haki34 přečtené 2067

Oči nemlčí 2018, Roy Jacobsen

tak..konec "trilogie" a já už ale vím, že jsou čtyři :) čtyři díly Ingridina života,. čtyři části skládačky. Většině tento díl nesedl, a já jdu proti proudu, líbil se mi naopak moc a doplnil ty správné puzzlíky příběhu na své místo. Ingrid. protože je pevná, svéhlavá a zároveň milující a citlivá, se rozhodne. Opustit Ostrov a vyrazit na cestu do neznáma. Neví, na jak dlouho, neví, jak daleko..vezme Kaju, důkaz, s očima, které nemlčí (nemyslím si, že by ji cpala lidem pod nos, aby ji obdivovali, spíše chtěla podsunout ty oči...podle kterých by si lidi mohli vzpomenout...). Možná sama nevěří, že dojde úspěchu. Ale chce to aspoň zkusit a já jí fandím... Roční dítě na sobě, na záda batoh. A v srdci devět vět "miluji tě"... Sever je úsporný, chladný, lidi vůči sobě taky.. a ještě v konfrontaci s válkou a svými postoji... Ingrid pátrá, nevzdává to, a během cesty nachází indície, ba i odpovědi. A potkává Mariann... A Henrika Axelssona... a uprchlický tábor s mladíkem s černýma očima.. Sama, daleko od oceánu. Chybí šumění vod, kajky, racci.. s sebou víru, dceru a naději. Najde nakonec odpovědi na otázky ? bude skládačka kompletní ? za mě byl tento suchozemský díl stejně dobrý (ne-li o kousek lepší) než předchozí. Putování s Ingrid a Kajou jsem si užila, lesy, usedlosti, horko, komáry.. otázky a odpovědi. A mám pocit, že je plnohodnotným dílem příběhu, bez něj by to nebylo ucelené...Díky němu zapadlo vše hezky do sebe. nejvíc ve mě rezonovalo smíření..s tím co bylo, je a bude. S celým příběhem. S Alexandrem, láskou, jejími následky. Vše je tak, jak mělo být. Děkuji. Budete mi chybět, ostrované !!! doporučuji a souzním : Eremites, alef..... celý text

Bílý oceán 2016, Roy Jacobsen

Pokračuje Ingridin příběh. Tentokrát hodně retrospektivy, Ingrid se postupně vybavují vzpomínky, prolínají se s aktuálním dějem... Druhá světová, násilí se nevyhne ani Barroy.. Ingrid je však silná, jako její ostrov. A podobně nezdolná. Objeví se tajemný uprchlík Alexandr, kterého zachrání, a jako bonus získává dceru. Co se stalo těsně po Alexandrově odchodě ? proč se Ingrid probírá v nemocnici a chybí jí několik dní vzpomínek ? protože jsem začla 4.dílem, už jsem věděla. I kdo za to byl zodpovědný. A velmi oceňuji autorův úsporný styl psaní, nastíní, odbyde několika slovy, nemusíme si násilí "vyžrat" do detailu, jak se často v dnešní literatuře stává, a i tak pochopíme vše. A zasáhne nás to hluboko, možná i hlouběji než detailně popsané zvěrstva... V nemocnici Ingrid naváže nová přátelství a cestou domů potkává skupinu uprchlíků z Finnmarky, kde se ujímá děvčátka Nelvy.. na Ostrově se nedá žít osamotě, proto poskytne "domov" dalším, šikovné ruce se hodí k tesařině i rybám a realizuje svůj plán, dostat zas rodinu na Ostrov...zvládne to ? Ingrid jako vládkyně Ostrova, kvočna se svými kuřátky...a Ingrid jako matka.. O nic slabší než první díl, zapadající do mozaiky příběhu. Za mě skvělé a doporučuji !... celý text

Ostrov 2014, Roy Jacobsen

začla jsem 4.dílem , uloveným v Levných knihách..a teď se dostávám na začátek. Vlastně takový obyčejný příběh, popis jednoho ostrova a jeho obyvatel a ostrovního života. Ale má něco, v čem je jeho síla. Něco, čím ryje pod kůži. Děti dospívají velmi brzy, těžkou dřinou, která je vlastně jen výsledekm snahy lidí uchovat aspoň jakési příměří s divokou přírodou. Nádherné popisy idylického léta, kdy je oceán tak teplý, že se dá kolem ostrůvku koupat. jaro, s přítelem a hnízděním kajek..podzim, kdy je ostrov na chvíli duhový. A pak krutá zima, kdy pro závěje a bouře je problém dojít z domu do chléva. Zaujalo mě, že spousta ostrovanů vlastně neumí plavat... Dále systém vzdělávání - 14 dní ve škole na sousedním ostrově, a jak učitel popluje dál, tak 14 dní opět doma. Líbilo se mi, jak nám autor spoustu věci ukazoval postupně. Odhaloval vztahy mezi lidmi. Historii rodu. Maličkosti důležité pro budoucnost. Ingrid. Lars. Barbro. Ingridini rodiče a dědeček... život a smrt. Ovce, kůň, kočka a mořský orel. Ryby, vodní ptactvo. Pár stromků. Písek, moře, mušle.. A ostrov, ten tu bude stát. Ten se nepotopí... Doporučuji !!!... celý text

Vraní oko 2023, Michaela Klevisová

posloucháno jako audiokniha...a i když byla z mé milované jižní Moravy a zaobírala se mým milovaným ptáčkařením, po většinu času mě spíše nudila a nebyla jsem schopna se do děje až tak ponořit.. spousty postav, snaha "nasilu" chystat odbočky a falešné stopy.. vata, vata. No a ten konec mi přišel jak vycucaný z prstu. Takový ...hloupý ? toto měl být motiv ? a pak těch vražd hned několik ? jo a proč se jmenuje Vraní oko - pochopíte až v poslední čtvrtině knihy. Motivy dětské party s temným tajemstvím jsou velice populární, koukám... tentokrát zklamání, ale vidím, že autorka už své fanoušky má jisté i beze mě :)... celý text

Starý kraj 2016, Dörte Hansen

Dörte Hansen umí...opětovně výborná knížka, těšila jsem se na ni už dlouho. Skvěle navodí atmosféru Starého kraje, kde čas plyne pomalu, mezi ppučením , květením, rozením stromů, sklizní...někdo to pojímá eko, někdo zas nechá přírodu plynout po svém.. staré se setkává s novým. Každý máme své démony. Vera, Anna, Karl, Heinni.. Kouzelný byl motiv nastupující generace, jak přichází sklizeň, tak přišel Leon, a ukázal Veře, že člověk může zapomenout i na tak banální a přirozenou věc, jako je mateřství... Motiv výhonků a plodů se opakuje dokola, nejen na dcerách Hildegarde von Kamcken..Heinrich a jeho synové..Dirk a jeho synové.. co jsme dostali, to můžeme předat dál. A kde to nebylo (Marlene..), tam není co poslat dál.. Anna se pere se vztahem, mateřstvím, sesterstvím, údělem dcery, svým životním zaměřením..komplexní osoba, škoda že jsem ji nepoznala ještě trochu více. Vera - jak já jí rozuměla ! až po lokty v krvi, bojující celý život s různými svými démony. Její vztah s Karlem, to byla hloubka..tam mi i slza ukápla. Celkově to byl mnohovrstevný příběh, který bych si ráda přečetla ještě jednou. A asi i potřebuji do poličky :) skvělé komentáře např. Chesterton, Aknel26, Clara_C, alekis, mol378, Guarnere... a koukám že kultovním se stává výrok malého Theise "Chov o samotě. Druhově nepřirozené." Ten měl jednu hlášku za druhou. Jeden by neřekl, jak holé věty dokáží navodit tu správnou atmosféru a vyvolat úsměv na tváři. Doporučuji !... celý text

Čechy, země zaslíbená 2012, Petra Hůlová

další "Hůlovina" ...a fakt nezklamala...když už jsem si říkala, že to bude taková obyč kniha, tak poslední třetina a konec mě naprosto dostaly. ( je velmi zajímavé, že téměř nikdo z komentujících se k tomu nevyjádřuje.. -ano, myslím Olžiny prášky, Zulu.. takže haló, půlka věcí byla úplně jinak, než se zdála..nikdo si nevšiml ? nebo ?) a pak paranoidita Olžina manžela, přerůstající do pěkné psychotické dekompenzace s ukrýváním v lesích..jen by mě zajímalo, co tam dvojčata s Dankou našli...Aljonu ? Petra to zamotala, vsunula tam to svoje "psycho" a tím dala banálnímu vyprávění Ukrajinky úplně jiný rozměr. Temné atmosféře prospěla i retrospektiva z Olžina dětství, kolchoz, koňský hřbitov... to pak pochopíte děsivý vývar, kterým se otrávila Marina... Jinak celkově velmi fajn čtení, a jsem trošku ambivalentní, jak pojmout ten konec - jakože knihu obzvláštnil a vylepšil, nebo naopak pěknou poklidnou knížku dorazil ? Každopádně dobré čtivo, popisy peripetií v nové zemi velice reálné, život v komunitě a vztahy navzájem taky. Zatím pěkných 3,5* (řadím se mezi uživatele, kterým ty půlhvězdy udělaly velkou radost :D) (A od Petry pro mě nejsilnější zůstává "Paměť mojí babičce"..)... celý text

Od slackline k tiché radosti 2020, Anna Hanuš Kuchařová

z knihovny. S Aničkou jsem měla tu čest osobně, když otevírala Festival outdoorových filmů, na začátku s ní byl rozhovor. Já jsem více přízemní, i když ráda díky svému ptáčkaření trávím spoustu času v přírodě. Anče a slacklineři i většina pravověrných lezců jsou na mě moc free. Moc joga (bez toho to asi nejde ?? jak to tak sleduji), moc "duchovna", zážitků, propojení s vesmírem a kdovíčímkoliv...ale je to jejich, užívají si to a já to respektuji... A tak je to i s Ančinou knížkou - nádherné fotografie z jejího visutého dobrodružství a pak slovně sdílené její radosti a strasti, váhání, zrání, snahy jít kupředu.... (nevím, kam už se sama se sebou dostala, od vydání knížky zas hodně vody uteklo ;) Trošku rušivě na mě působily přezdívky, chvilku jsem si to v sobě zpracovávala a pak už i to šlo...(navíc na konci, v technické části, se nakonec seznámíme i s pravými jmény všech zúčastněných..:)) já bych se na slackline nikdy nedala, možná tak zkusit něco přízemního, protože i věšení záclon je na mě moc vysoko - takže jsem všechny tyhle nadšence obdivovala za jejich odvahu...s úzkostmi je problém kolikrát dojít někam pár kroků po rovné zemi...natož s panickou atakou vyjít schody...a oni dobrovolně lezou na nějakou lajnu i desítky metrů nad zemí... Je to zároveň i sport fyzicky náročný, a sama Anče se minimálně po jistou dobu prala s docela velkými problémy s koleny... (kdoví, zda ji napadl i psychosomatický pohled na její zdravotní problémy, byl by to jistě zajímavý vhled ..) Zajímalo by mě ještě, jak se takový slackliner uživí - jestli jsem to pochopila správně, Ančin manžel se živí podnikáním s vybavením na slackline...a ona ? pár odskoků k práci v měsících volna..A Anička přednáškami, kurzy... asi to fakt jde. Akorát vždy mě napadne, jak by to asi bylo kdyby se všichni z nás začli živit svými koníčky...(kolik lidí má jako koníčka práci v nemocnici ??) mít tu odvahu, hodit běžný život za hlavu a jít si za svými sny... Velmi zajímavá, velmi osobní, plná krásných fotek. K běhání po lajně mě neinspirovala, ale věřím, že někoho může. Aničko, ať se daří ve vzduchu i na zemi ! Doporučuji !... celý text

Ženy zločinu 2023, Lucie Bechynková

z knihovny, ležela mezi čerstvě vrácenými a zaujala. S autorkou ani jejím podcastem nemám zatím žádnou zkušenost. Na DK jsem se podívala až posléze, doma, a lehce mě znejistěla procenta.. No, co si budeme - příběhy vražedkyň byly zvoleny podle záhadného klíče, byly velmi stručně podané a někdy působily, jako přeložené google traslate-om z nějakého cizojazyčného originálu. A trošku "vytržené z kontextu", nenavazovaly na sebe, nebyly ničím provázané, jako by řekli moje děti -naprosto "random" zvolené... Rozhovory se mi naopak velmi líbily, dobře zvolené účastnice, i když otázky se celkem dokola opakovaly a u některých byly podobné i odpovědi, navíc zejména kriminalistky z důvodu mlčenlivosti a podobně hodně odmlžily.. Každopádně četla se rychle a slušně, na jeden večer, pěkné 3*... celý text

Přistoupili, prosím 2024, Tine Høeg

z knihovny..zaujala neobvyklou formou psaní, říkala jsem si - tohle půjde :) a šlo... forma skoro básnická, zároveň jde o čistou prózu ( i když - některé snové pasáže s Evou a Marií jsou skoro poezií..) Mladá žena, sama skoro ještě student se snaží zapadnout do nového zaměstnání a zároveň se zamotá do spalujícího komplikovaného vztahu.. ajde až na dřeň, v obojím... Každý někdy ujede..a opije se na večírku..a má pocit, že miluje tak, že z toho umře... za mě - fakt dobrá ! vyzkoušejte ... dokonce dám ještě o půl hvězdy navíc... dobré komenty lubtich, Tilte...... celý text

Hraběnka z Albassy 2010, Igor Von Percha

nalezena v knihobudce...slibovala jsem si oddechovou romanťárnu, a až tak jednoduché to nebylo. Hned od začátku je tušit hlubší zápletku, Christina se dozvídá o nečekaném dědictví, a než jí kdokoliv může cokoliv bližšího sdělit, tak umírá...umírání je kolem ní docela dost. Z Irska ji cesta za dědictvím zavede do Vídně, kde se velmi rychle adaptuje. Na můj vkus možná až moc rychle. Ono spousta detailů byla podána tak z rychlíku... Ale nevadí. Téma Habsburků bylo zajímavé, otázka pak byla jen jak tam tu Christinu k nim našroubovat... Irsko (i chudák Sean) na mě působilo lehce kýčovitě, tak nějak mi to připomínalo volné pokračování Scarlett od Alexandry Ripleyové... Lépe mi seděla Vídeň a velice jsem si užívala propojení s Maďarskem. Velmi mě zaujala postava Kalmana z Golaye, a zajímal mě dokonce více než samotná Christina :D O to více se mi nelíbil konec...více než na Christinina dobrodružství bych si dala líbit Kalmanův příběh... celkově to nebylo špatné čtení (byť docela hodně překombinované a obsahující moře postav) a jestli se povede, pokračování si přečtu, nicméně hlavní hrdinka mi k srdci extra nepřirostla ;) hezké 3* a kousek. Howgh !... celý text

Pod Lysou horou 1981, Karel Michl

nalezena v knihobudce...s krásným věnováním jistému soudruhovi za jeho výkony v oblasti veřejného stravování :D (ředitel závodu a tajemnice ROH...) a buď k ní neměl vztah, a nebo se dostala do pozůstalosti a putovala dál do světa... Knížka se věnuje Petru Bezručovi a lokacím, ve kterých žil...takže velký prostor dostává Ostravsko, Beskydy a Lysá hora...nejen příroda, ale i industriálno, haldy, železárny. Najdete v ní však i kus jižní Moravy... Černobílé fotky provází úryvky básní Petra Bezruče. Samotnému básníkovi a bardovi je pak věnován závěr knihy včetně několika jeho portrétů. Stručné texty, poetické, černobílá, z větší části už zmizelá krajina . Je z roku 1981 a spousta míst vypadá úplně jinak (třeba Frýdek - Místek a jeho stará zástavba, která z velké části ustoupila panelákům, Příborské a podobně..). Hezká vzpomínka na básníka a jeho milovaný kraj.... celý text

Frankenstein 2008, Mary Wollstonecraft Shelley

posloucháno jako audiokniha. Uvažuji, zda jsem Frankensteina někdy dříve slyšela - myslím že ne, a ani nečetla. Jen tak jsem zhruba tušila, že borec poskládal nějaké monstrum a oživil ho... No a příběh mě dostal. Velmi povedené zpracování audioknihy na ČRo - také doporučuji. Zaačíná záchranou muže na ledové kře, který začne vyprávět neuvěřitelný příběh...jak chtěl vědět, studovt, tvořit a stvořit...a jak se mu to povedlo. Byl však svým dílem natolik zděšen a zhnusen, že své dílo, oživlou bytost zapudil... Většinou si pod jménem Frankenstein představíme ne tvůrce, ale spíše samotného Netvora, jak je označován v knize...i popis Netvora je tak trochu neurčitý, spíše mi naskakovaly obrázky velké "posešívané" mumie, či v lepším někoho jako Lurch z Addams family (a nebo Igor z Pratchettovek...), a velmi mi chybělo (a za to beru půl hvězdy), jak vlastně a z čeho Viktor Frankenstein svého Netvora vyrobil... Ale zpět k příběhu. Se zatajeným dechem sledujeme Viktorovo líčení, aby pak došlo k první tragédii - smrti jeho malého bratra...následně navazuje další smrt - křivě obviněné dívky. A Viktor cítí, že za vše může on.. Nezodpovědný tvůrce, který neunesl tíhu svého činu. Je to opravdu tak ? Viktor se setká s Netvorem a teď posloucháme jeho vyprávění. Velice inteligentního, citově založeného a velmi nešťastného stvoření..vypuštěného napospas světu. Neumí zacházet s emocemi, neumí se začlenit do společnosti díky svému děsivému výzoru. Naráží na děs, odsouzení,..převládne zlost a zášť... Má i on právo na štěstí ? a jak ho dosáhne ? lze mu věřit ? má právo na lásku a družku ? Viktor odmítne další spolupráci ..zastaví to vraždění jeho nejbližších ? a co sám Viktor ? jaká bude poslední konfrontace s Netvorem ? kdo zvítězí ? nádherně namluveno (Jiří Hromada a Lukáš Hlavica), skvělá kulisa větru, fičícího na arktických pláních. Mezihra s čembalem (nebo co to bylo) jako hudební doprovod, byla to lahůdka. A když si uvědomím, že autorka Frankensteina psala před 200lety - skvělé dílo. Vůbec ne jen bezduchý horor, ale velmi hluboké dílo, otevírající morální i filozofické otázky, které jsou dostupné nám všem... Ráda si poslechnu/přečtu znovu. A doporučuji !... celý text

Klášterní recepty - sladké moučníky a dezerty 2010, kolektiv autorů

knihobudková (nebo vyřazená od někoho v práci ??)...vzala jsem minimálně k prolistování. Kromě receptů se dozvíme něco i o několika španělských klášterech. Co e receptů týká, jsou i označené podle obtížnosti, která podle mne až tak neodpovídá - co se mi zdálo lehké, bylo kolikrát jako složtějí a opačně ;) no a jinak - jestli chcete zkoušet, připravte si hodně cukru, sádla a a vajec (nezřídka v receptu 14-15 vajec :D) já si opsala recept na Madalenas (kterých jsme se ve Španělsku hodně najedli) a pak na "jablíčka v županu". Hodně bylo i různých sušenek, koblihů, syrniků (které jsou zároveň bezlepkové), žlutkových krémů, ovoce ve víně a kompotů. Jo a taky churros - z odpalovaného těsta, ke kterému mám respekt :D Ve vlastní knihovně úplně nepotřebuji, takže pošlu dál a doufám že někomu udělá radost :)... celý text

Tvá nepřítomnost je tmou 2023, Jón Kalman Stefánsson

Pokračuje Stefánssonova jízda...dvě knihy stačily, abych si ho oblíbila, a to ak, že dokonce další jsem si objednala :D tak snad budu stejně nadšená... I u této musím zmínit velice pěknou grafiku, obálka, velmi důležitý souhrn všech postav a jejich vzájemné vztahy v pavouku rodokmenu. Autor si opět jede příběh přes několik deseti-staletí. Svět se točí, hvězdy vycházejí, lidi se rodí a umírají. A největší hybnou sílou světa je láska. Poetické, kruté a zároveň laskavé. Plné citu, smíchu, zamyšlení i slz. A sexu. (vlněná ponožka ???) Za co lehké mínus - ta hudba. I když sama hraju a občas si k tomu zpívám, není to moje stěžejní téma, takže životní styl a filozofie Halldóra, Eiríka a trošku i Pálliho šla mimo mě. A celou tuhle linku mi tak trochu znechutila. (nevím sice proč, ale cítím to takto). Nejvíc mě zaujal příběh na samém prvopočátku - Gudríd - Gísli - Pétur - Halla...jak dokážou žížaly ovlivnit tolik životů ! A pak scéna hned v úvodu, když náš vyprávěč sedí na hřbitově s Rúnou ( a to ještě neví, že je to Rúna) a ona vykládá příběh svých rodičů - Haralda a Aldís... už jenom kvůli těmto dvěma příběhům a scénám se oplatí Stefánssona číst...silně uvažuji, že si jěj nakonec seženu do sbírky taky ;) I když asi nebude pro všechny, doporučuji ! P.S: a všimla jsem si, že dost hodnotících zmiňuje sex - kupodivu, toto mi u Stefánssona nevadilo..respektive přišlo mi nerušivé a tak nějak zapadající do mozaiky... i když hobylo dost a často živočišný a živelný... "Gísli se dívá za svou manželkou. Dívá se za ženou, kterou má na očích den co den už celá léta, nepočítaje pár týdnů strávených každou zimu v Arnarstapi. Gudríd je esencí všednosti. Někdy uplynou i měšíce, než Gísli spatří někoho jiného. Vídá jenom ji... A pak přirozeně jejich dcery, což je ale jiná věc. Ona je tím prvním, co vidí, když se probudí a tím posledním, než se ponoří do spánku. Ona je všední den sám. Jeho všednímu dni říkají Gudríd. .." "Mám za to, že se mu dokonce podařilo přesvědčit sám sebe, že by mu pomohlo najít v životě rovnováhu a přestat s pitím, kdyby postavil svůj vlastní dům a spálil ten starý.,.. A shořelo to celý ? Hm, hořelo to krásně. Vzpomínky totiž dobře hoří..."... celý text

Agnes 2013, Hannah Kent

Musím dát za 5*..kolem Agnes jsem delší dobu chodila, než se mi povedlo ke knížce dostat...a dostala jsem, co jsem čekala. Prostředí Islandu jsem si oblíbila již v knížkách A. Indridasona a spíše to drsné a hořké jsem vystupňované našla i v Agnes... Ani si neumíme představit tak těžký život v poměrně bezútěšné krajině, jaký vedli Islanďané v 19 století..hlavně teda ti chudší... Dokonce mi to přišlo pomalu jako kastovnictví v Indii - jakmile se blbě narodíš (nemanželská dcera děvečky...navíc s nelibou pověstí..) moc šancí na lepší život nemáš.... Agnes je silná dívka - žena, která se nevzdává,, vstává a po ranách osudu jde dál. A sní o lásce a normálním rodinném životě.. ale ono to není tak snadné. Osudově se zamiluje do Natana Ketilssona, zvláštního lékaře/léčitele/bylinkáře, jinak také tak trochu manipulátora zejména se ženami, a jak to slušně říct ?? (veeeelmi přelétavého muže, resp muže mnoha žen naráz...) Situace graduje k tragédii...a Agnes se jako žena odsouzená k smrti, exemplární případ, ( o vyšeřování, skoumání důkazů a pohnutek se ani není potřba bavit...kdo má peníze, má moc..u žen ideální vlastnit mladost a krásu.....) dostává na farmu..kde se navzdory své pověsti zblíží s rodinou a mladým knězem a vypravuje jim svůj příběh.... člověk doufá v šťastný konec, ale tak nějak tuší, že na drsném Isladu pohádky dobře nekončí.... Příběh je psán podle skutečné události, autorka strávila na Islandu nějaký čas a přitom spoznala příběh Agnes, vyhledala fakta, a napsala úžasný román. My si ani neumíme představit život v drsné zimě, trávený v špeluňkách, více chatrčích z dřeva a mechu než domech (zejména u chudších lidí), jídlo - maso, loj, mléko, sušené tresky, prostě co drsná příroda pustila. A přeci lidi se rvali za svoje štěstí, nebo aspoň přežití... kolik žen umíralo př porodech, kolik dětí umíralo hlady. Mně se Agnes moc líbila a doporučuji :) možná více osloví ženy, ale - shrnula bych to jako krásný temný příběh z Islandu, který má co říct...... celý text

Divoký zelinář aneb Plané rostliny jako jídlo, koření i lék 2019, Radomír Němec

skvělá knížka, aby jste věděli, co ze zeleného, venku rostoucího, můžete beztrestně a s chutí zkonzumovat. Doplněno obrázky, a připojena i rostlina, u které hrozí záměna. Rozděleno podle ročních období. Dále knížka obsahuje návody na zpracování rostlin , od sušení, výroby tinktur, olejů a podobně až po recepty na kuchyňskou úpravu , omáčky, polévky, hlavní jídla.. K opakovanému čtení a nahlížení. Super ! doporučuji všemi 10.... celý text

Letní světlo, a pak přijde noc 2022, Jón Kalman Stefánsson

Než na to zapomenu, musím pochválit grafické zpracování a design knížky ! Jen ty písmenka mohly být větší... jo a připravte se na věty přes několik řádků :D Stéfanssona jsem měla poznačeného v seznamu autorů, které bych si ráda přečetla, takže úlovek v knihovně potěšil. Před mým zrakem se začly odvíjet příběhy a vlastně běžné životy jedné komunity. Taková "obyčejná" osada, kolem další stavení...a lidi se potkávají a vznikají příběhy. Někdy dramatické, někdy tragické, jak už to jen život umí. Vztahy, sex, nevěra, touha po blízkosti. Strach a nadpřirozeno ? ve Skladu. Restaurace Tekla. Víno, psy, běžecké boty. Vše uchopeno poeticky a přitom reálně, že občas sednete na zadek a koukáte s otevřenou pusou. Nevšední čtenářský zážitek. Co si budu pamatovat ? Thuríd a Bernarda, protože byli na konci. Kjartana a Davida ve skladišti, protože momentálně mi tma taky nedělá dobře. No a střílející Ásdís.... Vrhám se na další. "Je pěkné probudit se tady ve vesnici časně zrána. Ti, co bydlí nejblíž mře, mají věčně rozpohybovanou hladinu v oknně pokoje, mohou se postavit se šálkem kávy na verandu, třeba i bosí, a naslouchat trošku skřípavému štěbetání kajek, krákavým podotknutím racků, šedojasná deska mraků se za bezvětří ani nepohne, moře sotva zašplouchá, jen malé vlky na chvíli zatopí kameny, ale ty zase vykouknou, aby se mohly nadechnout. Je zbytečné na něco myslet, člověk prostě je, poslouchá, hledí vstříc světu, tichému jitru, světové velmoci se v takových chvílích mění v prach. "... celý text

Běžkyně 2018, Peter May

"Hrdě držel v ruce zlatou medaili na modré stuze pověšené kolem krku. Na jedné straně vedle něj stál postarší muž s řídkými šedivými vlasy a na druhé ještě menší žena s kulatým obličejem a hlubokými vráskami kolem očí, naplněných radostí. Oba se usmívali na pokyn fotografa. ...Li si opět prohlédl mámu a tátu a všiml si, jak hrdě se usmívají. Na okamžik se vcítil do jejich bolesti. Lidé, které zde patologové porcují na kusy, nežijí ani neumírají v izolaci. Mají matky, otce, manželky, děti...." Další Mayovka z knihovny. A po předchozím Hadohlavci, který mě až tak ještě jim holí hlavy (uhodla jsem, milý Watsone !!!), okolnosti a forma dopingu připoměly předchozí díl... do toho Margaret a Li Jen řeší svatbu... setkání rodin bylo docela fajn. Oželela bych popisku sexu těch dvou, přišlo mi to takové násilné...i ty těhu vsuvky byly takové..jako by je psal chlap s pocitem, že by tam asi měly být...půlku knihy totiž Margaret břichu navzdory se chová, jak by ani těhotná nebyla, nebo na to zapoměla... Samozřejmě nesmí chybět pasáž, kdy někdo ohrozí naše dva hrdiny - Li Jena dokonce dvakrát, na konci pokus nás vyděsit ohledně Margaret a dítěte, ale jak už to bývá, vše dobře dopadne a jdeme dál. Líto mi bylo Taj Li-li, to už autor nemusel, posleední dobu kosí ve velkém, škoda. Hvězda dolů za šablónovitost, pak takové záseky jako konec (kde se tam vzal Wu ?) ale celkově jsem se velmi dobře bavila.... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

od Ruty Sepetys jsem četla Mlčící fontány ( a mám je dokonce doma) a měla jsem ji poznačenou jako autorku, od které si ráda přečtu další. V knihovně pod ruku přišly šedé tóny.. No a to jsem si zas dala.. mám teď takové citlivější období a kniha jede v celkem těžkém tématu. Ruta píše úsporným stylem - jednotlivé "kapitoly" mají většinou dvě A5 strany.. a to bohatě stačí. Celý příběh nám podává docela stručně, nicméně stačí jako podklad pto ty detaily ve fantazii. Najednou nás ženou spolu s Linou a její rodinou do dobytčáku. A kam dál ? je jasné, jak asi dopadne Ona a její miminko..a i když je to strašné, je mi to celkem jedno, držím pěsti hlavně Lině. Představuji si ten děs, tu nejistotu. Obdivuji statečnost její maminky Jeleny. Místa, kde i v té mizérii existuje kousek lidskosti. Kde pořád zlstává nadějě a chuť přežít. Přiznám se, některé pasáže jsem obrečela (třeba ty chvíle neskutečné hrůzy, kdy Jonas málem umírá na těžký skorbut - sama jsem matka a představa mi drásala srdce..a pak samotná Jelena a její konec..). Co bych vytkla a za co nemůžu dát plný počet, je konec..useklý...opouštíme naše hrdiny zhruba po 2 letech mizérie, aby jsme se pak v jakési vsuvce dozvěděli, že Lina s bratrem se po 12 (!!!) letech vystěhovaní celkem ze Sibiře šťastně vrátili. A že šťastného ? nebo minimálně společného konce došel i příběh Liny a Andriuse.. Tohle byl moc velký skok. Zajímalo by mne, kdo je nakonec zachránil, jak se z gulagu dostali, co se těch 10 dalších let dělo. Hlavně proto, jak otřesné podmínky v táboře panovaly, popis věčné zimy, naprosto nedostatečného jídla, ošacení, vitamínů...když na Sibiři sněží (!!!) do vaší neizolované a děravé chatrče, vy nemáte co na sebe a přežijete to 12 zim ??? nebo se podmínky změnily po inspekci doktora S. ?? Dobrá postava byla ještě Janina a její mrtvá panenka Liala...(za to taky body navíc) Každopádně za ty emoce a celkem věrohodné vykreslení postav, děje, na tak malém prostoru a za to, jak mě Ruta vyždímala (a přitom nedorazila), dávám velmi dobré a kousek navíc. (možná jak píše evaho73 je to spíše pocitové hodnocení než kvalitové :))... celý text

Dech tmy 2014, Nicolai Lilin

protože jsem měkouš a obávala jsem se drasťáren (aka válečných zážitků), skočila jsem rovnou do třetího dílu. Opětovně velmi dobré čtení a hodně jsem váhala, jestli 4* nebo i kousek víc. Níkolaj je však dobrý vypravěč a hlavně pasáže z tajgy byly milou změnou proti válčení ve městě. Nikolaj působí trochu všeználkovsky, a zároveň má na to klučina nárok, navíc se zdá, že opravdu ví, o čem mluví. To se týká i tajgy, jak se dozvídáme během jeho cesty transsibiřskou magistrálou za dědečkem. Ve vlaku rozmlouvá s mladým geologem a nejvíc mě pak potěšil dopis od geologa na konci knížky - chcete-li vědět proč, čtěte :)) Z tajgy pak skáčeme opět do reality a z nedostatku jiných nabídek zaměstnání končí Nikolaj v soukromé "ochrance", kde se v něm opět budí zvíře, sibiřská výchova je však zarytá hluboko (až dojemná epizoda se stařenkou). Dokonce potkává lásku, a teď co myslíte - má klučina jako Nikolaj nárok na šťastný konec ? a co je v jeho případě šťastný konec ? Drsné, přímočaré čtení s nádechem sibiřské výchovy. Tentokrát členěno do kapitol, kde každá má malý úvod, obsahující anekdoty, poezii i odborné vsuvky - balada. Doporučuji ! měj se dobře, Kolymo ! "I přes lehkou a průzračnou normálnost té chvíle jsem si byl jistý, že vidím dědu Nikolaje naposled. Objal jsem ho a dlouho jsem ho k sobě tiskl. Nikdy jsem to nedělal, ale i on mě pořádně objal, potom mě pohladil po tváři a s úsměvem řekl : "na tomhle světě není nic věčný, a to je na něm to nejlepší, protože za naší pamětí, za rozumem, za koncem začíná nesmírná spousta dalších příběhů." Kráčel jsem tajgou a jeho slova mi v hlavě kroužila jako modlitba. Kolem mě byla velkolepá krajina, tlumené barvy, kůra stromů, která už po rvních mrazech začínala skřípat Lidi si chytali suché dříví na dlouhé zimní měsíce, veverky si nosily zásoby do pelechů, medvědi trávili poslední dny před zimním spánkem lovem tučných ryb, jeleni obcházeli skály a větřili, kde je sůl. Sobi využili noční mráz, který proměnil bažiny v pevnou půdu, a sbírali poslední bobule. Podzim v tajze skončil a já cítil, že skončilo i jedno období mého života, bylo uzavřené, za mnou, bez možnosti návratu. Když jsem vyšel z lesa, byl ze mne jiný člověk, už jsem nechtěl žádné vzpomínky, žádné vysvětlování. Cítil jsem, že konec je za mnou, a čekal jsem, až začne ta nesmírná spousta dalších příběhů."... celý text