příběh Jess a Willa ? Ten už je čistou pohádkou...jak chudá dívka ke štěstí přišla...ten byl pohádkov a sladkobolný až moc ;) tolik náhod...od pomoci hodných lidí, přes zpěvácký talent, Dan Rosinski a jeho dům a komunikace - jak to, že jí věřil ? že není jen nějaká podvodnice ? ale což, dobře udělal...jasné, spousta věcí nedávala logiku - teba ty díry v komunikaci - Will a Jess - jeden furt přemýšlel, co ten druhý, místo aby si na rovinu vyznali city... A pak Stella a Dan - Stellino sebemrskačství, snaha trpět...proč ho nevyhledala ? jak to, že se nedostala k dopisům u Nancy ? proč tam nikdy do pokoje s fialkami nezašla ? a proč jí nikdo neřekl o Daisy ? vždyť to muselo vědět spousta lidí v jejím okolí...vyznívá to tak, že za její "cizoložství" s Danem s ní přestalo veškeré okolí mluvit....nicméně...příběh byl napsán hezky. Do detailů..včetně mimiky, červenání hlavních hrdinů. Detailního popisu prostředí, že se čtenář ocitl v ruinách kostela se Stellou.. Videl stíny, cítil chlad, bolest, ale i nekonečné štěstí Stelly a Dana v domečku...i když jsem kroutila hlavou nad sebou, co jsem si to za slaďárnu vybrala, i když jsem kroutila hlavou nad pohádkovostí příběhu, užila jsem si knihu na maximum. Ano, aj jsem si zaslzila ;) A i v audio podobě tuto pohádku pro dospělé vřele doporučuji :)... celý text

Řeka života a smrti 2019, Cchaj Ťün

no..přesně jedna z knih, kde mi chybí půl hvězdy - dala bych raději 3,5*. nečetla se špatně, asijskou literaturu mám obecně ráda. Ale..na můj vkus tam bylo toho převtělování až moc. začínala jsem se ztrácet, kdo je vlastně kdo. A pak mi úplně nesedělo to, že daná osoba vlastně jen dožívala svůj předchozí život, či jak to nazvat - nehýbala se vpřed, ale vracela se zpátky do minulosti a snažila se vyřešit to, co začla někdy dříve--.-takové sobecké - duše jen prostě vyměnila tělo, jak v počítačové hře..ale přitom novou duši jen vytěsnila ? či jak vlastně, protože třeba Jin Jü ve finále žila dál sama za sebe...ale zpět : Děj mi samozřejmě komplikovala čínská jména, které se navíc některým v rámci "adopcí" a podobně měnily. Navíc v poslední části knihy autor ? nebo překladatel popletli jména otce S´Wanga - příjmení S´ bylo nahrazeno tuším příjmením Ju´ (ach ta moje skleróza) a opakovalo se to na několika stranách za sebou - v jedné větě tak a v druhé jinak. Příběh byl zamotaný, ve vraždách a účastnících bylo postupem času těžké se vyznat. Úplně jsem ani nepochopila "Území mrtvé dívky" - jak ke jménu a legendě přišlo. Každopádně nápad zajímavý, čínská jména poetická, velmi jsem si užívala jejich zdvořilost a formální styl řeči i chování a zavedené rituály (třeba "pobít čelem 3x o zem v rámci úcty a podobně..). Také jejich vášeň a důležitost přikládanou poezii. Do prostředí jsem se zvládla přenést celkem lehce. Horší už to bylo s orientací v ději , kdo je kdo (resp koho duchem posedlý), jaké měl motivy a důvody... Také práce čínské policie stylem "slibuji že tě ochráním" a pak se zabiju při první možné příležitosti, mi úplně nesedla. Celkově nebyla špatná. Byla pro mne zvláštní a ne ta pravá ořechová jak se říká, ale věřím, že si své čtenáře najde.... celý text

Zkáza Jezerní kotliny 2022, Petr Hugo Šlik

dostala dcera k narozkám.. a nevím jak ona (ještě se k čtení nedostala), ale já jsem si pošmákla. Myslím že autorovi se důstojně povedlo navázat na pana Foglara..stylem, obsahem, slovy..Příběhem Ludvy i Pavla a taky Ludvovou knihou..(kterou bych si taky ráda přečetla, kdyby to šlo :)). a zapojil více i holky - sice jenom náznakem, ale už tam byly ! Jasné, našli by se menší výtky - třeba že učitel Sokol alias Kipling je vlastně takový Rikitan, že motiv tajemného obsahu jeskyně už tady byl - v Dobrodružství v zemi nikoho..ale celkově to dobře šlapalo a velmi mě to bavilo. Možná jen závěr v Jezerní rokli byl až moc dramatický...za mě velmi uspokojivé 4* ! a ilustrace s nádechem zlaté hodinky byly povětšinou taky velmi povedené...něčím připoměli Pavla Čecha - možná snovým podtónem, teplými barvami ? ale chápu i čtenáře, kterým nesedli - ze začátku jsem taky měla pocit, jako by to kreslilo dítě...zažila jsem však i mnohem horší počiny. doporučuji a jdu prozkoumat, co dalšího P.H.Šlik napsal. Howgh...vlastně - hea, heá !... celý text

Pasačka koz aneb Návrat marnotratné dcery 1983, Jorge Amado

Amado, Amado..jak dokážeš vtáhnout do dějě ! málem bych ti odpoustila i to nekonečné opakování různých přívlastků..co ale nemůžu odpoustit tomuto mistrovi slova a atmosféry, jsou ty neustálé kozy, kozičky, kozlíci...a jediné, co je v hlavách občasnů Agreste, je sex, sex a zas jen sex. S kozou, kozlem, dvou či čtyřnohými..asi jim to teplo leze na mozek či co. Po pomalém a rozvláčném popisu Tietina návratu do Agreste mi i konec přišel velmi rychlý a uspěchaný. Tieta byla velice svéráznou figurkou, jak ostatně Amadovi hrdinové bývají. Akorát ty rodinné, velmi křehké a blízké (jak jinak je kulantně nazvat, žeano) vztahy si mohl odpustit. Jak kdyby tam těch bab bylo málo. Zrovna Tieta musí koukat pod noční košile a hledat tam "nohy od stolu" - musím citovat autora ;) Pěkné a povedené dílko. Městečko a jeho lidičkové jako na dlani. Jejich dobré i špatné vlastnosti, pozitiva i chyby. Charaktery pestrobarevné. Kus ekologie, chamtivosti, korupce, jak už to v tom světě chodí. Každý si najde svého oblíbence. A přiznejte se - kdo z vás by nechtěl na dovolenou do Mangue Seco ?... celý text