handulli
přečtené 1032
Emma, faun a zapomenutá kniha
2020,
Mechthild Gläser
Autorčina první kniha - Strážci příběhů- mě před pár lety nadchla. Proto když autorce u nás vyšla další kniha, měla jsem ji hned na wishlistu, a to i přesto, že už nejsem cílovka a YA nevyhledávám. Bohužel za mě to bylo trošku zklamání. Příběh byl opět originální, zajímavá zápletka a dobře se to četlo. Stejně tak inspirace Pýchou a předsudkem se mi líbila a protože jsem tuto knihu četla relativně nedávno, měla jsem příběh ještě v živé paměti. Akorát tady mi ta náhlá nečekaná zamilovanost přišla ještě nevěrohodnější než v knize J. Austen. Každopádně problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi příšerně lezla na nervy. Takhle mi teda Elizabeth Bennetová nevadila. Naivní chytrolínka Emma, která si myslí, že právě ona jedná správně. No opravdu jsem s ní měla velký problém a Darcymu jsem se divila. Vlastně jsem Emmu vzala na milost úplně až na konci knížky. Škoda protivné hlavní hrdinky a trošku slabšího příběhu oproti Strážcům, jinak by to bylo na plný počet.... celý text
V pokušení
2020,
J. D. Hawkins
Velice průměrná kniha o jednom napraveném sukničkáři a šedé myšce. I takhle ohrané téma se dá různě uchopit a dobře napsat, ale mě to prostě nebavilo. Půjdu proti proudu, ale za mě to tedy nebylo ani čtivé. Do knihy jsem se musela víceméně nutit.... celý text
Sucho
2019,
Neal Shusterman
Skvěle zvolené téma, které v průběhu knihy nutí k zamyšlení. Připomněla mi Elsbergův Blackout. Jak něco (voda/elektřina), na čem jsou lidé zcela závislí a berou za samozřejmé, může při výpadku způsobit naprostou apokalypsu ve společnosti. Nejděsivější na tom je, že je to vlastně i dost reálné. Musím však souhlasit s komentáři níže ... něco mi v knize chybělo, co nedokážu vysloveně specifikovat. Říkám si, jestli jí třeba neublížilo i to, že ji psali 2 autoři. A výtku mám také k epilogu. //SPOILER// Epilog na tři strany mi prostě přišel nedostačující. Co prožili rodiče Alyssy a Garretta? Co rodiče Keltona- přežili vůbec? Nebo strýc Bobek a Daphne. A co Henry a Jacqui? Přecijen jsme s nimi strávili spoustu stránek. A jak se povedlo obnovit dodávky vody a napravit tu šílenou apokalypsu (navíc v poměrně rychlém čase)? Samozřejmě by to nemusel být epilog na 40 stran, ale nějaká zmínka - třeba v rámci Alyssyných vzpomínek- na pár odstavců by bylo fajn. Na druhou stranu, ale musím říci, že kniha je velmi čtivá a kdybych se nepotýkala s naprostou absencí volného času, měla bych jí jistě přečtenou za 2-3 dny. Líbilo se mi vyprávění z pohledu více postav a fajn byly i momentky. Možná šlo z této katastrofy vykřesat ještě trošku více, ale jinak jsem až na ten epilog spokojená a klidně doporučím k přečtení.... celý text
Přízraky domu Carrowů
2020,
Darcy Coates
Do knihy jsem šla s tím, že to bude podobné jako předchozí 3 strašidelné domy. Ale tohle bylo nejen čtivé, ale i napínavé a ano večer i vcelku strašidelné, protože jsem vnímala každé vrznutí v bytě :D Předchozí knihy byly čtivé, ale proti tomuhle to byla spíš taková dobře napsaná pohádka. Každopádně mě trošku zklamal konec... už tam toho bylo moc. Asi to není šťastné spojení použít u tohoto typu knihy, že to bylo neuvěřitelné nebo přitažené za vlasy, ale já jsem to tak posledních 40 stran vnímala. Každopádně za mě parádních 4,5 ⭐ a těším se na poslední zatím u nás vydanou knihu - na Marwicky.... celý text
Břicho nestvůry
2020,
Louise Penny
Moje oblíbená série. S každým dílem jsem si jistější, že zapadlá vesnička se svými svéráznými obyvateli prostě musí existovat. Sice to už je trošku jako Vraždy v Midsomeru (a Gamache si představuju přesně jako Barnabyho), ale pořád mě to baví. Tenhle díl byl rozhodně lepší než předchozí. Jenom škoda těch posledních 60 stran ... to závěrečné vysvětlení už na mě bylo nějak moc přitažené za vlasy. Sice vím kdo, ale to proč mi pořád přijde příliš komplikované na to, aby to mohla být pravda. A i ta dedukce ostatních nezávisle na sobě, kam mají jít hledat a proč .... to mi možná přišlo ještě míň uvěřitelné než totožnost vraha.... celý text
Kořist
2021,
Darcy Coates
Tak to byla jízda! Ze série strašidelných domů jsem zatím přečetla 3 knihy a myslela jsem, že už vím, co od autorky očekávat. Čtivé, lehce napínavé a s trochou duchařiny, tak akorát abych se nebála usnout po tmě. Ale tohle je něco dočista jiného. Dobře napsané, čtivé, napínavé... posledních 50-60 stránek před koncem tuším, kdo/co zatím stojí, ale stejně je pro mě kompletní rozuzlení nečekané. Ano, prvky hororu, ale hlavně za mě velice povedený survival thriller.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Další velmi silná, emotivní a nezapomenutelná kniha autorky. U takových knih je skoro těžké cokoliv psát, protože je člověk zahlcen emocemi, které nejdou adekvátně vyjádřit slovy. Když jsem přečetla Hanu, nedokázala jsem o ní nic napsat - tak silný příběh to byl. A tato kniha jí podle mě šlape na paty. Je velice čtivá, ale zároveň je to dost těžké čtivo. Souhlasím, že je depresivní a vydaná v době, kdy zákazy a nařízení v alternativní historii silně připomínají naši současnost. "Vojáci v ulicích zadrží každého, kdo se neprokáže povolením, které úřady vydávají jen těm, kteří je potřebují, aby se v době zákazu vycházení dostali do práce nebo z práce domů." Přiznám se, že třeba zrovna tahle věta mě docela vyděsila a já jsem si po celou dobu čtení říkala jak je svoboda křehká a měli bychom si jí vážit, protože jí velice snadno a nenápadně můžeme ztratit. Jsem porevoluční dítě, tudíž nedokážu zhodnotit nakolik je alternace přehnaná a vyhnaná do extrémů, nemůžu porovnat život před r. 89 a poté. Nicméně ... je to alternace. Jedna z možností. Já jsem každopádně nevýslovně ráda, že v té naší realitě se revoluce povedla. První půlka knihy spíše popisuje komunistický režim, život ve vězení, v ozdravovně. Tady souhlasím, že tam určitá paralela s Orwellem je. Dokonce jsem si říkala, že to asi opravdu bude autorčino nejslabší dílo, ale pořád hodně dobře napsané. Ale druhá půlka knihy se niterněji zabývá dvěma hlavními hrdinkami, odhaluje nám hlavní události jejich životů, pocity .... je také emotivnější a v čtenáři vyvolává empatii. Právě ta druhá půlka knihy mi dala to něco, co tvorba Mornštajnové má. Nejenom čtivost, ale prožitek. Moment, kdy jsme víc přítomni právě v tom fiktivním příběhu než v reálném životě. Alespoň tedy já jsem posledních 70 stran okolní svět nevnímala a knihu dočetla o půlnoci. Při Haně jsem průběžně slzela, u Listopádu mi vhrkly slzy do očí na poslední straně u posledního dopisu. "Ale tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl."... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
3,5 ⭐ Na databázi mi chybí to půlhvězdičkové hodnocení. Protože dát Kříďákovi 3 ⭐ je málo, to by nebylo fér, ale 4 mi zase přijde moc Začátek knihy mi připomínal Kingovo To - pětice dětí, kde nechybí ani zrzka s praštěným tátou. A příběh se odehrává před 30 lety a v současnosti. Tím ale podobnost naštěstí končí. Kladně hodnotím čtivost knížky. Hodně mě překvapila velikost písmen, za mě mohly být klidně o 1-2 body menší, ale to je drobnost na kterou jsem si zvykla. Ve 2/3 knihy postupně odkrýváme, co se stalo v minulosti, takže napětí přichází hlavně v té poslední třetině. To mi ale nevadilo. Díky té čtivosti i tak děj docela svižně ubíhal. Ale ten závěr .... SPOILER / Vážně se nás autorka snaží přesvědčit, že ten staroch s minimem pohybu měl tolik síly a na konci málem všechny dostal? Vždyť věkově mu muselo být kolem sedmdesátky :-O / Plus tam tedy ještě bylo pár věcí, které mi nějak úplně neseděly. Asi mi chybělo víc vysvětlení.... celý text
Dlouhá cesta domů
2019,
Louise Penny
/možný drobný spoiler/ Z tohoto dílu mam rozporuplné pocity. Vesničku Three Pines a její obyvatele jsem si opravdu oblíbila. Poklidné detektivky alá Agatha Christie pro mě jsou příjemnou až vítanou změnou po všech těch thrillerech s psychopaty nebo sériovými vrahy libujících si v hanobení těl. Ale tady to bylo ... poklidné až moc. Bohužel musím říct, že 3/4 knihy pro mě byl spíš společenský/psychologický román, který se víc zabýval analýzou lidské duše a následným chováním jedinců než že bychom systematicky postupovali v detektivní práci. Vysloveně jsem se nenudila, ale přistihla jsem se, že nad dějem vůbec nepřemýšlím a kolikrát jsem si říkala jak se proboha dostali k dalšímu vodítku při hledání Petera. Na mě tady prostě bylo málo detektivní linky. Dokonce mi tady začaly trošku vadit ty flashbacky do minulosti- traumata, co si s sebou nese Gamache (třeba to jeho vysedávání na lavičce s knížkou). Ok, v minulosti opravdu zažil traumatizující zážitky, ale my jsme už o tom četli (kdo tedy čte popořadě, což opravdu doporučuju) a tak už by stačila jenom letmá zmínka - bohatě by za mě stačilo zmínit to, že chodí na sezení k Myrně a Jean-Guy má terapeuta. No jak jsem už psala: na mě tam prostě tentokrát bylo příliš vaty okolo, příliš rozborů lidské mysli (hlavně okolo Petera) a v detektivku se kniha změnila až v poslední čtvrtině. Závěr jsem nečekala.... celý text