haki34 přečtené 2015

Nová Sedlica 2021, Pavel Vavroušek

Taký malý komorný koncert. Život v najvýchodnejšej dedine Slovenska. V Novej Sedlici som kedysi dávno bola v rámci výletu na hraničný Kremenec, pod ktorým sa dedinka rozkladá. A neďaleko odtiaľ mám po otcovi svoje korene aj ja, takže mi pripomenula moju rodinu...Život tvrdý, svojský, a predsa má v sebe ukryté čaro. Zachytil udalosti radostné ako svatba, ale i smutné - poslednú cestu pani Zákopčanovej. Venoval sa deťom, dospelým i zveratám. Niektoré - zabíjačka či utratenie starého koníka môžu pôsobiť surovo...ale taký je život bez príkras. V miestach, kde ľudia drú na políčkach spolu so zvieracími druhmi. Ďakujem autorovi za tento počin. Čestné miesto v knižnici je jasné...... celý text

Hvězdy 2018, Jan Saudek

parádní počin pana Saudka a sportovců...snad jen, že ani to malinko textu nebyla potřeba...důležitý mi přišel jediný z asi 10 komentářů - u juniorského mistra světa ve střelbě na běžící terč - Tomáše Caknakise, co se fotek týká, některé úplně famózní, na některých jsou "modelové" trochu zaraženi a možná i v křeči. Nejvíc se mi líbila fotka Davida Kosteleckého mezi holuby a pak velmi překvapila Štěpánka Hilgertová - éterická víla a prvorepubliková dáma. Té to na fotkách slušelo snad nejvíc. Samozřejmě nemůžu opomenout paní Zátopkovou - jako součást trojice, která se dostala i na obálku. Nejpestřejší květ mezi černobílou a sépiovou paletou fotek, jako pocta paní Daně. Bavila mě i stylizace - mafiáni, letušky a pilot, vojenští letci i pozemní síly. doplňky jako motorová pila, děsivé panenky, kytky, a samozřejmě sportovní náčiní. EsterLedecká se švihadlem a široký úsměv Evy Samkové, který mi vždy dokáže rozjasnit den. Vtípkem je snímek sportovního lezce Tomáše Mrázka. Došlo i na romantiku na náplavce či na letní louce. A někteří se nebáli ukázat děti či celé rodiny. Jediná výtka k fotce , či spíše provedení a finálnímu tisku fotky Nikoly Mazurové aka Dámy s hranostajem (či liškou ?) - nevím, jestli jde o chybu tisku, ale dvoustrana byla poměrně tmavá, detaily tváře a fotky zanikaly a spodní okraj stránky byl začerněn, jako když vám špatně tiskne tiskárna. Pokud to bylo úmyslem budiž, ale v této černi okraje zanikl popisek, Nikolino jméno jsem musela luštit, rovněž popisek k předchozí stránce - fotce Davida Kosteleckého. (str. 136-138) Svérázná poetika Jana Saudka. Kdo má mistra rád, neprohloupí. Kromě uměleckého zážitku jsem taky spoznala i další sportovce z oborů, které až tak nesleduji a v mainstreamu nedostávají tolik prostoru jako třeba atleti.... celý text

Příběh slasti 2013, Pavel Šrut

asi už vše řekl ZÓNA...já jen tiše souhlasím. A těším se na opakované čtení. Kolik je toho v básních Pavla Šruta ukryto ! Ti dva Co je k sobě poutá ? Právě že jen pouta pasti slasti tenata Nevědí to Ten a Ta A Bůh ? píše errata a ještě jedna, kterou musím..protože mi silně připoměla mě. A mé propsané mládí, starostlivě ukryté vzpomínky v několika sešitech... Venuše, 5. Po létech Není nic odpornějšího než letmý polibek na rozlučenou odhozený v posledním dešti na poslední stanici posledního autobusu v posledním městě poslední láskou Není nic hloupějšího než o tom napsat báseň (uvědomil jsem si po létech)... celý text

Balerína 2008, Gabriel Barylli

takové...cože to vlastně chtělo být ? detektivka, nebo psychologický román ? autor zřejmě i schválně zvolil trochu podivné hlavní hrdiny, aby nás zmátl..a nebo, který umělec je vlastně normální ? Styl psaní - sáhodlouhé přemýšlení...nastavování vět. Pohledy a myšlenky inspektora. Jeho odhadování lidí i podle vůně...Radostné snídaně s kolegou. Spousta nenávisti, odříkání, závisti a sexu. Jako prostředku moci, jako zdroje traumat. A pak se divte, že poteče krev...co ale nemůžu překladu a korekci odpustit, jsou rány do srdce na PRAVÉ straně hrudníku..jako fakt ??? knížka se četla dobře - obsahově, ale font, a hlavně velikost písmen-- takové blechy jsem teda už dluho neviděla, natož nečetla. Není však vysloveně špatná. Kdo chce zkusit něco jiného než klasiku, pojďte do opery... "to Karolině ušetřilo část bolesti. Kdyby čepel narazila na žebro, byla by se mohla zlomit. Mohla se roztříštit. Rozlomené žebro by se mohlo zarýt do plíce. Takové zranění by bylo velké. Smrtelný zápas by se dlouho protahoval. Takhle to ale šlo rychle. Překvapivě rychle. KOmisař uchopil jednu Karolininu ruku a prohlédl si její nehty. Byly světle růžově namalované. Nedolámané. Ne natržené. Žádná kůže. Žádná krev. Nebylo vidět žádný vlas. Nebránila se. Někdo, kdo ji znal, ji vzal život. Překvapivě. Jako blesk z čistého nebe. Náhle. Vítr se zvedá. Černé hory mraků stoupají prudce vzhůru. Větve se v prudké bouři ohýbají. Lámou se a zmítají. Listy se trhají a jsou odnášeny větrem. spouští se krupobití. A přitom ještě svítí slunce.." Asi tak.... celý text

Zbavte se úzkosti - Vše co potřebujete, abyste se vypořádali s úzkostí 2018, Chloe Brotheridge

ani nevím, co mě motivovalo knihu koupit - asi jsem byla zvědavá na nějaké dobré tipy pro sebe a nejen pro sebe...četla se dobře. Velká písmenka, hrubý papír, některé věci opakovány dookola, nechyběla taková ta omáčka v angloamerickém stylu zlatíčko sem, zlatíčko tam. Jistě by šlo knihu zkrátit ;) Nic to ale nemění na tom, že celkově je to fajn knížka a jistě může někomu dobrými radami nepolíbenému pomoct. A možná i tomu políbenému - opakování matkou moudrosti - není na škodu si připomenout naši jedinečnost, hodnotu, nutnost sebepéče, odpočinku. Netlačit na sebe a mít se rád. Zredukovat sociální sítě. Omezit prokrastinaci ;) Dobré tipy na břišní zklidňující dýchání, relaxace i meditace. Sport v příjemné formě. Autorka sice preferuje jógu, ale taiči, čchi-kung a podobně můžou posloužit rovnako dobře. Rovněž zabředne i do denního režimu, afirmací, stravování. Jak píše bagel - nic převratného, ale pěkně přehledně po lopatě sepsané. Doporučuji. P.S. ještě mě s odstupem napadá jedna věc - -kniha byla psaná pro ženu..všechny rozmluvy, pobídky, nápady..proč ? i chlapi přeci trpí úzkostmi ;)... celý text

Barbora Špotáková: Zlatá královna 2017, Richard Kozohorský

adorace Báry..no, asi se to dá čekat, když je to životopis, ale já bych očekávala více nestranný styl. A jak píše motokatty i více těch informací. Některé věty se stále opakovaly dokola. Místy se autor snažil o vzletnost a poetičnost, což mi tam taky nesedělo, hlavně při tom, jak neustále zdůrazňoval, že Bára je punkerka. Fakt ? to, že mám ráda punk, ještě ze mně punkera nedělá...a 3 sesry jsou přeci jen už někde trochu jinde než ve svých punkových začátcích.. Nechci Báře ubírat nic z jejich úspěchů a pravděpodobně to bude i milá holka, ale životopis/knížku o sobě by si zasloužila lepší. I podání soupeřek - zlé mrchy, a na konci najednou i kamarádky... Také překlepy - ortoped Horel - Holer...opakovaně.. a celkově, když už jsme u těch zranění - vyzdvihnout do nebes někoho, kdo nehledí na bolest a závodí se zlomenou nohou - opravdu je to příklad hodný následování ? co takhle zamyslet se, k čemu vlastně je ten vrcholový sport a kam vede ? nestranným okem - vždyť je to neustálý boj s egem, nálady a emoce lítají nahoru a dolů...pro pár let slávy, možná vítězství...a možná do toho dotyčný vrazí vše zmíněné a dorazí se už na lokální úrovni. Sport už dávno není sportem pro radost a zlepšení zdraví či kondice, ale pro výkony, které odvádí dobře namazané stroje...Ale to je jen můj názor..... celý text

Manžela jsem nezabila 2016, Liou Čen-jün

koupená ve slevě tuším v Dobrovském. Asijskou literaturu mám obecně ráda a tato satira mi umožnila nahlédnout zas do jiného soudka ....ze začátku jsem uvažovala, jestli mě vůbec bude bavit..navzdory přehršli jmen a postav a mé evropské neorientaci se v čínském systému byrokracie a soudnictví jsem si příběh užila. A bavila jsem se. I když místy mi Lotos bylo docela líto - takhle promarnit 20let..Dokonce se více nedozvíme ani o její rodině, obzvláště dceři, ani o tom, jak to dopadlo s Hlavounem..-- ale tím, že autorova hlavní myšlenka byla ukrytá jinde, není to vlastně ani podstatné. Třeba si můžeme spoustu věcí domyslet - konec je také otevřený.... Ano, knížka není pro každého. Ale pokud se odhodláte, myslím že to může být fajn změna. A jak více čtenářů předemnou rovněž oceňuji doslov Zuzany Li, a děsí mě něco jako politika jednoho dítěte..která vlastně celou lavinu spustila...... celý text

Tajný vejár 2011, Lisa See

na knižku som bola veľmi zvedavá..až tak veľmi, že sa mi podarilo objednať si ju nezávisle na sebe v oboch jazykových mutáciách - česky i slovensky :D K slovenčine sa dostanem málokedy, tak som k prečítaniu zvolila knihu v rodnom jazyku. Zároveň som ale pre porovnanie prelistovala i to české, kde musím pochváliť grafickú úpravu. Drobné kresby maľovaného vejára, každý s iným motívom, v úvode kapitoly sa mi veľmi páčili a sedeli k téme. Aj poézia bola doslova prebásnená do rýmov...Možno skúsim aj viac textu a potom zvážim, ktoré pošlem ďalej... Sám príbeh bol síce miestami desivý - áno, čínske, pre nás tak nepochopiteľné tradície. AKo len môže niekto obdivovať dolámané kopyto ? a ešte ho to vzrušuje ?? to bola len perla na celej hromade...horší mi prišiel uzavretý svet, obmedzený na jednu izbu a službu...prežijete v lepšom prípade lámanie nohy a dostávate sa do ďalšieho levelu doživotného väzenia.....dobre, tradície - prečo to však bránilo ženám prejavovať dcéram viac citu ? chovať sa k vlastným deťom ako k onuciam...ba i horšie...a potom dcéra vypadne z drsného domova ku svokre, kde sa často dočká ďalšieho teroru (dobre ukázané na Snežnej Ruži i na rodine Tretieho syna v Ľaliinej novej domácnosti). Ako len táto výchova dokáže formovať srdcia a názory zas predviedla Ľalia...túžiaca po láske, hľadiaca iba sama na seba. Stačilo by trocha materinského tepla v dievčenských rokoch a aj vzťah s Ružou nemusel dopadnúť, ako dopadol. Veľmi zaujímavé aj boli obmedzené možnosti priateľstiev - len so sestrami v sesterstve, alebo iba jedna lao-tchung. Systém písania na vejáre sa mi zas naopak páčil veľmi - dochované vejáre musia byť umeleckým skvostom. Samotný dej knihy ale prebiehal tak nejak neosobne, nedokázala som sa do hlavných postáv viac vcítiť. Ani útek do hôr, kde trpeli mrazom a hladom som nedokázala prežiť s nimi...s odstupom som čítala a čakala, ako to dopadne a aký prínos pre dej bude mať. Neobľúbila som si ani jednu. Až koniec Snežnej Ruže ma dojal - i keď vlastne pointu sme sa dozvedeli hneď na začiatku knihy pri zmienke o nü-šu - znaky treba čítať veľmi pozorne a dávať do kontextu, pretože význam môže byť rôzny. A toto mi vlastne vadilo aj v priebehu čítania - autorka prezrádzala a naznačovala dej - väčšinou katastroficky - "a keby som nebola šla tam, nebolo by sa to stalo..." a čitateľka už iba čaká, čo za katastrofu zas Ľaliu či koho postretne... Nuž nahliadli sme do etáp života dievčat a žien v dvoch dedinách v určitej provincii..drobné odlišnosti iste boli, ale pravdpodobne to mali v Číne nastavené všade skoro tak isto..kniha skôr môže čitateľa navnadiť k ďalšiemu hľadaniu témy a zdrojov. Opäť mi chýba možnosť polhviezdy, ale pre chýbajúce nadšenie a vcítenie sa do príbehu a plochosť postáv sa kloním k nižšiemu hodnoteniu... Doporučujem komentár soukroma.... celý text

Valmez Forever 2020, Zdena Koláček

inspiraci autora Charlesem Bukowskim nemožno přehlédnout. A taky mi připoměl Jana Pelce a A bude hůř. Kdo má rád máničky, rock, rybízák a poblité vzpomínky na čas mládí a volnosti, holky, zábavy, pivo, cigára, muchlovačky v kině a v parku....neváhejte ;) U některých jsem se docela hodně posmála - třeba Kolotoče připoměli podobnou historku z našeho jarmarku, kdy my byli škodolibí přihlížející (scéna s Tomem na kolotoči..) víc nebudu prozrazovat, snad jen že pro děti fakt není k předčítání vhodná a doporučuji ! a ještě ukázka na závěr : "...deme do kuchyně hledat další chlast. Najdeme ale už jen pár lahváčů zašitých vzadu v ledničce, tak je všechny otevřeme a střídavě z nich pijeme, a než nás Kůň vymákne, stačíme rozmlátit žehlícím prknem lustr v obýváku, což je, ty vole, průser, protože Koňův fotr je násilnický magor a až se zítra vrátí domů, tak ho asi přizabije, protože bude muset taky vymalovat kuchyň, kde jsme na stěnách vytvořili magický oči (hořčice - kolečko okurky - hořčice - kolečko mrkve), který všechno sledujou a nic jim neujde." "Ta lítost, že dneska už bude brzo včera, se dostaví až zítra."... celý text

Pačinko 2019, Min Jin Lee

Po Pačinku jsem pokukovala delší dobu. Zranění stehenního svalu umožnilo přečíst prakticky na jeden zátah. Zajímavé téma, několik generací rodiny. Jak ale píše tereza1198, spousta zlých věcí, včetně války, se dotkne hlavních postav jen okrajově. Opět jsem měla pocit, jak ve vícero nedávno čtených knihách, že hrdinové mohli být lépe vymakané. Ale bylo jich hodně. Kombinace historie a románu nutí někde ubrat. Otravné bylo listování a hledání výrazů v slovníčku na konci knihy. Také některé tam uvedené nebyly, a lehce matoucí bylo i rozdělení na korejský ajaponský, protože naši hlavní hrdinové - Korejci, vesele míchali oba jazyky. Jak oznamenalo více čtenářů - trochu mě zarazily sexuální scény a fronty v parku...to jako fakt ? Co se týče pracovitých žen a obětování pro rodinu - napadá mě i jiný skvělý korejský román, který mě dostal před asi 2 lety - Modlitba za matku. Nápad s křesťanstvím - důležitou roli sehrál v krátkém časovém úseku kolem Isaaca Päka, následně bylo celkem upozaděno a nejvíc se projevilo ve jménech hlavních hrdinů...Pačinko bylo taky tak trochu vycucané z prstu. Navzdory výhradám se mi román četl velmi dobře. Asijskou literaturu mám ráda a vztahy medzi jednotlivými národy jsou pěkně vyhraněné, jak by možná našinec ani nečekal.... celý text

Yakari a velký orel 2002, Job (p)

Milý slepenec příběhu malého Yakariho, kde ústředním motivem je přátelství orla a snaha Yakariho zasloužit si jeho pero. Kresba táhne víc než text. I z dětské nostalgie za 4*... celý text

Tokeah aneb bílá růže 1964, Charles Sealsfield

pozůstatek podivného dědictví. Souhlasím s předchozím komentářem, že kniha je psaná velmi archaicky. To by až tak nevadilo. Ale jak jsem před chvílí u Taika psala o nedostatku citu, tu se zas autor doslova vyzuřil - postavy se neustále zmítají v nějakém citovém pohnutí. Rozervaní omdlévají...Bílá Růže vyrostla mezi indiány a přeci byla taková "marná". Všichni "bílí" hrdinové se taky chovali dost neuvěřitelně - stále se jen smáli, vtipkovali, nejlépe v ohrožení života. Kniha navíc končí stranou 140, a chybí předpokládám poslední stránka. Končí momentem, kdy El Sol odváží mrtvého Tokeaha k pohřbení na území Komančů, v půlce věty, přerušen čárkou...(mladý náčelník Komančů opakovaně označován za mladého Mexičana...) Četlo se nedobře, i styl byl takový nějaký kostrbatý. Pointou je boj indiánů za svá práva a území, "dobrotivost" bílého muže s ohnivou vodu a falešnými sliby, a zánik jedné civilizace. Jedna hvězda navíc za krásné ilustrace.... celý text

Kladivo Boží 2021, Eric Schumacher

dočteno. Vikingové mě celkem zajímají a tak jsem po Hákonovi sáhla.. Motivace autora, jak sám píše v doslovu, byla celkem jasná. Nechtěl mít za hrdinu dalšího svalovce drsoňě, který jen bojuje a vítězí. Tak zvolil Hákona Haraldssona, krále, který není pohanem. Věří v Bílého Krista a je poměrně dost citlivý. Na vikinga i na středověkého muže bych řekla .A tady byl možná kámen úrazu - těžko si vytvořit sympatie k někomu, kdo pořád trpí, trápí se, je nejistý, zvrací. O sevření útrob jsem četla nespočetně krát. Nevím, nešlo by ono slovo nahradit i jiným ? prostřídat v průběhu dějě ? Celkově postavy byly takové jakési nemastné neslané...Ethelstan mi od začátku rovněž neseděl, pořád jsem z něj neměla ten správný kladný pocit. Pořád jsem čekala nějaký podraz..ale nepřišel. Hákonovo obrácení na křesťana a pokřtění - tam jsem taky tak nějak postrádala uvěřitelnost změny, Hákon byl pro mne jako čtenáře v duchu stále pohanem. Ale možná to bylo tím, že Hákon byl v podstatě pohanem mezi angly a křesťanem u vikingů....a sám se zmítal v nejistotě, která cesta je správná. Autor neopoměl zmínit severskou krutost, nájezdy Erika Krvavé sekery, pohanské oběty živých tvorů včetně lidí...a Hákonovo zděšení tím vším. Což mu ale nebrání, aby nakonec byl slušným bojovníkem, navíc chytrým, takže jako nový král si lidi postupně získává. Obstojí ale jeho víra ? uvidí se v budoucnu...A co se vražd týče, morální blok má jen vůči jednomu - Erikovi... Romance s Aelfwyn snad nejlépe ukázala postavení otroků na severu a křesťanskou laskavost té doby ke svým bližním. Nečetlo se to vysloveně špatně. Ale kniha postrádala náboj, který by mě motivoval. Který by mi nedovolil jít už spát ;) bylo mi celkem jedno, co se s postavami i Hákonem stane. A motivace k dalším dílům je poslabší.... celý text

Taiko 2001, Eidži Jošikawa

Dočteno. A byla to bitva. Dlouhá, náročná. Přiznávám, Clavell se mi četl lépe. Taika se mi povedlo sehnat po doporučení zde na DK - a to byl první boj. Rozhodující fází ale bylo čtení. Jak pročítám komentáře ostatních, nebyla jsem sama. Mé pocity celkem vystihla Rihatama. Autor stvořil významný epos. DO detailů popsal jednotlivé boje, mocenské tahy, pletichy. Smysl pro čest se vine příběhem jako červená nit. Pro čest se bojuje, žije, umírá. A protože těch účastníků bylo tolik, ztrácela jsem se.. Poměrně rychle jsem zvolila vlastní strategii, fixovat asi 5 nejdůležitějších. A chyběla mi tam osobní rovina. Nejen u Hidejošiho, kde občas byla zvýrazněna láska a úcta k matce, ale už ne vztah k Nene. Nene byla dokonalou ženou v pozadí, která většinu času opečovávala Hidejošiho matku. A dle asi jednoho zmíněného náznaku žárlivosti můžeme usuzovat i na city k manželovi. Kterého ale moc často neviděla. Byl i to důvod, proč Hidejoši neměl potomka ? tady mě zaujalo, jak často v té době probíhaly různé adopce, pěstounství, v rámci zachování rodu.. Ano, japonský autor se držel japonského - city na veřejnost ne. Nebo ano - ale jen co se týče svého pána, velitele. (zmíněné koulející se slzy po tvářích) Ne rodiny. Oddanost, slepá důvěra, ve většině případů největší projev lásky byla seppuka. Bojovníci, vůdci, manželé , manželky...uf. Jak na běžícím pásu. Není jiné východisko, slavnostně se zabiju. Pro Evropany s naší tradicí něco nepředstavitelného... Náročná kniha, obsahově bohatá. Ale myslím, že v mém případě stačí přečíst jednou za život. Pro všechny, co je zajímá japonská historie, povinným čtením.... celý text

Dokud se budeš smát 2012, Hana Marie Körnerová (p)

celé hodnocení v rámci dvojknížky "Co neodvál ani čas"..ve zkratce jen, že po prvním díle zklamání...čtivé to ale bylo. Konkrétně viz "Co neodvál ani čas.."

Divoký západ: Průkopnická doba Ameriky 2015, Thomas Jeier

zajímavé, že napoprvé jsem knihu nedočetla a odložila..I když mám Divoký západ velmi ráda. Z fleku můžu podepsat komenty od tereza1198 a kjama. Ano i grafická úprava sehrála svoji roli - na stránce několik fontů písma, několik barev písma, důležité poznámky na okrajích - jednak popisky fotek, jednak krátké větičky doplňující děj, obsáhleji rozváděný v dané kapitole. Rušivé byly vsuvky v kapitolách - bez jakéhokoliv přerušení textu najednou šup dvojstrana barevně odlišená, s konkrétním příběhem či hlubším zabroušením k nějaké události, tématu. A pak šup zpět do původního textu, nejlépe do půlky věty...Občas zmiňované pravopisné chyby... Ano, celá historie se nedá obsáhnout v rozsahu knížky. Autorovi se tam toho povedlo dostat docela dost. Pravda většinou v základních bodech, sloužících k lepší všeobecné orientaci. Místy ale i to málo, co tam bylo, bylo trošku bezobsažné - vybaví se mi třeba pasáž o mormonech - dokola v několika větách to samé - pronásledování a putování. Přitom stačilo pár vět nahradit třeba bližším přiblížením této sekty, obraz by byl komplexnější. Naopak potěšily třeba i recepty na pravou kovbojskou kávu či fazole. Celkově jsem se dozvěděla i pár nových informací. A ukázal nám, jak to chodí na Západě dnes - ródeo, býci i koně. Péče o dobytek, honáctví. Autor tedy svoji úlohu splnil. Hlavně velký palec nahoru za fotky - jsou tahounem celé publikace. Doporučuji. A řadím na čestné místo do poličky s touto tematikou :).... celý text

Zlomený šíp 1994, Elliott Arnold

úžasná kniha. Přečteno ušima, takže s rozsáhlou audioknihou jsem strávila mnoho hezkého času, kdy mi Cochise a jeho Apači dělali společnost zejména v kuchyni a u domácích aktivit. Skvělý příběh, aktuální i dnes. Nutící k zamyšlení. Nedějě se vlastně tohleto pořád ? Nemyslí si někteří jedinci, skupiny a národy, že jsou něco víc a proto mají právo na naše krajiny, osudy, zdraví a životní rozhodnutí ? Genocida provedená se zákeřností a pečlivostí. Poté, co si Amerika pořešila část černého komplexu válkou Severu proti Jihu, vrhla se na indiány. A indiáni neměli šanci. Jejich snaha uchránit svoji zem pro následující generace i za cenu ústupků stejně nikam nevedla. A lidstvo se nepoučilo. Krásný přiběh přátelství Jeffordse a Cochise ukazuje, že záleží kus od kusu. I jednotlivec je schopen udělat mnoho. Velmi také oceňuji etnografické poznatky autora, které do příběhu zakomponoval, běžný apačský život, rituály (Bílá paní, svatba, návrat z boje, pohřby..). A i když Jeffordsovo manželství se Sonsehere (nebo jak se to píše - já jen foneticky slyšela) není prokázáno, klidně to tak mohlo být. Jen mě mrzí , že to dopadlo jak je zvykem - špatně. U smíšených dvojic snad není nikdy souzeno dojít happy endu. Největšího kontrastu mezi bělochy a indiány, rozdíl zejména v uvažování podle mě ukázal autor na postavě Terry. Postavil k sobě 2 naprosto nesrovnatelné ženy. Svět bílých a rudých. Vyberte si. Rozsáhlé, krásné a bolestné. A poučné. Bude ve mě rezonovat ještě dlouho. Doporučuji !... celý text

Žádné orchideje pro slečnu Blandishovou 1996, James Hadley Chase (p)

drsná...prečítané v rámci Slečne Blandishovej netreba orchidey / Radšej ostať chudobný / Ja sa budem smiať naposledy..celkom živo som mala dej pred očami. Dokonca mám pocit, že to je moja prvá knižka od autora, takže som sa zoznamovala s jeho štýlom. Mafiánska zápletka super, jeden gang, druhý gang, sem tam menší podvodníček. Podsvetie, jeho podhubie a väzby.. Desivý bol hlavne osud slečny Blandishovej...ani sa nedivím, že kniha dopadla, ako dopadla. Dnešní autori by sa (pretože čo si budeme hovoriť - dnes je propagovaná hlavne úchylnosť a krutosť) určite povenovali viac Slimovi a slečne. Ja som rada, že to autor napísal, ako napísal. Bolo to tak akurát. A desivé ticho na konci...poučenie, ako neposkytovať krízovú intervenciu ;) Výborná detektívka.... celý text

Kdo se směje naposled 2000, James Hadley Chase (p)

kniha prečítaná v rámci 3kombinácie (viď Slečne Blandishovej netreba orchidey / Radšej ostať chudobný / Ja sa budem smiať naposledy) a pretože autor používa istú šablónu, tak trochu som tušila, ako sa asi veci vyvinú,..a k mojej radosti som veľkú časť predvídala správne..majster kombinácie ma ale nenudil, takže pekné 4*... celý text

Slečne Blandishovej netreba orchidey / Radšej ostať chudobný / Ja sa budem smiať naposledy 1984, James Hadley Chase (p)

knihobudková...príjemné detektívne prekvapenie. Autor sa s tým vobec nepára. Likviduje postavy jednu za druhou. Slečne Blandishovej netreba orchidey je pomerne drsná poviedka/román s témou únosu a mafiánských vybavovačiek sa. A - bola pekne hustá. Myslím že ani o 40 rokov od vydania sa autor hanbiť nemusí a hravo strčí do rukávu dnešných pisálkov. Radšej ostať chudobný - ako urobiť capa záhradníkom. Alebo keď sa kombinuje a nedokombinuje, prípadne prekombinuje. A v podobnom duchu sa nesie i posledná - Ja sa budem smiať naposledy...veľa kombinácií, samovražda, vydieračky, skvelé plány...je vidieť šablónovitosť, ale funguje to. A po dlhej dobe potešila slovenčina. podrobnejšie u jednotlivých...akurát ku "Radšej ostať chudobný" som nenašla samostatné vydanie, takže tá je zmienená iba tu) Doporučujem !... celý text