haki34 přečtené 2015

Tři 2022, Valérie Perrin

teda..nenaplním nadšené řady. Ale postupně. Knihu jsem si koupila v rámci knižního festivalu a dobrých hodnocení na DK :) příběh 3 kamarádů, zpočátku se velmi pozvolna rozvíjející. Přiznávám, velmi rušivě na mě působily skoky v čase..nejčastějí 80.léta, pak rok 2017, 1994 a mezi tím spousta dalších, ne tak frekventovaných dat. Do půlky knihy jsem váhala, kde jen nasbírala ty procenta..ne že by mě nebavila, ale ani nezaujala natolik, abych ji nedala z ruky. Takové...podivné..kus detektivky ? (auto v jezeře)..románu ? generační zpověď ? Kdo je vlastně Virginie ? kolik traumat má Nina ? kolik různě traumatizovaných a narušených osob se tam vlastně vleze ? no..žádná oddechovka...ale takový spíše ponurý mix. A konec mě dostal nejvíc..jakože ždímat čtenáře a ždímat, a uvažovat, kolik toho ještě zvládne..respektive, co jsme do příběhu ještě nenacpali. Manipulace, týrání, šikana, rakovina, sexuální orientace/preference, rodinná traumata, vražda...no dobře, i přátelství... A navzdory všem chvalozpěvům mi hlavní hrdinové nedokázali přirůst k srdci. Nedokázali ožít, mluvit, myslet, cítit..zůstávají jen postavami na papíře. Plochými, neživými. Posílám dál, snad někomu udělá radost.... celý text

Vyvraždění rodiny Greenových 1947, S. S. Van Dine

knihobudková..původně jsem ji měla nachystanou jako audioknihu, ale knihobudka vyřešila...nečetla se špatně (jedno z prvních vydání, psáno lehce archaickým stylem), ale bylo to celé takové...strašně neosobní..členové rodiny postupně umírají jako mouchy, a s nikým to nehne..emoce ? ale kdeže..každý hledí jen sám na sebe, naprostý nezájem, necitlivost..vraha jsem si tipla správně, povedlo se mi odhalit i další utajené rodinné vztahy.. :) (což potěšilo, protože většinou se mi to nestává...)...podtrženo, sečteno - za ten reportérní styl a celkově za příběh, který jsem rodině Greenů nevěřila, dávám hezké 3* a kniha poputuje dál...... celý text

Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu 2012, Lars Svensson

není možné !!! já jsem dosud nehodnotila ptáčkařskou Bibli :) můj denní pomocník, přečten mnohokrát a mnohokrát ještě bude. Hledám v něm pravidelně, doprovází mě na výlety. Komplexní, přehledný. Snad jen, že někdy v reálu můžou být barevné odchýlky trochu odlišné od kreseb, takže ve finále pokud si nejste jistí, pomůže určovat z více zdrojů, porovnat ideálně foto. Nicméně nic lepšího a komplexnějšího takových rozměrů k dispozici není. Doporučuji všemi 10 !!!... celý text

Nemodlenec 1976, Karolina Světlá (p)

knihobudka ? nebo nález z půdy u kamarádky...četla se mi docela těžce. Nečtivá, spousta omáčky. A spousta zloby a zášti v rodech... Jediné, co zaujalo, bylo jméno Dalena...Magdalena... Proč měl každý touhu ublížit ? touha po moci, následně zlo...a roste, a bují...a rody podle toho trpí..vymírají...pocestuje dál.... celý text

Ztracená 1904, Václav Kosmák

docela zajímavý příběh...Ze začátku knihy jsem ani netušila, o co vlastně půjde..příběh mladé vdovy se spoustou dětí a vychcánka Schmieda ....a najednou Ztracenka...v dnešní době mobilů a nekončícího dohledu opravdu těžko představitelné..i když děti mizí pořád...2 holčičky vyrazí podívat se na procesí poutníků (což si dnes taky neumíme představit, že by dnešní děti něco takového zaujalo...) a jak už to bývá, nejdou zpět domů, ale kousek dál, a dál...a dopadne to ztracením...kdy jedno dítě se domů dostává poměrně rychle šťastnou náhodou, zato druhá v podstatě najednou získává nový život. Najde se ? vrátí se ? co s rodinou udělá takový příběh ? Hezké poohlédnutí 100let zpět...na Brněnsko. K zamyšlení. Pošlu dál.... celý text

Dobrodružný život milovníka starých tisků 1979, Dorothy L. Sayers

knihobudková..poctivých 3,5*..některé useklé, konce stylem mohlo by to být takto..a bylo ?? některé dokonce nudily...Lord Petr fajn...autorčin styl mi sedl už trochu méně. Zajímavý doslov s jejím životním příběhm...to se pak nedivíte těm povídkám, že jsou, jaké jsou...po přečtení manželem posunu do knihobudky na našem oddělení.... celý text

Záhady v Alleghe 1967, Sergio Saviane

knihobudková...s cílem posunout po přečtení dál...jedno italské městečko, série vražd, dá se říct. Psáno velmi krkolomně. Nečtivě. A nebo je to překladem ??? Každopádně Sergio Saviane pátral, ptal se, a nejen on..a tak díky dvěma policistům odhalená rodina...která měla vše na svědomí. Docela husté...dnešní krimi se můžou zahrabat...nedávo jsme byli v divadle na Sweeney Toddovi...a ruka v řeznictví..mi ho docela připoměla ;)... celý text

Věrnost 1978, Františka Pecháčková

v podstatě můžu podespat Cori a Ivaksu..nalezena v knihobudce. A s chutí jsem si početla. Poezie, romantika, nostalgie...Františka Pecháčková vás na ty kopanice fakt dostane. Fakt tam funíte do kopce, otíráte pot z čela. Voní země, maliník odře nohy, šumí listí. Život těžký a přitom tak krásný. Láska kvete všude.. I na chudých chaloupkách. Děti se rodí, umírají, podobně dospělí...někdy je potřeba na poslední cestou přebrodit závěje...a někdy jsou ty závějě mezi lidmi. Krásný příběh o naplněné/nenaplněné lásce. Poslušnosti. Víře. Přírodě. I jsem tu slzu utřela...doporučuji :)... celý text

Chodící pohroma 2015, Caleb Krisp

nééé, co je ta Ivy vlastně za blbku ?? teda..už od začátku mě neskutečně vytáčela její prostoduchost, která k ní vlastně vůbec neseděla. Nechá se tahat za fusekli, dobrovolně leze do pastí a pastiček...zázrakem uniká ze všech podivných situací. Jelikož jsem začínala druhým dílem, konečně jsem si ujasnila kdo je kdo, zjistila, kam a za jakých okolností zmizela nesprávná holka po použití Hodinového diamantu. A slečny Frostová a Alwaysová - téma samy pro sebe... Čte se rychle, taková jednohubka. ¨ Za množství bizáru, až karikaturizaci Ivy, za tak neksutečně otřeštěný děj, až to může jednoho odradit, dávám jen 3*, sérii ale určitě dočtu, protože chci vědět, jak to vlastně všechno dopadne...:) p.s. čte i 13letá dcera, nevím , jak ohodnotí, ale bavilo ji to, a chtěla to přečíst celé..takže asi to nebude až takový "velký, špatný"... celý text

Paťiv: Ještě víme, co je úcta. Vyprávění, úvahy, pohádky 2013, Andrej Giňa

asi není velmi co dodat - výstižně popsal bob0985 :) snad jen, že já knihu nedostala, ale zaopatřila jsem si ji sama ...doporučuji ! a plánuji číst opětovně, a zkusit i originál..... celý text

Serafina a rozštěpené srdce 2018, Robert Beatty

tak a jsme u konce..minimálně zatím...a tolik věcí mi chybí !!! s kým má Serafinina matka koťata ? koho si Serafina zvolí ? Waysu ? Braedena ? nebo přijde někdo jiný ??? a jak to vše bude pokračovat dál ?? popořádku...třetí díl pádí závratným tempem...hned na začátku se Serafina aka Uma Thurman vyhrabe z hrobu..ale ejhle, jaksi není tak úplně v pořádku...tak trochu duchařina, trochu jiný level než předchozí dvě knížky... s pomocí obrácené čarodějky se jí nakonec povede se dostat do pořádku. A svět kolem pádí, bouře zuří...zvládne to Serafina s kamarády ?? zvládne...jen si myslím, že to zlo přeci jen nezničili úplně. Chybí mi i spousta jiných odpovědí, nejen ty na úvodní otázky...a bude mi chybět i Serafina... Má to své mouchy, to ano, ale taky se mi celá série moc líbila ! doporučuji !! (a ráda bych si ještě nějakou Serafinu přečetla :))... celý text

Serafína a starcova palica 2016, Robert Beatty

Serafina je zpět ! a už víme, co je zač...objevují se nové nástrahy, plášť byl jen slabý odvar..teď je tady hlavní padouch...opět napínavé, opět dobré !!! akorát - fakt si myslela, že když hůl bude někam odnesena, bude to konec ??? Dcera čte, zatím spokojená...a na rozdíl ode mne, kniha jí vůbec nepřijde strašidelná , maximálně naínavá :D... celý text

Serafina a černý plášť 2016, Robert Beatty

pro dceru, tak jsem si přečetla taky :) a musím říct, že se už teď těším na druhý díl..poutavá směska hororu, dobrodružna, přátelství..v podstatě můžu doporučit komentář Naias.... Od začátku tušíme, že Serafina nebude jen tak obyčejná holčička..vzdyť ktérá holčička má jantarové oči (mrk , mrk), vlasy, které již popisem (zlatohnědé, nestejné barvy) evokují srst (mrk, mrk) a která je tak nebojácná, že žije hlavně v noci, nebojí se vlézt do sklepa a ni do jiných opuštěných dír ??? Jen celou dobu přemýšlím, cože bude Serafína za faunu... ale postupně. Protože má pro strach uděláno, nebojí se pustit do boje .. s čím vlastně ? je to člověk ? nebo duch ? nebo co vlastně ? strašidelná atmosféra parádní... a stupňuje se. Kromě sklepa přibyde temný noční les, kde místo zvuků vládne ticho, pak zas opuštěný tajemný hřbitov se sochou anděla... Nooo, až jsem si říkala, že budu mít špatné sny i já :) hledáme padoucha..meganetvora...a autor nás zpočátku láká na boční cestičky, podsouvá možné podezřelé...ale Serafina i s novým kamarádem Braedenem má jasno... a pak už jsem jen nedýchala, a čekala, jak se vyvrbí ten šťastný konec..protože bez něj by to nebylo ono, že jo ?? shrnu : dobře jsem se bavila, knížku jsem si maximálně užila, odpouštím i drobné nesrovnalosti, nelogičnosti, rychlé skoky v ději (třeba ztracená Serafina, která ani neví, kde vlastně v tom lese je, má pocit, že je velmi daleko a najednou ji najde její tatínek... nebo Serafina a její původ - 12let mlčení a teď šup - řekneme si to jako nic...) a jak jsem zmínila v úvodu - těším se na další !... celý text

Sedmikráska 1972, Eduard Petiška

knihobudková...podobnou už máme doma od Richarda Bambergera (slovensky), tak jsem byla zvědavá...a mile překvapena. Hezké pohádky, kde se vyskytují princezny, chytří Honzové, zvířátka, nějaké ty čarodejnice, vojáci...no prostě, jak má být ve správných pohádkách. Jsou tak ty známé jako Jeníček a Mařenka, či Locika (alias Šalatienka v slovenskej verzii), soužití partičky zvířátek, která vyhnala zlé loupežníky z domečku, zlobivý skřítek a princezná zlato přadoucí...no a nejvíc potěšilo soužití datla, klobásy a myši :D Kdo toto vymyslel :D Já doporučuji !... celý text

Žij tam, kde jsou písně 2019, Oksana Marafioti

asi jsem od knížky čekala trochu něco jiného...čteno v rámci "romského" období... s kulturou Romů, jako takových, jsme se vůbec neseznámili...nahlédli jsem trochu pod pokličku bohémského folklorního souboru, kde část byla ruská, Oksanina maminka dokonce Arménka, takže přinesla něco svého. O tradiční výchově snad ani nemůže být řeč - jediné, co bylo tradiční, byly asi ty rodinné vazby... Nějaké ty zmínky o divokém soužití rodičů, které končí v Americe, kam se přestěhovali původně jako rodina. Co Oksana ? normální holka...chodí do školy, pak jen tak mimochodem se dozvíme, že hraje na klavír/piano, asi i dobře... do toho zmínky o otcově podnikání s čtením budoucnosti a experimenty místy i s exorcismem, podobným aktivitám se věnuje jeho přítelkyně Olga... Oksana to odsuzuje, ale zároveň jsou její, takže drží hubu a krok. Vše zmíněno velice popisným stylem, že po každé kapitole jsem si kladla otáku : a co bude dál ? co tím vlastně chtěla říct ? tohle je vše ? To, že Oksana dobyla Ameriku úplně není pravda...spíš bych to nazvala, že dokázala přežít a adaptovat se. Sama se celkem dobrovolně zmítala v křeči, být američankou v.s. uchovat si své kořeny... nelíbí se jí, jak funguje Olga a otec, dokonce i matčino pití, a co udělá sama ? nejvíc na sebe je snad hrdá, kdy se impulzivně porve s jednou známou (protože kamarádkou ta holčina asi nazvat nešla...). Ve vztahu s Olgou jsem taky očekávala spoˇcosi - ne..jen remcání, že Olga je hrozná a to bylo celé... Za mě - takové nemastné neslané...spíše zklamání... chybí cokoliv hlubšího. Fotky potěšily, ale bylo jich málo. A co se týče rozšíření slovníku - hojně bylo nadávek... a to je asi vše. A vlastně - Oksano, možná ti křivdím - poděkování v závěru knihy - všemu tomu ansámblu kolem psaní a vydání knížky - to jsi zvládla po americku - na jedničku....... celý text

Slunce zapadá už ráno. Sborník současné ženské romské prózy 2014, Irena Eliášová

skvělé, skvělé, skvělé...Irena Eliášová se po "Oheň přestal plápolat" předvedla v mnohem lepším světle. Její "Slunce zapadá už ráno" byla silná, hluboká a skvělá povídka, psaná také i v romské verzi (kdo umí, nebo se učí, může potrénovat)...podobně mě hodně oslovila próza od Evy Danišové...a jako třetí se umístila povídka Jany Hejkrlíkové... Kratší, dvojjazyčné dílko Ivety Kokyové mi přišlo trošku slabší , zejména proto prvním dvěma. Co měly povídky společného ? zejména tu bolest. To čekání na lásku. Po přečtení mám pocit, že snad všechny romské ženy a děti si projdou násilím , již v primárních rodinách..a pak to pokračuje dál, chlapci vyrostou v muže, tlučoucí děti a ženy, holky jsou jen ty otloukané..kde jen je ta nadějě na změnu ? traumatizace z rodin, traumatizace původu. A přeci je tam něco divokého, nespoutaného, soudržného. Skvělá, doporučuji k přečtení. Více takových ! a holky, držím pěsti ;)... celý text

Nejkrásnější pověsti Severní Moravy a Slezska: Příběhy z Ostravska a Karvinska 2008, Taťána Polášková

kamarádka chtěla posunout dál...tak posunula :) a než se rozodnu, co dál, zda knihobudka či náš malý knižní koutek v práci, přečetla jsem. Nenáročné čtení, v kratičkých pověstích přibližuje další kus Moravskoslezského kraje.. ze Šenova dvě ověřené a známé - Bílá ruka a Meluzína... často se v jednotlivých místech regionu opakuje vodnická a havířská tématika , a ta je všude v principu stejná - ať už v jiných částech republiky, či v pověstech na Slovensku (banícke slovenské povesti sú v podstate rovnaké..) Zbojícka tématika - či Ondráš, či Jánošík - taky nastejno... ukázat svůj um, bohatým brát, chudým dát..ovšem, není chudý jako chudý - těm oprsklým a drzým raděj naložit něčeho poučného. No a pak samozřejmě několik historek z dob švédských válek. A oblíbené poklady...pozor, Velikonoce se blíží ! třeba na Velký pátek někdo nějaký ten poklad zahlédne ;) Kdo má rád pověsti a chce se trošku více poohlédnout po vyprávěních z Ostravska a Karvinska, doporučuji.... celý text

Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou 2020, Elena Lacková

další přečtená v rámci "romského období". A byla to balada ! v podstatě můžu podepsat komentář sika444. Jednak výborně napsaná, jednak se povedlo i velmi nenásilně do ní vpašovat spoustu romského moudra (přísloví a pořekadla), slov a v podstatě může sloužit i jako taková konverzační příručka..to vše tvoří podmaz barvitého životního příběhu Ilony - Eleny Lackové... Velmi zajímavá, chytrá a silná žena. Ve které se pere nová Elena, zapojující se do světa gádžů, žena s titulem, funkcí, a zároveň je to manželka a matka, od které se ošekává, že bude stát u plotny, vařit halušky na 100 způsobů. elegantí žena, která je ale schopna bydlet na několiak metrech čtverečních s dalšími příbuznými. Nehrožená bojovnice za práva romů, kterou bije vlastní manžel. A ona to vše v rámci tradicí a kultury akceptuje. I její cesta životem byla nelehká. Válka, Němci, Rusi, hlad, bída...sama poznala nouzi, o to víc se snažila nakopnout ostatní Romy k jiným možnostem života. Zároveň se drží tradic, snaží se zachovat jazyk, kulturu, historii... odvedla pro Romy i pro nás gádže neskutečný kus práce. Více takových. a víc takových Milen Hübschmannových, aby se tvořily hluboké vztahy, propojení, porozumění. Kniha, u které se zasmějete, pokroutíte nevěřícně hlavou, možná si i pobrečíte. A určitě se na spoustu věcí můžete začít dívat jinak. P.S. a možná se konečně dozvíte pravý význam slova degeš, dilino a podobně ;) za mě - klidně bych přidala 6*, doporučuji ! a nečetla jsem naposled...... celý text

Oheň přestal plápolat 2019, Irena Eliášová

doslova husté čtení...v rámci "romského" období...autorka podala několikagenerační výpověď, v podstatě historickou fresku z pohledu Romů... Jednoduchým jazykem se snažila postihnout toho co nejvíc...tradice, soužití v komunitě, v táboře... Jak se střídají panovnící (Marie Terezie to začla), tak se střídají postihy a represe. Soužití Slováků, Maďarů a Romů má trhliny. Čím dál hlubší. A trhliny jsou i mezi romy navzájem..Olaši, čeští a polští Romové se s těmi slovenskými kolikrát utkají doslovně na nože. A co teprve vztah a láska bílého a cigánky ? či naopak ? může to dopadnout dobře ? dá se to vůbec v těchto dobách přežít ? Dá se vůbec přežít ? příběh začíná starou Fánou, vědmou, která přichází se svjí tlupou na SLovensko...dále v hlavních rolích vystupují její děti a její rod... až poslední z nich, Rézi druhá, dokáže přežít i holokaust. S její šancí na nový začátek příběh končí. DOzvídáme se spoustu o životě Romů...vztahy partnerské, rodičovské,svatební i pohřební zvyky. Samozřejmě nechybí bylinky, čáry, věci mezi nebem a zemí. Spousta bolesti, smrti, ale i života a naděje. Vše psáno trochu z rychlíku, velmi nahuštěné (jak už jsem zmínila ze startu :)) asi díky tomu, kolik toho autorka chtěla zaznamenat do této útlé knížky, halda jmen je taky docela matoucí. Dojem trochu kazí velmi jednoduchý styl psaní, občas docela krkolomný sloh, a pak něco, za což pravděpodobně autorka nemůže - spíše korektor - pravopisné chyby, občasné záměny jmen a chybějící písmenka ve slovech (registrovala jsem hlavně v poslední čtvrtině knihy). Celkově však hodnotím jako velmi dobré, už jen za to, jaký kus práce autorka pro své lidi udělala.... celý text

Skutečná cesta ven 2022, Patrik Banga

asi bych si měla řečíst ještě Radkovu knihu, abych to měla kompletní...o Patrikovi Bangovi jsem až do přečtení této knížky neslyšela, a jestli jo, tak jsem úspěšně zapoměla. teď jsem se k němu dostala v rámci "romského" období... co ke knížce dodat ? bylo to smutné čtení..jako by snad Patrik ani nic hezkého v životě nezažil. Je to osobní výpověď a je v ní cítit neskutečně moc bolesti, hněvu a ublíženosti - nevím, jestli to tak mělo být, ale takto na mě knížka působí. (když tam pak Patrik popisuje své onemocnění ledvin, žloutenku z Kosova a podobně - ani mě to neudivuje..z psychosomatického hlediska vše krásně zapadá...) Patrik kope kolem sebe, v rámci rodiny, komunity. Jmenuje několik lidí, kteří mu na cestě pomohli, a pak spoustu, kteří ho potopili. Zmiňuje své putování na Balkán, snahu o práci mezi drogově závislými. Celkově knížka působí neučesaně, neuspořádaně. Skáče zleva doprava. Jak už někdo zmínil v komenářích dříve, i na mě velmi rušivě působila grafická stránka, zejména zmršené fotky...rozzrněním a kolážemi se docílilo naprosté nepřehlednosti, nečitelnosti. Jednotlivé osoby na nich prakticky nejde rozeznat. Byl to záměr ? aby třeba členové Bangovic rodiny nešli poznat ??? tak to tam pak ale ty fotky vůbec nemusely být...za toto velké mínus... Ten negativismus...opravdu to tak bylo ? Nebo je to úhel pohledu ? v podstatě je vše o člověku. Ať bílý či rom, když chce, tak to jde...mám romského kamaráda, kterého rodiče nebyli žádná šlechta, normální, tvrdě pracující lidé, kteří vzešli z prostých a nuzných poměrů. Kteří chtěli žít jinak. Jako gádžové ? podle mě dokonce žili lépe...všechny jejich děti bez problému studovali. A dostudovali. Můj kamarád medicínu...a v životě jsem ho neslyšela brečet, stěžovat si na rasismus a klacky pod nohami. Přitom Ostravsko taky není žádná země zaslíbená...snad jen zopakuju - když se chce, tak to jde. Takže hodnocení rozpačité...grafika hrůza, patrikova výpověď s pachutí...neberu mu to, respektuji, že to jsou jeho osobní pocity a zážitky. Ale od kovaného novináře bych čekala víc...... celý text